Ivan Gabal: Svět se mění, ale Češi si protiněmecké předsudky vzít nedají
KOMENTÁŘ. Česká zahraniční a bezpečnostní politika je vystavena robustnímu testu své věrohodnosti i věcnosti. Platí to pro naše chování v NATO, v evropských a unijních agendách i v dvoustranných vztazích k našim spojencům, k Ukrajině i k Rusku a v poslední době také specificky k Německu.
Pohybujeme se v pásmu explicitní ruské hrozby útoku na Ukrajinu s možnými devastujícími účinky následné války jak pro Ukrajinu, tak pro celou střední, východní a severní Evropu.
V některých ohledech se ale zdá, že nadále trpíme chronickými ideologickými předsudky a jen ztěžka hledáme odvahu ke kritickému a faktickému ověřování východisek našich rozhodnutí. Víc improvizujeme kolem momentálních témat, nápadů a sympatií, a chybí promyšlený záměr.
My a německá politika
V poslední době je zkreslení zřetelné na variabilitě a změně postojů k německé politice, explicitně k německé politice vůči Kremlu a hrozbám ruské vojenské agrese. Implicitně pak k německému odmítání jaderné energetiky a naopak k tlaku na Zelenou dohodu a obnovitelné zdroje.
V některých ohledech se náš domácí diskurs nachyluje opět do protiněmeckého tónu, s kuriózní přesmyčkou do obratu v dříve laxních postojích k Francii, která se nyní stala naším projaderným spojencem v EU, byť ve vztahu k Rusku zůstává francouzský postoj „západoevropský“.
Ano, platí, že s Francií jsme v posledních letech spojeni nejen podporou jádra, ale i stále složitější a ne právě úspěšně končící vojenskou evropskou misí v Mali. S Francií rovněž spolupracujeme na převzetí předsednictví EU, v jehož velkorysém půdorysu se sytí závěr francouzské prezidentské volební kampaně.
Pro naši zahraniční a bezpečnostní politiku, pro její utváření ve středoevropském, natož aliančním kontextu, je váha Francie v poměru k Německu nesrovnatelná. Z hospodářského hlediska, kde jsme zcela propojeni s exportní silou německé ekonomiky, je už zcela nesouměřitelná.
Proto má současné dění v německé zahraniční politice pro nás daleko hlubší význam a vliv než ideologický pokřik proti složité tektonice vztahu Berlína k Moskvě, k Pekingu nebo k jaderné energetice.
Chybí nám Mutti?
Změna německé zahraniční politiky provází odchod Angely Merkelové. Kancléřka pevně držela otěže a nenechala si do jednohlasné zahraniční politiky mluvit, a to ani svou vlastní CDU a jejími poslanci v Bundestagu. Měla formativní zkušenost života v NDR.
Dokážeme být také tak aktivní jako Němci? Dokážeme organizovat své spojence a partnery ve společné bezpečnostní a zahraniční politice? Odpověď je dost jednoznačná: nedokážeme.
Až do krize transatlantické politiky vyvolané Donaldem Trumpem držela vždy jasnou obrannou spolupráci s USA, stejně jako evropskou s Paříží. Poměrně tvrdě s Paříží vstupovala jak do první ruské agrese na Krym a východ Ukrajiny, tak držela dohodu s Tureckem o migraci i zadržování Islámského státu, na jehož bombardování se účastnilo i Německo z turecké základny.
Byla ochotna naslouchat i nezřídka hysterickým středoevropským výkřikům, schopná debatovat s Orbánem, i přijíždět na inkognito návštěvy do Prahy za svým oblíbeným akademikem a přitom se nepotkat ani se Zemanem, ani s Babišem.
Ano, Merkelová skončila. Nová německá koalice je opravdu heterogenní, má více hlasů a názorů, jakkoli i v předchozím období se v politice k Rusku ozývaly rozporné hlasy, například od bavorského premiéra a koaličního partnera z CSU.
Nyní ovšem do německé politiky znovu vstoupili Zelení a jejich ministryně zahraničí rovnou vyrazila do Moskvy, kde se však ukázala pevnější než kdokoli počítal. Oproti Zeleným jsou sociální demokraté podezíráni z otevřeně prokremelské pozice a podpory, ne-li zainteresování v projektu plynovodu Nord Stream II., kde naopak oponují Zelení.
