KOMENTÁŘ. Pro deváťáky právě skončilo jedno z nejstresovějších období jejich dosavadního života. Přijímací zkoušky na střední školy mají za sebou. Na výsledky si však musí ještě počkat – zveřejní se až v polovině května. To je více než měsíc nejistoty, který dopadá nejen na děti, ale na celé rodiny.

Letos se do přijímacího řízení hlásilo téměř sto tisíc uchazečů. Jde o silné populační ročníky – děti s datem narození kolem roku 2010. Tehdy přišlo na svět přes 117 tisíc dětí. Pro srovnání: v roce 2025 se narodilo jen 84 tisíc dětí. To znamená jediné – dnešní deváťáci mají výrazně těžší pozici, než generace, která přijde po nich.

Letos mám s přijímacím řízením osobní zkušenost:  hlásila se moje dcera, takže jsme celým procesem prošli nejen teoreticky, ale i prakticky. Od výběru škol přes strategii přihlášek až po samotné testy a teď i nervózní čekání.

Přijímací zkoušky nejsou jen o tom, kdo se kam dostane. Jsou především odrazem toho, jaké máme školství – a jak připravujeme děti na budoucnost.

Navštívili jsme společně několik škol ještě před podáním přihlášky. Vždy jsem si chtěl promluvit s ředitelem, s učiteli a dcera zase se studenty. Samozřejmě jsem se ptal na úspěšnost studentů u přijímacích zkoušek na vysoké školy nebo při studiu v zahraničí. Ale stejně důležité pro mě bylo, jak škola pracuje s tématy jako kouření, alkohol, drogy nebo šikana.

První zásadní rozhodnutí v životě

Přijímací zkoušky nejsou jen o bodech z testů CERMAT, byť se kolem nich skoro všechno točí. Je to první zásadní volba v životě. Volba střední školy je totiž mnohem důležitější, než si většina lidí připouští. Zatímco vysokou školu lze relativně flexibilně změnit, u střední školy to platí jen výjimečně.

Jakmile se jednou vydáte určitým směrem, změna bývá složitá. Pokud se například rozhodnete pro obchodní akademii, cesta k medicíně se prakticky uzavírá.

Samotný systém přijímání je přitom na první pohled jednoduchý, ale v praxi v sobě skrývá zásadní strategii. Každý uchazeč si podává tři přihlášky a seřazuje je podle priority. Systém následně každého žáka automaticky přiřadí na jednu jedinou školu – tu nejvyšší, na kterou díky získaným bodům dosáhne.

A právě tady vzniká nejčastější chyba rodičů. Ze strachu z neúspěchu dají „bezpečnou“ školu na první místo. Jenže v momentě, kdy se tam dítě dostane, systém ho tam definitivně umístí – i kdyby mělo dostatek bodů na lepší školu, kterou uvedlo až jako druhou. Tím si mnohé děti zbytečně zavírají dveře.

Mnoho studentů si k matematice vytvoří odpor a začnou se jí cíleně vyhýbat – nejen při volbě střední, ale později i vysoké školy. Tím si však (často nevědomky) zužují budoucí možnosti.

Správná strategie byla (je) jednoduchá: na první místo patří škola, kam chce dítě skutečně nejvíc. Pokud se žák nedostane ani na jednu z vybraných škol, následuje druhé kolo přijímacího řízení, kde si vybírá z oborů s volnou kapacitou. To už je ale spíše záchranná síť než rovnocenná alternativa.

Co ukazují testy: problém matematiky i systému

Samotné testy zůstávají pro mnoho dětí velkou výzvou. Letos sice nebyly tak obtížné, jako v předchozím roce, přesto ukázaly dlouhodobý problém českého školství.

Výsledky z českého jazyka bývají stabilně lepší než z matematiky. Právě matematika je pro velkou část žáků slabinou – zejména slovní úlohy, práce s grafy nebo kombinace více kroků dělají dětem výrazné potíže. Není výjimkou, že velké množství uchazečů končí pod hranicí dvaceti bodů.

To má širší dopady. Mnoho studentů si k matematice vytvoří odpor a začnou se jí cíleně vyhýbat – nejen při volbě střední, ale později i vysoké školy. Tím si však (často nevědomky) zužují budoucí možnosti. Je to také špatné pro naši ekonomiku. Potřebujeme více absolventů škol jako je ČVUT, pouze absolventi humanitních oborů z nás ekonomického tygra neudělají.

Vedle toho se ukazuje ještě hlubší problém. České školství stále do značné míry stojí na memorování encyklopedických znalostí, místo aby rozvíjelo schopnost chápat souvislosti. Studenti se učí fakta, ale chybí jim schopnost je propojit a použít v praxi.

Dalším slabým místem je ústní projev. S rostoucím důrazem na písemné testování mizí prostor pro dialog. Přitom právě schopnost diskutovat, argumentovat a reagovat je klíčová – a na prestižních zahraničních univerzitách tvoří základ výuky.

Největší tlak zůstává tradičně v Praze, zatímco v některých krajích je přijetí výrazně snazší. Učební obory dlouhodobě trpí nízkým zájmem. Přitom řemeslo má zlaté dno.

A nelze opomenout ani téma, o kterém se stále mluví málo otevřeně – šikanu. Ta byla a je přítomná na velké části základních škol. Rozdíl je v tom, jak k ní školy přistupují. Zásadní roli zde hraje vedení instituce. Kvalita školy vždy začíná u ředitele, který nastavuje kulturu celého prostředí. Přístup školy k šikaně byl pro nás při výběru velmi důležitým vodítkem.

Školství dnes a svět zítra

Z letošních trendů je patrné, že roste zájem o všeobecné vzdělání – gymnázia a lycea. Naopak některé odborné obory ztrácejí popularitu.

Situace se přitom výrazně liší podle regionu. Největší tlak zůstává tradičně v Praze, zatímco v některých krajích je přijetí výrazně snazší. Učební obory dlouhodobě trpí nízkým zájmem. Přitom řemeslo má zlaté dno.

Přijímací zkoušky ale nejsou jen o tom, kdo se kam dostane. Jsou především odrazem toho, jaké máme školství – a jak připravujeme děti na budoucnost. Ta se přitom mění rychleji než kdy dřív. Umělá inteligence zásadně promění trh práce a uspějí ti, kteří se dokážou přizpůsobit. Schopnost učit se nové věci, přemýšlet v souvislostech a vést dialog bude mít mnohem větší hodnotu než samotné znalosti.

Výběr střední školy tak není jen rozhodnutí na čtyři roky. Je to jedno z prvních rozhodnutí, které může zásadně ovlivnit celý další život. Mělo by se k němu přistupovat s maximální vážností, ale i s nadhledem.

Měli bychom děti ujistit, že ať přijímačky dopadnou jakkoliv, budeme je mít pořád stejně rádi.