Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Vrbětice po výbuchu v říjnu 2014. Areál bývalého vojenského muničního skladu. Foto: ZDENĚK NĚMEC / MAFRA / Profimedia
,

Ivan Gabal: Česko hájí obranu Izraele lépe než svou vlastní. Účet za Vrbětice je stále nesplacen

Stále nám tu zůstávají nedokončené úlohy přímo spojené s bezpečností České republiky. Jak v poloze faktického postihu pachatelů vojenského útoku z Vrbětic, tak co do obrany proti hybridním útokům Ruska, jimiž se Kreml snaží snižovat škody z rozkrytí nepřátelské operace. Rusko zatím nebylo za útok dostatečně sankcionováno a vyvázlo v podstatě bez trestu.

Klíčové prvky naší obrany je třeba kontrolovat a podporovat z hlediska jejich aktivního stavu, účinnosti a naší odolnosti vůči nepřátelskému tlaku, z hlediska naší ofenzivní protiakce a také jejích účinků vůči agresorovi.

Je nutné si uvědomit, že pokud útočníka nepotrestáme, není naše obrana aktivní a dáváme tím najevo, že to může zkoušet znovu, aniž riskuje odvetu a trest.

Politika vůči Rusku

Potrestání pachatele je základní. Sice se nám podle všeho podařilo oslabit operační nepřátelské kapacity ruských zpravodajských a vojenských složek u nás, nepodařilo se je však eliminovat. Je třeba Kremlu dát srozumitelně najevo, že věc zdaleka není ze stolu, po odjezdu jejich diplomatů a zpravodajců koncem měsíce pořád ještě může následovat i úplné uzavření ambasády, pokud se Rusko nepostaví čelem k celé věci a nebude spolupracovat.

Trapný kamuflážní pokus uhnout odpovědnosti zařazením Česka na seznam jakýchsi nepřátel, kde jsme jen my a USA, nás nemůže a nesmí zastavit.

Dalším nutným krokem je vyčíslení a vymáhání škod. I když se stávající vláda k této akci zatím nemá a většina občanů jí v této agendě zřejmě ani nevěří, bylo by na místě jasně dopředu říci, že takto bude konat vítězné seskupení po volbách; že bude náhradu vyžadovat a vymáhat.

Bylo by hezké, kdybychom z hlediska integrity a intenzity naší bezpečnostní politiky dělali pro Českou republiku tolik, kolik dnes děláme příkladně, bilaterálně i spojenecky, pro stát Izrael. Nechceme se sami bránit tak, jak pomáháme bránit se našemu spojenci? Důrazně, nekompromisně, ofenzivně i za cenu použití vojenské síly?

Pokud by to uvažovaná koalice Piráti/Stan a Spolu neudělala, nebyl by mezi nimi a stávající formací ANO – ČSSD – KSČM v zásadní otázce národní bezpečnosti podstatný rozdíl, což doufám neplatí. Volební závazek pokračovat v dořešení vrbětického útoku je na místě i z hlediska spojenců v NATO a partnerů v EU. Jak z hlediska důvěry v naši vůli se bránit, tak z hlediska naší rozhodnosti posilovat tvrdou politiku EU vůči Kremlu ve prospěch těch, kdo byli Kremlem napadeni a jsou neustálým cílem hybridních útoků.

Je na místě také vydat zatykače na pachatele útoků, při kterých byli zabiti dva naši občané a hrubě narušena naše suverenita. Musíme se domáhat jejich vydání všemi prostředky. I jejich nevydáním Kreml uzná jejich vinu a svou spoluodpovědnost za rozkazy k útoku. To jsou důležité milníky naší bezpečnosti i vzájemných vztahů. Navíc v situaci, kdy titíž zpravodajci zřejmě útočili i na naše další spojence.