Liberálům ještě více záleží na hospodářských vztazích, kde je ruský i čínský trh mohutně exportní německé ekonomiky prakticky těžko zastupitelný. Nic ze zmíněného zatím nesvědčí pro přílišnou ochotu nové německé koalice Moskvě ustupovat nebo nedržet dohodnutou preventivní bezpečnostní politiku případných tvrdých a personifikovaných sankcí, kterou definuje Bidenova administrativa. I pro Německo platí, že sankce se spíše přitáhnou a nepominou.
Nový světový kontext
Je fakt, že váha německé, francouzské i evropské politiky vzrostla s odchodem Britů z EU a zejména s odklonem americké politiky směrem k Číně a Pacifiku. Evropa prostě nese více zodpovědnosti za politiku vůči Rusku v konvenčním, diplomatickém i politickém smyslu. Francie a Německo jsou proto na forhontě možného diplomatického řešení ruského machrování vůči Ukrajině. Američané tvrdí muziku.
Německo není explicitně ochotno vyzbrojovat Ukrajinu, chová se zdrženlivě, zbrojení nechává na dalších spojencích v NATO, ovšem bez protestů. Německá ministryně Annalena Baerbocková se cestou do Moskvy zastavila napřed v Kyjevě. Jasně také – v Moskvě na tiskové konferenci – pojmenovala to, jak se ruské vojenské síly kumulují na hranici s Ukrajinou.
Na bankrot německá ekonomika rozhodně nevypadá. Spíš je jasnější, že Němci si pomohli technologickým výzkumem k předstihu v nových technologiích. Němci dnes prostě raději obchodují, než válčí.
Je nutné akceptovat, že Německo je pacifistické, vedl ho k tomu ostatně po válce Západ i Východ. Němci jsou od té doby k válčení velmi zdrženliví, naopak jejich síla je v technologickém a hospodářském vývoji.
„Východní politika“ (dříve) západního Německa sociálně demokratických kancléřů (H. Schmidt, W. Brandt) držela otevřenou komunikaci přes železnou oponu, podpořila vznik helsinského lidskoprávního procesu, který pomohl ke zrodu disidentských hnutí v komunistické Evropě a nakonec pomohla konzervativnímu kancléři Kohlovi ke sjednocení Německa s vydřenou podporou Moskvy, Washingtonu a Paříže.
Ostatně prvním novým, Moskvou odsouhlaseným rozšířením NATO byla právě NDR s obnoveným hlavním městem Německa Berlínem. Sovětská armáda opustila NDR bez jakýchkoli komplikací jako původně „svou“ okupační zónu (v této zóně sloužil Vladimir Putin jako mladý důstojník KGB na počátku své kariéry).
To jsou neoddiskutovatelné a reálné výsledky německé politiky. Na nich také Angela Merkelová aktivně stavěla, stálo na nich i faktické sjednocování Německa i původně rozdělené Evropy, kterou Německo posílilo výměnou své marky za euro.
Kolik prognóz, že euro „havaruje“, jsme slyšeli jen u nás, a kde je euro dnes? Platí na západ, na jih, na sever i na východě našich hranic. Překvapivě? Nečekaně?
Německá Evropa nebo evropské Německo?
Vybavuji si rovněž, kolik význačných ekonomů a byznysmenů předpovídalo Německu zhroucení kvůli odklonu jeho energetiky od jádra (po havárii ve Fukušimě) a příklon k obnovitelným zdrojům „Energiewende“.
Na bankrot německá ekonomika rozhodně nevypadá. Spíš je jasnější, že Němci si pomohli technologickým výzkumem k předstihu v nových technologiích. Němci dnes prostě raději obchodují, než válčí. A právě my bychom si mohli připomenout, že německé technologie a firmy táhnou naši průmyslovou výrobu a export.
Ale nejsme to my, kdo by produkoval a vymýšlel jejich technologie. Naopak, vymýšlí Němci a my montujeme. A budeme se muset hodně snažit, aby se i Škoda Auto dostala k novým technologiím, zatímco Němci vůbec neváhají pustit si k sobě mohutného konkurenta v elektroautech Teslu. Podobně domněnky, že by například francouzský jaderný program alokoval výrobu k nám, jsou spíše dalším ideovým snem a pod velkým otazníkem.
