Profimedia,

Jan Urban: Česká justice padá na dno. Kdo začne s nápravou?

Kauza Opencard a falšování výpovědí svědků v neprospěch obžalovaných je pouze jedním kamínkem, který vypadl z úhledné mozaiky české justice, která na sobě samé jinak nikdy „neshledává pochybení“. Jde o nehodu toho, co označujeme za „systém uvnitř systému“.

Připomeňme, že rutinní obžalovací mašinerie byla nečekaně narušena sebeobrannou reakcí obžalované Evy Vorlíčkové, sedm let nevěřícně pozorující, jak policie a státní zastupitelství v pevné shodě modelují příběh, který se nikdy nestal.

Bylo již popsáno, jak údajně nestranný a nezávislý soudce Alexander Sotolář podpořil invalidní obžalobu falsy svědeckých výpovědí. Jenže ono nejde jen o jednoho soudce, který až do konečného rozhodnutí o kárné žalobě nesmí do jednací síně vkročit.

Po skandálu další skandál 

Začíná to u policejního vyšetřování, neveřejné fáze procesu, jež je plně v rukou státního zastupitelství. Podezřelý o ní nemusí mít ani tušení a je-li pak obviněn, zpravidla nemůže ani nahlédnout do policejního spisu.

Férovost procesu je plně závislá jen na tom, zda dozorující státní zástupce respektuje zákon, jenž mu ukládá nestranně vyšetřit jak fakta, která obviněného usvědčují, tak fakta, která obvinění vyvracejí.

V kauze Opencard však státní zástupkyně začala od konce: obžalováním obviněných. Namísto fér vyšetřování konstruovala údajná fakta jen k tomuto – nezákonnému – cíli. O neexistujícím dozoru či dohledu v systému státního zastupitelství již řeč byla.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Soudní fáze je ta nejskandálnější. Soud sám za bílého dne vyslýchá svědky a protokoly poté – po skončení veřejného jednání – falšuje do opačného významu. Zatímco výpovědi samy obžalované zprošťují viny, jejich zfalšovaná protokolace je usvědčuje. A na základě těchto falz pak soudce obžalované odsoudí.

K protokolům – přepisům výslechů se obžalovaní dostanou až po měsících, další měsíce trvá srovnávání zvukového záznamu a přepisu. A tady je začátek konce systému zvyklého na to, že tisíce stran spisů, z nichž vychází, už nikdo znovu nezkoumá.

Odvolací soud na základě odvolání obžalovaných rozsudek zrušil a označil jednání soudce za nezákonné a uložil mu nápravu. A zde začíná ještě skandálnější fáze.

Soudce Sotolář opět „provedl“ (přečetl) své vlastní důkazy, to již víme. Jenže co na to přítomný státní zástupce? Již ví, že jde o falsa; vstane a na místě obviní soudce ze zneužití pravomoci? Ne, vstane a navrhne obžalované odsoudit. Stal se tím spolupachatelem.

Systém uvnitř systému

Mohl by se hájit tím, že nic protizákonného nepostřehl, ale tomu se prostě nedá věřit. I tak by na svém místě neměl co dělat. V soudní síni je odpovědným zástupcem státu vázaným zákonem; není a nesmí být znuděným asistentem nezákonné rutiny.

Kromě toho, že ministryně spravedlnosti podala na soudce Sotoláře kárný podnět, se nezdá, že by státní zastupitelství a justici věc vůbec zajímala. Zřejmě obvyklé „pochybení jednotlivce“, prostě chyba, jednotlivost, která se stává, že…

Jenže to nebyla chyba. Šlo o životy a svobodu nevinných lidí, šlo o zlý úmysl osob, nadaných mimořádnou pravomocí tuto pravomoc zneužít. Systém, který k tomu mlčí, ztrácí důvěru a legitimitu. A právní stát z důvěry svých občanů žije; bez ní je džunglí bezpráví.

Po zveřejnění případu Opencard se začaly objevovat další případy pražského městského soudu, a téhož soudce, které potvrzují ono strašlivé podezření, že jde o „systém uvnitř systému“.

