Jan Urban: Češi by milovali i gorilu, kdyby seděla na Pražském hradě
Ostroh, vypínající se nad řekou Vltavou a městem na jejích březích, je světový unikát. Ať v Čechách vládl v posledních tisíci letech kdokoliv, vždy se vztahoval k tomuto místu. Do roku 1918 se tu střídali vládci z boží milosti, česká knížata, králové i několik císařů. Více než sto let republikánské tradice ale nad jakoukoliv pochybnost ukázalo, že přebývání na Pražském hradě samo o sobě z nikoho státníka nevytvoří. A zdá se, že spíše naopak.
Magie místa se zde vždy potkávala s majestátem koruny a symbióza výjimečně nádherné kulisy s božím posláním vládců měla pro desítky generací hluboký smysl. Jedním z největších traumat probouzejícího se a (údajně modernizačního) českého národního vědomí bylo ještě v 19. století odmítání císaře Františka Josefa I. nechat se v Praze korunovat českým králem.
Od roku 1918 pak devět československých a od roku 1993 zatím tři čeští prezidenti tvoří prazvláštní směs nereálných snílků, pompézních slabochů, psychopatických otroků sovětské moci, bývalých vězňů, úředníčků i notorických lhářů.
Prezident, karikatura monarchy
Všechny, snad s výjimkou stařičkého doktora Emila Háchy, který se vědomě obětoval „prezidentování“ zbytkového státu v době druhé republiky a nacistické okupace, ale přítomnost na Pražském hradě proměnila k horšímu. Jako by prezidenti a jejich okolí s příchodem na Pražský hrad přestali vnímat svoji roli voleného služebníka státu a jeho ústavy, a při pohledu z okna na město a řeku pod sebou propadli pocitu nikým a ničím nenahraditelné výjimečnosti a osudové vyvolenosti.
Z českých prezidentů se na Pražském hradě stávají karikatury monarchů, ovšem bez příslušné víry v podřízenost kodexu a povinnostem „moci důstojné“, jak postavení konstitučních monarchů popsal už v devatenáctém století anglický myslitel Walter Bagehot.
Stejně zajímavý je fakt, že po více než století republikánské výchovy stále existuje velká část společnosti, která na Hradě podvědomě hledá pohádkového „českého krále“ a spojuje jakéhokoliv hradního nájemníka s nedefinovatelnou představou národního státu a spravedlnosti. Brutálně to kdysi vyjádřil někdo údajně z okruhu Karla Čapka: „Češi by milovali i gorilu, kdyby seděla na Pražském hradě.“
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Osobně nejskromnějším a nejvzdělanějším ze všech dosavadních prezidentů byl zakladatel republiky T. G. Masaryk. Myšlenku republiky obyvatelstvu vnutil ve chvíli vojenské porážky nadnárodního rakousko-uherského mocnářství, kdy se mohlo zdát, že začíná jakýsi nový svět, ve kterém bude snadné „naučit se demokracii“. Na skutečnou demokracii ale nebyla připravená ani politická elita, ani voliči.
Z prezidenta nové demokracie se stal „tatíček Osvoboditel“, jehož myšlenek si brzy všímal jen málokdo. O to více se pěstoval kult jeho nedotknutelnosti a nadřazenosti. Pražský hrad coby největší prezidentský komplex na světě už zřejmě přestal stačit potřebám republikánství, a tak byl už v roce 1921 pro hlavu státu pořízen šlechtický zámek v Lánech.
Stejně nesmyslně byl v březnu 1923 přijat Zákon na ochranu republiky, který fakticky zcela zakázal jakoukoliv kritiku prezidenta a dalších ústavních činitelů. Jeho §11 v třetím odstavci pravil: „Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.“
Udělat ze sídla českých panovníků pevnost, obehnanou ostnatým drátem, naplněnou drzým pohrdáním a korupcí, nemá nic společného s rolí prezidenta-demokrata.
