Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Ilustrační foto: Profimedia
,

Investor Brůna: Dluhy vás stejně doběhnou. Karma je zdarma

Máme zimu, ale v Česku zavládlo léto. Milostivé léto. Odpustky dlužníkům. Nic proti tomu. Odpouštět je lidské. A odpuštění dluhů, hlavně úroků a úroků z úroků, a hlavně u menších dluhů, má i biblický rozměr. Nicméně živit pocit, že dluhy se vlastně platit nemusí, je poměrně neslučitelné s právním státem. Hlavně v případech, kdy jde o miliony až stamiliony.

Mladí dnes s oblibou říkají, že „karma je zdarma“. A to platí i o dluzích. Každého chronického neplatiče jeho dluhy nakonec doběhnou. Nějakým způsobem. Ten životní styl, na kterém svoji existenci postavil. To platí i o jednotlivci i o státu. Je lákavé žít a podnikat na dluh, ale není to udržitelné.

Státy se zadlužují, firmy se zadlužují, občané se zadlužují. Chtějí a jsou schopni to jednou splatit? Státní dluhy jsou nesplatitelné. Řecku byly státní dluhy odpuštěny, to se stává normou. Ale normální je dluhy platit.

Je lákavé užívat si a dluhy přehodit na novou vládu nebo vyhlásit osobní bankrot. Lidé by si měli znovu zvyknout, že dluhy se musí platit – jak státní, tak osobní. Pokud se dluhy jen hromadí, časem zákonitě splácené úroky odsávají čím dál více prostředků. Poté je pro dlužníky výhodnější vyhlásit bankrot.

Kauza Mička obnažuje slabost systému

Podívejme se na jeden z mnoha případů. Městský soud v Praze v pondělí 24. ledna 2022 povolil Michalu Mičkovi jako fyzické osobě řešení úpadku formou oddlužení.

Už v dubnu loňského roku, kdy na sebe majitel skupiny C2H podal insolvenční návrh, přitom bylo jasné, že jeho dluhy dosahují minimálně 120 milionů korun. Výsledná částka se přitom po dvouměsíční lhůtě na přihlašování pohledávek zřejmě ještě zněkolikanásobí.

„Nemohu souhlasit s tím, co stojí v odůvodnění od Městského soudu v Praze, tedy že v chování pana Mičky lze spatřovat lehkomyslnost. Připravit věřitele o stovky milionů korun podle mého mínění opravdu není pouze lehkomyslnost,“ říká JUDr. Jan Langmeier, který zastupuje část věřitelů v insolvenčních řízeních.

Podle něho jsou záměry, s kterými Mička požádal o úpadek formou oddlužení, nejlépe ilustrované právě vyjádřením jednoho z věřitelů, které je zveřejněné v insolvenčním rejstříku: „Dlužník se při osobním předání směnky po splatnosti choval sebevědomě, arogantně a odmítavě s tvrzením, že nikdo věřitele nenutil, aby investoval. Na otázku, proč ještě v březnu 2020 přijímal cizí peníze, lakonicky odpověděl, že je potřeboval. Z těchto důvodů mi připadá jako výsměch jeho žádost o oddlužení.“

Mička za sebou nechal dluhy v hodnotě stovek milionů korun. Do poslední chvíle ručil osobními směnkami. Oficiálně přitom téměř nic nemá.

„Mička v insolvenčním návrhu uvádí, že v následujících 12 měsících očekává příjmy ve výši 888 000 korun, a to na základě platných smluv o výkonu funkce se společnostmi pietro filipi, s.r.o. a Pure Lingerie s.r.o. Pan Mička tak bude splácet dluhy v osobním insolvenčním řízení penězi, které bude dostávat z vlastních firem, které už předtím poslal do insolvence. Bude tedy peníze do majetkové podstaty posílat z jiné majetkové podstaty. To je dle mého soudu v podstatě insolvenční perpetuum mobile a výsledkem může být, že on sám nezaplatí vůbec nic,“ tvrdí právník Langmeier.

Podlé mého je Mička amatér, přecenil své schopnosti. Asi nebude gauner. Na rozdíl od Krúpy z Arca Capital. Je chyba lidí, ze Mičkovi svěřili své peníze. Je skandální, ze bude vesele chodit po světě, ukazuje to úpadek morálky. Mnohem více skandální mi ale přijde, ze stát nutí drobné střadatele kupovat své dluhopisy – ve formě penzijního spoření nebo ve stavebním spoření. To je větší špína než Mička a zde lidi moc na výběr nemají…

Rostoucí úroky budou pro dlužníky smrtící

To se nám to hoduje, když nám lidi půjčují. V čase levných peněz jsou úroky nízké. Teď však centrální banky po celém světě úroky zvyšují. ČNB začala úrokové sazby razantně zvyšovat k překvapení mnohých. Problémy nastanou v okamžiku, kdy pro dlužníky bude neúnosné úroky splácet, raději přestanou pracovat, skončí na sociálních dávkách a rezignují.

