Íránský režim ještě přitvrdil. Střílí lidem do bytů a chystá monstrproces s demonstranty
Íránský režim nasadil při potírání protivládních demonstrací polovojenské jednotky. Ty už nezasahují jen proti lidem v ulicích, ale zaměřují se i na obytné komplexy. Střílí do oken bytů a z pouličních tlampačů vyhrožují kritikům režimu likvidací. Vláda mezitím oznámila, že brzy zahájí soudní proces s první tisícovkou zadržených demonstrantů. Ti čelí obvinění ze spiknutí proti islámské republice a „vedení války s Bohem“. Odpůrci islámského režimu se obávají masového vyhlašování exemplárních trestů smrti.
Noci hrůzy prožívají obyvatelé západního Teheránu. V rezidenčních komplexech, obývaných převážně příslušníky střední třídy, začala řádit pořádková policie a polovojenské jednotky Basídž. Podle videí kolujících na sociálních sítích, která zveřejnila i íránská vládní tisková agentura Fars, nasadili policisté proti obyvatelům ve čtvrtích Ekbatan a Chitgar granáty, slzný plyn a byty ostřelovali ostrými náboji.
„Ekbatan vypadal jako válečná zóna,“ popsal noční záběry ze západní části Teheránu server Al Monitor. Podle něj zásahové jednotky střílely do oken označených zelenými laserovými paprsky a pořádaly razie i v bytech. Z pouličních amplionů pak jejich velitelé vyhrožovali lidem, kteří nesouzní s islámským režimem, smrtí.
„Přísaháme bohu, že budeme stínat hlavy i v našich vlastních rodinách, pokud to bude nutné,“ provolával šéf zasahujících jednotek Basídž v komplexu Ekbatan. V Chitgaru zase velitel pořádkové policie hrozil, že se budou vracet každou noc. „Bude se to opakovat každou půlnoc. Připravíme vás o odpočinek a klid. Je to pro nás jen zábava,“ poslouchali obyvatelé Teheránu výhrůžky za okny.
Vládě vadí, že lidé v některých čtvrtích se připojují k protestům i formou nočního provolávání protirežimních hesel z oken svých bytů. Íránci tomu říkají poeticky „noční zpěvy“. Ty se teď ale vláda rozhodla potlačit brutální formou.
Jako Islámský stát
Videa z nočního zásahu začala kolovat po sociálních sítích a řadě Íránců připomněla chování teroristů z Islámského státu během války v Sýrii. Ti také vyhrožovali lidem smrtí hlášením z megafonů v ulicích. Představitelé íránské policie se podle serveru Al Monitor k videím zatím nevyjádřili. Existují však podle ní podezření, že soukromý majetek „ničí osoby nosící falešné policejní uniformy“.
To připomíná reakce bezpečnostních jednotek na případy některých zabitých demonstrantů, jejichž smrt se oficiální představitelé snažili maskovat prohlášeními o sebevraždách nebo autonehodách. Vládní noviny Iran měly dokonce tvrdit, že během více než sedmi týdnů demonstrací nebyl zabit žádný demonstrant.
Přes 250 mrtvých naopak hlásí organizace zabývající se lidskými právy. Agentura HRANA (zpravodajská agentura aktivistů za lidská práva – pozn.red.) oznámila, že zatím zdokumentovala zabití 287 protestujících, včetně 46 dětí. Jedním z nich byl i dospívající Siavas Mahmúdí, u jehož hrobu v Teheránu protestovaly v úterý stovky lidí. Posledním hlášeným zabitým teenagerem je 16letý Kumar Daroftadeh z města Piranshahr na severozápadě země. Ten měl podlehnout zraněním, která utrpěl při střelbě zblízka.
Exemplární popravy
Počty mrtvých ale můžou být ještě vyšší. Řada Íránců totiž neví, jestli jejich příbuzní, kteří během demonstrací zmizeli, byli zabiti nebo jsou zatčeni a jsou ve vězení bez přístupu k právníkům. Podle odhadů agentury HRANA bylo zatčeno kolem 14 tisíc lidí. Oficiální zdroje tvrdí, že zatčených je kolem tří tisíc. Se zhruba tisícovkou z nich mají íránské soudy brzy zahájit masové procesy. Informaci měla uvést oficiální íránská studentská agentura ISNA, kterou citovala západní média.
Podle nich obžalovaní čelí řadě obvinění. Mezi ta nejvážnější patří „vedení války s Bohem“ a „spiknutí“ proti islámské republice. To jsou prohřešky trestající se v Íránu smrtí. Právě zvýšeného počtu „exemplárních“ hrdelních trestů mezi zatčenými demonstranty se teď obávají lidskoprávní organizace.
Íránský režim byl ještě před zářijovým vypuknutím protestů v počtu poprav druhý na světě, hned po Číně. V poměru k počtu obyvatel dokonce drží Írán v množství poprav světové prvenství. V roce 2021 navíc počty popravených Íránců vzrostly oproti předchozím rokům až o 25%. Podle Íránské neziskové organizace pro lidská práva sídlící v Norsku bylo vloni popraveno 333 vězňů, letos už 414. Statistiky zveřejněné před vypuknutím protivládních demonstrací můžou teď prudce narůst.
