KOMENTÁŘ. Velká část české politiky se už dlouho pohybuje jen podle marketingových pouček. Podle potřeby navoněné programy slouží pouze jako mucholapky na voliče, kteří při rozhodování následují převážně jen svoje emoce. Určitě nejúspěšnější produkt politické reklamy posledních třiceti let se jmenuje Motoristé sobě.

Připomeňme, že v roce 2017 tato strana vznikla pod názvem „Referendum o Evropské unii“, aby se o rok později přejmenovala na „Stranu nezávislosti České republiky“ – obojí s otevřeně protiunijním programem a nulovým efektem.

Teprve v roce 2022, kdy její vedení převzal po sedmnáctileté úzké spolupráci s arcikritikem EU Václavem Klausem Petr Macinka, se přejmenovala na marketingově skvěle fungující „Motoristé sobě“.

Coby překvapení podzimních voleb se stali nejmenší stranou v parlamentu.

S ANO a SPD podepsali koaliční smlouvu, i přes nejnižší volební výsledek si vyjednali dokonce čtyři vládní křesla, a nyní nastává problém, koho vyslat za Motoristy do vlády.

Mediálně nejznámější motorista Filip Turek si představoval, že bude ministrem zahraničí. Stále neutuchající skandály s jeho rasistickým a fašistickým internetovým alter ego a nově i s jeho „podnikáním“, tedy spíše s nedaněnou fušeřinou na hraně zákona, urážející stavovskou čest každého slušného automechanika, mu v tom s velkou pravděpodobností zabrání.

O to zajímavější je proto zabývat se i jmény jeho možných náhradníků. Prozatím nejfrekventovanějším jménem je dlouholetý zaměstnanec ministerstva zahraničí, a od roku 2008 i diplomat, Karel Beran.

Beranova první černá díra

Když se ovšem začnete zajímat o podrobnosti jeho kariéry, narazíte na poněkud zvláštní mlčení. Tiskový odbor MZV reagoval na dotazy HlídacíPes.org až po dvou urgencích tím, že namísto odpovědí zaslal pouze neúplný oficiální životopis pana Berana.

Jedenáct otázek zcela ignoroval. Přesněji sdělil, že „nad rámec výše uvedeného MZV nebude věc dále komentovat“. Karel Beran jako poslanec neodpověděl vůbec. Takže daňovými poplatníky placení státní úředníci a ze stejných peněz placený poslanec odmítají odpovědět voličům na otázky, které by je zcela jistě zajímat mohly. Co tedy víme?

Na ministerstvo zahraničí přišel šestadvacetiletý Karel Beran už v roce 1992 a podle krátké odpovědi tiskového odboru pracoval další čtyři roky na provozním Odboru správy a bezpečnosti budov. Jeho pracovní zařazení není možné zjistit, ale podle pamětníků začínal jako řidič nebo skladník.

Na podzim 2002 zajistila přístavní policie v Amsterdamu podezřelý kontejner. Byl sice deklarován jako stavební materiál, posílaný českým ministerstvem zahraničních věcí pro rekonstrukci ambasády v jedné z afrických zemí, ale obsahoval desítky samopalů a lehkých kulometů.

Po čtyřech letech přešel na Správu služeb a postupně se stal referentem, zástupcem ředitele a později, až do roku 2004, i jeho ředitelem. A právě v tomto období, přesněji v letech 2000 až 2002, zeje první velká černá díra v profesním životopisu možného kandidáta na příštího ministra zahraničních věcí České republiky.

Právě v této době vypukl vůbec největší bezpečnostní a korupční skandál v dějinách české diplomacie. Měl dvě části. První je známá jako „kauza Český dům v Moskvě“ a je spojená se jménem jedné z nejtemnějších postav polistopadového politického podsvětí Karla Srby.

Ten byl po dlouhá léta i nejúspěšnějším „zařizovačem“ Miroslava Šloufa, důvěrníka a řídícího mozku Miloše Zemana. Srba se Šloufovou pomocí používal pro svoje „operace“, rozuměj kšefty, krytí vojenské rozvědky.

Na ministerstvo zahraničí Srbu na Šloufovu přímluvu přivedl v roce 1998 ministr Jan Kavan. Ten z něho udělal generálního tajemníka MZV, tedy nejvyššího úředníka na ministerstvu. Karel Beran se stal jako ředitel Správy služeb Srbovým přímým podřízeným.

Pašeráci s diplomatickým krytím

Srba umístil mezi zaměstnance MZV nejméně dva lidi z Vojenské kontrarozvědky, ve které tehdy stále ještě pracovaly téměř dvě stovky neprověřených kádrových důstojníků z předlistopadových dob. Jeho řídící důstojník Miroslav Andr se jen o něco později stal dokonce velvyslancem v Kazachstánu.

Když se informace o podvodech a korupci, spojených s aférou Českého domu v Moskvě, dostaly na veřejnost, vzal Karel Srba vinu na sebe. 27. března 2001 rezignoval a odešel z ministerstva. Policie začala vyšetřovat, obvinila postupně celkem dvanáct lidí – a nestalo se vůbec nic.

