KOMENTÁŘ. Západní společnost vykazuje jisté tendence přesunout se k přídělovému systému sociálních kreditů. Tímto směrem míří třeba úvahy o nepodmíněném příjmu pro všechny. Do podobného ranku míří názory, že vlastnictví domu kdesi na předměstí je neekologické a asociální, a že vůbec vlastnictví je něco špatného a nejlepší je sdílení.

V atmosféře těchto společenských směrů zaznívá i u nás z úst některých sociologů i ekonomů názor, že vlastnictví bytu či domu na hypotéku je něco svazujícího, zpátečnického, něco, co přežívá z dob transformace bytového fondu po éře socialismu.

Připomínají, že spousta rodin získala v 90. letech do vlastnictví byty za pár korun, a i proto je u nás podle těchto univerzálních expertů silně zakořeněné touha po tom vlastnit byt.

A tato touha přetrvává i u potomků. U mladých, kteří by přece měli chtít být flexibilní, a ne se nechat svazovat majetkem, respektive splátkami.

I mladí sní o svém hnízdu

Do veřejného prostoru se dostávají všeobjímající evropské statistiky, jež nám předhazují, že třeba Němci, ale i další západní státy nemají podíl vlastnického bydlení rozhodně tak vysoký jako u nás, kde se pohybuje prý kolem 80 %.

„Vlastní bydlení nemusí být výhodné. Mladí si ho idealizují po vzoru rodičů,“ uvádí třeba Martin Lux ze Sociologického ústavu AV ČR.

Podle něho „v Německu bydlí ve svém méně než polovina populace a většina domácností žije v nájmu, ve Velké Británii je v nájmu 40 procent lidí.“

Ano, nájem dává svobodu pohybu, ale znamená zároveň nezakořenění a nejistotu. Souhlasím s tím, že volné peníze není třeba hned ve třiceti strkat do hypotéky, ale lze je chytře a s rozmyslem investovat. A v horizontu třeba deseti let sklidit výnosy, které pomůžou vydělat na vysněné bydlení.

Nemá smysl si brát hypotéku jak se říká na krev, když rodina nemá dostatečné úspory a příjmy.

Ovšem, proč brát lidem touhu po tom bydlet jednou ve vlastním? Nemusí to být hned, když je jim sotva třicet. Vlastní bydlení je ale zcela jistě jedna z nejlepších pojistek na stáří.

Levné byty na příděl?

Horování za to, že lepší je bydlet v nájmu, než si brát hypotéku, je součástí (zatím spíše verbální) snahy reformovat kapitalismus přechodem na systém sociálních kreditů, kde lidé téměř nic nevlastní, kde ale ti, co přidělují kredity, rozhodují a panují.

„Pro mnoho lidí je placení nájmu vyhazováním peněz z okna nebo strkáním peněz do kapsy někomu cizímu. Nájemní bydlení má status něčeho provizorního. Vytváří se tak sociální a kulturní tlak na to, získat vlastní bydlení.“ Ze studie Sociologického ústavu AV ČR „Jak zajistit dostupné bydlení„.

Jedna z největších bank u nás už staví nájemní byty – ale jen pro někoho. Budou na příděl vybraným profesím, které si určí třeba obec, nebo jiná veřejná instituce. Nájem v nich má být proti okolním nabídkám nižší.

Tyto takzvaně „dostupné byty“ se mají přidělovat podle jasných kritérií jako je příjem, věk, případně podporovaná profese. Jako doplněk k chybějícím obecních bytům je to fajn, ale jako systém pro bydlení místo hypoték?

Ať se na to díváme z různých úhlů pohledu, tak je to prosté. Půjčme si opět příklad ze Západu: kdo je v Británii bohatý, bydlí většinou ve svém, kdo ne, musí do nájmu.

Hypotéky se splácejí

Kdo si před patnácti dvaceti lety u nás vzal hypotéku, má ji už většinou splacenou a nelituje. Jsou to desítky tisíc lidí. A přitom se o tom, že Češi s hypotékami – i s těmi dražšími – většinou zažili úspěch, moc nemluví.

Hypoték, které se nepodařilo splatit a kde nemovitost musela do dražby, je proti půjčenému a splacenému objemu a počtu jen zlomek.

Registry společnosti CRIF, která sleduje všechny dluhy u nás a do nichž nahlížejí všechny banky a úvěrové společnosti, ukazují, že pouze 0,2 % z celkového dlouhodobého dluhu domácností, což jsou zejména hypotéky, není spláceno.

Hypotéka je lepší pojistka než penzijní fond

• Kdo šetří na bydlení, má jasný cíl.
• Nájem teď možná vyjde levněji, ale opravdu lidi peníze odloží a ušetří?
• Splácet hypotéku považuji za nejlepší formu spoření na důchod. Mnohem lepší než různé fondy, penzijní připojištění. Vlastnictví nemovitosti je hmatatelné.
• Možná některým lidem s hypotékou dojde dech, ale byt s hypotékou lze kdykoliv prodat.
• Počet klientů, kteří nesplácí hypoteční úvěry, meziročně dokonce klesl o 11 procent na deset tisíc lidí.

Současné hypotéční sazby kolem 6 % jsou normální. To, co se dělo v letech 2015-2022 naopak normální nebylo. Banky chrlily levné úvěry a tím způsobily vysoké ceny nemovitostí.

Teď mají i nadprůměrně vydělávající lidé potíže na hypotéku dosáhnout. Na hypotéku k bytu v Praze, aby měla rodina společný příjem přes 130 tisíc měsíčně. To je i na hlavní město hodně.

Logicky pak jde řada lidé do nájmu, jenže ne proto, že by si to přáli, ale z nutnosti. Pořád mají sen o tom, že jednou si našetří a splatí své bydlení.

Lidi si sami určí, co je pro ně nejlepší. Není třeba jim předhazovat teze, že Češi jsou nesmyslně majetničtí, a že je to svazuje. Není třeba sociálního inženýrství, sociálních kreditů a podsouvání toho, co je pro většinu lepší a horší.

Splácení hypotéky je zároveň silný stimul k tomu, aby člověk vydělával, pracoval. Nápady na nepodmíněný příjem bez práce a bydlení ve sníženém nájmu vede k opačnému přístupu: proč bych se snažil?

Takové sociální teorie mne proto nepřestávají překvapovat. Každému by mělo být jasné, že to je cesta jen ke změkčilosti a k úpadku.

Autor je český investor.

Příště si přečtete: Kolik teď stojí pozemek a stavba rodinného domu