KOMENTÁŘ. Už zakrátko se rozhoří další představení českého volebního bláznovství. Politici všech barev se budou jako pokaždé naparovat a předhánět v přesvědčování občanstva, že právě jenom oni a nikdo jiný dokážou všechno změnit k lepšímu. Nikdy se jim to nepodaří a ani se nebudou moc snažit, ale protože nemáme žádné lepší nástroje, musíme znovu rituálně dopomoci k moci další partě žhářů a jejich kompliců, kázajících o nebezpečí požárů a jejich hašení.

Pokud totiž politika, čili správa věcí veřejných, nemá hodnotový rámec, plně a detailně respektující Ústavu a její instituce, stává se pouhým nástrojem rozpadu společenství. Nikdy se ale nemůže stát nástrojem jeho obnovy.

Příčina je jednoduchá. Politika v českém provedení se zabývá výhradně jednoduchými a snadno srozumitelnými tématy. Důvody nefungování či oligarchizace státu, korupce nebo oslabování veřejného prostoru a diskuse k nim nepatří. Mluvit o nich se v politice nenosí.

Naneštěstí nemáme jiný nástroj změny poměrů než právě „politiku“. Je jenom na nás, na voličích, abychom si nápravu poměrů postupně vynutili.

Předražená Opencard

Ukažme si to na jednom z nejostudnějších případů spojení politické zvůle a zneužití polistopadové justice, policie, státního zastupitelství i řady dalších institucí, vázaných zákony a ústavou. Veřejnosti je znám alespoň zčásti jako kauza Opencard I-II.

Najdete v ní snad všechny nejodpornější projevy chobotnice, kterou kolega Aleš Rozehnal v knize „Národ sobě – české průšvihy 1989–2024“ vloni v prosinci drsně nazval „policejně gangsterským státem“. Jeho definice omračuje svojí jednoduchostí: „… stát neovládají zločinci, ale je to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu. Ta pak funguje ku prospěchu vyvolených úředních osob a osob pod jejich ochranou“.

Projekt „Karta Pražana“ byl pro pražskou korupční chobotnici, spolu s desítkami dalších IT zakázek, zlatým dolem. Z její původně plánované ceny 165 milionů najednou bylo miliarda a dvě stě milionů. A tak v roce 2009 podala tehdejší zastupitelka Jana Ryšlinková podrobné a zdokumentované trestní oznámení s podezřením na korupci a další trestné činy.

Pracovník magistrátu Jiří Chytil se přes autora tohoto textu přihlásil anonymně protikorupční policii a nasměroval ji k získání klíčových důkazů. Podle dohody za to měl získat statut utajeného svědka. Státní zástupkyně Dagmar Máchová ovšem nesmyslně rozdělila trestní oznámení na šest různých vyšetřování, náhle byli vyměněni původní vyšetřovatelé, prohlídka magistrátu, která měla umožnit zabavení klíčových databází byla odložena.

Jméno Jiřího Chytila uniklo z Městského státního zastupitelství, musel z magistrátu okamžitě odejít, čelil desítkám otevřených výhrůžek a jeho byt byl dvakrát prohledán a vyloupen. Nakonec byl státní zástupkyní Máchovou sám obžalován a odsouzen za nesmyslné obvinění z nevymáhání smluvních pokut za opožděné dodávky softwaru. Dodnes se mu nikdo neomluvil.

V roce 2010 Prahu ovládla nová politická garnitura TOP 09. Už první kontrola IT zakázek a smluv na pražském magistrátě ukázala jejich předražení ve výši nejméně sedm set milionů korun. Řada z nich ale byla kryta tak nevýhodnými a prakticky nevypověditelnými smlouvami, které vylučovaly náhodu, ale o to víc naznačovaly existenci rozsáhlého korupčního systému na magistrátu.

Novou Radu Hlavního města Prahy několikrát kontaktovali vyšetřovatelé protikorupční policie s žádostí o spolupráci při rozkrývání trestné činnosti dřívějšího vedení magistrátu. Vždy se jim dostalo plné spolupráce.

Po krátkém čase ale začalo být jednání i chování policistů podezřelé. Když pak hlavní vyšetřovatel žádal o zasílání materiálů na soukromou emailovou adresu, radní s policií raději přerušili veškeré kontakty.

Nová rada také podala několik trestních oznámení na podvodné nebo úmyslně předražené zakázky z předchozího období. Prakticky všechny skončily u vyšetřovatelů Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality a byly bez skutečného prošetřování briskně odloženy.

Policista Gejza Rakaš musel později před parlamentní vyšetřovací komisí přiznat, že je dlouhá léta velmi dobrým přítelem ředitele magistrátního odboru informatiky Václava Krause, který měl všechny ony prošetřované zakázky na starosti.