Sovětské loutky bez páteře
Masarykův spojenec v exilu, pozdější ministr zahraničí a jeho následovník v prezidentské funkci Edvard Beneš nikdy nechápal demokracii jako hodnotu, která by se k němu jakkoliv vztahovala, natož aby se jí měl podřizovat. Jako svoje letní sídla si vybral hned několik šlechtických zámků, především Ploskovice a Náměšť nad Oslavou.
Podplácení politiků i novinářů doma i v zahraničí bylo pro něj zcela normální, stejně jako pohrdání parlamentem a svobodou slova. Mohl si to dovolit, protože politická scéna mu nikdy nedokázala postavit důstojnou opozici, která by si vynutila diskuzi o prioritách země.
Přesvědčení o vlastní neomylnosti ho přivedlo ještě před válkou k rozvrácení institucí demokratického řádu, za války k totalitním praktikám likvidace politických konkurentů a nakonec i k mussoliniovsko-stalinskému pojetí „národního socialismu“, který z Československé republiky udělal Stalinovu kolonii už v roce 1945.
Pětice následujících komunistických prezidentů, kterým Beneš otevřel cestu, byla lidem milovaná, stejně jako svobodomyslnými občany obávaná. Byli to jen totalitářské sovětské loutky bez páteře, které poslušně nechávaly fyzicky nebo alespoň existenčně likvidovat kohokoliv, kdo by se mohl znelíbit „sovětským soudruhům“. V konečném součtu se jejich oběti počítaly na statisíce.
Jedním z nejpozoruhodnějších rysů komunistické nadvlády tak byla právě jen těžko pochopitelná obliba a úcta, které se komunističtí „soudruzi prezidenti“ těšili ve společnosti, již přitom vysávali a ničili.
Ani po roce 1989 se prezidenti nové doby neuměli vyléčit z „nákazy Pražským hradem“. Václav Havel jako první z nich nedokázal podřídit svoji zpočátku obrovskou morální autoritu potřebám ústavního pořádku nové demokratické ústavnosti. Nejvíc mezi ostatními připomínal Masarykovy pokusy o budování státu jednostrannými akty a spanilými jízdami po krajích. Lid ho za to zpočátku mohl milovat, ale brzy se ukázalo, že parlamentní systém nových politických stran ho začal jednoduše ignorovat a izolovat.
Odstěhovat se z Hradu
Poslední dva prezidenti, Václav Klaus a Miloš Zeman, z pohledu zájmu země vynikají snad jen svojí bezvýznamností. Téměř k dokonalosti však přivedli využití magie spojení prezidentského úřadu a Pražského hradu a namísto sjednocování politické scény a vytváření její kulturnosti se spokojili s uzavřením se do bubliny svých příznivců a přitakávačů.
Pro zájmy země však udělali velmi málo. Václav Klaus se jako prezident do historie zapíše nejspíš jenom jako „zloděj per“ ze státní návštěvy Chile – a to je pro hlavu státu spíše ponižující.
Pokud by na světě existovala nějaká politologická spravedlnost, pak by Miloš Zeman byl posledním prezidentem na Pražském hradě a příští prezident by měl sedět už někde jinde. Udělat ze sídla českých panovníků pevnost, obehnanou ostnatým drátem (tam, kde by to mohlo příliš tlouci do očí, jsou na plotech jen kovové držáky, na které se role žiletkového drátu v případě potřeby navěsí během pár minut), naplněnou drzým pohrdáním a korupcí, nemá nic společného s rolí prezidenta-demokrata. Navenek je ale všechno v pořádku. Magie Hradu, který se mezitím proměnil v Kafkův Zámek, stále funguje.
Poslední usnesení Stálé komise Senátu pro Ústavu a parlamentní procedury, pro jistotu formulované poníženým jazykem studenta prvního ročníku práv, odmítlo projednat v Senátu návrh k vyslovení neschopnosti Miloše Zemana vykonávat úřad prezidenta republiky. Naposledy podobná zbabělost skončila nejdřív Mnichovem a pak komunistickou okupací.