Obžalovaný v jiné věci, jehož případ měl na stole také soudce Sotolář, podává námitky proti protokolaci svědeckých výpovědí dne 29. 10. 2014 odvolacímu soudu s přesnými detaily, s tím, že „podstatné výroky svědků, patrné ze záznamu, nekorespondují ani se záznamem, ani s rozsudkem“.

Vrchní soud rozhodl o povinnosti nápravy vadné protokolace, kterou soudce Sotolář ovšem odmítl provést. Poté Vrchní soud musel zrušit jeho odsuzující rozsudek usnesením ze dne 31. 3. 2016, kde konstatuje:

Vrchní soud v Praze na základě zjištění rozsáhlého nezákonného způsobu protokolování především výpovědí pro meritorní rozhodnutí významných svědků (…), který zde příkře odporoval povinnosti soudu prvního stupně výstižně vylíčit průběh svědeckých výpovědí, dospěl k závěru, že se u tohoto způsobu protokolování jedná o podstatnou vadu řízení, která s vysokou mírou pravděpodobnosti mohla mít vliv na správnost výroku o vině napadeného rozsudku, a proto rozhodl o zrušení napadeného rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř.“

Nabyl potom takto odhalený soudce Sotolář obav? Nikoli. Rozsudkem Městského soudu v Praze z 10. 10. 2016, č. j. 40 T 7/2014 – 3323 byli obžalovaní …uznáni vinnými přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže. Až odvolací soud po zevrubném zkoumání a zjištění nedostatku důkazů dne 30. 10. 2017 obžalované obžaloby zprostil.

Zase jenom jedno „pochybení“? Kolik pochybení je třeba, aby justice a státní zastupitelství procitly?

Statistika na prvním místě

Je snesitelné, aby opakované úmyslné zneužití jedné z nejdůležitějších pravomocí, svěřených společností a státem jedinci, bylo zase jen oním „pochybením“? Proč nikdo nezkoumá, kde byl státní zástupce, když soudce Sotolář zjevně opakovaně falšoval záznamy výpovědí?

Byl s vývojem případu spokojen? Neměl povinnost zahájit vyšetřování zjevného zneužití pravomoci soudcem? Jistěže měl. A když tuto povinnost porušil, nedopustil se on sám trestného jednání? Ovšemže se ho dopustil.

Jenomže je součástí systému, který vydává statistiky „úspěšnosti“ svých obžalob jako dobrý výsledek svého účinkování. Systému, který zneužívá důvěry veřejnosti, unavené korupcí ve veřejném životě tím, že ničí lidské osudy výměnou za statistiky, a systému, kde politické kauzy zpravidla končí trefou vedle.

A tak je jen v logice věci, že důvěryhodnost české justice se v posledních letech v mezinárodním srovnání propadá až na samé dno, až za tolik kritizované Polsko či Maďarsko. Důvěryhodnost soustavy státního zastupitelství či policie je na kvalitě justice přímo závislá. Kdo začne s nápravou?


Psáno jménem Společnosti na obranu nespravedlivě stíhaných SONS2017

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

27 komentářů

  1. liberal shark napsal:

    Kdo může přinést nápravu ? Pouze moc zákonodárná – tedy Parlament ČR. Ten musí odstranit panující nedemokratický stav, kdy některé složky státní moci nepodléhají vůbec žádné nezávislé veřejné kontrole. Policie a státní zastupitelství jako součásti moci výkonné musí přímo podléhat vládě, soudy a celá soudní moc by mohla podléhat například Senátu. Trestní zákoník musí specificky definovat trestné činy policistů, státních zástupců a soudců s drakonickými tresty. Jejich vyšetřování a trestání nesmí provádět sami podezřelí ani jejich nadřízení, ale nezávislá a dobře motivovaná instituce, například stálý senátní výbor. Jinak dojdeme do podobného stavu, v jakém je dnes americká policie – pracovníci OČTŘ se stanou vyvrheli, nepřáteli lidu a lovnou zvěří. Občané se přestanou obracet na policii a soudy, a začnou věci řešit přímo a ručně.