Spojenci a partneři

Perspektivě povolebního vývoje, pokud nebude konat stávající vláda, musí rozumět hlavně dva naši důležití spojenci. Velká Británie, která nám významně ve vrbětické kauze pomohla, když jsme sami na věc nestačili a dostali se doma pod manipulativní tlak tuzemské páté kolony ve snaze věc ututlat a pokusit se naše napadení obchodovat za nedůstojné náhražky obrany naší suverenity (Sputnik a summit Biden-Putin v Praze).

Druhým je Německo, kde dojde k základní obměně vládnoucí garnitury a politických generací po odchodu Angely Merkelové. Německo musí rozumět tomu, proč chceme vůči Kremlu tvrdý obranný kurz, což je ostatně i v jejich zájmu (Německo má Rusko jako hlavního nepřítele ve svých strategických koncepcích).

 

 

Je v našem zájmu, aby Německo dokázalo aktivně podporovat naši politiku vůči Rusku i v rámci projektu Nord Stream II. (když už jej realizuje), protože zde vznikne významná ruská závislost na unijních penězích. Berlín východní politiku vnímá silněji než jižní spojenci nebo Francie a je naším zájmem na bezpečnostní politice spolupracovat. Ostatně Německo také bylo místem násilných ruských operací.

A měli bychom jasně směřovat k tomu, aby Rusko pocítilo naši aktivní obranu i u sebe doma. Zde je na místě naše konzultace s USA o případném zapojení do vysílacích programů Radio Free Europe/ Radio Liberty a vytvoření naší vlastní schopnosti komunikovat s ruskou veřejností naší vlastní politiku, pohled na vzájemné vztahy i vývoj u nás v ruském jazyce tak, aby Rusové žijící u nás, v Evropě, ale i v Rusku lépe znali a rozuměli naší perspektivě i důvodům proč se chováme, jak se chováme.

I toto je úkol pro novou vládu po volbách, na jehož přípravě by mohla opozice spolupracovat. Neočekávám, že by se o něco podobného bylo schopno pokoušet současné vládní uskupení, byť třeba ve vztahu k americkému Radio Free Europe/ Radio Liberty usídlenému u nás.

Vnitřní rozpory jsou bariéra

Intenzivní a nezbytná spolupráce se spojenci na vyšetřování ruského ozbrojeného útoku ve Vrběticích eliminuje jeho popírání ze strany některých členů vlády a prezidenta. Vyšetřování ruské operace není jen v našich rukou, má mezinárodní a spojenecký charakter. Intenzita této vazby se jasně ukázala v okamžiku, kdy se česká vláda a Hrad pokusily ve spolupráci věc zřejmě začít tutlat nebo snad i s informací obchodovat.

Kupříkladu velvyslanec Velké Británie v Česku Nick Archer dost nezvykle vstoupil do našeho vnitřního bezpečnostního diskurzu. Takový krok by bez pokynu z nejvyšších míst v Londýně neudělal. Je třeba tuto situaci domyslet a nezahrávat si dál s naší důvěryhodností.

Vždyť důvěru našich spojenců ve schopnost sdílet a bránit hodnoty suverenity, demokracie a právního státu jsme takříkajíc nenašli na hnoji. Dost usilovně na ní pracujeme od roku 1990 doma, mezi spojenci, ve spolupráci zpravodajských služeb, ve vojenských misích a ve válečných konfliktech kde naši vojáci i diplomaté obstáli, v naší zahraniční službě, i v mezinárodních organizacích a jejich vedení.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


Podpora členství země v NATO je dlouhodobě vysoká a stabilní, stejně jako důvěra armádě, zpravodajským službám, a nakonec i justičním a policejním složkám. Není radno hrát vabank o to, zda již nejsme zcela pod ruským vlivem i ve svých zásadních bezpečnostních agendách. Nelze přehlížet, že snaha zpochybňovat naše spojence i naši participaci ve spojeneckých a mírových operacích (jak to vidíme u některých politiků a stran) je explicitní a záměrná snaha tyto vazby poškodit.

