Facebook Miloš Zeman, zdroj

Jan Urban: O čem jednat s Ruskem

Ruské ministerstvo zahraničí oznámilo, že souhlasí s českým návrhem konzultací o „nejnaléhavějších otázkách vzájemných vztahů“ podle příslušné smlouvy z roku 1993. A aby bylo jasné, jak si Moskva takové konzultace představuje, předem poněkud nediplomaticky připsalo, že k nim „momentálně patří především plnění mezinárodněprávních závazků ve věci udržování historických a vojenských pomníků“.

Mohlo by to být mimořádně zajímavé jednání – a zároveň obrovská příležitost k narovnání vztahů. Ty jsou na mezinárodní scéně totiž tradičně postaveny na snadno měřitelné zásadě rovnoprávnosti a reciprocity.

Ty česko-ruské, bohužel, na sobě dodnes nesou zátěž koloniálních poměrů ze sovětské doby. Neexistuje třeba jediný důvod, aby ještě třicet let po skončení sovětského panství ve střední Evropě ambasáda Ruské federace v nezávislé České republice měla sto čtyřicet diplomatů, zatímco těch českých v Rusku je necelá polovina.

Čtyřicetimilionové Polsko mělo přitom ve stejné době na svém území o čtvrtinu méně ruských diplomatů než desetimilionové Česko. Takže radikální omezení počtu ruského diplomatického a pomocného personálu v Praze by mělo být prvním bodem na českém seznamu „nejnaléhavějších otázek vzájemných vztahů“.

A to i za předvídatelnou cenu nedůtklivé ruské reakce a třeba i dočasného zmražení nefungujících diplomatických vztahů.

Gulagy, NKVD a ruské archivy

Je určitě třeba vítat nově projevenou vůli ruské diplomacie konzultovat – a tedy jednat s tím, že bude slyšen a brán v potaz i názor české strany. Obzvláště, pokud by to naznačovalo celkovou změnu přístupu ruské státní moci k minulosti a svobodě jejího zkoumání.

To je ovšem ve světle současné ruské politiky jen těžko představitelné. Práce specializované česko-ruské komise historiků a archivářů je už několik let paralyzována a na otevřený dopis ředitelů českých historických ústavů, přečtený v červnu 2019 na zasedání česko-ruského diskusního fóra v Moskvě, dodnes nikdo neodpověděl.

Čeští historici v něm pouze žádali o zpřístupnění archivních pramenů k osudu československých občanů, uprchlíků před nacismem. Tisíce z nich zmizely v sovětském gulagu, a ne všem se z něj po letech podařilo dostat vstupem do Svobodovy vojenské jednotky.

Tážeme se, jaký má smysl i nadále utajovat například vyšetřovací spis Karla Goliatha,“ stálo v otevřeném dopise českých historiků, „jednoho z prvních členů KSČ a obhájce práv dělníků, který prchl před gestapem a byl jako člen Československého legionu 3. 11. 1939 na území východního Polska zatčen NKVD a vězněn v táborech až do roku 1955?“

„Proč není možné studovat spisy stovek Čechoslováků zemřelých v průběhu druhé světové války v gulagu, mezi nimi například Gábora Edelsteina odsouzeného 23. 12. 1942 k patnácti letům nucených prací pro údajnou špionáž, který zemřel v gulagu 12. 5. 1945, čtyři dny po skončení druhé světové války?“

„Ve všech případech se jedná o osoby rehabilitované již sovětskou justicí v 60. – 90. letech 20. století.“

Utajování zločinů stalinismu ještě po osmdesáti letech znamená jediné – jejich rehabilitaci. A ta je pro civilizovaný a demokratický svět jednadvacátého století nepřijatelná.

Přesně o tomhle by mělo smysl s ruskou stranou vážně jednat. Seriózní společná historická práce by jednou provždy znemožnila propagandistické lhaní a politické zneužívání dezinterpretací historických událostí. Prozatímní ředitel Ruského centra vědy a kultury v Praze Andrej Viktorovič Končakov by pak už jen stěží mohl pořádat tiskové konference s bombastickým názvem „Praha-Moskva: 75 let společného vítězství – 75 let společné historie“.

O otevřeně koloniálních choutkách Moskvy trestně stíhat občany cizích států, kteří mají na vzájemnou historii a její dobové symboly jiný názor, nemluvě.

Učit se volnosti a demokracii

Pokud se Rusko bude dál snažit ignorovat historická fakta a vnucovat světu adoraci stalinské éry a jejích představitelů, bude, opět bohužel, pokračovat i jeho izolace.

Dnešnímu Rusku by pomohlo, kdyby si uvědomilo, že stalinsko-brežněvovská agrese nikdy a nikde nepodporovala v podrobených společnostech ty nejlepší, ale ty nejméně kvalifikované a mravné. Je tragickým faktem, že Rusko ještě nikdy v historii neovlivňovalo Evropu, ani nikoho jiného ze svých sousedů, příkladem rozvoje otevřené společnosti, či lidských a občanských práv.

Třicet let bez sovětské koloniální nadvlády nad střední Evropou ukazuje, jak obtížné je i pro osvobozené společnosti učit se volnosti a demokracii právního státu. Kéž by jednou Rusko dostalo stejnou šanci.

Jednání s ruskou diplomacií by měly podpořit a zároveň kontrolovat obě komory českého parlamentu. Měly by společně navrhnout, aby v dalším kroku na rozhovory česko-ruské navázaly kolektivní konzultace všech bývalých sovětských kolonií ve střední Evropě s Ruskem k hledání a pochopení pravdy o tomto neblahém období.

