Do Prahy v příštích dnech přijede hlavní tvář běloruské opozice Svjatlana Cichanouská. Evropská unie také plánuje uvalit na běloruský režim Alexandra Lukašenka největší balík sankcí za poslední roky. Zvažuje se zákaz exportu do zemí Evropské unie pro klíčové běloruské podniky, měl by se také významně rozšířit seznam osob na unijním „blacklistu“. Zatím je na něm například právě diktátor Lukašenko nebo jeho syn Viktor.

Siarhiej Šupa. Foto: se souhlasem Siarhieje Šupy

Kvůli nedávné kauze s vynuceným přistáním civilního letadla s opozičním novinářem na palubě se čeká, že na evropský sankční seznam přibudou jména nejvyšších představitelů běloruského ministerstva obrany a dopravy, vojenského letectva nebo nejvyššího představitele minského letiště a vysokého úředníka civilního letectví. Evropští lídři o konečné podobě sankcí stále jednají, vyhlásit by je měli po 20. červnu.

„Exilová opozice nemá prakticky vliv na to, co se děje v Bělorusku. Sviatlana Cichanouská odjela do exilu pár dní po volbách, ona o ničem nerozhoduje. Je symbolickou postavou, je symbolem revoluce, ale nemůže nikomu nic nařídit. To, co se dělo v ulicích, byly živelné protesty‚“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org redaktor Rádia Svobodná Evropa Siarhiej Šupa.

Sankce podle něj musí Lukašenkův režim zasáhnout tam, kde ho to skutečně zabolí, a zastavit či výrazně omezit hlavně export ropných produktů a pašování cigaret.

Lukašenkovi pašeráci

Policie v Bělorusku od loňských protestů po zmanipulovaných prezidentských volbách pozatýkala přes 35 000 lidí. Je ještě vůle protestovat?

Atmosféra v Bělorusku je depresivní. Mluvíte o opozici, ale ono se těžko definuje, co je a není opozice. Tam všichni lidé, kteří po loňských volbách chodí ulicemi Minsku, a jsou jich stovky tisíc, říkají:„My nejsme opozice. My jsme národ. Opozice jsou oni, oni jsou menšina. A my jsme národ, který tady má rozhodovat.“ Co se ale týká protestů v ulicích, ukázalo se že to nikam moc nevede. Lukašenko je pořád u moci. Napjal všechny síly, aby protesty potlačil a lidé mají pocit, že chození na demonstrace nestojí za všechny ty oběti. Proč se nechat mlátit a zatýkat, když to stejně nikam nevede.

Proto protesty z ulic jakoby zmizely, ale ta atmosféra připomíná, když bych použil metaforu, požár rašeliniště. Když rašelina hoří, tak to ani nemusí být vidět. Hoří týdny, měsíce, aniž by to někdo viděl, a pak exploduje. Takže kdy a co se může stát, teď nikdo neví, ale Lukašenko hodně napomáhá tomu, aby k té explozi nakonec došlo.

Máte teď na mysli už způsob potlačení loňských srpnových demonstrací nebo současné změny v zákonech a utahování šroubů, které silně připomíná období československé normalizace?

Na srpnových protestech bylo zajímavé, že je vlastně nikdo neorganizoval. Lidé, kteří by to bývali mohli udělat, už byli tou dobou ve vězení nebo v exilu. Takže protestovat do ulic chodili lidé víceméně živelně. To skončilo v zimě. Lidé pochopili, že ať přijdou v jakýchkoliv počtech, na situaci to nic moc nezmění. Lukašenko nasadí všechny bezpečnostní složky. Ty lidi zmlátí a Lukašenko je dál, kde byl. Takže přes zimu lidé odpočívali. Před pár dny se ale lídři běloruské opozice sešli ve Vilniusu a podpořili další vlnu protestů. Teď už by mohly být více plánované.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Mluvil jste o chybách, které dělá Lukašenko, jaké chyby mezi to počítáte? Předpokládám, že je to třeba nedávný únos mezinárodního letu?