    • petrph napsal:

      Já s tímto souhlasím. Muselo by se hlavně hluboko promyslet, jaká státní/veřejná autorita by měla mít takovou pravomoc. Asi by to neměla být vláda, protože se dá předpokládat že ta by toho mohla zneužívat pro sebe (rozuměno každá vláda) Senát by se hodil-pokud by nebyl sám politický, takže totéž. V tom byla promarněná šance – do Senátu se měly nechat vstupovat jen apolitické osobnosti, a ne že si tam parlamentní partaje dosadí druhou ligu.

      • liberal shark napsal:

        Vylučovací metodou – moc výkonná ne, administrativa ne, soudní moc ne – konflikt zájmů, zbývá moc zákonodárná. A upřímně řečeno, senátoři mají podle mně trochu větší kvalitu, legitimitu a nezávislost než poslanci, což je dáno většinovým volebním systémem a vyšším věkem.

  2. Nemec napsal:

    Pokud bude v České republice většina národa zhypnotizovaná psychopatem , tak náprava není možná.

  3. petrph napsal:

    Jářku. samozřejmě že naše justice potřebuje začít s nápravou. Jenže ta otázka přece vůbec nestojí „.. Kdo začne s nápravou?“. Ale jak tu nápravu legislativně provést?
    To by si totiž vynutilo velice hluboký zásah do ústavou dané nezávislosti soudců aby nad nimi bděla nějaká na nich nezávislá státní (veřejná) autorita, která by měla pravomoc velice rychle, ihned po provedení nějakého úkonu soudce tento sama právně posoudit, označit za protiprávní, zrušit. S pravomocí toho soudce třeba ihned z případu odvolat a nahradit jiným…Nebo, tedy rovnou, toho soudce odvolat z funkce. Ale zase – všechny soudce na všech úrovních..
    A jak doufám každému dojde, takovou legislativní úpravu náš drahý Ústavní soudce i s panem Rychetským nedovolí, a okamžitě zruší…

    • liberal shark napsal:

      Se soudruhem Rychetským máte naprostou pravdu. Je vůbec podivné, že se komunistická minulost vyčítá kde komu včetně prezidenta, ale o předsedovi ÚS se taktně mlčí. Možná proto, že jde jde progresivním levičákům a deepa state na ruku.
      Ten dozor nad soudy by se musel precizně promyslet a vyvážit. Asi bych nebyl pro přímé zásahy do soudního řízení, ale spíše zpětné vyhodnocení celkové činnosti soudce v daném případu – zda důsledně ctil příslušný soudní řád, platné zákony, základní právní zásady, rovnost stran a také dobré mravy. Pro začátek bych zavedl povinnou finanční spoluúčast na náhradách poškozeným.
      U policajtů a SZ je to daleko jednodušší, to jsou obyčejní úředníci státní správy, podléhající resortnímu ministerstvu. Mimochodem, Bradáčová nedávno lhala když tvrdila, že ve všech evropských demokratických státech jsou SZ stejní nedotknutelní polobozi jako u nás. Evidentně „zapomněla“ na sousední Rakousko.

      • petrph napsal:

        S tím dozorem nad soudy máte pravdu, bylo by těžké najít nějakou skutečně nezávislou autoritu. Ale domnívám se že by pro nápravu situace nestačilo, kdyby se až zpětně nehodnotila činnost soudce v případu. Protože – jak je vidno dnes, ty případy se vlečou 5-6 let a vlastně až někdy na konci NS nebo ÚS rozhodne že nějaké rozhodnutí nějakého soudce před 5´těmi 5-8 lety (i včetně doby vyšetřování) bylo nezákonné a zruší ho (leč soudce nepotrestá). Čili se domnívám , že taková nezávislá autorita by měla mít pravomoc rozhodnout, že nějaký akt policie/zastupitelství, ale i soudců je nezákonný, zrušit ho (i třeba potrestat) ihned (když třeba obhájce podá námitku.
        Dovedl bych si představit, že právě toto by měl dělat urychleně právě Ústavní soud. Který by ale díky tomu že by zasahoval okamžitě, byl vyloučen z běžné soustavy soudů jako dnešní poslední instance, kdy jak tvrdí pan Rychetský, musí čekat x let, „než se k nim ten případ dostane přes odvolání“ – to by právě nebylo už potřeba..