Bylo by hezké, kdybychom z hlediska integrity a intenzity naší bezpečnostní politiky dělali pro Českou republiku tolik, kolik dnes děláme příkladně, bilaterálně i spojenecky, pro stát Izrael. Nechceme se tedy sami bránit tak, jak pomáháme bránit se našemu spojenci? Důrazně, nekompromisně, ofenzivně i za cenu použití vojenské síly?

Hybridní operace u nás

Ani v tak zásadní věci jako je ozbrojený nepřátelský útok Ruska na našem území s mrtvými spoluobčany a rozsáhlými materiálními škodami nemáme ani po několika měsících shodu a netáhneme za jeden provaz, což je jen důkazem rozklíženosti naší domácí politiky i v zásadní agendě obrany proti napadení nepřítelem.

Buďme konkrétnější z hlediska odpovědnosti za tuto situaci: je třeba se jasně tázat ministryně spravedlnosti, kde vzala tvrzení o více vyšetřovacích verzích vrbětických výbuchů, když se na ni v této věci odvolává i Miloš Zeman. Důkazy zatím nepodala. Není to tak, že naopak ona zmátla prezidenta?

Policejní výroky i tvrzení dozorujícího státního zástupce jasně a opakovaně konstatují jedinou vyšetřovací verzi, a to ruský vojenský útok. Odstupující nejvyšší státní zástupce srozumitelně hovořil o nátlaku Benešové na svou osobu a nemůže být pochyb, že šlo o vyšetřování Vrbětic a její nepravdivá tvrzení a o existenci „neruských“ vyšetřovacích verzí. Lež, nátlak na podřízené, oklamání hlavy státu? Není to trochu příliš?

Benešová buď svůj rozpor s vyšetřováním útoku doloží nebo nemá ve vládě co dělat. A dejme jí lhůtu nejvýše týden a parlament by měl tuto věc tvrdě prosadit interpelací nebo zvláštní schůzí. Zde opravdu legrace a politické eskamotérství přestává i pro premiéra, a je lhostejno, zda mu vůbec vadí, jak mu různí ministři jeho vlády lžou.

Toto je zásadní agenda ozbrojeného útoku proti naší zemi. Za odpověď je premiér ústavně odpovědný z titulu své funkce a ústavního slibu. Bylo by dobře mu tento slib vlády připomenout.

Rozsah emitovaných polopravd a dezinformací, které přicházejí z Hradu, nasvědčuje, že situaci nemají pod kontrolou a nervozita je vidět na samotném Miloši Zemanovi. Samozřejmě za předpokladu, že je schopen svou funkci vykonávat a je způsobilý v ní konat a obstát.

Podle tvrzení prezidenta a dalších šéfů tajných služeb se Jan Hamáček, místopředseda vlády, v té chvíli také ministr zahraničí a vnitra, opravdu chystal jet vyjednávat do Moskvy o vakcínách a o možném konání summitu v Praze, a to patrně výměnou za řešení nebo ututlání ruské odpovědnosti za vojenský útok na našem suverénním území. Hamáček nadále tento svůj prakticky připravovaný záměr (velvyslanec byl povolán z Moskvy do Prahy, schůzka na MV, letadlo, zapojení Miloše Zemana do věci) popírá a vyvrací poměrně nevěrohodnými argumenty.

To je samozřejmě velice zarážející, nejen z hlediska vlády, ČSSD, ale i pevnosti a odolnosti našeho státu a jeho vlády. Zřetelně to také podporuje hypotézu, že ministra Petříčka Hamáček vyhodil z Černínského paláce nikoli důsledkem voleb v ČSSD, ale proto, že mu překážel ve výměnném „obchodu“ s Kremlem, a tudíž i Hradu.

Této interpretaci nasvědčují i některé probíhající personální změny. Těžko odhadovat, jak si Hamáček představuje další vývoj, pro sebe, pro ČSSD a pro vládu. Ale jde o zásadní otázku vztahu k suverenitě země pro všechny dotčené.