Dokud český parlament nedokáže demokratickými prostředky prezidenta kontrolovat, bude z Pražského hradu jenom „sídlo českého žvástu“, jak zhroucení důstojnosti popsal za vlády Václava Klause vynikající český spisovatel a diplomat Jiří Gruša.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Samota v roli udavače a jak změnit slouhovskou mentalitu
Petr Fischer: Americká show českých politiků a riziková karta premiéra Fialy
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
42 komentářů
Autor ma smutnou pravdu a to je mezinarodni ostuda.
Za mě raději zpět krále na Hradě, než presidenta v paneláku na Žižkově.
Co máte proti panelákům na Žižkově? V jednom z nich žiju a ujišťuji Vás, že ani já, ani moji sousedé bychom stvoření Zemanova typu mezi sebou neuvítali.
Jinak pravdivý, dobře napsaný, ale totálně deprimující článek
Proti panelákům nemám nic. Ale proti těm presidentům, ti se asi za ně stydí.
Že jsem se tak letmo podíval, jaký to krutý trest hrozil za první republiky za kritiku prezidenta. A dočetl se toto
kdo (prezidenta) “ … uvede ve veřejný posměch, kdo pronese o něm obvinění, věda, že tím vážně ohrozí jeho čest,
trestá se za přestupek vězením od osmi dnů do šesti měsíců. – a až za tím je uvedeno ono „„Důkaz pravdy i přesvědčení o pravdě je vyloučen.
Tak jestli by ti (i ti dnešní) novináři těch 8 dnů ajnclíku nemohli akceptovat , jistě by pak měla jejich mediální kritika zcela jinou a čtenáři ceněnou váhu..:)))
je tam v té Vaší citaci hezky napsáno „věda, že tím ohrozí jeho čest“ … popisem jednání se ale čest neohrožuje, ta je ohrožena jednáním samotným
tak co dát pisálkům rovnou těch půl roku, ne? aby to, že napíšou, že prezident opět mluvil sprostě nebo dělal státu jinou ostudu, mělo u čtenářů váhu …
Proč by je medle měli zavírat do kriminálu na půl roku, copak to je nějakej mama hotel?
Těch 8 dní úplně postačí, i třeba míň, za víc to ani nestojí, to je měli naučit už doma jako malé děti, že staré lidi uražet nemaj a to vůbec..
A kolik to bylo za kruťase císařpána?
Ti dnešní novináři ale píšou o Hradu pravdu, takže nemůže být o nějakém zesměšňování žádná řeč.
Pane, to by na Hradě (spíše vlastně v Lánech) nesměl sedět tvor, který je karikaturou člověka, natož pak prezidenta. Obyčejný bolševik (dobrovolně vstoupil do KSČ a nikdy to neodčinil), který se prolhal až do funkce vrcholového státního zaměstnance. Tam však už jenom užívá nesmyslnou beztrestnost. Hrůza. Už nikdy komunistu na Hrad.
Ono totiž vlastně už není ani co dodat !
Ale je – Richard v porovnání s Milošem vypadá skvěle, zdá se, že je v kondici. A určitě není sprosťák a nemluví vulgárně (odhlížím od nejrůznějších charakterových vad našeho „pana presidenta“, i v tomto případě by Richard byl vítězem).
Dvě poznámky k TGM. Nejen Lány, nýbrž i zámek v Topolčiankách byl pro jeho potřeby zrekvírován. Lány sice byly odkoupeny, ale jen za zlomek ceny pod hrozbou vyvlastnění bez náhrady. TGM nebyl nejvzdělanější, vzdělanější byl E. Hácha, TGM byl jen mizerný filozof, který žádnou svou myšlenku nedotáhl do konce. Ani nejskromnější nebyl, spíše nejambicióznější ze všech prezidentů – otočil své názory na začátku WW I o 180° a jeho cílem bylo stát se císařem malé středoevropské říše – ČSR. K tomu převzal na Hrad k sobě i komorníka Franze Josepha.
TGM měl daleko širší záběr (krom filosofie třeba Rukopisy, Hilsneriáda, hodně se angažoval ve školním zdraví, a mnoho dalšího). Hácha byl jen právnický „fachidiot“, byť to právo beze sporu do hloubky znal.