        • liberal shark napsal:

          To by ÚS musel založit jakousi obdobu GIBS, ale na velice vysoké právní a morální úrovni. A kde by do ní vzal lidi ? Jak by zabránil jejímu „zapouzdření“. Oč by byla lepší než dnešní kární žalobci a soudci ? Všichni víme, jak „funguje“ GIBS :-(.

          • petrph napsal:

            To máte pravdu, nebylo by triviální to nastavit. Jenomže v tom by měl být právě základ ochrany ústavních práv a svobod člověka. Protože právě ty by měl stát chránit občanům okamžitě a pořád, nikoliv až za 5-6 let dohadování se po soudech..
            A jestli toto není schopen, a nevadí mu to, tak potom ty další politické a mediální projevy o nebezpečí porušování demo a práv (jako Zeman, a spol, fake news a ruští agenti) si může nechat od cesty..

    • ALF napsal:

      To nemůže napravit jakákoliv legislativa. Dohlížejících orgánů může být 10 a mohou se tvářit nezávisle, ale dokud tam budou lidé ochotní jednat v zájmu jiných ve jménu vlastního prospěchu, výsledkem bude jen složitější a nepřehlednější struktura moci.

      Bohužel tento národ nedospěl. Pořád jsme adolescenti, kteří naivně kvitují když se mučí ten, který je v jejich očích padouchem. Stačí tak daného veřejně pranýřovat klidně argumenty nezakládající se na pravdě (jak nám bravůrně ve svých kauzách předvádí Babiš, Mynář, Zeman a spol.) a lidé uvěří v to že toto je padouch. Padouchovi pak už samo nikdo nevěří ať říká co chce… Dál už to lidi nezajímá.
      Lidé si nezjišťují fakta a to je právě tím co drží lidi jako AB u moci. Lhostejnost vůči veřejnému dění. Snad je to pozůstatek komunismu kde byla „fakta“ předkládána s tím, že není a nesmí být odporu vůči vůli strany.

      V zahraničí nejsou lepší politici. Jsou stejní jako ti tady, také mají své zájmy, mohou jednat ve svůj prospěch. Ale neprojde jim to tak snadno a tak lehce právě proto že jejich voliči se zajímají.

      Náprava systému tak nespočívá až tak v hození hlasu tomu správnému. Nýbrž v zájmu každého z nás o veřejné dění. Zájmu zjistit pravdu a i když právě tato možnost je nám poměrně masivně odebírána skrze majetkové poměry v masových médiích je stále možnost a čas…. Pokud nedospějeme, velmi brzy se octneme v situaci Orbánovského Maďarska, kde si svoboda slova nezadá s Ruskou federací.

      • petrph napsal:

        Víte, domnívám se že se mýlíte. Nikoliv že „..Lidé si nezjišťují fakta „, protože informace se dají sehnat vždycky. Kdyby chtěl člověk skutečně nezkreslená a pravdivá fakta, musel by si všechno obíhat a zjištovat sám, a nemohl by se spoléhat na žádná média.
        Ale informace – si z různých zdrojů sehnat může a dělá to . Dokonce, když se podíváte na politický bulvár, tak zjistíte že ten dokáže napráskat každého, ať je z vlády, nebo opozice, z Ruska nebo UeSej..
        V čem je ale ohromný rozpor, že už záleží zcela osobně na každém občanovi, jak on sám ty informace hodnotí, a považuje za důležité…To je právě ta svoboda.. A dá se docela logicky předpokládat, že dnešního důchodce zajímá více kolik mu dnes vláda přidá na důchodu, než jestli byl Babiš před desítkami let u STB. Popřípadě, kolik bude připlácet na léky, než jestli řekl pan Zeman před x ety „..*nda“..
        Jenomže, ten občan, si taky (možná na rozdíl od médií) pamatuje co tady dělaly dnešní opoziční strany za poslední pravicové vlády (2010-2013), takže nemá důvod volit ani je..

