
Ivan Kytka: Volání po silném vůdci. Svět jako věčné zúčtování
Tam, kde někteří mívají doma bibli, mám doma po ruce brilantní studii profesorky Mary Fullbrookové s názvem Zúčtování. Mapuje krok za krokem vznik státem sponzorovaného násilí hitlerovského Německa v 30. letech minulého století. Jeho cílem se postupně stali handicapovaní, homosexuálové, Romové a nakonec se všemi apokalyptickými následky němečtí, polští a evropští Židé…
Pokud vím, nevyšla zatím česky, což je určitě škoda. Také proto, že v roce 2019 získala prestižní Wolfsonovu cenu za nejlepší historickou knihu v literatuře faktu.
Mary Fullbrooková se narodila ze smíšeného manželství ve velšském Cardiffu a snad geny po německé mamince jí daly do vínku preciznost a smysl pro přesvědčivý detail, se kterými zpracovala odkaz nacistického pronásledování a také poválečné (často nenaplněné) touhy po spravedlnosti.
Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.
Mám tu knížku na očích, aby mi připomínala, že ve zpětném zrcátku bývá cesta do pekel často dlážděná později nesnesitelně malými a snadno přehlíženými ústrky a diskriminací zranitelných skupin obyvatel.
Když se s nimi systém v tichosti a po svém „vypořádá“, přistoupí často ve jménu práva a pořádku či jakési imaginární čistoty k ústrkům, diskriminaci třeba těch méně zranitelných. Ve jménu jakéhosi jediného nového správného názoru a společenského řádu. Nejlépe takového, který zařizuje věčný blahobyt.
A likviduje ty, kteří mu tu pro svou barvu pleti, jindy pro své náboženství nebo odlišný jazyk nebo prostě jen pro nesouhlas s novým řádem samým stojí v cestě.
Jako by uplynulých osmdesát, devadesát či sto let bylo maximální délkou, po kterou je lidská paměť schopná a snad i ochotná udržet v mysli společnou historickou zkušenost. Jako by svět znovu zatoužil po silných vůdcích.
Ochotně obětujeme svou nezávislost
V posledních pár týdnech mi ulpí zrak na hřbetu knížky Mary Fullbrookové možná častěji, než tomu bývalo dříve. To když sleduji zprávy a čtu úvahy o zemi, která se vymkla z kloubů civilizační spořádanosti.
Bere novorozencům právo na národnost spojenou s místem narozením. Země, jejíž historie a totožnost sama byla založena na otevřené náruči pro ty, kteří s ocitli z jakéhokoliv důvodu na útěku, se teď rozhodla s těmi na útěku tak nějak skoncovat. Pro začátek je pochytat a shromáždit. Vyčlenit prostory a shromaždiště pro příští deportované.
Země s vůdcem, který má za to, že své ukřivděné a ublížené voliče ubrání tvrdou a bezohlednou rukou jediného správného názoru, jehož zpochybňovatelé či odpůrci dostávají automaticky nálepku nepřátel, s kterými je třeba (v zájmu většiny) prostě zúčtovat.
Zabloudí-li teď mé oči k Zúčtování, uvědomuji si také, jak rychle a nenávratně odcházejí z našich životů, z našich debat a veřejného prostoru svědci a pamětníci civilizačních střetů totalitních systémů minulého století se všemi traumaty a oběťmi, které přinesly minulým generacím.
Jako by uplynulých osmdesát, devadesát či sto let bylo maximální délkou, po kterou je lidská paměť schopná a snad i ochotná udržet v mysli společnou historickou zkušenost. Jako by svět znovu zatoužil po silných vůdcích. Projekcí vlastních nejistot do jejich volby jako by pak lidé ze sebe chtěli setřást vlastní niterné obavy a strach z budoucnosti. A zbavit se tak své vlastní odpovědnosti.
Stejně jako jsme si zvykli delegovat naše každodenní starosti a povinnosti na aplikace mobilních telefonů, jako bychom přenášeli záruky naší osobní i společné odpovědnosti už zase znovu na jednoho jediného neomylného vůdce. A výměnou za přislíbené záruky osobní nebo rovnou národní bezpečnosti a pohodlí, ochotně obětujeme svou nezávislost a svobodomyslnost.
Průzkum pro britský televizní kanál Channel 4 z posledního lednového týdne zjistil, že celých 52 procent respondentů generace Z narozené na rozhraní obou tisíciletí by docela ochotně souhlasila s tím, aby se Británie proměnila v diktaturu.
Prodloužená doba dozrávání
A tak když příležitostně opráším hřbet Zúčtování, mimoděk mě napadá, zda vlastně delegace či přenesení vlastního osudu na silného či jediného vůdce není přirozeným stavem a touhou lidské duše.