Zcela jistě se tohle podepsalo např. na zpackání známého „chlebíčkového atentátu“ (někde i jako „chlebíčková aféra“, např. na Wikipedii), na který nakonec z možných obětí zemřel akorát kolaborant Karel Lažnovský, byť, při korektním provedení, mohlo být těch zlikvidovaných kolaborantů mnohem víc. To by ovšem vyžadovalo právě člověka se širšími, byť třeba ne tak hlubokými, znalostmi.
I tak je to jeden z mála, pokud ne jediný, biologický útok proti okupantům a jejich pomahačům v rámci druhé světové války (myšleno vůbec, ne jen u nás).
Jak jsem se díval na popis „..chlebíčkové aféry“, tak tu zorganizoval gen.Eliáš, Hácha o tom vůbec nevěděl, to by to musel okamžitě zakázat.
Pořád je totiž právě ta otázka, proč vlastně Háchu Beneš tím dočasným (náhradním) prezidentem navrhl. Právě proto aby byl naprosto pasivní, k tomu vedl i národ – a jenom tak se dalo zabránit větším represím za okupace.
Když už jsme se tedy po Mnichovu vzdali, mohli jsme se přece hrdinně bránit už tehdy a s armádou.
Nicméně i v tom článku na wiki, je navíc popsána velice smutná role českých novinářů během protektorátu. I když samozřejmě je nutné dopsat disclaimer, ti skutečně odvážní z nich, ochotní psát pravdu, už do těch oficiálních protektorátních médiích psát nemohli, a sami skončili velice rychle v lágrech.
Tohle je právě to memento, které si ani dnešní generace neuvědomují, že ten přerod z demokracie do totality může proběhnout velice rychle – a potom už bude jakýkoliv odpor a protest velice těžký, a půjde krk
Proč jsme se nebránili s armádou? To totiž nebyla otázka vojenská. Pátrat je nutno již někdy v roce 1919 ve Versailles.
Já jsem přesvědčen, že Britové a Francouzi by v případě naší obrany po Mnichovu přišli Hitlerovi na pomoc. A že se posléze hodně zapracovalo na tom, aby se to neprovalilo. Viz např. smrt Rudolfa Hesse v totální izolaci (pokud tedy tím vězněm byl vůbec on), protože ten na své pozici v Rajchu mohl o takovém příslibu či tajné smlouvě vědět.
Bohužel v současné době je viditelně nemocný prezident v rukách rozkradačů jako je Mynář a Nejedlý,ktrerým jde v první řadě o to,aby si nahrabali do svých kapes a kont co nejvíce.Všichni ostatní se na to bezmocně dívají a nic proti tomu nemohou dělat,protože jakékoliv návrhy,které poukazují na duševní chorobu a neschpnost soudruha Zemana,smetou soudy ze stolu a nám všem zůstávají akorát oči pro pláč a pocity studu.Bohužel tohle budeme nuceni snášet ještě celé dva roky……Do té doby nám nezbývá než doufat,že neskončíme v rukou Číny nebo Ruska, jako jejich kolonie.
Je mi líto, ale jak všeobecně známo, tak vyšetření pacientů provádějí odborní lékaři, jen ti mohou určit diagnózu, doporučit jim léčbu, rekonvalescenci, popřípadě v okrajových případech i změnu profese..
Pochopitelně že je v tom nemohou nahradit jiné profese, ba dokonce oponenti a konkurenti dotyčného pacoše..Ani v politice ne. I když, zrovna tam to vypadá že těch adeptů na Bohnice je spousta, ale asi si doktoři říkaj, že to zatím není nebezpečný, že jsou i horší případy
„Češi by milovali i gorilu, kdyby seděla na Pražském hradě“
Pane Urbane, myslíte i K. Schwarzenberka a senátora Fischera?
Tomu nevěřím.
Klídek, určitě myslel Admirála.
Tak co zrušíme? Funkci prezidenta, nebo zbouráme Hradčany? Laik by řekl, že všechno odpovídá kontextu doby a ta se vyvíjí. Pouze někteří vyvolení jedinci jsou tvůrci pravdy.
