Po smrti šéfa Wagnerovců Jevgenije Prigožina převzala kontrolu nad vzájemnými vztahy s Afrikou přímo Moskva. Foto: AFP PHOTO / Telegram channel of Concord group/ Profimedia

Jan Urban: Zostuzení paranoidního Putina. Ten, kdo přijde pak, může být mnohem horší

Napsal/a Jan Urban 26. června 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Není sporu o tom, že ruský režim zažil o víkendu otřes, jehož důsledky je dnes jen těžké dohlédnout. Ruskou společnost jistě nezajímá a neovlivní překvapivě jednotné hodnocení světových médií, jen těžko skrývajících překvapení a trochu i posměch nad slabošským chováním Vladimíra Putina.

Mnohem důraznější dopad na domácí situaci budou mít desítky záběrů ze sociálních sítí z Rostova na Donu, ukazující vřelou podporu, jaké se na ulicích města Prigožinovým povstalcům dostalo.

Nevadilo, že to jsou námezdní hrdlořezové, ochotní za peníze zabíjet v Africe, Sýrii nebo na Ukrajině. Nevadily ani nepříliš důvěryhodné záminky k rebelii. Ale konečně se našel někdo, kdo se Putinovi postavil.

Putin se bude mstít

V diktatuře, postavené po staletí na ovládání mas strachem a indoktrinací, jsou kompromisy nemyslitelné.

Ruská státní doktrína, vtloukaná od dětství do každého jednotlivce, stojí na mýtech o neporazitelné armádě, které se bojí celý svět, na pohádkách o tom, jak celý svět Rusku závidí jeho kulturnost, svaté pravoslaví, které jednou spasí nemravný a zkažený svět, a to všechno pod neomylným vedením Vůdce v moskevském Kremlu.

Největším vítězem této krize je bezesporu komunistická Čína. Reputace Ruska a celého ruského projektu v zemích třetího světa je dnes poškozena na velmi, velmi dlouhou dobu.

Většinu toho teď rázem zničila podivná okupace jednoho města a jednodenní vyjížďka několika tisíc žoldáků směrem na Moskvu. A bude dosti obtížné najít jakékoliv uklidňující vysvětlení.

Zvláště když vystrašený diktátor i se svým loutkovým viceprezidentem Medvěděvem raději a pro jistotu opustili Moskvu a nechali za sebe vyjednávat svého běloruského spojence. Tohle je největší ruské ponížení od léta 1941, kdy Sovětský svaz napadl jeho spojenec Adolf Hitler.

Nemá to logiku. Putin se bezpochyby bude mstít. Člověk, který schvaloval vraždy a otravy „zrádců“, stejně jako teroristické útoky doma i za hranicemi Ruska, nemůže dodržet jakoukoliv dohodu či příslib, daný organizátorovi povstání Jevgeniji Prigožinovi.

Pokud by majitel „skupiny Wagner“ přežil déle než několik měsíců, budou to ruská společnost a silové struktury státu vnímat jako další důkaz Putinovy slabosti. Příslib běloruské ochrany proto Prigožinovi nejspíš bude sloužit jen jako zastávka na cestě do Afriky, kde má rozsáhlé majetky a dostatečné zázemí skupin „svých“ ozbrojenců.

Dokud však bude Putin naživu, půjde mu každý den o život. Jediné další vysvětlení naznačil bývalý britský generál lord Richard Dannatt.

Ostuda nebo běloruská finta?

Je třeba zvažovat i jakkoliv nepravděpodobnou možnost, že celé Prigožinovo „povstání“ bylo jen zpravodajskou hrou k přesunutí jednotek Wagnerovy operační skupiny pod jiným jménem do Běloruska.

Pokud by se podařilo získat souhlas běloruského diktátora Lukašenka, znamenal by útok wagnerovců z běloruského území zásadní zlom ve válce.

Otevření druhé fronty v blízkosti Kyjeva a riziko ohrožení zásobování ukrajinské armády zbraněmi a municí ze Západu by představovalo pro Ukrajinu smrtelné nebezpečí. Zatím této spekulaci nic nenasvědčuje, ale Putinově režimu by nic nepomohlo víc. Brzy se přesvědčíme.

Zatím to však opravdu vypadá jen na obrovskou domácí ostudu. Ruský prezident musí v takové chvíli rychle stabilizovat především tajné služby, které nedokázaly rebelii wagnerovců zabránit.

Stejně důležitá je situace ve vedení armády, neschopné porazit početně mnohem slabšího ukrajinského protivníka. Ruský ministr obrany Sergej Šojgu, dlouhodobě kritizovaný pro neschopnost, proto může ve svých osmašedesáti letech kdykoliv odejít do penze a posloužit jako obětní beránek.

Vladimír Putin si však zcela určitě nepřipustí to nejdůležitější – cokoliv od této chvíle udělá, bude poměřováno ostudou a jeho osobní prohrou z minulého víkendu. Už nemůže udělat nic dobře.

A jeho paranoia a trvání na představě vůdce novodobého Ruska ho povedou ke stále radikálnějším a násilnějším řešením. Výše zmíněná „běloruská finta“ by sice výrazně zvýšila riziko vojenské konfrontace se Severoatlantickou aliancí, ale zostuzenému zoufalému a paranoidnímu diktátorovi by sázka na pokus o bleskové dobytí Kyjeva mohla připadat lákavá.

Největším vítězem této krize je bezesporu komunistická Čína. Reputace Ruska a celého ruského projektu v zemích třetího světa je dnes poškozena na velmi, velmi dlouhou dobu. A Čína, ekonomicky vytlačující Rusko nejen ze Střední Asie, ale i z východní Sibiře, bude mít nyní v Africe, Latinské Americe i Asii mnohem volnější ruce, větší vliv a silnější pozici.

Představa, že by mohl být nahrazen o něco liberálněji uvažujícím politikem, náchylnějším k nápravě vztahů s demokratickým světem, je dnes méně pravděpodobná než kdykoliv před víkendovým ponížením Ruska v jeho vlastních očích.

Diktatury na čínský způsob

Pro Rusko, traumatizované porážkami v první světové válce, v počáteční fázi napadení hitlerovským Německem v roce 1941, stejně jako prohrou ve studené válce, tyto konflikty neskončily dodnes.

V současnosti však svět prochází proměnou diktovanou rozvojem informačních technologií a umělé inteligence. A ty, jak už naznačuje řada výzkumů dopadů na společenské vazby, komunikaci a hodnoty, už demokracii vůbec nepotřebují.

Díky nim přece i v demokraciích vyhrávají nezodpovědní populisté, přestože před očima všech poškozují vlastní země. Jako malý příklad stačí připomenout výsledek brexitu. Hodnota exportu britského zboží a služeb mezi roky 2012 a 2021 vzrostla o šest procent.

Ve stejné době hodnota stejného exportu Evropské unie, tedy společenství států snažících se o společná nadnárodní řešení, vzrostla o 29,1 procenta.

Pokud současné „narodnické“ diktatury dokáží po čínském způsobu udržet kontrolu nad sociálním smírem ve společnosti, bude jim nová informační revoluce v budoucnosti výrazně pomáhat.

Víkendové ponížení ruského diktátora, který ve svých představách usnul v 19. století, na tom nic nezměnilo. Jak řečeno – ten, kdo přijde po něm, může být ještě mnohem horší.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)