Státy můžou své vysoké dluhy umazávat vysokou inflací. Ostatním dlužníkům nezbývá než zbankrotovat. Hostinu na dluh zaplatí drobní střadatelé, kteří koupili státní dluhopisy, firemní dluhopisy nebo spoří ve stavebním a penzijním spoření.

Proto neinvestuji do dluhopisů, ani státních, ani firemních. Jsou toxické. Při vyšších úrokových sazbách bude teprve vyplouvat na povrch, že některé dluhy jsou nesplatitelné.

Dříve, pokud někdo dlužil a svůj bankrot nezvládnul, chodil kanálem. Teď se div nechlubí a ostatním se směje do očí.


Autor je český investor

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

5 komentářů

  1. Travis napsal:

    Ve Velké Británii jsou dluhy po roce zlikvidovány a dotyčný může začít znovu od nuly. Zodpovědnost za dluhy a půjčování přechází na toho, kdo ma větší svobodu – ten kdo půjčuje a neexistuje tam dluhová mafie nebo zničené životy, které nemají pro společnost žádnou hodnotu.
    Tady když někdo půjčuje, tak předpokládá určitá pravidla. Kdyby byla taková jako ve Velké Británii, takováto nepsravedlnost vůči věřitelům nemůže nikdy nastat.
    Že si ten pán dál bral peníze i když měl dluhy a klamal tím lidi, to je podvod, což je ve fungujícím právním státě zcela jiná klasifikace. Dluh není zločin. Podvod ano.
    JIstě víte, že většina podnikání do 3 let skončí bankrotem. I pro stát je mnohem přínosnější podnikatel, který to 10x zkusí a jednou postaví společnost s 10, 100 a občas i se 1000 zaměstnani, než že po 1 pokusu skončí jako celoživotní nula bez přínosu pro společnost. V ČR to bude trvat hodně dlouho než přestanou těmto chudákům závidět a pochopí, že není co závidět.

  2. v napsal:

    Fakt je ten, že stát provozuje a povoluje lichvu. Lichváři byli vždy skvrnou společnosti, jen v kapitalismu je lichva normální způsob podnikání. Tam, kde není morálka a kvete zločinnost, tam je i lichva.
    Proti lichvářům nemá člověk žádnou šanci.

  3. František Šimeček napsal:

    Na západě to dělají tak kdo nesplácí jednu půjčku nedostane další,tim brání předlužení,u nás to už taky je,ale jak dlouho to trvalo,když se podíváte na starší filmy tak existovali lidí co za peníze sdělovali informace o firmách,podnikatelích,člověk se chtěl ženit tak vždy byla možnost ověřit si solventnost…Za komunistů jste musel taky platit,nedalo se schovat a ani nepotřebovali exekutory😁

  4. Dr. B napsal:

    Mám pocit, že „kauza Mička“ nijak nesouvisí s akcí Milostivé léto, jak by se mohlo na první pohled zdát. Milostivé léto je snahou zbavit dlužníky nesmyslných úroků, často násobně převyšujících dlužnou částku, což nedává žádný smysl. Jde zde především o nehorázný byznys a jeho alespoň částečná eliminace je podle mě naprosto v pořádku a žádoucí. Škoda, že se to týká pouze dluhů u státu a nedosáhne to na různé nestydaté spotřební úvěry mnohdy navíc doplněné rozhodčí doložkou, která staví dlužníka do role naprostého otroka věřitele. Když člověk některé rozhodčí doložky vidí, nemůže se ubránit pocitu, že věřiteli nejde primárně o splacení dluhu, ale spíš právě o aktivování této doložky.
    Travis zde v diskuzi výše píše o praxi z Velké Británie, kde platí dluh jeden rok. Nevěděl jsem, že něco takového je tam zavedeno, ale vím, že Židé měli svého času (popsáno tuším ve Starém Zákoně) institut odpuštění dluhů. Jednou za sedm let byli všichni dlužníci omilostněni a dluhy jim byly smazány.
    V případě, že poskytuji půjčku, měl by být můj primární zájem dostat peníze zpět s přiměřeným úrokem. Odpuštění dluhů jednou za sedm let by tak jistě přispělo k tomu, aby věřitel nepůjčoval kdekomu, ale především těm, kteří mají reálnou možnost úvěr v daném čase zaplatit. Velmi by to přispělo eliminaci různých vykutálených úvěrových společností, které půjčku v podstatě nacpou každému nehledě na jeho schopnost splácet. On věřitel je totiž většinou ten, kdo tahá za delší konec provazu. Měl by tedy i nést větší zodpovědnost za úvěrovou transakci, než dlužník.

    • Velkej Borec napsal:

      Máte pravdu, autor plete v článku hrušky s jablky…milostivé léto se týkalo POUZE dluhů vůči státu (případně samosprávám atd.), nikolikv dluhů vůči soukromým osobám nebo právnickým osobám. Počítám, že když je autor investor, sám něco Mičkovi půjčil a teď si musí trochu ulevit.. jinak si ten nesmysl nedokážu vysvětlit…

Přidávání komentářů není povoleno
ReklamaMediální Gramotnost