Na korupci se nesahá

Naivní političtí nováčci nepochopili, že na korupci se v české politice nesahá, prostě proto, že politika je její součástí. Na počátku roku 2013 policie přišla neohlášeně do budovy magistrátu a přímo na zasedání Rady Hlavního města Prahy předala před televizními kamerami jedenácti přítomným obvinění.

Poněkud komické bylo, že ho musela zpracovat českobudějovická pobočka útvaru, vedeného už tehdy Robertem Šlachtou a že text odůvodnění byl zkopírován z ročníkové práce studenta Právnické fakulty, shodou okolností syna jednoho z obviněných.

Všechny důležité připravované projekty magistrátu byly zastaveny, jeden dokonce velmi nestandardním způsobem, pouhým telefonátem z Úřadu na ochranu hospodářské soutěže v den podpisu příslušné smlouvy.

Stížnost obviněných proti zahájení trestního stíhání byla pražským městským zastupitelstvím briskně odmítnuta. První soudce Městského soudu, kterému byl případ přidělen, se jmenoval Petr Novák. V prosinci 2014 na pětadvaceti stránkách obžalobu rozcupoval na kousky a věc vrátil k došetření.

Vzápětí byl vyměněn a jeho nástupce Sotolář namísto hledání spravedlnosti předvedl nedůstojný tyjátr posluhy mocným. Jen odvaha a vytrvalost některých obžalovaných, z nichž je nutné vyzdvihnout zarputilý odpor bývalé chartistky Evy Vorlíčkové, vedly k tomu, že po letech dosáhly osvobození.

Potrestán nebyl nikdo

Bylo by ale naivní vnímat to jako vítězství spravedlnosti. Z policistů, kteří se vědomě podíleli na „cinknuté“ obžalobě a zničení politických kariér nevinných lidí, nebyl potrestán nikdo. Státní zástupkyně Dagmar Máchová byla sice odsouzena v jiné trestní věci, ale za podvody v kauze Opencard nikdy.

Trestní oznámení, které na ní a na postup policie z pověření sněmovní vyšetřovací komise v lednu 2015 podal její předseda poslanec Bronislav Schwarz, bylo odloženo. Vysvětlení je dodnes neznámé. Nadřízená Máchové, pražská městská zástupkyně Jana Hercegová, sice byla bez veřejně udaného důvodu v lednu 2016 donucena k rezignaci i se svými dvěma náměstkyněmi.

Avšak namísto vyšetřování jejich krytí protiprávního postupu policie a státních zástupců, nejvyšší činitelé resortu spravedlnosti včetně ministra, stejně jako špičky státního zastupitelství, jim v médiích poděkovaly za dlouholetou práci.

Dodnes jsou všechny tři uváděny jako fungující státní zástupkyně pražského městského zastupitelství. I když JUDr. Dita Havlínová, v době skandálního jednání MSZ náměstkyně pro přezkumnou a dohledovou činnost, v této věci neexistující, uvádí dnes už emailovou adresu na vyšším Vrchním státním zastupitelství.

Soudce Sotolář byl usvědčen z opakovaného falšování zápisů z jednání v neprospěch obžalovaných, ale vedení Městského soudu se za něj postavilo a namísto trestního postihu ho pouze zbavilo vedení senátu. Soudí dodnes.

Asi nejpozoruhodnější je ostudné a z pohledu občana demokratického státu vskutku opovrženíhodné mlčení Soudcovské unie a Unie státních zastupitelů. Přikrýt otevřeně kriminální jednání svých členů znamená vždy jen ztratit respekt a důvěru občanů v celý systém justice a demokracie.

Především státní zástupci, jimž sama Ústava a speciální zákon navíc ukládají výsostnou zodpovědnost za dodržování a prosazování zákonů, by měli vysvětlit, proč jejich Unie veřejně neodsoudila jednání svého kolegy Tomáše Lejnara.

Když Vrchní soud usvědčil soudce Sotoláře z porušení zákona, namísto, aby ho podle zákona na místě obvinil z příslušných trestných činů, jako zástupce státní žaloby podpořil jeho skandální rozhodnutí znovu odsoudit obžalované na základě stejných zfalšovaných důkazů.

Jeho na záznamu potvrzený výrok o tom, že proces musí pokračovat, protože „chybí posudek na cenu, posudek právní, oponentní a posudek na to, co by se stalo, kdyby se to stalo“ to určitě dostatečně vysvětluje…

Stejně ostudné je, že v této věci dodnes mlčí nejenom Unie státních zástupců, ale i Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová, která, pouze však, když se to hodí, tak ráda vystupuje jako neohrožená ochránkyně právního státu.