Pomyslná razítka na přihláškách tří uchazečů o stavbu nového velkého jaderného zdroje v Dukovanech ještě nezaschla a paralelně pokračuje debata o tom, zda, kde a kolik by mohlo v Česku vzniknout malých modulárních jaderných elektráren. Idea levnějších a rychleji postavených jaderných zdrojů má své nadšené zastánce, ale i kritiky, kteří upozorňují na to, že z plánů nakonec nemusí být nic. A že lepší je sázka „na zelenou“.

První nový menší jaderný zdroj by chtěla mít energetická skupina ČEZ postavený v areálu dnešního Temelína už v roce 2032. Sama ale připouští, že jde o „velmi ambiciózní cíl“.

„Touto aktivitou není nijak narušen plán na stavbu standardních dvou bloků v lokalitě Temelín. Opce na ně jsou i součástí výběrového řízení na stavbu nového jaderného bloku v Dukovanech,“ komentoval plán už dříve Daniel Beneš, generální ředitel ČEZ.

Firem, které se „hlásí do služby“, jsou po světě desítky. Se sedmi z nich má ČEZ podepsáno memorandum o spolupráci: s NuScale, GE Hitachi, Rolls Royce, Holtec a trojicí „starých známých“ z tendru na reaktor v Dukovanech – Westinghouse, EDF a KHNP.

K jaké možnosti se ale ČEZ přikloní, závisí na mnoha faktorech. Především na tom, aby některá z firem představila funkční produkt za přijatelnou cenu. Žádná z nich zatím není s vývojem malého reaktoru tak daleko, aby mohla nabízet licencovaný a jadernými úřady schválený produkt.

Český Teplator nebo David

V rané fázi vývoje jsou některé projekty i v Česku. Konkrétně v ÚJV Řež vzniká malý lehkovodní reaktor CR 100. „Uživatelem mohou být zejména výrobní podniky střední velikosti nebo komunity velikosti krajských nebo větších okresních měst,“ představuje firma svůj projekt na společnou výrobu elektřiny a tepla. V Řeži pracují i na solí chlazeném reaktoru o malém výkonu Energy Well či na konceptu Hefasto s ideou primárního využití v průmyslu a k výrobě vodíku.

Malé modulární elektrárny ve skutečnosti nemusí být svým výkonem nijak malé. Například projekt SMR firmy Rolls Royce pracuje s výkonem 470 MW, což zhruba odpovídá velikosti dnešních reaktorů v Dukovanech.

Strojírenská skupina Witkowitz pracuje na vývoji reaktoru David o variantách výkonu 175 MW nebo 50 MW . ČVUT spolu se Západočeskou univerzitou vyvíjí svůj Teplator – jak název napovídá, zaměřuje se na budoucí využití v teplárenství. A už má prvního skutečného klienta, reaktor by měl vyrůst ve městě Slavutyč na severu Ukrajiny.

ČEZ má zatím pro sebe vytipovaných hned několik lokalit, kde by „moduláry“ – mohlo by jich být prý až deset – mohly stát. S výjimkou Temelína a Dukovan jde vesměs o místa, kde nyní provozuje své uhelné elektrárny: Tušimice, Prunéřov, Ledvice a Dětmarovice. Kvůli stavu geologického podloží ze seznamu vypadlo původně zamýšlené Poříčí, naopak přibyla elektrárna Mělník.

„Z průzkumů ovšem plyne, že většina lidí by v blízkosti svého bydliště malou jadernou elektrárnu mít nechtěla,“ upozorňuje energetický konzultant ekologického sdružení Calla Edvard Sequens. Připouští ale, že poslední takový průzkum proběhl v roce 2020, tedy před energetickou krizí vyvolanou válkou Ruska proti Ukrajině.

Malé modulární elektrárny ve skutečnosti nemusí být svým výkonem nijak malé. Například projekt SMR firmy Rolls Royce pracuje s výkonem 470 MW, což zhruba odpovídá velikosti dnešních reaktorů v Dukovanech. České ministerstvo průmyslu dokonce mezi SMR řadí i reaktory až do výkonu 700 MW.

Kouzlo tak spočívá spíše ve druhém slově – modulární. To umožňuje, či slibuje, do budoucna výrazně snížit výrobní náklady i čas výstavby a náročnost na prostor.

Emeritní profesor energetické politiky na londýnské Univerzity of Greenwich Stephen Thomas ale mluví o „propagandě“ spojené s tvrzením, že malé modulární reaktory (SMR) mají „deklarované nižší náklady, rychlejší výstavbu, omezené množství jaderného odpadu a lepší bezpečnost“. Označuje to za „v lepším případě neprokázané, v horším nepravdivé“.

Thomas se dlouhodobě profiluje jako kritik jaderné energetiky. Nově představenou studii nazvanou Perspektivy malých modulárních reaktorů v České republice si u něj zadala německá zelená nadace Heinrich Böll Stiftung s podporou ekologických hnutí Calla a Duha (studie je k dispozici ke stažení ZDE).

„Žádná objednávka malého modulárního reaktoru zatím není na stole a bude trvat nejméně čtyři nebo pět let, než se některý z vyvíjených typů dostane do fáze, kdy jej bude možné objednat. Bylo by velmi riskantní počítat s touto technologií jako s důležitou součástí náhrady fosilních zdrojů,“ říká Thomas.