Podle zastánců lidských práv hrozí nebezpečí, že režim procesy se zadrženými mladými lidmi použije k zastrašení demonstrujících a k zastavení protestů. K jejich ukončení vyzval v úterý i nejvyšší soudce Gholam Hossein Mohseni Ejei. Ten v souladu s oficiální režimní linií označil protesty za „nepokoje“ a demonstranty za výtržníky.
Před několika dny demonstranti dostali také „poslední varování“ od velitele obávaných Revolučních gard Hosejna Salámího, který pohrozil zapojením jeho mužů do potlačování demonstrací. Revoluční gardy známé brutálním postupem zatím režim proti protestujícím mladým lidem nepovolal.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Neodolatelné kouzlo černobílých diplomatů a úloha pandy v dějinách
Migrace a školství. Menšinové koalice v Sasku a Durynsku jedou v kolejích AfD
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Velmi fandím statečným Íránkám a Íráncům v jejich těžkém boji za svobodu. Zúčastnil jsem se i demonstrace před velvyslanectvím Íránské Islámské Republiky s vědomím toho, že budu šmírován a zaevidován pracovníky ambasády a dokud ten současný islámsko-fašistický režim ajátolláhů nepadne, tak se do Íránu nepodívám. Měl jsem to štěstí se tam před lety podívat a už tehdy mi situace připomínala vzdáleně naše normalizační období 80.let. Peršané jsou velmi kultivovaní a vzdělaní lidé, navíc velmi pohostinní, přesto mi bylo jasně dáváno najevo abych si dával pozor na to o čem a s kým mluvím (takovéto drzý jazyk, brzy ruzyně), přesto mně odvaha a chuť komunikovat ze strany Íránců s cizincem z prohnilého a dekadentního západu velmi zasáhla u srdce. Írán je země prastaré, kulturní a vyspělé civilizace, která mnohé věci a vynálezy dala světu. Starověkou perskou civilizaci se svým zoroastriánstvím a náboženskou tolerancí zásadně pozměnil islám, ale ta šíítská větev islámu je v zásadě kupodivu tolerantní, více mystická, poutnická a srostlá s perskou identitou, než jak to vypadá ve finálním teokratickém diktátorském provedení ajátolláhů. Zcela určitě nebyla vláda Šáhinšáhů v perské historii nějakou rajskou zahradou, spíše vždycky tíhla k autokracii a tyranii, ale přesto dávala Íránu pozitivní impulsy včetně poslední vlády Šáha Pahlavího. Dnešní vláda ajátolláhovské teokratické diktatury je o mnoho horší a brutálnější než byla diktatura posledního Šáha.
Souhlas. Byl jsem v Íránu několikrát. V r.1993 (2xtranzit do Indie a zpět – tedy vždy jen několik dnů) – připomínalo mi to 50.léta – možná ne náhodou – bylo jen několik let po smrti Chomeiního (stejně jako u nás jen pár let po smrti Gottwalda) a dalo se tam ještě trochu cítit „revoluční“ nadšení.
Podruhé r.2002 7 týdnů- připomínalo mi to cca naše ranná 60. léta. Lidé už víc kritičtí a vždy dychtiví po názoru někoho ze svobodného světa – tedy zhruba jako u nás do r.89.
Lidé pokaždé velmi milí, vstřícní – jako i v řadě jiných totalit. Pro turisty tehdy ideální pro cestování (silný represivní aparát, tedy pro „nezúčastněného“ pozorovatele bezpečno), ale šílené v tom režimu prožít celý život. Paralely s někdejší ČSSR myslím celkem zřejmé.
Naše domácí protesty? Taky souhlas. Proto např. chodím protestovat i před čínskou ambasádu a tam je daleko důkladnější detekce protestujících – všiml jsem si např. vystrčené kamery z okna jinak uzavřené ambasády.
Souhlasím. Zažil jsem tu zvláštní atmosféru v Íránu v roce 2012 a skutečně mi to připomínalo začátky konce normalizace v ČSSR v polovině 80.let. Když jsem měl skutečně jistotu, že mohu mluvit a moji íránští přátelé také, to se pak rozproudila neuvěřitelná paleta debat o všem možném a hlavně o tom zakázaném v Íránu ( tanec, západní hudba, filmy, literatura, dokonce i o sexuálních menšinách, staré zoroastriánské víře a konče zvědavostí, jak se daří v exilu Farah Dibě a princi Ali Rezovi Pahlavímu). Bylo to neuvěřitelné. Mám Írán hodně hluboko v srdci po té návštěvě. Zajímal jsem se o něj už od dětství, ale osobní zkušenost je k nezaplacení.
Jinak na demonstraci proti ajátolláhovskému totalitnímu režimu jsem byl letos poprvé a bylo tam i pár Íránců, žijících v ČR. Někdo z ambasády nás též fotografoval docela dlouho a kamera tam byla také. No prostě, nejspíš vízum již nedostanu. Mám už v tomhle své životní zkušenosti s maoistickým režimem v Číně, kam již doživotně nesmím od r.2000 za spoluorganizování a účast na akcích na podporu Tibetu ( naštěstí se mi podařilo Tibet také 2x individuálně navštívit v 90.letech)