Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Profimedia
,

Investor Brůna: Nejsou řemeslníci, materiály ani pevné ceny. Připomíná to sedmdesátky

Stavění, to nebyla nikdy „brnkačka“, teď je to ale horor. Nejsou řemeslníci; a když ano, tak mnohdy nespolehliví. Chybí materiály a ceny se mění každý týden. A když zrovna zlevní, jako třeba OSB desky, tak z předchozího skoku o sto a více procent. Vlastně to ale až není až tak nic nového. Prostě sedmdesátky. 

V poslední době se ve veřejném prostoru vzpomínalo na devadesátá léta, ale co se stavění týče, tak se dostáváme vlastně ještě o dvacet let hlouběji do minulosti.

Ano, máme spoustu moderních materiálů, postupů a technologií. Není jen jeden druh sádrokartonové desky, ale hned deset. Vysokopevnostní či odolné do vlhka, a tměly jsou takové, že už se dokonce nemusí ani brousit. A máme i tepelná čerpadla, solární systémy… Fajn.

Ale na to hlavní spoleh vůbec není: na lidi, základní materiály a relativně pevné ceny.

Do potíží se už začínají dostávat i developeři, protože jim skončily zafixované ceny, a nové projekty se dostávají do problémů. Proti tomu klesá už od druhé poloviny minulého roku citelně poptávka po nových bytech. O desítky méně kupních smluv v meziměsíčních srovnáních.

Moc se s tím nemalovat

Teď více než kdy před tím musí být člověk flexibilní v rozhodování. Rodina si nechala naplánovat projekt na dům, který má přes 200 m², a hypotéka, byť s velkou rezervou, nestačí? A čas se natahuje? Tak bude asi rozumné velkolepý projekt zahodit a zvolit třeba typizovaný, už hotový projekt na dům s podlahovou plochou 160 m².

A konat svižně, neztrácet půl roku vytvářením omalovánek s architekty, vybrat si opravdu férovou stavební firmu, která říká, jak se věci mají, a dělá to co řekne. I takové se na trhu naštěstí najdou.

Developerům zase často nezbude za rok za dva nic jiného než třeba jít do variant pro klienta typu „dodělej si vnitřky sám“. Anebo projekty byznysově přestavět na dlouhodobou záležitost, tedy nájemní byty.

Nesklidí tedy zisk najednou po dokončení, ale třeba v průběhu dvaceti let. Jsou s tím starosti, to ano, občas se najde nájemník potížista a právní ochrana pronajímatelů prakticky není, ale nájmy určitě porostou, jen za letošek očekáváme o deset až patnáct procent.

Baba je luxus, ale mnoho rodin zničila

To, jak bylo v 70. letech těžké vybudovat své bydlení (a čím dál tím více to bude těžké i dnes) ukazuje třeba příběh dnes luxusní pražské čtvrti Baba.

Vyrostla v 70. až 80. letech 20. století. Lidé tam stavěli často svépomocí. Nebyl materiál, nebyli řemeslníci. Je zde více než 130 řadových domů, které jsou teď památkově chráněné.

Podle vyprávění místního pamětníka trvala stavba průměrně čtyři roky. Podle něj třetina lidí dostavěla, dvěma třetinám budoucích obyvatel ale buď došly finance a síly nebo se rozvedli, protože veškerý čas strávili na stavbě a neměli čas na život.

A dnes? Jeden můj kamarád se přestěhoval z Milovic do Lysé nad Labem. Před rokem tam koupil domeček. V nádherném místě v parku, s výhledem na zámek. Má příjemné sousedy. Žádný tupý satelit.

Kluci si hrají v parku, který připomíná vesnickou náves. Přitom je to kousek na náměstí a vlakem do Prahy to trvá 40 minut. Domek je malý, ale útulný. Žijí tam ve třech.

Aby měl syn svůj prostor, tak rodina chtěla z půdy udělat pokoj. Najali architekta, připravili projekt. Ale ceny stavebních prací se, jak víme, zbláznily a nejsou řemeslníci. Můj kamarád proto správně odložil projekt prozatím do šuplíku. Řekl, že si v době války nenechá rozkopat barák a svoji energii radši věnuje výchově syna.

Projektování se vleče

Kamarádka zase koupila pozemek na západ od Prahy – velmi dobře, krásný pozemek v cenné lokalitě. Aby na nákup měla, prodala svůj byt a pozemek je bez dluhu. Jsou to příjmově velmi dobře zaopatření lidé, mají úspory. V létě jim schválili hypotéku na sedm milionů korun, která měla financovat většinu stavby. Hypotéka má na dnešní dobu skvělé úročení, načerpat se má do dvou let.

Projekt byl na té samé hodnotě, nechávali si ještě i nějakou rezervu. Jenže teď obíhají stavební povolení, vše se nesmírně vleče, projekt a stavební povolení trvají v Česku přes rok. A najednou to, co stálo v létě sedm, teď stojí jedenáct milionů. A je otázka, kam to ještě poroste a zda vůbec postaví to, co chtěli.

