
Investor Brůna: Když je nejlepším investičním rozhodnutím nedělat vůbec nic
KOMENTÁŘ. Investoři často hledají složité odpovědi na jednoduché otázky. Studují grafy, prognózy centrálních bank, geopolitické konflikty nebo vývoj umělé inteligence. Přitom někdy stačí podívat se na to, co dělají ti nejlepší.
Já dlouhodobě se zájmem sleduji Warrena Buffeta. Ten sice letos po 60 letech odešel z pozice CEO Berkshire Hathaway, nezmizel ale do důchodu.
Zůstal předsedou představenstva a dál radí svému nástupci Gregu Abelovi. Má na Berkshire stále velký vliv a lidé nadále poslouchají jeho názory na investování.
Spekulant hledá příležitost ke vstupu. Investor nejprve hledá důvod, proč nevstoupit.
Společnost Berkshire Hathaway, kterou desítky let budoval Warren Buffett, dnes drží téměř 400 miliard dolarů v hotovosti, krátkodobých státních dluhopisech a dalších peněžních ekvivalentech. Jde o nejvyšší částku v historii firmy.
Pro mnoho investorů je to překvapivé. V době, kdy akciové trhy opět dosahují rekordních hodnot a investiční průmysl neustále přesvědčuje veřejnost, že je potřeba být stále zainvestován, působí takový objem nevyužitých peněz téměř jako anomálie. Jenže Buffett málokdy dělá něco náhodou.
První vysvětlení je poměrně jednoduché. Buffett nevidí dostatek investic, které by splňovaly jeho náročná kritéria. Mnoho akcií se obchoduje za ocenění, která předpokládají velmi optimistický vývoj budoucích zisků. A pokud investor nenachází dostatečnou rezervu mezi cenou a skutečnou hodnotou aktiva, nemá důvod nakupovat.
To neznamená, že očekává bezprostřední kolaps trhu. Znamená to pouze, že není ochoten platit jakoukoli cenu. Právě zde se ukazuje rozdíl mezi investorem a spekulantem. Spekulant hledá příležitost ke vstupu. Investor nejprve hledá důvod, proč nevstoupit.
Velikost jako výhoda i problém
Berkshire Hathaway je dnes natolik obrovská společnost, že malé investice už její výsledky prakticky neovlivní. Aby měla nová investice smysl, musí být schopna absorbovat desítky miliard dolarů. Takových příležitostí je na světě omezené množství.
Přesto je zajímavé sledovat, že ani pod tlakem obrovského objemu volných peněz Buffett nesnižuje své požadavky. To je lekce, kterou by si mohli odnést i drobní investoři. Mít peníze k investování ještě neznamená, že je musíme okamžitě investovat.
V prostředí nulových úrokových sazeb byla hotovost často kritizována jako jistá cesta ke ztrátě. Peníze na účtu nenesly téměř žádný výnos a inflace jejich hodnotu postupně ukrajovala. Dnes je situace jiná.
Většina Buffettovy „hotovosti“ neleží na běžných účtech. Přibližně 339 miliard dolarů drží Berkshire v krátkodobých amerických státních dluhopisech. Ty přinášejí zajímavý výnos při minimálním riziku. Čekání na investiční příležitost proto není zdaleka tak nákladné jako před několika lety.
Největší obchody vznikají v době paniky
Historie ukazuje, že Buffett často uskutečnil své nejlepší investice právě v okamžicích, kdy ostatní prodávali. Během finanční krize v roce 2008 investoval do firem, kterým se ostatní investoři vyhýbali. V obdobích nejistoty dokázal využít své silné pozice a nakupovat za ceny, které by v normálních časech nebyly dostupné. K tomu je však potřeba jedna věc – mít připravenou hotovost.
Mnoho investorů tvrdí, že budou nakupovat během krize. Když ale krize skutečně přijde, často zjistí, že už jsou plně zainvestováni nebo že jim chybí odvaha. Buffett si možnost jednat ponechává otevřenou.
Když se podívám na téměř 400 miliard dolarů, které Berkshire drží stranou, vidím v tom disciplínu. Investiční svět je plný lidí, kteří mají potřebu neustále něco dělat. Nakupovat, prodávat, přesouvat kapitál mezi módními tématy a reagovat na každou novou zprávu.
Jenže právě tato aktivita bývá často největším nepřítelem dlouhodobých výsledků. Buffett nám svým přístupem připomíná jednoduchou pravdu: nemusíme honit všechny zajíce. Někdy je nejlepším investičním rozhodnutím nedělat vůbec nic.
A možná právě proto Berkshire Hathaway dlouhodobě poráží většinu profesionálních investorů i investičních fondů. Investuje totiž pouze tehdy, když má skutečně důvod.

České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Reload (397650)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též

Investor Brůna: Stříbro znovu vnímám jako investiční příležitost

Jan Urban: Přežije Česká republika rok 2050?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
2 komentáře
Ono je to asi trochu jinak.
Je rozdíl mezi bohatými investory (a teď neřeším kde k tomu bohatství přišli), kteří si skutečně mohou dovolit, v určitých dobách neinvestovat, když nenajdou tu spráaavnou investici. Protože -a jak uvedeno, mají i vedle toho hotových peněz bazén – a z těch žijí a hradí své životní náklady.
Zatímco, řekněme střední investoři, (ti takzvaní spekulanti), ti prostě vědí že musí riskovat, spekulovat, nakupovat a prodávat – protože a právě při tom prodeji se realizuje jejich zisk, ze kterého pak žijí, a platí svoje životní náklady.
A úplně stranou ponechávám drobné investory, kterým i finanční poradci radí, ať pracují stále dál tu svojí „sakra práci“, z té si hradí své životní výdaje. Ale že ty jejich zainvestované peníze jsou v nějakých fondech na dlouhou řadu let „někde absolutně jinde“, že by popis mechanismu jejich kontroly mohl někomu připomínat bájnou Schrödingerovu kočku.
Taky jsem dřív patřil k lidem, co pořád řešili, jestli nakoupit, prodat nebo něco přesouvat, a ve výsledku jsem na tom často seděl a jen se stresoval. Ten článek podle mě dobře vystihuje, že někdy je nejlepší investiční rozhodnutí nedělat zrovna nic a nechat čas pracovat. Dneska mi třeba hodně vyhovuje autoinvest, který maká za mě a průběžně mi točí peníze, aniž bych musel každý den sledovat trhy. I díky tomu se pro mě Bondster stal takovým dobrým investičním kvartýrem.