        • ALF napsal:

          Jaroslav Kmenta to napsal takto…

          „OHO VOLIT? RADY PODLE MÁSLA.

          Začaly volby. A vy se mě stále ještě ptáte, koho volit. Tak dobře tedy. Ještě jednou a naposledy vám poradím😊.
          A abychom se drželi předvolební tématiky – neboť hitem letošního předvolebního boje se stalo máslo – tak vám didakticky ukážu – koho volit – právě na případu másla.

          Jsou tu totiž dvě skupiny stran: pro-máselné a anti-máselné. A protože jsme na rozcestí demokracie a totality, snažně vás prosím, abyste odhodili – alespoň na čas – všechny oprávněné výhrady, které máte k demokratickým stranám, protože i strany jsou jen lidé a – jak víme – lidé nejsou neomylní. Jen si musí umět přiznat chyby a poučit se z nich.

          Takže pro tyto volby, které jsou o charakteru demokracie naší země, všem radím, aby volili raději demokratické pro-máselné strany. „

  4. Petr Kaminsky napsal:

    1) Dalo by se o Sotolarovi rict, ze je „aktivisticky“? Ze se snazil, aby to dopadlo, jak si pral (on nebo nekdo jiny)? Jiny „aktivisticky“ soudce – Cepl ml. – kdysi spekuloval o justicni mafii. 2) Co na to rika p. Machova? Stale vse podle zakona? 3) Kdo zacne s napravou? Ale ona uz zacala. Napr. Babis a jeho parta jsou uz dnes nad zakonem.

  5. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Jan Urban má, bohužel, naprostou pravdu. Nezávislá justice vygenerovala v českých pomínkách justici, nezávislou i na platných zákonech a z právního státu se stal stát právníků, kteří ho zcizili občanům.

  6. Jaroslav Kaňka napsal:

    česká „justice“ nepadá na dno. Ta se propadla hluboko pod dno už před 70ti roky.

  7. vlastislav napsal:

    To by musela justice sahnout do řad hnutí ANO! Myslíte, že pro ně připravené miliony nic neznamenají?

    • liberal shark napsal:

      Tohle s hnutím ANO nijak nesouvisí. Na vině je idealistická představa tvůrců současného ústavního pořádku ČR, kteří předpokládali hrubě přecenili funkčnost profesních samospráv a samokontroly v PČR, SZ a soudní soustavě. Vůbec ten systém profesních samosprávných profesních komor selhává všude tam, kde není korigován fungujícím trhem, například u lékařské komory. Ta také všechno zatlouká a zametá pod koberec.

  8. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Včerejší pořad v TV s Bradáčovou prokázal, že státní zastupitelství dokáže vše, ale opravdu vše řádně vysvětlit.
    Až na to, že stát za chyby státních zástipců platí penězi všech občanů, nikoliv jen těch, co ty chyby udělali; to se jí jaksi nepovedlo.

    • liberal shark napsal:

      Obsah toho rozhovoru byl naprosto skandální. Vanul z něj ledový vítr totalitní pseudojustice. Ta ženská by se za příznivých podmínek klidně změnila na Karla Vaše a vůbec by jí to nepřišlo nikterak nepatřičné.