Podle něj jsou na světě zatím jen tři prototypy – v Indii, v Číně a v Rusku, žádný licencovaný projekt ale dosud neexistuje. „Výrobci pořád tvrdí, jak jsou ve vývoji daleko a jak je komerční využití blízko, jenže žádný SMR ještě není kompletně nadesignován, natož aby už někde stál. Pořád je to drahé, riskantní a trvá to velmi dlouho,“ namítá Thomas.

Ukončení vývoje je blízko

Výrobci si ale věří. Kupříkladu severoamerický Westinghouse tvrdí, že k licenci pro svůj menší zdroj o výkonu 300 MW má už blízko.

„Jde o zmenšenou verzi našeho velkého bloku a již bylo zahájeno licencování v USA, předpokládáme ale, že to bude ve více zemích. Výhodou je, že ta technologie pro SMR je v zásadě stejná jako u velkého bloku, vychází z již ověřené technologie, k níž máme množství dat. Předpokládáme, že technická příprava bude probíhat do roku 2027 a první projekt by mohl být dokončený kolem roku 2030,“ říká Petr Brzezina, prezident společnosti Westinghouse Česká republika.

Očekává, že SMR budou nahrazovat končící uhelné elektrárny. Vedle stávajících energetických společností jsou na trhu podle něj i další potenciální investoři.

„Mohou to být firmy, velcí spotřebitelé elektřiny: s tím, jak probíhá dekarbonizace i v průmyslu a zároveň bude větší spotřeba, se dá čekat, že budou firmy, které si nechají postavit takovou vlastní modulární elektrárnu a přebytky budou moct prodávat. Využití je i na výrobu tepla, na výrobu vodíku, tak, aby se ten zdroj, který nebude levný, maximálně vytěžil,“ vysvětluje Brzezina.

V téměř přesné časové shodě s výše zmíněnou studií schválila vláda Plán pro malé a střední reaktory v České republice. Na základě tohoto dokumentu mají být zařazeny do připravované nové Státní energetické koncepce. Plán představuje i možné investorské modely a potenciální lokality. Podle vlády jsou „malé a střední reaktory inovativní jadernou technologií, pro jejíž uvedení na trh bude klíčových následujících pět až deset let“.

„Ekonomiku a reálnou dobu přípravy a výstavby SMR ukážou první realizované projekty a zkušenosti s provozem. Chceme být připraveni na využití této technologie v ČR a zároveň podpořit exportní potenciál českých podniků,“ komentoval vládní plán zástupce vrchního ředitele sekce energetiky a jaderných zdrojů MPO Tomáš Ehler.

V Česku je pořád velký prostor pro vodní elektrárny, bioplynové stanice, větrné elektrárny, energetické úspory, ukládání energie i produkci vodíku. Hrozící nedostatek elektřiny by mohly vykrývat plynové elektrárny.

Zelená a jaderná energie si nekonkurují

Martin Bursík, bývalý ministr životního prostředí a nyní expert Komory obnovitelných zdrojů, je přesvědčen, že si technologie malých modulárních elektráren a obnovitelných zdrojů (OZE) nijak nekonkurují. Především proto, že OZE jsou na rozdíl SMR již „existující, ověřené a v čase roste jejich efektivita a klesají náklady“.

„Pokud v Česku mluvíme o tom, že v roce 2030 bude přes 30 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, můžeme si být jisti, že malé modulární elektrárny v té době u nás nevyrobí ani jednu kilowatthodinu,“ podotýká Bursík.

Zdůrazňuje, že výkon fotovoltaických elektráren v Česku se od roku 2019 každoročně zdvojnásobil, v roce 2022 meziročně dokonce vyskočil na šestinásobek. Další nárůst má umožnit ulehčení byrokracie: od letošního ledna není na novou fotovoltaiku do výkonu 50 kWp potřeba stavební povolení ani licence na výrobu elektřiny.

„Nemá to být válka mezi OZE a jádrem,“ zdůrazňuje Bursík. „Pojďme maximálně využít OZE, a to i lokálně, využívejme stávající zdroje a uvidíme, kam se dostaneme. Osobně ale věřím, že se můžeme dostat až na 100% podíl OZE, i když je k tomu ještě dlouhá cesta.“

Podle něj je pořád velký prostor pro vodní elektrárny, bioplynové stanice, větrné elektrárny, energetické úspory, ukládání energie i produkci vodíku. Hrozící nedostatek elektřiny by mohly vykrývat plynové elektrárny.

Významnou změnou pro budoucnost jaderné energetiky je rozhodnutí Evropské komise zařadit nakonec i jádro mezi bezemisní zdroje, které mají nárok na státní podporu.

Česko, ale i další evropské země jako Polsko, Francie či Rumunsko, je rozhodnuté stavět nové jaderné zdroje – velké i menší.

S argumentem, že je SMR jsou ideální náhradou za odstavované uhelné elektrárny a mohou zajistit spolehlivé dodávky elektřiny nezávislých na tom, zda „svítí či fouká“, pracuje i ČEZ: „Díky variabilnímu výkonu se od SMR očekává, že budou moci vhodně doplňovat a zálohovat obnovitelné zdroje energie, především pak větrné a fotovoltaické elektrárny.“