KOMENTÁŘ. Kromě argumentů pro a proti korespondenční volbě pro české občany v zahraničí přinesl úvod rozpravy k novele volebního zákona pozoruhodnou zprávu o tom, že zdraví, včetně prostaty, Andreje Babiše je v dobré, snad i záviděníhodné kondici. Bezmála čtyři hodiny za řečnickým pultem, bez přestávky a ve stoje, je pro devětašedesátiletého seniora úctyhodný výkon.

Zaslouží si za něj ne-li rovnou obdiv, pak alespoň trochu úcty a respektu od příznivců parlamentní demokracie napříč politickým spektrem. Řečnické maratony, kterých je Sněmovna a s ní i česká veřejnost svědkem, současně poukazují na slabiny chodu českého parlamentarismu a jednacího řádu, kterým se řídí.

V pomalu zrajícím demokratickém prostředí – po 35 letech – jako by se přežily. Platforma zastupitelské demokracie je tedy v nejlepším věku, i proto by si zasloužila reformu, jež by ji učinila přehlednější a ve svém výsledku efektivnější.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.

Snad by pro začátek (shodou napříč stranami) stačilo omezit délku vystoupení k vládním návrhům na 10–15 minut. Hlubším, ale potřebným zásahem by pak bylo učinit jednání Poslanecké sněmovny permanentním, bez tak nepřehledného dělení na jednotlivé schůze. A v přímé návaznosti pak jednat v plénu (bez povinné účasti poslanců) alespoň tři dny v týdnu (úterý–čtvrtek).

Bylo by pak atributem politické zralosti a (někdy zoufale absentujícího) džentlmenství vyhradit nejméně jeden půlden tématům vlastním opozici. Aby v klíčových otázkách, jak je smyslem a povinností opozice, mohla volat vládu pravidelně k odpovědnosti.

Systém svolávaných, přerušovaných a pak pokračujících schůzí parlamentu (svou formou) připomíná jednání zastupitelských sborů bývalé Národní fronty. Schůze tehdy svolávala a rozpouštěla komunistická hlava státu. Vlastně o nic nešlo. O všem důležitém rokovalo tak jako tak předsednictvo ÚV KSČ. Pokud nerozhodoval rovnou Kreml.

Když Babiš citoval britský výzkum, podle kterého patří volba poštou k nejzranitelnějším formám férového hlasování, zapomněl dodat, že v Británii funguje korespondenční hlasování bez větších kontroverzí a ke spokojenosti voličů přes dvacet let.

Populismus v koňských dávkách

Úvodní slovo Andreje Babiše k novele volebního zákona odhalilo také pár věcí, které s tématem rozpravy sice nesouvisely, ale při pohledu zvenčí stojí za pozornost. Například: Babiš bere svou roli šéfa opozice seriózně a se vší vážností. Je houževnatý a pracovitý. Jako mnozí z nás se učí cizí jazyk celý život. Zaměstnává brilantní a patrně i dobře placený podpůrný tým, který mu zajišťuje servis důkladných a profesionálních rešerší. A stejný tým mu zřejmě pomáhá i s jeho proslovy.

Vykutat z internetové změti diplomovou práci bakaláře Jana Křováka z Fakulty sociálních věd, která monitorovala populismus českých politiků, byl znamenitý tah opozičního PR týmu. Jakkoliv tohle téma do rozpravy nepatřilo a poslanec Babiš s ním měl být vykázán do jiné debaty a na jiný den.

Kouzlem nechtěného dal však současně opoziční lídr českým voličům ochutnat populismu v dávkách, které mateřština označuje hezkým českým slovem: koňských. Bude-li servisní parlamentní tým opozice pokračoval v monitoringu populismu, nabízím pár dodatečných kritérií; soustavné vytrhávání faktů, citátů a celých tezí z širšího kontextu. A jejich účelová prezentace v lehce vulgárním a mělce zlidovělém podání.