  9. Michael Hirsch napsal:

    Vážený Hlídací pse,
    bohužel jsem zklamán úrovní argumentace v tomto článku. Justice samozřejmě nemá být institucí nekritizovatelnou, ale argumenty by měly být věcné a nikoliv tendenčně manipulované, aby vzbudily v nepoučeném čtenáři mylnou představu o jejím (ne)fungování.
    Zavádějící informace začínají už u popisu přípravného řízení, kdy autor zaměňuje jeho fáze a uvádí, že je-li někdo obviněn, nemůže zpravidla nahlédnout do policejního spisu. Neznalost zákona neomlouvá ani u názorového článku, zejména jedná-li se o tvrzení tak snadno ověřitelná – obviněný má na nahlížení do spisu zákonné právo a po skončení vyšetřování má policejní orgán povinnost každého obviněného obeslat s termínem, kdy mu spis zpřístupní k nahlédnutí. O činnosti policejního orgánu nemusí mít podezřelý ponětí pouze v prověřování, což je zcela prvotní fáze trestního řízení, kdy ovšem nelze proti takové osobě činit úkony bez přímého souhlasu soudu, a jsou na jejich konání kladena značná omezení.
    Státní zástupce pak (až na zákonné výjimky) nic nevyšetřuje, to je práce policejního orgánu, který zodpovídá v první řadě za zákonnost jím prováděných úkonů. Státní zástupce nad tímto vykonává dozor, a sám je podroben dohledu nadřízeného státního zastupitelství, který může iniciovat kdokoliv, kdo má o zákonném průběhu přípravného řízení pochybnosti.
    Státní zástupce je v trestním řízení zastupitelný, neexistuje institut „zákonného státního zástupce“. V řízení před soudem státní zástupce nedisponuje policejním spisem – ten má k dispozici pouze soud, a hlavního líčení se často účastní jiní státní zástupci než ten, který podával obžalobu (jsou to tzv. interventi). Jen s obtížemi tedy tito státní zástupci mohou hlídat, zda protokolace odpovídala výpovědi, a to už z prostého důvodu, že soud zasílá protokoly z jednání až s časovým odstupem – poté, co jsou přepsány. Rozpory může odhalit tedy jen tehdy, pokud si zrovna učinil poznámku, a ta je v rozporu s tím, jak soud věc zaprotokoloval.
    Státní zástupci ani soudci pak nevedou osobní statistiky úspěšnosti jejich věcí a nejsou podle úspěšnosti věcí ani odměňováni nebo penalizováni. Tyto statistiky jsou vedeny pouze institucionálně a zohledňují se při tvorbě trestních politik a pro účely výkonu dohledu nadřízených institucí.
    Komentář si snad ani nezasloužení tvrzení, že obžaloba byla podána jako první úkon ve věci, což ani není procesně možné. Není zřejmé, zda ze ze strany autora textu jedná o hyperbolu, ale tvrzení je podáno tak, že nepoučený čtenář se nutně musí zhrozit, jak je to možné, že něco takového náš trestní proces umožňuje.
    Takto by se dalo pokračovat donekonečna, prakticky žádný odstavec není prost faktických vad, z nichž autor ovšem obratem vyvozuje „skandální“ závěry. Ty ovšem stojí na argumentech, které jsou výsledkem manipulace.
    Nemohu posoudit kritiku konkrétní kauzy Opencard, protože jí neznám. Používá-li ovšem autor textu takové tendenční dezinformace, zpochybňuje věrohodnost své kritiky, i kdyby byla sebeoprávněnější, a sklouzává do bahna bulváru.
    Autor textu je tedy buď diletant, nebo agitátor. Ani v jednom případě se však takový přístup k podávání informací neslučuje s deklarovanou snahou Hlídacího psa o objektivní žurnalistiku.
    Hlídací pse, nestaň se prosím dalšími Parlamentními listy.

    • liberal shark napsal:

      1) co přesně je špatného na Parlameních listech ? Čím přesně se liší od takových Lidových novin nebo Zpravodajství ČT ?
      2) V technických nepřesnostech článku, které uvádíte, můžete mít pravdu. Ale úplně vám uniká podstata věci – faktická absence reálné zodpovědnosti příslušníků PČR, SZ a soudů za jejich nezákonné postupy. A v tom má článek pana Urbana 100% pravdu.