Lze ale tedy celkově vyslovit hypotézu, že Německo bude zcela respektovat společnou zahraniční a obrannou politiku Západu vůči agresivnímu Kremlu, a to jak z hlediska Ukrajiny, tak z hlediska bezpečnostních zájmů našeho regionu, který se pod ruským tlakem poněkud ve své loajalitě rozpadá, včetně vnitropolitických kapitulantských pátých kolon, od Maďarska přes Slovensko, Chorvatsko až k nám.
Zároveň je prostě fakt, že Berlín chce tuto společnou politiku aktivně utvářet – více diplomatickými a hospodářskými než vojenskými prostředky a je v tom aktivní.
Jsme kibicové nebo aktéři?
Dokážeme být také tak aktivní jako Němci? Dokážeme organizovat své spojence a partnery ve společné bezpečnostní a zahraniční politice? Odpověď je dost jednoznačná: nedokážeme.
Nedokážeme proto, že jsme vnitřně vůči Rusku rozložení daleko více, než je německá politika rozkročená. Připomeňme si zoufalé konání naší politiky v souvislosti se zjištěním ruského původu vrbětických výbuchů.
Snahu celou věc zatajit nebo dokonce s Kremlem zobchodovat podle plánu Miloše Zemana a v servilní hlouposti tehdejšího ministra vnitra Hamáčka. Vzpomeňme si, jak jsme si popravili charakterního a suverénního ministra zahraničí Petříčka, i na premiéra Babiše zbaběle uhýbajícího snaze britské vlády konzultovat a zastavit náš kapitulantský postup Prahy a naši snahu věci zatajit.
Připomeňme si předání naší evropské, unijní politiky do rukou Viktora Orbána, kterého se dopustil Andrej Babiš zcela kompromitovaný svým konfliktem zájmů. Připomeňme si ostudné chování prezidenta Zemana na summitu NATO v popírání přítomnosti ruské armády na Krymu nebo jeho zpochybňování ruské stopy ve Vrběticích.
Máme zde sílící prokremelskou pátou kolonu Okamurových extremistů i protivakcinační demagogii tlačenou také ruskou dezinformační kampaní.
Ano, dosáhli jsme rozbití ruského zpravodajského centra na pražské ambasádě, po hrubých ruských chybách, ale přinejmenším s desetiletým zpožděním daným ochrannými křídly Klausova i Zemanova prezidentství a poté, co již nešlo utajit, jak na nás GRU zaútočila.
Český dvorek
Zdroje české kritiky německé zahraniční politiky po odchodu kancléřky Merkelové, ale například i kritiky Bidenovy administrativy, které u nás zaznívají v nostalgii po Trumpovi, by měly dokázat uplatnit stejně kritický přístup k našemu vlastnímu zahraničněpolitickému diskurzu a skutkům.
Potřebujeme konečně odložit obstarožní ideologické doktríny a potýkat se světem, jaký fakticky je a v kapacitách a spojeneckých rámcích, které máme k dispozici.
Právě vůči Německu je dnes patrné, jak moc exportujeme svou vnitřní politiku do zahraniční politiky a projektujeme své domácí předsudky a zaostalost, namísto abychom dělali pravý opak a podřizovali svůj vnitřní diskurz a rozhodování vnějším podmínkám bezpečnosti země a možnostem, které z hlediska naší situace máme.
Bylo by dobré některé chyby neopakovat a naopak pracovat s otevřenou perspektivou našich realistických možností a nástrojů, jak zajistit naši bezpečnost a suverenitu v evropském i transatlantickém kontextu, které se v této době nepochybně opět mění.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Jan Urban: Hledá se cesta, jak odklonit až šest miliard ze sporu s Diag Human
Česku hrozí nová miliardová arbitráž. Firma Towit podala „oznámení o sporu“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
41 komentářů
Pár poznámek pane Gabale :
a) „Z hospodářského hlediska, kde jsme zcela propojeni s exportní silou německé ekonomiky, je už zcela nesouměřitelná.“ —- Bodejť by ne, když se jedná o část německé ekonomiky nacházející se na českém území.