A zda posledních osmdesát či čtyřicet let (pro východní Evropu) nebyly jakousi historickou anomálií, kdy liberální demokracie dokázala držet společenský konsensus v rovnováze bez naléhavé potřeby silného vůdce vládnoucího železnou pěstí jediné správné pravdy a jediného přijatelného správného a všeobjímajícího světového názoru.
Volání po silném vůdci není, zdá se, omezeno pouze na západní břehy Atlantiku. Průzkum pro britský televizní kanál Channel 4 z posledního lednového týdne zjistil, že celých 52 procent respondentů generace Z narozené na rozhraní obou tisíciletí by docela ochotně souhlasila s tím, aby se Británie proměnila v diktaturu.
Ve Spojeném království soudí většina mladých ve věku od 13 do 27 let, že země by byla lepším místem, kdyby v jejím čele stál silný vůdce, „který se nemusí zatěžovat parlamentními procedurami a volbami“.
Celá třetina mladých Britů má pak podle stejného průzkumu za to, že Británie by na tom byla lépe, kdyby v zemi vládla nějakou formou armáda či rovnou vojenská diktatura.
Neurologové to mimochodem vysvětlují tím, že jemné předivo neuronů v čelním laloku lidského mozku, kde sídlí také schopnosti kritické analýzy a myšlení, dozrává v lidském těle až jako poslední, zhruba kolem 25. roku. A jako by se s prodlužujícím lidským věkem prodlužovala teď také doba jeho dozrávání.
Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též

Jak dlouho vydržíte bez kontaktu s mobilem? Moderní život v paradoxu rychlosti

Konec iluzí o věčném klidu a proč si Polsko raději kupuje korejské tanky
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
16 komentářů
Autore, je mi líto. Pokud vedou stát lidé, hlásící se sice formálně k demokracii, k jakési diktatuře anonymních a nikomu neodpovědných úředníků a na ně napojených pochybných politických aktivistů s nulovou demokratickou legitimitou, tak zcela logicky nastane volání po někom, kdo tyhle síly zašlape o bláta a udělá ve státě pořádek.
Masaryk kdysi hlásal heslo „Nebát se a nekrást“, které si naši politikové přivlastnili bez toho „a ne“. Nicméně, Merkelová se bála ohlasu zákonného zastavení ilegálních migrantů a vyhlásila ono „zvládneme to“, přičemž frekvence kauz, dokazujících, že se to nezvládlo, roste v závislosti na čase spíš exponenciálně než jen lineárně. Stejně tak se bála aktivit zelených teroristů a vyhlásila po Fukušimě odstavení německých jaderných elektráren. A soudružka Leyenová je vyšetřována v souvislosti s korupcí spojenou s „vakcínami“ proti COVIDu, a tak holt musí předstírat nemoc. A zdaleka tyto dámy nejsou samy. Což, včetně neschopnosti / neochoty justice zjevné narušitele zákonů potrestat, vede k volání po někom, kdo by šel po podstatě věci, a ne po právních formalitách. A u nás třeba vyšetřil kausu Disimetr.
Takže pokud se zejména EUrounijní politická třída, spolu se svými tajtrlíky na špagátech v jednotlivých státech, neukáže být schopnou velmi radikálního obratu, může opravdu dojít k nastolení nějaké „vlády silné ruky“ s masovou podporou občanů. A tato politická třída může dopadnout jako kulaci za Stalina.
Ano, všem je nám líto toho co musel stokrát recyklované bláboly předřečníka číst. Na druhou stranu souhlasím s tím, že rušitele dostavby Temelína agenta bureše a dovozce jedovatých vodiček z rusácka vydávajícich za vakcíny soudruha orbána by bylo třeba zašlapat do bláta.
Za Babiše to vypadalo, že vyhraje Rosatom a považuji za velice předvídavé, že tu soutěž skrečoval.
Ruský Sputnik byl rovněž na bázi mRNA, dost bych se nedivil, kdyby to byl produkt průmyslové špionáže, nicméně v Rusku nebylo očkování „dobrovolně povinné“, jako v totalitním Bruselistánu.
Za bureše nic nijak nevypadalo, ten měl ručičky dozadu a všechny větší investice okamžitě skončily jakmile se dostal k ministerskému korytu
Špionáž v případě jedovatých rusáckých vodiček ano ale 20 let starých technologií. Kolem špičkových západních vakcín založených na mRNA to nejelo ani v rychlíku. Co je to dobrovolněpovinně.
Na vítězství Rosatomu to opravdu vypadalo, jeho nabídka byla jak co do ceny tak i co do účasti českého průmyslu zdaleka nejlepší. Já se o jadernou energii zajímám a tyhle věci prostě sleduji.
mRNA pseudovakcíny před dvaceti lety nebyly.
