Kauza prodaného mecenášského daru v Náchodě: kraj mlčí, bývalý hejtman zapomněl
Smutný, ale jen těžko řešitelný příběh, je podle současného hejtmana Královéhradecké kraje je fakt, že kraj v roce 2009 prodal mecenášský dar navzdory podmínce, že nikdy prodán nebude. Šlo o dům v Náchodě, který měl sloužit účelům místního muzea. Tehdejší hejtman, který rozhodnutí o prodeji podepsal, si na to podle svých slov už nevzpomíná. Ivonu Tláskalovou, sestru dnes již zesnulé dárkyně, ani nyní, poté, co kauzu otevřel HlídacíPes.org, nikdo nekontaktoval.
Královéhradecký kraj v roce 2009 prodal do soukromých rukou dům v náchodské ulici Purkyňova 518, který už v 90. letech darovaly místnímu muzeu, spolu s desítkami uměleckých děl, sestry Dagmar a Ivona Tláskalovy.
Stalo se tak i přes notářsky ověřené darovací smlouvy, v nichž je výslovně řečeno, že nemovitost nikdy prodána nebude. Podle dárkyň měla natrvalo sloužit ke „kulturnímu a mravnímu povznesení obyvatelstva města Náchod a jeho okolí“.
Dnes ale v domě sídlí soukromá galerie Nola, která v něm pořádá vlastní výstavy a vystavuje své sbírky. Naopak přes šedesát darovaných děl, která měla tvořit stálou expozici, leží již více než dvacet let v depozitářích muzea bez přístupu veřejnosti.
Ani měsíc poté, co redakce HlídacíPes.org zjištění publikovala, kraj k případu nezaujal žádné oficiální stanovisko, ani nekontaktoval Ivonu Tláskalovou. Muzeum Náchodska, nástupce Okresního muzea Náchod, jehož účelům měl dům sloužit, pouze vystavilo na jednodenní akci jeden z darovaných obrazů.
Těžko řešitelný případ
„Je to věc, o které rozhodlo zastupitelstvo v letech, kdy jsem tam neseděl. Tehdy se to rozhodlo, ale já o tom nevím žádné podrobnosti. Nemohu se k tomu objektivně postavit a nechci pronášet žádná silná prohlášení,“ říká teď hejtman Královéhradeckého kraje Martin Červíček.
Podle něj jde o nešťastný příběh, který bude jen obtížné zahojit. „Laickým pohledem právníka nejsem přesvědčen, že je možné tu situaci nějak vyřešit,“ dodává. Na dotaz, proč Ivonu Tláskalovou kraj dosud neoslovil, odpovídá, že by podle něj první krok měla učinit ona.
„Já se o tom dozvěděl z médií, dárkyně se na nás s žádnou stížností neobrátila, ani nepodala žádný jiný oficiální podnět,“ dodává s tím, že pokud k tomu dojde, je připraven odpovídat na dotazy. Přesto by podle něj vzniklou situaci ale mělo řešit především bývalé vedení kraje, které dům prodalo.
Tehdejší hejtman Lubomír Franc si však údajně žádný takový prodej nevybavuje. „Váš článek jsem nečetl. Jak ale říkáte, je to věc stará přes deset let a já nevím, o co jde, takže se k tomu nebudu vyjadřovat,“ reagoval poté, co se mu autor textu pokusil do telefonu příběh popsat.
Zatím si tak Ivona Tláskalová musí vystačit s reakcemi od svého okolí a některých obyvatel Náchodska, kteří ji vyjadřují podporu. Jedním z nich je i její žák Aleš Kysela, kterého učí již téměř padesát let francouzský jazyk.
„Paní Tláskalová věří, že se stát má postarat o spravedlnost a nenechat si vzít dar, který dostal a přijal. Vše, co měly, darovaly a musely přihlížet, jak to někdo zneužil. Je dobře, že se to teď zveřejnilo, byť druhá strana pochopitelně věří, že to vyšumí,“ říká.
Nenaplněná vize
Mecenášky Ivona a Dagmar Tláskalovy chtěly svým darem kulturně pozvednout město Náchod. Okresní muzeum Náchod, jehož zřizovatelem se po vzniku krajů stal Královéhradecký kraj, původně také jejich nabídku přijalo s nadšením. Dárkyně se pak rozhodly, že pro potřeby muzea nechají vytvořit i nová unikátní umělecká díla, která v darované nemovitosti měla být následně vystavena.
Do roku 2000 vznikla série více než šedesát uměleckých prací, jež vytvořili lokální umělci s vidinou toho, že společně budují nový kulturní projekt v Náchodě. Ten však nakonec nikdy nevznikl.
Když muzeum dary přijímalo, mluvilo o nich jako o „nezištném a ušlechtilém mecenášském konání ku prospěchu Okresního muzea Náchoda a tím i města Náchoda a okolí“. Vedení tehdy shánělo nové prostory, a dar se tak nabízel jako vhodné řešení.