b) „Kolik prognóz, že euro „havaruje“, jsme slyšeli jen u nás, a kde je euro dnes? Platí na západ, na jih, na sever i na východě našich hranic. Překvapivě? Nečekaně?“ ——– Takže úspěch eura měříme jeho royšířením po Evropě ? To není argument. Podívejte se na ekonomický rozvoj ( spíše stagnaci ) jižního křídla EU, Srovnejte si HDP a platy v ČR a SK od vstupu SK do eurozóny. HDP České republiky narostl procentuálně více, než HDP Slovenska v uvedeném období. Takže ? Euro je politický projekt, nástroj federalizace EU ( Mario Draghi : „pro záchranu eura uděláme absolutně vše“ ), který s sebou nese spoustu problémů. Ale pro pana Gabala je asi rozhodující argument úspěchu eura, že při cestách po Evropě nemusí stále měnit ve směnárnách peníze…. To je ubohé…
c) „Dokážeme být také tak aktivní jako Němci? Dokážeme organizovat své spojence a partnery ve společné bezpečnostní a zahraniční politice? Odpověď je dost jednoznačná: nedokážeme.“ ——— tak tady nám pan Gabal vysloveně fandí. Je směšné, pokud si myslí, že ČR bude organizovat zahraniční politiku Německa či Francie. To nemůže snad ani myslet vážně.
Pane Liška pár poznámek: Bod a ) Německá ekonomika na českém území ? Dle vás tedy když Česká zbrojovka koupila Colt tak je v USA česká ekonomika? Bod b) Máte snad pocit ,že Euro nefunguje? I Čína dnes obchoduje v Eurech.Vydáváte svoje osobní dojmy za jedinou pravdu. Bod c) Nemusíme hned organizovat zahraniční politiku Německa či Francie ,ale musíme provádět sebevědomou zahraniční politiku bez podřizování se zájmům různých ušmudlaných velkouzenářů či vlekařů.
Stručně : a) Ano v podstatě to tak je, viz ekonomická kategorie „Hrubý domácí důchod“, která právě s tímto na rozdíl od HDP počítá a bohatství státu vyjadřuje přesněji. Mimochodem podle této kategorie se více orientují firmy udělující státům různé ratingy.
b) , Ano , ten pocit mám a lidé např. v Itálii či Španělsku také. Občané Řecka jsou zase rádi, že v eurozóně jsou, jinak by již jejich stát byl závislý na pomoci od MMF … Jinak čísla hovoří jasně. Srovnejte si ekonomický vývoj v EU od zavedení eura se zbytkem světa . Chcete mi tvrdit, že euro výrazně nakoplo ekonomický boom v eurozóně ?
c) Ano, souhlasím, ale takto premisa nezněla.
„HDP České republiky narostl procentuálně více, než HDP Slovenska v uvedeném období. “
Nepravda. Slovensko nás v ekonomickém rozvoji doběhlo. Podrobně třeba tady: https://www.kurzy.cz/zpravy/492374-patnact-let-od-vstupu-do-eu-jak-se-vede-ceske-republice-a-slovensku/
Máte stará data – pouze do r. 2017 . Nyní platí : “ …. zatímco Česko letos v porovnání s loňskem předběhlo hned dvě země, které MMF kategorizuje jako vyspělé – tedy právě Itálii a Španělsko –, žádná jiná vyspělá země se před něj nedostala. Česko si tak v pomyslném pořadí nejbohatších vyspělých ekonomik světa dle MMF polepšilo z loňského 29. na letošní 27. místo.
Naproti tomu Slovensko si podle odhadů MMF polepší z loňské 37. příčky na 36. příčku až v 2027, když se mu podaří „předběhnout“ Portoriko. Slovensko však i v dalších letech zůstane nejen za Itálií a Španělskem, ale také třeba Portugalskem, Estonskem nebo Litvou.
Zdroj : https://forbes.cz/rok-v-grafu-podle-ekonoma-lukase-kovandy-cesko-je-poprve-v-historii-bohatsi-nez-italie-i-spanelsko/
V podstatě to samé i zde : https://www.engineering.sk/clanky2/ekonomika/16170-cesko-je-bohatsi-nez-italie-i-spanelsko-slovensko-nestiha
..protiněmecké předsudky u Čechů je možné zrušit…za předpokladu zrušení II.světové války
A všech ostatních německých agresí, genocid, rasismu a šovinismu za posledních 1000 let.
Myslím, že předsudky vycházející z křivd II. WW již mnoho lidí neřeší. Tedy převážně mladých lidí, pro které je tato část dějin již pouhou kapitolou v učebnicích dějepisu a žádnou křivdu logicky nepociťují.
Jak kdo.
I mladí někdy vědí, že prarodiče či praprarodiče skončili v koncentráku nebo byli zavražděni za heydrichiády apod.