Navíc v USA spočítali, že jim na následky „očkování“ zemřelo víc lidí než neočkovaných na COVID (a to ještě nejsou s vyšetřováním u konce). A dost pochybuji, že by „očkovali“ Sputnikem.
Je vidět, že socík nepamatujete. „Dobrovolně povinné“ se označovaly aktivity, které sice byly dobrovolné, ale pokud je člověk neudělal, následovaly sankce. Třeba jsme v rámci odborů „dobrovolně povoinně“ přispívali na Fond solidarity, který financoval mezinárodní terorismus.
Jâřku dost dobře nechápu jak chce paní profesorka nějakými laloky vysvětlit nedávnou (i současnou) situaci v GB, kdy stát toleruje masová znásilňování nezletilych holek – ale dá zavřít člověka, který proti tomu veřejné protestuje. (Mimo jiné).
A tu pravdivou odpověď by si ani publikovat nedovolila, protože by ji to nikde nepublikovali
Že už ta současnâ GB má a to díky tzv liberalismu k fašismu docela blízko, leč ty skupiny jsou jinak postaveny. Takže k tomu ani žádného vůdce nepotřebuje..
Spíš naopak, se děsí nějakého radikálniho politika, který by byl schopen v tom udělat radikálně pořádek, padni komu padni.
Silný vůdce znamená konat a stát si za tím. Rozbředlí premiéři ovládaní kdekým a kdečím bez dostatku vlastního rozumu a odpovědnosti, mající jen plná ústa lží a výmluv , (viz:Fiala), jsou zbyteční a nepotřební.
Společnost takové nepotřebuje, protože nemají tah na bránu a jen slepě vykonávají příkazy těch silnějších.
A.H. dodnes slouží jako vzor silného vůdce a kdejaký politik by si přál mít jeho charisma a popularitu. On své vůdcovství nadsadil všemu jinému a Německo First, bylo jeho cesta. Podobnost s jiným současným vůdcem, který vyhrožuje jiným zemím (Kanada, Panama, Gronsko), a chce se jich zmocnit třeba silou, je čistě náhodná. Ten dřívější je nazýván diktátorem, ten současný je demokrat a patriot. Tak, a teď si vyberte.
Jinými slovy petřík nechápe že předmětem knihy o které je řeč není vysvětlování petříkovo bití černochů. A za sebe dodávám, že jestli má petřík problém s bitím černochů v UK, tak ho mohu ujistit že to za něj nebo za občany UK žádný diktátor nevyřeší. Naopak s diktátorem to bude ješte horší. Viz rusácko, kde upozorňování na islamistické řádění jako znásilňování nejen holčiček ale i vojáků pravidelné armády čečenci končí nikoli zatčením upozorňovatele ale jeho vyskočením z okna.
Diktatura může, bohužel, vyřešit hodně, a efektivněji než demokracie. Viz úspěchy Němců s létajícími bombami V1, raketami V2, proudovými a raketovými stíhačkami apod. A jejich atomový projekt byl také velmi impozantní. Viz nástup sovětů do vesmíru, který nechal USA hodně vzadu.
Spíš jde o to, že principiálně nové technologie se objeví pravděpodobněji v té demokracii.
Což jsou samozřejmě fantasmagorie. Jediné co činí diktatura že zametá pod koberec a násilníkům nechává volné ruce.
Impozantní zpoždění jsi chtěl říct. Nebýt soudruha hitlera a soudruhů nácků tak mají němci jak jadernou bombu tak proudové stíhačky a rakety podstatně dřív. Což bys věděl, kdyby ses historickým faktům nevyhýbal jako puťka covidu.
Pavle, s těmi raketami a stíhačkami je to naprostá pitomost, ty mělo Německo dříve než demokratické státy (přestože např. USA měly na začátku války v raketách náskok), ale v důsledku možnosti v totalitním státě stoprocentně mobilizovat dostupné prostředky, je Německo předhonilo.
S tím jádrem je to tak, že Hitler jaderný výzkum po dojmu z prvních bleskových vítězství přiškrtil, a pak už zpoždění nebylo jak dohnat. Přesto se Němci dostali k řízené jaderné reakci (reaktor moderovaný těžkou vodou) a patrně k odpalování štěpných prvků proudem urychlených částic (miniaturní jaderné výbuchy). Měli také ponorky na motor spalující naftu spolu s peroxidem vodíku (lepší parametry provozu už měly jen ponorky jaderné). Naštěstí přišly tyhle věci hodně pozdě a nebylo možné je naplno využít.
Ani se mi na to nechtělo moc odpovídat, protože jak tu často píšu, definice fašismu je poměrně složitá),
nicméně když už,
Tak pak lze zjistit že už v těch 30.letech že – a to zdůrazňuji, s výjimkou holokaustu (který příšel až za války),
řadě těch případů to násilí vůči menšinám byly prováděny těmi skupinami zdola. Tudíž – nikoliv nařizovány nějakým Vůdcem, , ale tolerovány.