Určitě. Celý Západ najednou ostře reagoval. Vlastně pořád otálel se čtvrtým balíkem sankcí a teď najednou i západní politici pochopili, že musí udělat něco hned. Prakticky nikdo nepochybuje o tom, že se jednalo o teroristický čin. Další zákrok ze strany Evropy tedy bude snad ekonomický.

Právě zavedení ekonomických sankcí zmiňovali představitelé opozice v minulosti jako nezbytné. Na čem vlastně běloruský režim vydělává? Do jaké míry ho mají případné sankce šanci nějak ochromit?

Běloruský stát vydělává na několika věcech. Mezi strategický export se určitě řadí ropné produkty. Bělorusko dostává docela levně ropu z Ruska, zpracovává ji ve svých rafinériích a ropné produkty prodává dál. Mezi největší zákazníky patří Nizozemsko, Ukrajina, Polsko a Velká Británie. Takže bude také záležet, jak budou tyto státy reagovat. Jestli jsou připravené na to, aby se případně vzdaly dováženého zboží z Běloruska, i když to bude na jejich na úkor, protože budou muset kupovat dráže někde jinde. Dalším důležitým exportním produktem jsou draselná hnojiva. Ale jejich vývozu s sankce asi příliš nedotknou, protože je nakupují především Brazílie, Čína a Indie. Pak je ale ještě jedna významná ekonomická položka, která nefiguruje v oficiálních statistikách, ale přitom přináší hodně peněz.

To zní tajemně…

Bělorusko získává velké částky z kontrabandu, konkrétně exportu cigaret. Sice nikdo nikdy zatím nechytil žádné pachatele, ale je veřejným tajemstvím, že se ve velkém pašují cigarety přes hranici do Polska, Litvy a na Ukrajinu. A zajímavé je, že celní úřady začaly na současnou situaci zavřených hranic poměrně ostře reagovat, protože se zastavují milionové obchody. Jsou to miliony eur, které nenaleznete v žádných statistikách.

Příklad, kterého se Putin bojí

Otázkou v tomto ohledu zůstává role Ruska. K němu se asi Bělorusko pod sankcemi ještě více ekonomicky přimkne. Všimla jsem si například při návštěvě v separatistickém Doněcku na Ukrajině, že ukrajinské potraviny tam nahradil dovoz z Běloruska. Dá se tedy očekávat větší ekonomická závislost na Rusku? Koneckonců Vladimir Putin dlouhodobě naléhá na větší propojení Ruska s Běloruskem a Lukašenko se tomu léta bránil.

Lukašenko hrál ještě před pár lety na to, že vede vícevrstevnou politiku, že zkrátka balancuje mezi Ruskem a Západem. Po volbách ale řekl, že to končí, že Západ nás už nezajímá a zůstává nám jen Rusko. Putin ho podpořil, podpořil ho i Si Ťin-pching z Číny. Ale Čína je daleko a hraje svou hru. Rusko se hlavně bálo, aby se situace v Bělorusku nezměnila bez jeho účasti. Kdyby se lidem zkrátka podařilo svrhnout Lukašenka, to by byl špatný příklad pro Rusy, kteří by rádi svrhli Putina.

Mnozí analytici poukazovali především loni v létě na spojitost mezi situací v Bělorusku a v Rusku, kde se také mohutně demonstrovalo a Putin demonstrace nechal potlačit. Do toho otrava Alexeje Navalného, sebeupálení ruské novinářky v Nižném Novgorodě…

Ano, v Rusku se demonstrovalo kvůli Navalnému a jakkoliv to byly menší protesty než v Bělorusku, tak se Kreml té situace zalekl. Přitom Putin Lukašenka nemá rád, ale musí ho trpět, protože někdo jiný by pro něj mohl být ještě horší. Takže ho trpí a dává mu peníze a zase dává peníze, aby Bělorusko mohlo platit dluhy tomu stejnému Rusku.