Proč tedy muzeum dar ani přes prvotní nadšení nevyužilo? Vzápětí totiž získalo jiné prostory přímo v centru města. Navíc byl darovaný dům ve špatném technickém stavu a celková rekonstrukce by podle tehdejších výpočtů vyšla zhruba na pět milionů korun. Přednost proto dostaly nové prostory v centru.
Definitivní konec snah o revitalizaci darovaného domu přišel s příchodem nového zřizovatele – Královéhradeckého kraje. Podle tehdejšího ředitele muzea Václava Sádla již rekonstrukce domu nebyla pro kraj prioritou. Za další dva roky dále Městský úřad v Náchodě nabídl muzeu pro muzejní účely ještě historickou budovu staré radnice.
„Tyto dva starobylé domy v hořejším rohu náměstí hned vedle sebe představovaly pro muzeum ideální řešení, jak mít základní zařízení muzea pohromadě,“ říká Sádlo. Takto ideální podmínky podle něj muzeum za celou dlouhou dobu své existence od roku 1879 nikdy nemělo. Dar sester Tláskalových zůstal stranou.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
16 komentářů
Tedy, oceňuji v tomto profesionální přístup HP, že dokáže popsat problém objektivně, z obou stran.
Ono totiž, jak uvedeno, až v závěru “ byl darovaný dům ve špatném technickém stavu a celková rekonstrukce by vyšla pěkně draho. Což jest bohužel často osud, takových „darů“ (i dědictví) – a skutečně pak je lépe je prodat, jak je, než s dalšími vysokými náklady udržovat.
ˇV tom samotném by tedy problém nebyl. V čem je problém, je bohužel v chápání právního státu, jak u nás vlastně funguje.
Protože, člověk by řekl, že v takovém právním státu, se už tehdy vedení úřadu domluví s donátory, s vysvětlením, a se slušnou žádostí, aby bud si ten dar vzalo zpět, nebo tu darovací smlouvu upravit..
Prodat to o „tajně“, s porušením té darovací smlouvy, asi s nadějí, že si toho nikdo nevšimne a nebude to chtít právně řešit, to se v právním státu nedělá, tam se předpokládá, že právě státní a veřejné instituce zákon dodržovat budou a nikoliv aby se i s nimi museli občané imrvére soudit
jen dodavam, ze v te dobe (od 12.11.2008 do 2.11.2020) byli hejtmany kralovehradeckeho kraje soudruzi z CSSD.
to mnohe vysvetluje
Chomutov byl v době největšího rozkrádání (Novák, Řápková) v nadvládě ODS co tím chce soudruh říci?
jj, klausova doba.
klaus coby spojenec zemana a soucasnej proruskej aktivista
Není co dodat STAČI JEN ODS,ČSSD NEBO KDU-ČSL
a stafetu dnes prevzali ANO-bude lip + sosani + komousi + okamuura a do spolku se zarazuje traktorista
Jsme v Česku ,nedivme se ničemu
Město mělo buď dům jako dar odmítnouta nebo po prodeji s omluvou poslat utžené peníze donátorce.Bylo by to dle selského rozumu nejčistší.A ne jak říká pan generál neřešitelné!Když se smlouva poruší,tak je neplatná!To policajti nevyšších hodností neznají?!?!
Většina z nich na to bohužel ráda zapomíná a slovo „neřešitelné“ v politické hantýrce našich nejvyšších přece znamená „Nech to být, to jsem udělal já nebo mí kamarádi a do toho Vám nic není“. Navíc neplatnost zneplatnění smlouvy pro její porušení se týká jen těch nejníže postavených, zbytek má své spolustraníky nebo kamarády, kteří to za ně vyřeší tím správným způsobem.
Otázka by taky mohla znít:za kolik se to prodalo,a kam přišli peníze z prodeje.Jestli to bylo protiprávní,tak by ty peníze mněli dát dárcům.A jak je vydět,ti co mají vysoké funkce,mají krátkou paměť.Kde jsou dokumenty,kde ji hospodářská policie,atd.
50 let učí francouzky,asi dobrej materiál
učí Čecha… žádné Francouzky…
ale nejspíš jste Miloši myslel, že paní učí francouzsky…
tolik k vaší poznámce, o dobrém materiálu…
Tento a podobné případy jenom vedou případné dobrodince k tomu, aby se na vše vykašlali a pro jistotu se dobrým skutkům vyhýbali, jako čert kříži. Bez ohledu na všechny ostatní okolnosti … to jsme to dopracovali. Hodně smutné.
To bylo v nadšení 90. let. Lidi vystřízlivěli různou rychlostí.
Dneska, kdybych neměl dědice, tak všechno roztočím, pojedu kolem světa a na Jižní pól, než abych státu něco nechal. A pokud by přesto něco zbylo, tak to pošlu Jedličkovu ústavu nebo na konto Paraple.
Barák na náměstí za dvě mega?? Tunel jak pro lokomotivu! A co na to paměť?
Jedním z nich je i její žák Aleš Kysela, kterého učí již téměř padesát let francouzský jazyk.