Samostatnou kapitolou je zřejmé a rostoucí měrou chaotické a nervózní chování Hradu a prezidenta Zemana osobně. Viz například zcela trapné a kamuflážní vyhlášení bojkotu některých médií.

Jak o nás mluví v Rusku

Rozsah emitovaných polopravd a dezinformací, které přicházejí z Hradu, nasvědčuje, že situaci nemají pod kontrolou a nervozita je vidět na samotném Miloši Zemanovi. Samozřejmě za předpokladu, že je schopen svou funkci vykonávat a je způsobilý v ní, jako prezident České republiky zvolený jejími občany, konat a obstát.

Hrad nedůvěryhodně popírá včasné seznámení se se zpravodajskými a policejními informacemi o ruském útoku. Byť jen toto, je to důvod k prověrce NBÚ, jak se s utajenými informacemi v Kanceláři prezidenta republiky zachází a kdo všechno s nimi pracuje, zejména v situaci, kdy Hrad obdržel informaci dříve než vláda a mohl se snažit manipulovat vývoj podle těchto informací, například v záměru cesty Hamáčka do Moskvy.

Jak týdenní odklad vystoupení hlavy státu v okamžiku zveřejnění informací o ruském útoku, tak pokus o jeho manipulaci ve prospěch „obchodu“ s Kremlem, a nakonec okamžitá reakce ruských vládních médií na jeho zpochybnění ruské odpovědnosti za útok, naznačují něco, co nelze nevidět a ignorovat v otázce bezpečnosti země a v působnosti vrchního velitele. Máme nadále vývoj pod kontrolou?

Je třeba bez emocí a nervozity vážit i právní kroky vůči zřetelně s nepřítelem kolaborujícím parlamentním stranám KSČM a SPD, které se otevřeně hlásí k ruským zájmům a interpretacím celého vývoje. Díky těmto stranám má původce útoku přímé parlamentní zastoupení a vliv v našem politickém, legislativním a parlamentním vývoji. A je třeba to aspoň nahlas opakovat, když už nesáhneme k soudnímu zákazu těchto stran.

Hybridní operace projektované do našeho vnitřního vývoje realizuje i celá řada českojazyčných médií. Jejich seznam je známý. Vláda zřejmě již není schopna těmto útokům aktivně čelit a bojovat s nimi. V okamžiku, kdy se dezinformačních aktivit nebo podvádění účastní i někteří členové vlády, je to samozřejmě nesnadné. Těžiště této práce v předvolebním období tedy zůstává především na nezávislých médiích a novinářích.

Obrana vůči Rusku není krátkodobá, ale naopak dlouhodobá záležitost, je proto třeba, aby se objevila i v programových dokumentech kandidujících koalic. A to nikoli jako obecné fráze a floskule o NATO…

Co nám v domácím informačním diskurzu chybí, je znalost a jasný obraz toho, jak o nás mluví a komunikují ruská média ve vnitřním diskurzu v Rusku. Do jaké míry je vnitřní ruský diskurz orientovaný na štvaní proti řadovým českým občanům, proti důvěryhodnosti ČR zpochybňováním naší svéprávnosti a schopnosti si vládnout, i povzbuzován k obnovení imperiálních ambicí obyčejných Rusů a jejich podpory Kremlu ve snaze vrátit se k dominanci ve střední Evropě.

Svého nepřítele musíme velice pečlivě monitorovat a znát, protože nás opravdu nešetří a šetřit nebude, včetně zapojení naší domácí páté kolony. Doufejme, že se v dohledné době někdo ujme prezentace ruské vnitřní politiky a debaty o nás i v našich médiích.

Jaký by měl být další postup

1. Pokud se vláda nevzchopí ze své dnešní pozice, musí se věci ujmout opozice, a to programově v koncipování svého postupu v případě vítězství ve volbách. Tento postup by měl být znám i pro rozhodování voličů o tom, koho volit.