Jedině tak může skončit bláznovství stavu, ve kterém o vztazích mezi suverénními státy rozhodují smyšlenky o osmdesát či sto let starých událostech.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

9 komentářů

  1. liberal shark napsal:

    Začal bych otázkou hanobení válečných pomníků a hrobů českých legionářů ze strany ruských komunálních úřadů. Pak bych pokračoval osudy československých uprchlíků před Hitlerem a nakonec osudy našich občanů, unesených NKVD v roce 1945.

  2. petrph napsal:

    Ale o to přece jde ne? Jak je napsáno hned v první větě „..s českým návrhem konzultací o „nejnaléhavějších otázkách vzájemných vztahů“ .. Ergo, měla by to být právě česká strana, která ty otázky o kterých se bude jednat – už předem navrhne. A teprve k tomu se vyjádří ruská strana, zda o nich jednat chce, popř. navrhne další svoje..A jestli se předem nedohodnou ani na těch tématech, tak žádné konzultace nebudou…

    Ovšem, měla by to být témata věcná, s prokazatelnými fakty. ve kterých skutečně nebudou ani pro dnešek žádné smyšlenky. Například o tom neviditelném ricinu který nikdo nikdy neviděl (BIska o tom dostala jen anonymní zprávu) a co z toho udělal náš bulvár, asi chtít Rusové jednat nebudou :))

  3. Petr Kaminsky napsal:

    Par dokumentu/udalosti jako namet pro zverejneni – Katynsky masakr, zvaci dopis kolaborantu z roku 1968, smrt Jana Masaryka.

  4. Admirál napsal:

    Začal bych rozšířením vzájemné spolupráce v oblasti průmyslu a vědy. Možnosti vzájemných investic a rozšíření spolupráce v kultuře.
    Kachny vypouštěné bulvárem by neřešil.

    • Dan napsal:

      Myslite, abychom jim predali vysledky nasich vedcu … nejak nevim, co by nam z Ruska mohli predavat, kdyz vsichni pracuji ve zbrojnim prumyslu a to nam nedaji…
      Investice v Rusku je nesmysl, je tak rizikova, ze to muze udelat jen blazen nebo nekdo tak silny jako Siemens apod.
      Kultura… marne patram v pameti, co by nam v kulture mohli z Ruska nabidnout. A. Pugaceva jeste zije? 🙂 Alexandrovci… to ma nejakou uroven, ale hlavne jako propaganda Kremlu. Ruska kultura je dodnes patrna na fasade Narodniho musea v Praze. Opravdu nevim. Nase kultura je zapadni, Ruska je Sovetska. Nejak mam dojem, ze zajem by byl jednostranny. S nepritelem je treba bojovat, ne se s nim bratrickovat!

  5. Dušan napsal:

    Pokud bude v Rusku na Kremelské věži stále svítit Rudá hvězda, v prezidentském křesle bude sedět člověk vychovaný komunistickým KGB, v Dumě bude dřimat stará partaj a volič nebude mít potřebu něco změnit, tak se proměny v Rusku nedočkáme.
    A my Češi musíme mít ZDRAVĚ sebevědomé politické zástupce, aby nejen Rusko pochopilo, že jsme Silný Svrchovaný Svobodný Stát!

    • Dan napsal:

      Obavam se, ze Rusko bude muset dostat takouvou lekci jako Nemci. Mrazi me pri te predstave…

  6. frhk napsal:

    O čem jednat s Ruskem, když ruská politika je odedávna založena na lži, podvodu a velkém klacku? Přirovnáme-li koexistenci s Ruskem k šachu – pak Rus buď vyhraje anebo vám rozbije hlavu šachovnicí. Rusko odedávna uznává jedinou pravdu – tou je „Ruská pravda“, a jediným zákonem / právem, které akceptuje – to je právo silnějšího. Věřit v dodržování jakýchkoliv smluv a dohod Ruskem může pouze naivní neználek, který nemá šajnu o historii. Za posledních 100 let — od okamžiku platnosti Paktu Společnosti národů (resp. Versailleské mírové smlouvy) a navazující Charty Spojených národů — Rusové nedodrželi snad jedinou mezinárodní smlouvu, Atlantickou chartou počínaje a Helsinskými dohodami a Budapešťským memorandem konče.
    (Tento postoj jasně prezentoval sovětský ministr zahraničí Vjačeslav Molotov, když ve zprávě Nejvyššímu Sovětu uvedl: „Krátký společný úder Wehrmachtu a Rudé armády stačil na to, aby nezůstalo nic z té odporné kreatury, kterou byla Versailleská smlouva!“)
    „Ruská pravda“ je odedávna v příkrém rozporu s chápáním zbytku světa (ať již jde o události roku 1812, 1853, 1918, 1939, 1941, 1945, 1968 anebo 2014), není tedy divu, že se není Rusko schopno se Západem na ničem domluvit.
    Názornou ukázkou rozdílu mezi pravdou objektivní a tou ruskou je třeba vykreslování příčin a okolností II. světové války, spolupráce s nacistickou Třetí říší či okupace Polska oficiální sovětskou i postsovětskou (ruskou) historiografií jakožto střetu nevinné a mírumilovné Země Sovětů, zákeřně napadené krvelačnými nacistickými hordami.

    Viz třeba blog „RUSKÁ PRAVDA“ a skutečnost
    https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html
    +
    „RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI“ aneb „Nové Rusko“ na cestě k fašismu:
    http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html

  7. Janek hari napsal:

    Zapomněl jste Maďarsko tam tene horsi masar byl jeste horší než v latino dodnes nejsou archivu otevření tam se nestříleli jenom z tanku ale taky bombardovalo z letadel !

Přidávání komentářů není povoleno