A to už se taky paní profesorka mohla zmínit, že fašistické hnutí měli tenkrát i v Anglii. To že pochodovali po ulicích a vyřvávali rasistická hesla, jim bylo – v rámci svobody projevu povoleno.
Jenže, když i tam občas někoho zmlátili, tak ani tenkrát s tím angličtí bobíci s píštalkama ani moc neudělali.
Jistě – ještě že se nějaký jejich vůdce v Anglii nedostal k moci. Ostatně, dámy jistě znají tu romantickou story, jak se Eduard VIII vzdal britského trůnu, kvůli lásce k obyčejné ženě. Ve skutečnosti, stačil ještě britský establishment na poslední chvíli dupnout na brzdu. on to byl taky velký obdivovatel Hitlera a nacismu..
Ostatně spousta britské šlechty (hlavně vyšší) měla paralelně německé občanství a královská dynastie je německého původu (až za druhé světové války se k tomu přestali hlásit, do té doby to byla dynastie Sasko Koburská).
Tvoje fantasmagorie koho kdo mlátil souvisí s tématem jak. Na druhou stranu oceňuji, žes uznal holý fakt, že diktatura nic nevyřeší. Diktátor neřeší oběti násilí, ten jen předvádí, jak je všechno skvělé. Že existují nějaké oběti by divadýlko mohlo narušit, proto se v diktaturách nechávají oběti mizet a s násilníky se spolupracuje. Viz rusácko.
Již staří Římané v případě ohrožení státu jmenovali diktátora s absolutními pravomocemi, aby stát z toho ohrožení vyvedl. Fungovalo to úspěšně stovky let.
Ostatně, řízení státu presidentskými dekrety v případě znemožnění jeho normálního fungování (viz „Benešovy dekrety“) má za předlohu právě římské právo.
Jedná se o doprovodný efekt blahobytu, který v západním civilizačním okruhu máme. Příliš jsme si navykli na instantní potěšení. Pokud něco chceme, můžeme mít víceméně všechno po čem se nám zamane a ani se příliš nenadřeme. Naše instinkty a smysly jsou krásně otupělé harmonickým pohodlným životem v našem blahobytu. Nemáme rádi, pokud nás z této nirvány vytrhují jakékoliv rušivé momenty…Tu skutečnost, že ne všichni si v životě vylosovali dobrou kartu (zdraví, původ, region, intelekt, atd), tu fakt, že ne vše v našem světě je tak růžové jak by mohlo, tamhle poznání, že v jiných částech světa není kvalita života a blahobyt tou nejvyšší metou a cílem snažení a tak dále a tak podobně. Když jakákoliv taková nepohodlnost vyraší na povrch, chceme se zase rychle vrátit do nirvány, chceme zase žít ten jednoduchý přehledný svět, jak jsme si jej dětinsky vysnili. Na zvládání nepohodlností, nepříjemností, komplikovaností nejsme evolučně připraveni. Obtížné volby a rozhodnutí nikdo nechce podstupovat, protože vyžadují velkou námahu, starosti, oběti, navíc obsahují velké riziko a nesou s sebou odpovědnost. Proto se rádi této odpovědnosti zbavíme ve prospěch někoho, kdo nám slíbí, že vše bude zase krásně přehledné, rychlé a jednoduché a nikdo po nás nebude nic požadovat. Naopak, bude nám vracet, protože jsme již podlehli dojmu a lži o tom, že se děje něco na náš úkor a že svět okolo nám dokonce něco dluží. Slovo „silný“ bych v souvislosti s těmito bizarními figurami co se derou k moci nepoužíval, to jsou většinou největší s*áči, kteří naší pohodlnosti a naivní hlouposti zneužívají. Silný je naopak člověk, které se této odpovědnosti a složitého světa nebojí, někdo kdo jde proti proudu a pohodlnosti apatické většiny protože je to zkrátka správné. A bohužel značná část společnosti tento základní kompas co je dobré a co špatné ztratila. I proto nám eroduje demokracie a liberální světový řád, který přinesl největší míru prosperity a bezpečnosti ve světových dějinách. Ale co já vím…možná lidstvo zkrátka potřebuje občas padnout na držku, aby si uvědomilo, co jsou ty správné hodnoty a co obnáší péče o ně. Jsou křehké, těžce se budují a snadno se o ně přichází. Sedíme na skluzavce do hlubokého močálu a retardovaná část společnosti z toho má škodolibou radost…Asi si ten pád zasloužíme 🙁 Bohužel nejvíc budou plakat ti, kteří tyto figury tlačí k moci…To je definice úplného šílenství !!!