… no napsat takový článek – a to od člověka, který věrně sloužil na (jiho)západní frontě ve Vimperku v době své (absolventské VŠ) ZVS, je skoro unikátní… V tom článku není ani vteřina oddychu, člověk je neustále napínán co bude v dalším odstavci, kde ze všech stran číhá neskutečné nebezpečí ráno , v poledne, večer… Za mě by to byl tuctový kandidát na šéfa NATO po zprofanovaném Stoltenbergovi, který to v tom Afghanistánu totálně proflákl a stejně už neví kudy kam… A kdyby ten Gabal už loni byl na jeho místě, tak jsme tam na obraně v tom Afgh. stále aktivní…
Díky tomu, že rusáci jsou ještě odpornější, tak mají němci kladné body
Jenom stručně k autorově adoraci Německa: někdo tomu říká „předsudek“, ale může to být i opatrnost podložená historickými zkušenostmi. Chybu udělá každý, ale jenom hlupák ji zopakuje.
tak prinejmensim stejnou opatrnost a podlozenou take historickymi zkusenostmi musime mit samozrejme take k Rusku, to nelze zpochybnit. a pak staci porovnat dnesni Nemecko a dnesni Rusko, a je jasne, kdo je pro nas nebezpecny – dnesni Nemecko to urcite neni, Rusko ale samozrejme ano a to velmi a v Nemecku ani v Rusku se nezda, ze by se neco v dohledne dobe zmenilo, coz v pripade NEmecka je dobre a samozrejme je treba sledovat jejich politickou situaci, v pripade Ruska to neni dobre, a tak je treba s tim nakladat
Německo skryté za Brusel devastuje naši ekonomiku skoro stejně jako kdysi Rusko skryté za RVHP.
Tož tak:
1. o Rusku ani jiných státech jsem nemluvil, snažím se držet tématu
2. že se Německa bát nemusíme a Ruska se bát musíme – s tím právě nesouhlasím a to právě na základě historických zkušeností, mj. i proto, že kdykoliv se Německo s Ruskem paktovalo (jako např. i dnes), šlo nám ostatním v sousedství o krk. Bát se musíme obou.
Německo je vedle nás, máme s ním velice dlouhou hranici, bezprostředně ovlivňuje naši ekonomiku vlastnictvím řady podniků na našem území. Rusko je od nás odděleno dvěma státy, Ukrajinou a Slovenskem (na vzdušné čáře). Nemá u nás žádné podniky a ekonomické aktivity, které by mohlo otočit proti nám.
Německo pro nás představuje bezprostřední riziko, a jako takové ho i musíme brát, zejména když se nám snaží vnucovat nefunkční OZE, vysoce rizikové a ekonomiku silně zatěžující imigranty apod.
Pokud by něco takového začalo dělat Rusko, musela by se proti němu zvýšit pozornost a pohotovost, ale zatím nic takového nedělá.
Zase to hořekování nad malým českým dvorkem a jak to skvělé a aktivní Německo vede dobře Únii. Kupodivu,Německo se nemontuje do ruských sankcí a čile si s Ruskem obchoduje,zatímco naše poštěkávání a sankce určitě položí ruského medvěda na lopatky.
Německo si staví větrné a solární parky a bezostyšně přitom využívá přenosových kapacit naší elektrizační soustavy a klidně si odstaví svoje jaderné výrobní kapacity.Proč ne,když si v případě nouze koupí naše výrobní kapacity a my budeme po tmě, ne oni. A nejen potmě,my budeme i mrznout,když budou chtít.
Proboha,přestaňme s těmi lokajskými manýry a dělejme to,co je výhodné pro nás a ne to,zač nás někdo milostivě podrbe za ouškem.
Německo vidí Gabal dost svérázně a po Česku by chtěl, aby mělo stjnou sílu a vliv jako Něměcko? A zapomíná, že Německo nebylo v uplynulých třech desetiletích pacifistické. Vstoupilo aktivně do války na Balkáně, pomohlo rozbít Helsinskou dohodu, když vyzbrojit a uznalo Chorvatsko a jeho právo odtrhnout se a vyhnat Srby ze Srbské krajiny. Pomohlo bombardovat Jugoslávii, okupovat a odtrhnout Kosovo od Srbska. A pomáhalo Spojeným státům 20 let okupovat Afghánistán a potlačovat místní odboj. A má i zkušenost s podporou Spojenými státy a Brity zorganizované agrese a okupace Iráku. Trochu opatrnosti ze strany Německa v době, kdy Spojené státy podporovaly převrat a nový probanderovský režim na Ukrajině a kdy Spojené státy provokují další konflikt zamrzlé občanské války, tedy neuškodí.