Je mi líto, ale Pražský hrad je sídlo hlavy českého státu od prvního historicky doloženého knížete, Bořivoje. A pokud za feudalismu kníže, později král cestoval vyžírat svá léna (protože to bylo logisticky zvládnutelnější než doprava příslušných naturálií do centra státu) tak měl stejně Pražský hrad jako základnu.
President má v reálu pravomoci v našem ústavním systému velice malé; pokud si vyboxuje více vlivu, tak jen na základě svých objektivně existujících schopností, což se týká i toho autorem nenáviděného Zemana.
Nejde o pravomoci, jde o blbé kecy! A těch má spoustu….
Soudruhu, ty snad chceš naše lidové presidenty přirovnávat k nějakým feudálům? Nebo se dokonce posmívat, že si pan president není schopen dojít pro jídlo do podhradí?
Víte, že Hrad má vlastní hygienickou stanici, která hlídá vše, co se tam sní a vypije, nejen při běžném provozu, ale i na různých recepcích a jiných žranicích? Její asi bývalý (je starší než já) šéf byl skvělý řečník a na jeho vystoupení na konferencích o potravinové bezpečnosti se všichni účastníci (i moje maličkost) vždy velice těšili.
A jak to souvisí se schopnostmi presidenta?
Souvisí to s tím chozením pro jídlo …
Neveselý článek. Radosti nepřidá ani fakt, že současná hradní kreatura v ruských službách bude škodit ještě více než rok.
ano, je to bohuzel tak a nejde s tim nic moc delat..leda spolehat na vyssi moc.
I gorila by byla lepší než to co tam je teď. S Fischerem nebo Schwarzenbergem bychom si mohli gratulovat.
Nelíbí se vám prezident na Hradě ?
Stěžujte si na TGM. To on….. !!
Kult „tatíčka“…..
Pan Urban je (i) historik. Měl by se věnovat faktografi. Uvádět činy osob historie dobré i zlé. Názor na ně ať si udělá každý sám, podle svých měřítek a inteligence. Ten text je politická propaganda a vnucování vlastního pohledu. Kde je úspěšná ta „skutečná“ demokracie? Nehájím ubohost některých aktérů českých dějin. Svět není dokonalý a s lidmi je to ještě horší.
Pan Urban umí docela pěkně organizovat čtvrthodinky nenávisti. To se musí nechat.
Všichni prezidenti, co seděli na Hradě, tam byli potažmo z naší vůle, jak hodnotíme jejich působení, je docela privátní záležitost, ale je jisté, že to byli NAŠI prezidenti i s tím dobrým i s tím špatným, co na nich vidíme.
Pan Urban, tím že účelově dehonestuje úřad prezidenta, tím v podstatě útočí na českou státnost. Jestliže mu tolik vadí na Hradě prezident Zeman, je to pro Zemana dobré vysvědčení a je to dobré i pro českou státnost.
Proč by útočil na českou státnost? Ta se bez presidenta obešla skoro 1000 let.
Hlavu státu jsme měli od časů knížectví a byly doby, kdy i kníže, případně král, byl volen.
Tím ovšem nijak nevyvracíte neplatnost teze, že útok na presidenta je útokem na českou státnost.
Český stát prostě založila křesťanská knížata/králové, ať již volení či nevolení.
President je formální hlavou českého státu, takže útok na něj, pochopitelně, útokem na český stát je.
Jiná věc by byla, kdyby se o „trůn“ tahalo více lidí a vzájemně (včetně svých příznivců a následovatelů) se nejrůzněji osočovali. Pak by byli beztrestní ti, co to nakonec vyhráli 🙂 Alespoň historie nás o tom učí.
Realita je bohužel taková, že je to spíš obrana českého státu.
Svoboda slova ti nevoní? Víš ze tím dehonestuješ základní lidské právo a tím v podstatně útočíš na českou státnost.
Svoboda slova neznamená právo křičet „Hoří!“ v přeplněném divadle.
Mohu se zeptat z jakého eseje je ten citát Jiřího Grusy?