Souhlasíte s tím, že by Lukašenko vloni nejspíš býval padl, nebýt podpory z Ruska?

Ano, Lukašenko by už nebyl u moci, kdyby ho Rusko nepodporovalo. Oni mu po volbách nejdřív řekli, ať něco dělá, ať zahájí dialog s opozicí. On tohle všechno slíbil. Slíbil i nové volby, změny v ústavě. Nakonec se ale nic z toho nestalo. Ze slibů, které Putinovi v srpnu dal, nezbylo nic. Lukašenko dal posléze jasně najevo, že on je zvolen prezidentem a proč by se s někým měl o tom dohadovat.

Jaké jsou v tuto chvíli možnosti opozice v exilu? Sviatlana Cichanouská i Paval Latuška objíždějí evropské politiky a lobbují za větší podporu pro běloruské opoziční snahy. Ještě vloni, když jsem mluvila s oběma představiteli, zdáli se být z váhavé reakce Evropské unie frustrovaní.

Všichni chápou, že nedává smysl čekat, až někdo zvenku, ať opozice, která je teď v emigraci, nebo kdokoliv jiný – Západ, Rusko – přijde a vše vyřeší. Exilová opozice nemá prakticky vliv na to, co se děje v Bělorusku. Sviatlana Cichanouská odjela do exilu pár dní po volbách, ona o ničem nerozhoduje. Je symbolickou postavou, je symbolem revoluce, ale nemůže nikomu nic nařídit. To, co se dělo v ulicích, byly živelné protesty.

Mluvíme o protestech, ale nemůžu se nezeptat – skutečně to tak cítí všichni Bělorusové, že by chtěli změnu? Protože vidět jsou lidé ve městech. Jak je to ale na venkově? Není výjimečné, že obyvatelé měst bývají progresivnější, zatímco venkov je, řekněme, konzervativnější.

Ano, tak to bylo dřív, ale od srpna, září lidé protestovali všude. I v těch nejmenších vesnicích, takže kvalitativně se skutečně něco změnilo.

Novinařina ve stavu války

Jak se lidé v Bělorusku vlastně dozvídají, co se děje? Alexandr Lukašenko jde velmi tvrdě po nezávislých médiích, řadu novinářů vězní. Minulý týden nechal zablokovat nejčtenější nezávislý portál Tut.by, který teď funguje pouze na platformě Telegram. Nebudou Bělorusové vystaveni skutečně už jen provládní propagandě státních médií nebo ruských médií?

Státní média nemají na tu aktivní část Bělorusů žádný vliv. Lidé, kteří se účastní protestů, se nedívají na státní televizi ani nečtou státní noviny. Mají stále své kanály. Je pravda, že nezávislá média mají stále menší možnost normálně fungovat a nejpopulárnější webový portál Tut.by byl fakticky zničen. Zablokovali jim také stránky a zatkli část redakce i dalších jejich spolupracovníků. Určitě je to citelný zásah, ale všechno se přemístilo na sociální síť Telegram.

Telegram se po volbách stal velmi populární, protože má nějaké vnitřní mechanismy, které brání jeho zablokování. Takže, když vláda blokovala jiná nezávislá média a vypínala internet, Telegram fungoval. Ten se zkrátka nedal zablokovat. Všichni tedy četli Telegram. On navíc velmi rychle reaguje. Stačí vteřina a informace je tam. Funguje na jiném principu než tradičnější média, není to jako připravovat článek na webový zpravodajský portál. Většina médií v Bělorusku má teď účet na Telegramu a lidé je sledují tam. A nejsou to jen nezávislá média jako Tut.by nebo televize Belsat. Účet tam má i státní televize nebo tam funguje takový neoficiální kanál Lukašenka, který prezentuje jeho aktivity. Píše se tam, co dělá, i různé zajímavosti.