Historik Pekař kdysi naše dějiny trefně popsal jako staletí potýkání s německým živlem. To netušil, že Němci brzy zavraždí v jediné válce 365 tisíc občanů Československa a desetitisíce odvlečou do koncentráků a na otrocké práce. To nejsou protiněmecké předsudky, to je přirozená opatrnost.
Z těch 365 tisíc občanů Československa zavražděných za 2, světové války bylo 250 tisíc občanů židovské víry,většinově hovořících německy .V roce 1939 byli tito židovští spoluobčané exkomunikováni z českého společenského života a po roce 1945 okradení československým státem který se k jejich majetku choval stejně jako nacisté!!! Takže si zameťme před vlastním prahem…
Pane Ivo, Vy dobře víte, že PRAVDA JE PRUŽNÁ! A Váš příspěvek to plně potvrzuje. Ta Vaše pravda je taková pootočená a přiohnutá a je to na ní vidět!
A co tím chcete říci ? Že německy mluvící Židé nebyli občany RČS ? Nemají se počítat do počtu našich obětí WW II ? Mimochodem, podle General Plan Ost byli Češi na řadě hned po Židech. Měli jsme jen odklad do konce války.
Němci jsou jediný národ na světě, který měl ve svém vládním programu a v propagovaném strategickém cíli genocidu Čechů, jejich vyvraždění nebo přesun na Sibiř a úplné zotročení těch, kteří dostanou možnost přežít. A tato genocida byla prakticky prováděna – vyvražďováním inteligence, nahnáním milionu lidí na nucené práce, prováděním eutanázií starých a vážně nemocných v nemocnicích, vražděním každého, na koho německý civilista ukázal . Němci tyto zločiny obhajovali jakousi svou zrůdnou ideologií. kterou ale vyznávalo 99,9% Němců, vinen je národ.
Ještě bych dodal, že to nebyl žádný časové omezený exces, způsobený nacionálním socialismem, ale přirozené pokračování odvěkého německého imperialismu, rasismu a šovinismu. Proto také Němci tak snadno akceptovali Hitlerovu politiku a vzali ji za vlastní.
S Němci máme několikasetleté zkušenosti, takže hovořit o předsudcích vůči nim je zavádějící až účelové…
„Němci si pomohli technologickým výzkumem k předstihu v nových technologiích.“ Ano, ale v technologiích, o které dobrovolně nikdo neměl zájem, tak musel nastoupit Greendeal, abychom je využívat a tudíž i nakupovat museli…
Technologickým úspěchem Německa byl např. Zyklon B.
MMCH, vynálezce Zyklonu B byl Žid (byť se považoval za Němce a vlastence) Fritz Haber. Musel před Hitlerem prchnout do USA a troufám si odhadovat, že mu Němci za využívání jeho vynálezu nic neplatili. Čímž reflektuji poválečný vtip, že Hitler spáchal sebevraždu proto, že mu došel účet za plyn.
Zyklon B se používá v USA dodnes (nebo ještě do nedávna), i pod tímto názvem, a např, divadla se jím desinfikují po každé sezóně. Je na tom založena i jedna detektivka Ngayo Marschové.
A ještě navíc: Zyklon B má určitou podobnost s dynamitem, protože v obou případech je nebezpečnost původní látky (v případě dynamitu nitroglycerin, v případě Zyklonu B kyanovodík) snížena absorpcí do nosiče.
Fritz Haber dostal Nobelovu cenu, ne za Zyklon B, ale za výrobu čpavku ze vzduchu a vodíku. Paradoxem je, že tato výroba prodloužila první světovou válku asi o dva roky (a příslušné miliony mrtvých), protože bez ní by podle historiků a ekonomů došlo už v roce 1916 ke zhroucení zemědělské výroby v Německu a Rakousko Uhersku, a ty by musely kapitulovat.
Haberův následník Bosch (rozvinul jeho metodu do účinnější podoby) dostal nobelovku taky, přestože jím vylepšený proces umožnil opět Německu výrazně prodloužit válku.
Když on pan Gabal má pravdu v tom co vyznačil kurzívou „..Dokážeme být také tak aktivní jako Němci? Dokážeme organizovat své spojence a partnery ve společné bezpečnostní a zahraniční politice? Odpověď je dost jednoznačná: nedokážeme, a dodejme takové politiky evropské úrovně skutečně nemáme“.