Stavět dnes prostě není jednoduché. Jak jsme řekli hned v úvodu: nikdy to nebyla brnkačka, teď je to ale horor.


Autor je český investor.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

8 komentářů

  1. Horymír napsal:

    Nezbývá než zalehnout na matrace a nechat je vyhnít.Ať se s tou drahotou udáví.

  2. Ivo Patta napsal:

    Ano, jsme téměř v koncích, viz ekonomka Danuše Nerudová, cituji: … Takže se může stát, že docela rychle narazíme do zdi (časopis Ekonom ročník LXIV. číslo 42). Ekonomové jako investor Brůna říká: Obyvatelstvo stárne a nemá kdo dělat. Jak je to ve skutečnosti? Obyvatelstvo začalo hromadně vymírat, protože Klausova vláda převzala s platností k 1. 1. 1993 daňové a sociální zákonodárství z hromadně vymírajícího Německa. Do tří let jsme Německo dohnali v úhrnné plodnosti žen hodnotou 1,28 dítěte/ženu. Po 25 letech nám chybí na pracovním trhu 60 000 nových kvalifikovaných pracovníků každým rokem a dalších 10 let scházet budou. Nedostatek dětí mimo jiné znamená nedostatek plátců sociálního pojištění, ze kterého jdou peníze obratem do kapes dnešních důchodců. Budeme ještě rádi, když zde zůstane pár Ukrajinců a Ukrajinek, i když to problémy způsobené odborníky, kteří si říkají národohospodáři a přitom nemají 3/5 výdajů státní kasy pod kontrolou, ani zdaleka nevyřeší.

    • Horymír napsal:

      Je třeba si uvědomit,že dnešní novorozeně je nejen budoucí plátce sociáního pojištění,ale i možný pobírač sociálních dávek a téměř jistě budoucí důchodce.

  3. Sam napsal:

    V zemi české nejsou lidi na práci už od roku 1918, už v tehdejší době je zaznamenán pláč kvůli chybějícími lidem na práci. První republika ovšem žila z toho, co tady bylo vytvořeno za monarchie. Nechuť k fyzické práci pak zveličila privatizace s Klausovými poučkami, že lepe je dovézt životní potřeby než je vyrábět, a doma se zabývat ekonomikou, třeba obchodem s větrem.

    • Horymír napsal:

      Když ona se ta slavná monarchie dobře starala o to,aby se Češi moc neflákali na úřednických postech (tam měli přednost Němci),ale mělo to nečekaný efekt v tom,že o to víc Čechů bylo šikovných řemeslníků a proslavily se „zlaté české ručičky“.O to,že jich pak po vzniku republiky byl nedostatek,se také monarchie postarala.V každé sebevíce zapadlé vesničce jsou dodnes pomníky padlých (a popravených za údajnou zradu císařepána) obyvatel a to nepočítám ty statisíce válečných invalidů.
      Dnešní nedostatek techniků je zaviněn posametovém zaměření školství na humanitní pavědy.Je asi mnohem přínosnější být kulturním antropologem než strojním inženýrem.Hlavně je to snazší.

      • Pavel napsal:

        Čímž chceš zřejmě říct, že za bolševika bylo pět řemeslníků na každém prstu a že se hlásili sami o práci. Zkus si s tou sklerózou zajít k doktorovi.

        • Horymír napsal:

          No,bylo jich rozhodně víc než teď.Jenom nemohli mít živnosti a tak se melouchařilo. Sehnat řemesníka v hospodě nebyl problém. Zato teď už se blížíme Německu.Tam je majitel firmy stařičký Němec,mladej je sociolog nebo humanitář,tak firmu vede po odborné stránce nějaký Čech,Polák ,nebo Jugoš a na práci jsou mizerně kvalifikovaní migranti.
          Na podzim jsem si objednal klimatizaci i s montáží. Namontovat mi jí přijeli dva Bulhaři.Já si pak dodělával elektroinstalaci s měřením spotřeby. Ve firmě mají čtyři montážní party,ale v nich žádný Čech není.Čeští řemesníci vymírají.Většinou jsou už v důchodu,nebo se do něho chystají.No,aspoň si těch nemnohých co zůstanou, budou lidi víc vážit a nebudou je mít za špindíry v montérkách.

          • Pavel napsal:

            Jinými slovy, tvoje dojmy na naše problémy. Sehnat řemeslníka za komoušů samozřejmě problém byl, a to obrovský. Jediným řešením byly známosti. Přičemž řemeslník byl jen polovičkou toho problému. Sehnat materiál nebo nebo potřebné díly, to se už rovnalo zázraku. Bez toho, aby potřebné někdo ukrad ze státního to fakticky nešlo, sklerotiku. Že se ti nelíbí, že na tebe řemeslník nemluví česky je jen a pouze tvůj problém. Důležité je, že dnes sehnat firmu na práci je otázkou pěti minut hledání na internetu.

Přidávání komentářů není povoleno