      • Michael Hirsch napsal:

        1) Na Parlamentních listech je špatné především to, že autoři tam publikovaných textů často vůbec neověřují své zdroje, pokud vůbec nějaké mají. Informace vystavěná na fabulacích pak má nulovou hodnotu, ale Parlamentní listy se snaží vzbuzovat dojem seriózního média. Z portálu informačního se pak stává portál dezinformační.
        2) Věřte mi, neuniká. Pokud totiž článek oprostíte od balastu nepravd, zbyde Vám prosté sdělení – vedlo se trestní řízení, kde buď policie, státní zastupitelství, nebo soud selhal, a k nápravě došlo u odvolacího soudu. To ale není nic výjimečného, od toho tu přece odvolací soud je. Nesvědčí to ale o systémové chybě, protože i odvolací soud je součástí toho systému a evidentně svůj účel splnil. Zbyde Vám z toho tedy jen individuální pochybení. Bohužel, autor článku se snaží tvrdit něco jiného a pomáhá si lží.
        Co se pak týká odpovědnosti, mechanismy existují – policie má jak GIBS, tak odbory vnitřní kontroly, tak i dozor státního zastupitelství. Státní zastupitelství má nadřízené stupně, které vykonávají dohled a každý státní zástupce je kárně odpovědný, a samozřejmě v případě úmyslu je odpovědný i trestně. Soudci jsou rovněž kárně i trestně odpovědní a jejich rozhodnutí podléhá dvouinstančnímu přezkumu a samozřejmě i přezkumu Ústavním soudem, pokud je zasaženo do základních práv a svobod.
        Pokud tedy tyto mechanismy nezafungovaly, neznamená to nutně, že by neexistovaly, ale může se jednat opět o individuální selhání. V takovém případě ale nemá smysl volat po reformě, ale po důslednosti. Druhou možností je, a to rovněž nelze vyloučit, se nejednalo o pochybení tak závazná, jak naznačuje autor textu. S ohledem na to, že svůj text staví na nepravdách, mám ale o věrohodnosti jeho tvrzení pochybnosti.

        • liberal shark napsal:

          ad 1) To co vyčítáte PL bohužel dělá drtivá většina dnešních médií, včetně těch tzv. veřejnoprávních. PL jsou naopak lepší tom, že publikují (skoro ?) všechno co kdo napíše a neprovádí cenzuru a informační zatmění.
          ad 2) Ano, PČR má nad sebou GIBS, SZ a soudy mají nad sebou vyšší stupně. Ale jsou to všechno přímí nadřízení, kolegové a kamarádi ze stejné firmy, takže mají přirozenou snahu se navzájem netrestat. Viděli jsme to mnohokrát. Pokud se policajt, SZ nebo soudce dopustí „chyby“, nezákonného postupu nebo dokonce TČ, není potrestán budˇ vůbec nebo jen směšným symbolickým trestem (2 roky podmíněně za prodej drog z policejního skladu). Ale obviněný mezitím utrpí závažnou, mnohdy fatální škodu na majetku, zdraví, dobré pověsti, kterou mu v lepším případě částečně zaplatí ministerstvo z veřejných prostředků.
          Takhle já si tedy demokratický právní stát nepředstavuji. Kontrola všech částí veřejné moci musí být veřejná a nezávislá, jinak nežijeme v demokracii, ale ve fašistické diktatuře. Úředníci veřejné správy nesmí být nedotknutelní nadlidé, kteří hlídají sami sebe a mohou beztrestně ničit životy občanů.

        • Markéta Chadžijski napsal:

          To píšete správně, ale teoreticky. Zkusil jste si sám projít procesem uplatnění prostředků nápravy vad (těch „individuálních selhání“)? Jinými slovy, odzkoušel jste si v praxi, jak funguje, když soudu [zpětně] namítnete vady protokolace, nebo když se obrátíte na GIBS, vnitřní kontrolu či nadřízené SZ? Znáte rozhodování karných senátů a jejich výklady toho, kde by se eventuálně tak mohla krčit setinomilimetrová potencionální hypotetická trestněprávní odpovědnost soudce (či SZ)? Specificky ta, která souvisí s „nezávislou rozhodovací činností soudce“? Statistiky úspěšnosti ÚS jistě znáte, uvádí se pod 4%, a zejména v případě individuálních stížností to viditelně vypadá tak, že když se jim nechce shledat zásah do práv a svobod, ohnou si to tak, když už dlouho nic nenalezli, ohnou si to onak. Nad nimi už nic není, žádná kontrola, žádný vnitrostátní prostředek nápravy. ESLP řeší až ty nejzávažnější zásahy, drtivou většinu nepřezkoumatelně odmítá. V případě zákona č. 82/1998 Sb. tam je dle mých přímých zkušeností poprávu možno hovořit o jeho až systémové neúčinnosti, ba dokonce záměru, aby tomu tak bylo (o zlé vůli státu).
          Odzkoušel jste si v praxi také stížnosti na správu soudu nebo stížnosti na průtahy v řízení? Tak „99%“ stížností je nedůvodných, není to statisticky nemožné? Máte osobní poznatky jak restriktivně je [úmyslně, zlovolně] vykládána kategorie „nevhodné chování soudce“. Jaká „jejich“ (soudcovská) výkladová a aplikační praxe se k tomu etablovala? (i v rozporu s logikou a objektivizovaným veřejným míněním).
          Že tedy všechny ty kontrolní složky, které jste vyjmenoval, jsou spíše iluzorní kontrolou? Že chybí účinné prostředky nápravy, případně že jsou vykládány a aplikovány tak, aby náprava byla znemožněna? Zde důslednost nepomůže.
          (Ano, v případě Opencard zafungoval odvolací soud, tedy nedošlo k systémovému selhání, možná dokonce ani ne k úmyslnému činu ze strany soudce MěS – mohl jednat v kognitivním omylu, přesvědčen o verdiktu, který si předjal a tomu mohlo být poplatné jeho vnímání v průběhu jeho rozhodovací činnosti, lidský faktor. Ale proč neselhal odvolací soud – nebylo to spíše jen proto, že kauza byla médii sledována a šlo o vrcholové pražské politiky; řadový účastník řízení/běžný občas typicky takové štěstí na „neselhání systému“ a na spravedlivé dvojinstanční řízení spíše nemá).

          V kauze Opencard se jednalo o pochybení závažná, o čemž svědčí i zrušující texty Vrchního soudu v Praze a podaná kárná žaloba tuším jak předsedou MěS, tak i ministryní spravedlnosti. Rozhodování a „tresty“ kárných senátů jsou však spíš úsměvné a neodpovídají pochybení soudců (resp. někdy a někde ano ale spíš v duchu panem et circenses, tj. na chvíli uspokojit masy nějakým demonstrativním trestem, typicky pro soudce, který se dopustí spíše jakoby administrativní chyby a neúmyslně nechá někoho ve vazbě déle/neopodstatněně).
          A já osobně ani nevím o případu, kdy by k selhání úředních osob byla na nich žádána regresní úhrada, jak zákon umožňuje.
          No ale jinak píšete moc hezky, skoro byste mě přesvědčil, jak nám to tu pěkně funguje, kdybych ale neměla zážitky vlastní a neznala typově obdobné zážitky mnoha dalších. A ty „zážitky“ jsou nepřenositelné.

    • Olda Novák napsal:

      Svatá pravda.

  10. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Jan Urban má, bohužel, naprostou pravdu. Nezávislá justice vygenerovala v českých podmínkách justici, nezávislou i na platných zákonech a z právního státu se stal stát právníků, kteří ho zcizili občanům

  11. Alexandr Rovný napsal:

    O nápravu justice se snažím již 30 roků. Bohužel, šestá velmoc moje příspěvky maže, ale válku nevzdávám. S pomocí toho nejvyššího /nezaměňovat s nejvyšším Lotrem v Brně/ jsem získal důkazy, že soudci neměli mandát a dozorující žalobkyně nebyla způsobilá vystupovat jako státní zástupkyně. Celý systém , včetně Černé královny,dostane veřejný výprask. Mám hezký dops od premiéra Nečase, který ho stál místo !!! Pane Urbane, nechcete ho zveřejnit ?

Přidávání komentářů není povoleno