A tomu tedy je skutečně potřeba realisticky podřídit naši zahraniční politiku jako takovou. Halt musíme se podřídit, tu Moskvě, tu Bruselu, tu Berlínu, podle aktuálních podmínek Takže a v takovém případě by toto i naše elity měly přijmout a nepředstírat falešnou hrdost. (Možná k tomu připomenout třeba známé židovské anekdoty, ti se kupodivu za to že byli po 2000 let bezbrannými párii západní společnosti nestyděli)
Nicméně je ale nutné dodat pár věci
1) Známé to latinské rčení „Quod licet Iovi, non licet bovi“, jinak řečeno, my tu západní (německou) politiku dodržovat budeme, i když to pro nás bude nevýhodné
2) Nemá cenu připomínat staré křivdy, protože jak známo naše nová vláda nastoupila v přibližně stejné době jako ta německá, takže se budou muset dohodnout mezi sebou A ta naše nová nová vláda probruselská, i proněmecká je
3) A pak tedy speciálně pro média, česká zahraniční politika je to co si skutečně dojedná v plné složitosti a diplomatickou cestou vláda. Nikoliv tedy to co prezentují naše bulváristická média vytrženými citáty z projevů různých politiků, navíc s vlastním osobitým výkladem.
4) Ono tedy vůbec i ta zahraniční (evropská) politika je trochu něco jiného, než zase zkratkovitě překládají naše média. Takový příklad, dají se (při velké snaze a asi v těch nedoporučených médiích) dohledat informace z jednání Macrona v Moskvě a Kyjevě. A z těchto informacích vyplývá, že ten požadavek na udržení míru je oboustranně dodržovat minské dohody – a tímto způsobem ukončit boje na východní Ukrajině. Což tedy ale zavazuje povinnostmi i vládu Ukrajiny – aby tedy i ona jednala s povstalci a uznala některé jejich požadavky ohledně jejich samosprávy. Nikoliv tedy snahou o vojenskou porážku, o což se Ukrajina snaží posledních 5 let.. Ale o tomto se kupodivu naš mainstream nezmiňuje, jenže i to patří nebo u mělo patřit k udržení onoho evropského míru..
Dovoluji si ohradit se proti termínu „předsudky“ v názvu článku !
Což takhle třeba termín historická zkušenost, opatrnost nebo tak něco ?
Ti západní Slované, kteří neměli dostatečné „předsudky“ proti Němcům, už jaksi neexistují, že ?
Nejsem si vůbec jistý, zda pan Gabal zaznamenal podvodné praktiky německé politiky, jak je uplatňována v EU. Zda si povšimnul, neexistence demokratického rozhodování v EU, příčin odchodu GB z EU, zcela nesprávné “ komunikace “ Německa s USA, a nebo nepřijatelných ekonomických vazeb Německa na Rusko, porušování azylového zákona, atd, atd. Co by tedy pan Gabal radil ? Domnívá se snad, že tendence ekonomického směřování Německa, v soustředění se na obchod, je něco výrazně pozitivního ? Je mi dále záhadou, jak je možné, že si pan Gabal nepovšimnul ( ? ) existující výrobní síly českých podniků. Jeho pojednání je velmi odtržené od reálného života a vychází ze stále omílaných “ témat „, nebo “ výzev „, jak je známe ze záporně akademické “ diskuse “ v tisku a v médiích. Tato diskuse se přitom vždy doslova třese strachy, před otevřením skutečných otázek, kterými se nutně musí zabývat jak občané, tak výrobní sféra, nebo kultura. velmi snadné je psát o jakémsi čecháčství, ale není již tak snadné psát o příčinách, kvůli kterým je stále více občanů nespokojených s členstvím v EU. Bolševik také dovedně strkal hlavu do písku, až měl jednoho dne, zadeček modrý od kopanců. Pan Gabal tedy, snad ani nechtěl, ale zastrčil svou hlavu do převeliké hromady “ smetí “ pod kobercem.
Tak my máme taky formativní zkušenost z časů SSSR, kdy jsme byli vazalem. Nechceme i to opakovat tentokrát od Německa(EU). V článku není ani zmínka o migraci, která je zdrojem problémů finančních, kulturních i kriminálních.