2. Obrana vůči Rusku není krátkodobá, ale naopak dlouhodobá záležitost, je proto třeba, aby se objevila i v programových dokumentech kandidujících koalic. A to nikoli jako obecné fráze a floskule o NATO, ale v konkrétních krocích a záměrech postupu pro příští volební období.

3. I ve stávající situaci musí parlament, včetně Senátu, klást zásadní a dosud nezodpovězené otázky dotčeným a odpovědným. Musí diskutovat všechny kroky naší obrany i sankcí vůči útočníkovi, a to ve vnitřní i zahraniční a spojenecké politice.

4. Je důležité, aby si voliči uvědomili, o čem všem budou v říjnu rozhodovat a kdo je schopen pojistit naši suverenitu a kdo ji naopak je ochoten zaprodat.

5. Je třeba jasně formulovat, že jakékoli oslabování obrany nebo zastrašování těch, kdo se snaží naši bezpečnost zajistit, zda novináři nebo občanští aktivisté či úředníci, je trestná činnost, kterou by mělo státní zastupitelství sledovat a konat podle svých zjištění.

6. Pokoušet se v této situaci předat rozhodovací pravomoci Miloši Zemanovi, například hlasováním o důvěře vládě, je chyba srovnatelná s rezignací demokratických ministrů v únoru 1948. Vláda Andreje Babiše je povinna konat v zájmu naší bezpečnosti a suverenity, a v kauze Vrbětice postupovat k postihu pachatelů.

K tomu je třeba ji tlačit všemi prostředky, navzdory zásadním selháním jak v pandemii, tak v bezpečnostních kompromisech s prezidentem Zemanem. Nehazardujme tím, že vládu zprostíme odpovědnosti a předáme moc do nedůvěryhodných rukou – pro nás, i pro západní spojence. Cesta je opačná: krok za krokem postupovat v posilování své suverenity a bezpečnosti.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

10 komentářů

  1. petrph napsal:

    Tedy, bych si dovolil realisticky tvrdit, že je to mission impossible.
    To co požadováno, by chtělo a to rychle propojit dva navzájem nekompatibilní okruhy, které jedou podle zcela rozdílných pravidel.
    Na straně jedné, orgány činné v trestním řízení – které jedou dle trestního řádu se značně omezenými pravomocemi vůči obviněným (stačí si prostudovat starší i zde publikovaná rozhodnutí NS), takže je dosti nepravděpodobné, že by vůbec kdy a v daleké budoucnosti dosáhl odsouzení obviněných Rusů.
    Mimochodem – stačí si připomenout v jakém je stavu, po řádě let slavná akce Čapí hnízdo – a to se o ní ví prakticky všechno.

    A na straně druhé, naše politické zastoupení, které ale zase není příliš stabilní a důvěryhodné, jak vůči občanům, médiím tak i našim zahraničním partnerům – a navíc, by dle Ústavy ČR vůbec na vyšetřování žádný /ale sakra žádný/ vliv ani požadavky na jakoukoliv kooperaci s policií a justicí , mít neměla..
    Možná k tomu taková primitivní otázečka na závěr, jak by asi taková paní Benešová mohla podat důkazy o svém prohlášení, že existuje více vyšetřovacích verzích vrbětických výbuchů“? Odpověď zní, že nemůže podat žádné, ovšem ani žádné nemohou podat jiní politici, Babiš s Hamáčkem, když tvrdí že jest pouze jedna.. Ani jim to média a lidé nemusí věřit.
    Aby se prokázalo kde je pravda, musel by se veřejně publikovat celý vyšetřovací policejní spis ohledně Vrbětic. K čemuž ještě druhá, spíše humorná poznámka, pokud by skutečně právně naše policie obvinila ty určené ruské občany, tak v trestním řádu se píše, že oni a jejich obhájci by pak museli dostat přístup k onomu trestnímu spisu – a jistě by se pak oni sami přesvědčili, zda byla jest jedna verze či více, a jak pevné jsou ty důkazy..

  2. A. S. Pergill napsal:

    Je mi velice líto, „ruská stopa“ je jen soubor důkazy nepodložených hypotéz.