Když například bývalý premiér citoval britský výzkum, podle kterého patří volba poštou k nejzranitelnějším formám férového hlasování, zapomněl dodat, že v samotném Spojeném království funguje korespondenční hlasování bez větších kontroverzí a ke spokojenosti voličů přes dvacet let. A že úřady měly k veřejnosti takovou důvěru, že až donedávna nebylo třeba nosit do volebních místností žádný průkaz totožnosti.

Česká parlamentní opozice musí říci veřejnosti jasně, zda je ochotna bránit evropské (civilizační) hodnoty a evropský civilizační prostor, bude-li třeba i vojensky. Nebo se stát poslušnou elitou kontrolovanou kmotrem mafiánských gangů z Kremlu.

Diplomat s prázdným kufříkem

Když Andrej Babiš opakovaně kritizuje současnou vládu za její rozpočtový deficit a neexistující prorůstovou politiku, opomíjí, že Fialův kabinet nastoupil do úřadu v okamžiku, kdy všechny evropské ekonomiky masakrovaly dozvuky covidové pandemie a ruská invaze na Ukrajinu. Srovnávat selanku, v jaké vládla bývalá koalice ANO s ČSSD, se současnými poměry je populismem v té nejprůzračnější a nejčitelnější, snad i křišťálové podobě.

Stejně jako opoziční volání po diplomatickém či smírném řešení ruské agrese. Na východě Ukrajiny nejde totiž jen o tisíce kilometrů čtverečních území, na které si Moskva dělá nárok. Na východ od hranic střední Evropy se bojuje o hodnoty, na kterých stojí velká část evropské civilizace od renesance, osvícenství a Velké francouzské revoluce. A o to, zda se desítky milionů lidí dokáží vymanit ze sféry vlivu, kterou v jedné ze svých posledních esejí definovala francouzská historička Francoise Thomová takto:

„Rusko se pouze tváří jako stát. Ve skutečnosti je to agregát zločineckých gangů, oscilujících kolem všemocného kmotra. Mafiánská struktura moci v Rusku se organicky propojila s imperiálními praktikami: pro Putina, podobně jako pro mafiánského kmotra, je hlavní kontrolovat elity v cílových zemích. Proto taková obsese s ,barevnými revolucemi’, při kterých Putin – svržením svých místodržících satrap – ztrácel svou tvář.“

Česká parlamentní opozice musí říci veřejnosti jasně, zda je ochotna bránit evropské (civilizační) hodnoty a evropský civilizační prostor, bude-li třeba i vojensky. Nebo se stát poslušnou elitou kontrolovanou kmotrem mafiánských gangů z Kremlu.

Populistická rétorika české opozice je plná vážných argumentačních děr a pokusů o manipulaci veřejného mínění. Je pak politováníhodné, že premiér Petr Fiala přenáší potřebnou konfrontaci do osobní roviny a vymezuje se vůči Andreji Babišovi jako neprivilegovaný občan, který ví, jak žijí ostatní.

Konfrontaci vyžadují principy populismu, na kterých stojí část opoziční politiky a rétorika jejích představitelů. Nikoliv výše bankovního konta, návrhářské značky v šatníku nebo počet více či méně legálně nabytých nemovitostí.

Krajanská lobby v akci

Ostatně současný parlamentní řez rozdělující politickou scénu a potažmo i veřejnost ve věci korespondenční či distanční volby není jakousi vládní kratochvílí či dílo nahodilosti.

Je výsledkem desítky let trvající snahy občanské iniciativy Chceme volit distančně. Vedli ji formou petic, série veřejných debat a opakovaných konzultací s ministry různých českých vlád i různých politických barev krajané v Evropě a ve Spojených státech.

Iniciativa je především výrazem sounáležitosti, kterou cítí občané v zahraničí s děním doma, jejich zájmu o demokracii a prosperitu vlastní země a také výrazem starosti o její pověst v zahraničí. Při pohledu zvenčí je proto nespravedlivé, nezodpovědné, neřku-li hloupé na parlamentní půdě korespondenční volbou pohrdat, bagatelizovat ji či se jí dokonce vysmívat.