To ale není tzv. kanál Žluté švestky, kde se objevilo nedávno i video se zatčeným opozičním novinářem Ramanem Pratasevičem?

Ne. To je jiný kanál, kde se objevují nejšpinavější věci, to je taková špinavá propaganda namířená proti opozici. Jeho hlavním cílem je špinit opozici a její aktivity.

Raman Pratasievič pracoval nějaký čas pro opoziční kanál Nexta. Ten byl pro mnoho Bělorusů významným zdrojem informací. Do jaké míry ale jde u médií typu Nexty o skutečnou novinařinu? Jak se říká, dnes je vlastně každý, kdo má mobil, novinář.

Existují samozřejmě tradiční média, která fungují na principu nějakých novinářských pravidel, třeba zmiňovaný Tut.by. Pak je ale taková šedá zóna, kde se odehrává prakticky informační válka. Státní média v Bělorusku už nedodržují vůbec žádná profesionální pravidla. Objeví se tam cokoliv, lež, urážky, občas zcela neuvěřitelné věci. Je to teď takový zvláštní stav. Novinařina ve stavu války.

Jak byste tedy v tomto ohledu charakterizoval zmiňovanou Nextu?

Nexta existuje už pár let. Objevily se informace, že ji Pratasievič spoluzaložil, ale tak to není. Založil ji Stěpan Putilo, syn sportovního reportéra Belsatu. On pracuje ve Varšavě a Raman Pratasievič byl pár měsíců hlavním redaktorem Nexty. Bylo to v době protestů, tedy hodně důležitém čase, a proto se dostal na všechny vládní blacklisty. Spolu s Putilou ho vláda považovala za jednoho z nejstrašnějších nepřátel. I proto ho hledali a chytili.

Problém s Nextou měli i proto, že před pár lety to byl kanál, který měl své utajené zdroje na ministerstvu vnitra, možná i v KGB, a od nich dostával informace, které nikdo jiný neměl. Žádná jiná média. Člověk si sice nemohl být jistý, co z toho byla pravda a co manipulace, ale fungovalo to a kanál se stal velmi populárním. Když pak začaly letní protesty, tak Nexta fungovala občas i jako jakýsi informační zdroj, kde se co děje. Kam se dá jít, kam ne.

Byl to takový jemný člověk…

Takže to nebyl organizátor protestů, z čehož se teď vláda snaží obvinit Ramana Pratasieviče.

Určitě ne. Protesty byly naprostá sebeorganizace. Ty lidi nikdo nevedl.

Pratasievičovi hrozí až 15 let vězení. V Bělorusku ale platí i trest smrti, mohl by ho dostat?

Trest smrti hrozí, když člověk spáchá teroristický čin, kde jsou lidské oběti. Žádný takový čin Raman nespáchal. Je obviněn z terorismu a organizování protestů, ale patnáct let vězení je podle mě maximální trest.

Co se bude dít se zatčenými novináři Tut.by a jak vůbec probíhají soudní řízení s politickými vězni, za které se zadržení žurnalisté dají považovat? Naposledy se přímo v soudní síni pokusil podříznout si hrdlo Stěpan Latypov.

Zatčené novináře obvinili z finančních zločinů, daňových úniků. Dva měsíce teď budou čekat na soud a hrozí jim až sedm let vězení. Jinak se dějí hrozné věci. Jeden politický vězeň Vitald Ašurak za neobjasněných okolností ve vězení zemřel. Při pohřbu měl obvázanou hlavu, co se s ním dělo, není jasné. Pak sedmnáctiletý kluk skočil ze střechy šestnáctipatrového domu, protože na něj činili velký nátlak při výslechu. Přišel z výslechu a skočil. A naposledy Stěpan Latypov. Takový jemný člověk, arborista, pečoval o stromy. Byl zatčen při demonstracích vloni v září. Sám v soudní síni uvedl, že byl mučen.