    Pokud se týká toho Německa – táhne celou EU do ruské náruče daleko intenzívněji, než by to mohl udělat Zeman, kdyby skutečně byl v realitě (a ne pouze ve fantasmagoriích pochybných politických aktivistů) ruským agentem.
    Po zavedení Němci horlivě prosazovaného New Green Dealu současně se spuštěním Nord Streamu II bude EU, vyjma Francie a jejího nejbližšího okolí, prakticky souborem ruských loutek. A je docela možné, že protijaderné aktivity EU povedou k tomu, že se Francie od EU odtrhne, jak to udělala, ke svému prospěchu, Velká Británie.
    Přitom Nord Stream II žádné snížení skleníkového efektu reálně nepřinese, protože menší množství vznikajícího CO2 při spalování plynu oproti uhlí je vyváženo co do mohutnosti skleníkového efektu úniky metanu. jen na tom někdo velice vydělá a někdo vydělá i na bezprostřední energetické závislosti Německa a dalších států EU na ruském plynu.

    Konec konců už v současnosti si „president“ EU nemůže na presidenta Putina moc vyskakovat, jak se jasně ukázalo. A prakticky nulová reakce států EU na Vrbětice názorně předvedla, že do ruského chomoutu polezou všichni západní členové EU s nadšením v oku.

    • Josef II napsal:

      Pergille,petrph,chcete říct,že Babiš a Hamáček by si dovolili něco takového prohlásit,kdyby neměli 100 % důkaz?Proč by to dělali?Prosím vás jenom nebuďte tak tupí jak virus a netrďte ,že jim to přikázala CIA.Kdyby rusové nedodávali do Evropy suroviny,tak chcípnou hlady,ani Čína je nezachrání,akorát jim vyplundruje Sibiř.Začla dřevem a bude pokračovat.Drželi by Rusko pod krkem a to EU nedělá.Rusové mají radší dolary a eura než juany.Takže je to takové bububu,naších soudruhů a jejich zbožné přání.Vzpomeňte na blokádu Berlína.Už tehdy chtěli sůdruzi zo SSSR položit západ na lopatky.no a jak to dopadlo?

      • A. S. Pergill napsal:

        \nedělám si žádné iluze o vzdělání a IQ politiků. Na Babiše tu kde kdo nadává a přitom to nehodlá dovést do důsledků.

        • Pavel napsal:

          Soubor nepodložených hypotéz jsou vaše dojmy. Dovést do důsledků to nehodlal babiš – v koutě, večer a o víkendu. A to jen proto, že věděl, že ser rusácký banditismus v ČR tak jako tak provalí.

  3. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Připojuji se, vzhledem ke svým životním zkušenostem (s StB a věznění mých rodičů, i polistopadových zveřejněných kauz a soudních rozhodnutí, že ani v případě soudního usnesení, proti kterému nebylo možné odvolání, nebyl soud schopen právo vykonat), nemohu než souhlasit s oběmama předcházejícími diskuzními příspěvky (petrph, A. S. Pergill)

    • virus napsal:

      Co ti vaši rodiče provedli , ani v 50.letech nikoho bez důvodu nezavírali !

      • Oskar (hanák z Hané) napsal:

        Vlastnili firmy v hodnotě několika milionů Kčs. A zavřeni byli už vroce 1949 při znárodňování. Ovšem co provedli, to se nikdy nedověděli /když pominu vlastnictví firem), ale za to byli odškodněni finančně jak za komunistů (1970 dostali menší částky a byli rehabilitováni), tak po listopadu 1989.
        A příště se blbě nevyptávejte, nic Vám po tom není.

      • A. S. Pergill napsal:

        Stačilo vlastnit např. zemědělskou půdu.

  4. Jiří Dostál napsal:

    Dobrý den,

    děkuji panu Gabalovi za vynikající současný článek.

    Jiří Dostál

Přidávání komentářů není povoleno