Energiewende-zastavení jaderných elektráren v zemi, kde nejsou zemětřesení ani tsunami je idiocie. Výsledek je, ze Německo má emise CO2 480 g/kWh a Francie 70 g/kWh. Německo to ekonomicky ustojí, ale my, nikoliv. Důchodci si budou muset vybrat zda umrznou, či zemřou hlady. Německo se s Ruskem historicky přátelí, exkancléř Schroder je ve vedení Gazpromu.
Pacifisté? Němci parazitují na USA a sami do armády neinvestují. Hanebnost, podlost.
EURO – začíná se hroutit, podívejte se na inflaci. Tisk ničím nekrytých peněz, nedodržování Maastrichtských pravidel, obrovské dluhy, inflace a absurdní záporné úrokové sazby? Z toho i na mě jako ekonomického laika jde hrůza. Ceny realit, akcií, kryptoměn letí do nebes, to je reakce to tohle šílenství.
Kdyby Merkelová byla agent KGB a chtěla Německo zničit, nemohla by si vést lépe.
V ČR jeden nezaměstnaný na dvě volná pracovní místa, a pláč nad chudobou.
No vypadá to tak, že čím se máme lépe, tím víc pláčeme. Těžko říct, proč tomu tak je.
to, že se Češi mnohdy dívají na Němce skrz prsty je svým způsobem pochopitelné – v některých lidech je ještě živá vzpomínka na válku a tehdejší přístup Němců k nám. Mně vadí spíš častá nevraživost vůči USA, přestože
a) bez Ameriky bychom ani jako stát nevznikli
b) nikdy nás nenapadla, neobsadila a pod jejím deštníkem se skrýváme v podobě členství v NATO.
Jestli to není tím pocitem lůzra, který závidí těm schopnějším, šikovnějším a bohatším…
Pokud by v těch USA vládli lidé srovnatelní s těmi, kteří tam vládli když vznikla ČSR nebo když vzniklo NATO, tak by asi moc problémů nebylo. Dnes tam vládne senilní geront a mává s ním lůza z BLM a podobných extrémistických organizací. USA jsou v současné době spíš rizikem než přínosem. Kdyby tam nezvítězil ten geront (ve státě Wisconsin hlasy 20 000 občanů starších 140 let, jak se nedávno ukázalo), tak by tento problém s USA nebyl, nebo ne tak velký.
Germáni byli vždy dobyvační, násilní . Už jako dávné kmeny.To , že jsou na špici ve vývojí nových technologií to nelze popřít. Dle mého, ale změna nastala sjednocením Německa. Od té doby nabývijí na síle a – drzosti- Komandují celou EU a zároveň se zapomíná na jejích -hříchy- minulost. Zatímco s e zvesela dehonestuje Rusko. Rusko hájí svoje zájmy . Tak jako každá velmoc. Kdyby se na území Mexika začla hromasit vojska Kuby, Venezuely? Asi by USA taky nebyly v cajku.
Když jednáte s konktrétním Němcem, zjistíte, že v podstatě jde o normálního Evropana. Ovšem do doby, kdy se najde někdo, kdo zavelí. A všichni začnou ukázněně mít jeden názor. Jejich kmenové pojetí je srovná do jednoho šiku a je jen otázkou možností a příležitostí, zda si seženou holínky a pilkhaubny. Podívejte se co udělali se zadluženým Řeckem. Uvědomte si, že za války, (té druhé) naprosto zdecimovali domácí odboj. Neexistoval. Němci jsou totiž důslední. A kdo ovládne Evropu ekonomicky, nepotřebuje žádné divize. Snaha vybudovat německou říši ještě neskončila. Dnes se k tomu používá EU.
Hitlerové přicházejí a odcházejí,německá touha po nadvládě trvá. dr.E.Beneš
Dobrý Gabal z KDU fandí západu, jak se u KDU předpokládá. Já si myslím, že chybou Západu je, že Rusko i Putina stále ještě podceňují. Už to dávno ale není ta rozvrácená země 90-tých let po rozpadu SSSR a nechtějí být tedy už chápáni jako provinční podceňovaná země, někde na okraji světové politiky, jak si přestavuje USA, EU i NATO a tak s Ruskem jednají mnohdy pohrdavě. S Ruskem se musí počítat a spolupráce s nimi může být prospěšná pro všechny. Orbán si to uvědomuje a Maďarsko z toho má prospěch, např. levný plyn. Ne tak v Česku, kde kopírují západní politiky a Česko na tom jen prodělává, což si nemůžeme dovolit, oproti Německu.