Všechna obvinění byla po čase stažena. Povolní vyšetřovatelé byli povýšeni, někteří dokonce přešli do služeb ministerstva zahraničí, a byl zase klid. Karla Srbu ve funkci generálního sekretáře jen nahradil jeho zástupce Pavel Jaroš.

Pod jeho vedením vyráží do Asie a Austrálie nezvykle početná „pracovní skupina“, včetně ředitele Karla Berana. V indonéské Jakartě málem došlo ke skandálu, když skupina zjišťovala možnosti prodeje ambasádou pouze pronajatého pozemku, který nebyl ve vlastnictví českého státu.

Jenomže pak klid skončil. Na podzim 2002 zajistila přístavní policie v Amsterdamu podezřelý kontejner. Byl sice deklarován jako stavební materiál, posílaný českým ministerstvem zahraničních věcí pro rekonstrukci ambasády v jedné z afrických zemí, ale obsahoval desítky samopalů a lehkých kulometů.

A tak se přišlo na propracovaný pašerácký systém, kterým pod diplomatickým krytím proudily kontejnery se zbraněmi, obrazy, starožitnostmi či kožichy i po odchodu Karla Srby z ministerstva. Komu plynuly zisky a co se vozilo zpátky, se veřejnost nikdy nedozvěděla.

Užít si španělskou ligu

Proč je to důležité pro případ motoristy Karla Berana? Protože Odbor služeb, v jehož vedení byl, podle statutu „zajišťuje dovoz zařízení pro MZV ze zahraničí a přepravu zásilek materiálně technického zabezpečení a zařízení mezi MZV a zastupitelskými úřady“.

Je velmi obtížné si byť jen představit, že by ředitel odboru či jeho zástupce byli natolik slepí a neinformovaní a nic netušili o rozsáhlém ilegálním systému černého obchodu a pohybu desítek kontejnerů s diplomatickým krytím. Není však důkaz, jen podivné podezření.

Podle pamětníků nechal po svém příjezdu do Madridu hned do několika místností na ambasádě nainstalovat velkoplošné televizní obrazovky, aby mohl kdekoliv sledovat zápasy španělské fotbalové ligy.

Karel Beran také povýšil a z technického manažera se v roce 2004 stal generálním konzulem na nově otevíraném konzulátu v italském Miláně. Nejpozději v té době se osobně spřátelil s novým prezidentem Václavem Klausem a členy jeho nejužšího týmu.

Zařizoval pro ně lyžařské zájezdy a pro sebe kariérní postup. Z ústředí ministerstva odešel včas. Kontrolní akce Nejvyššího kontrolního úřadu „Hospodaření Ministerstva zahraničních věcí 05/09“ z roku 2005 odhalila protiprávní manipulace a zneužití státních prostředků za stovky milionů korun.

V roce 2009 se Beran stal velvyslancem ve Španělsku. Ve stejné době (2009 až 2014) byl zároveň i stálým delegátem za ČR při UN WTO (Světová organizace cestovního ruchu).

Podle pamětníků nechal po svém příjezdu do Madridu hned do několika místností na ambasádě nainstalovat velkoplošné televizní obrazovky, aby mohl kdekoliv sledovat zápasy španělské fotbalové ligy.

Po návratu se stal v roce 2014 ředitelem Diplomatického servisu MZV, který mimo jiné poskytuje služby zahraničním zastupitelským úřadům v Praze, a o dva roky později byl jmenován velvyslancem v Argentině. V té době měl podle dvou nezávislých zdrojů výraznou podporu poradce prezidenta Miloše Zemana Martina Nejedlého.

Druhá černá díra

Doba jeho působení v Argentině od roku 2016 je druhou černou dírou v oficiálním životopise pana Berana. Podle informací, získaných HlídacíPes.org od více zdrojů z ministerstva zahraničních věcí pod zárukou anonymity, velvyslanec Beran nechal propustit z pracovního poměru na velvyslanectví dvě místní pracovnice.

Obě podaly proti České republice žalobu pro poškození pověsti a protiprávnost výpovědi. Argentinský soud jim dal v plném rozsahu za pravdu a ministerstvo zahraničí jim muselo jako náhradu utrpěné škody vyplatit nejméně šest milionů a čtyři sta tisíc korun.

Konečná škoda, placená z peněz daňových poplatníků, prý byla více než osm milionů. Jde údajně o nejvyšší náhradu škody jednotlivým osobám v dějinách české diplomacie.

Po návratu z Argentiny byl velvyslanec Karel Beran umístěn jako záloha do Odboru amerických států MZV. Dnes se jeho jméno objevuje mezi pretendenty na místo ministra zahraničních věcí v příští vládě České republiky.

Zdálo by se logické, že Motoristé budou muset na místo ministra zahraničí hledat ještě někoho dalšího. Asi stejně logické by bývalo bylo potrestat korupci na ministerstvu zahraničních věcí a veřejně vyšetřit a odsoudit mafiánské operace vojenské kontrarozvědky.

Jenže v rozporu s logikou se nikdy nic nevyšetřilo, a poslední z nich zastavila slavná amnestie odcházejícího prezidenta Klause.