Identitáři jsou extremisté, tvrdí německá tajná služba. Jejich stoupenci ale vyhlíží volební úspěch
Německá kontrarozvědka BfV definitivně označila takzvané „identitáře“ za extremistickou organizaci. K tomuto závěru došla tajná služba poté, co krajně pravicové Identitární hnutí tři roky monitorovala právě kvůli podezření na extremistické tendence. Zpravodajci v okolních zemích to vidí podobně.
České ministerstvo vnitra ve svých výročních zprávách o extremismu zmiňuje identitáře pravidelně už několik let, monitoruje je i Slovenská informační služba.
Rakouská kontrarozvědka BVT ve své předloňské výroční zprávě výslovně zdůrazňuje mezinárodní charakter hnutí a fakt, že umí dobře využívat prostředí internetu ke své vlastní propagaci. Mediální dosah veřejných akcí identitářů je tak často větší, než by odpovídal velikosti jejich členské základny či počtu příznivců.
Z ulice do politiky
České vnitro ve zprávě za rok 2018 zmiňuje Identitární hnutí jako organizaci, která vzešla „z neonacistického a chuligánského prostředí“. Identitáře podle vnitra „navzdory formálnímu distancování se od hitlerovského nacismu či tradičního neonacismu charakterizují kontinuální nenávistně motivované projevy“.
Související články
Z Nového Zélandu až do Prahy. Síť přátel krajně pravicových identitářů sahá i do Česka
Bezpečnostní informační služba sice ve své nejaktuálnější výroční zprávě za rok 2017 identitáře výslovně nezmiňuje a stav tradiční české pravicově extremistické scény obecně popisuje jako „tristní“.
Z jejích aktivit podle BIS „nevyplývalo z hlediska politického významu či bezpečnostních hrozeb žádné výraznější riziko“ a „její zástupci se již několik let potýkají s krizí“.
Kontrarozvědka nicméně upozorňuje, že „zájem voličů z řad pravicových extremistů se naopak dařil získávat subjektům populistickým či (alespoň navenek) umírněně radikálním“.
Co to znamená? Že i když ve volbách neuspějí sami extremisté, mohou uspět strany, které s nimi pojí úzké personální kontakty.
S radikály na pivo
To se ukázalo i v sousedním Rakousku, kde kontakty na identitáře zasahují i do špiček strany Svobodných, která byla donedávna součástí vládní koalice.
Právě skrze Rakousko se identitáři v poslední době také dostali do centra světové pozornosti.
Bylo to kvůli březnovému útoku na mešity v Christchurch na Novém Zélandu, kde zemřelo 51 lidí. Útočník Brenton Tarrant byl v užším kontaktu s hlavní tváří evropských identitářů, Rakušanem Martinem Sellnerem, než se původně předpokládalo.
Nejen že Sellner dostal od Tarranta finanční dar, ale vyměnili si i přátelsky laděné maily včetně Sellnerova pozvání na pivo či kávu do Vídně.
Strana Svobodných se sice po útoku na Zélandu od identitářů distancovala, někteří její zástupci měli ale ještě nedávno k radikálnímu hnutí velmi blízko (konkrétní příklady ZDE).
Ukazuje to příklad exministra vnitra Herberta Kickla. Ten vystoupil v roce 2016 na konferenci Obránci Evropy v Linci, kde nechyběli ani příznivci identitářů, a pozdravil tam přítomné slovy, že „je to publikum, které by si on sám přál“ a které je „stejně smýšlející“.
Na podobné akci v roce 2018 rovněž v Horním Rakousku promluvila i manželka lídra identitářů Martina Sellnera, americká aktivistka Brittany Pettibone. V sále tehdy byli rovněž zástupci strany Svobodných.
Dlouholetého šéfa Svobodných Heinze-Christiana Stracheho ze všech politických i stranických funkcí smetla v květnu aféra s tajně pořízenou videonahrávkou na ostrově Ibiza, kde se rakouský politik chlubí údajné příbuzné ruského oligarchy (ve skutečnosti o žádnou příbuznou oligarchy nešlo a žena byla jen figurantkou), že jí přihraje státní zakázky v Rakousku, když pomůže Svobodným k vítězství.
Na podzim proto budou v Rakousku předčasné parlamentní volby a Svobodní navzdory spojení s krajní pravicí i zmíněné aféře „Ibiza“ sdílí v průzkumech druhé až třetí místo se sociálními demokraty.
Bez extremistů jen na papíře
Podobná je situace v Německu. Tamní partnerská strana Svobodných, Alternativa pro Německo, má sice interní usnesení, podle kterého se člen identitárního hnutí nesmí stát jejím členem, v praxi jsou ale kontakty AfD s extremisty časté.
Identitáři tak figurovali třeba na seznamu spolupracovníků některých poslanců Bundestagu za AfD nebo se jejich aktivisté objevili na konferenci pro alternativní média, kterou AfD (i za účasti českých hostů) v květnu pořádala v německém parlamentu.
Německá civilní kontrarozvědka už v lednu AfD v obsáhlé analýze celostátně prohlásila „případem k přezkoumání“, což je jeden z předstupňů případného sledování strany zpravodajskými prostředky včetně odposlechů a informátorů.
Dvě krajně pravicové organizace uvnitř AfD navíc tajná služba označila za „podezřelé případy“, je tedy vůči nim ještě o stupeň obezřetnější. Týká se to mládežnické organizace strany Junge Alternative a dále stranického křídla „Flügel“ pod vedením durynského bosse AfD Björna Höckeho.
Právě na území bývalé komunistické NDR, v Durynsku, Sasku a Braniborsku, budou na podzim zemské volby a AfD má ve všech třech případech podle průzkumů šanci buď na vítězství nebo těsné druhé místo.
Fanoušci Václava Klause
Platí přitom, že německá krajně pravicová scéna (či aktivisté tzv. „nové pravice) je s tou rakouskou úzce propojená. Rakouský šéf identitářů Sellner tak patří například do okruhu autorů vydavatelství Antaios založeného jedním z myšlenkových vůdců hnutí „nové pravice“ v Německu Götzem Kubitschkem.
Z českého pohledu stojí za zmínku fakt, že vydavatelství Antaios propaguje coby autora i exprezidenta Václava Klause, konkrétně třeba jeho spis o migraci do Evropy
Související články
Václav Klaus znovu hostem německé krajní pravice. Nejde o extremisty, tvrdí jeho institut
Čech Petr Bystroň propojuje krajní pravici od Trumpa po Moskvu. Hlásí se i ke Klausovi
V Rakousku po útoku v Christchurch vláda zkoumala možnost Identitární hnutí zakázat. Paradoxně tenhle úkol ale dostalo ministerstvo vnitra spadající tehdy pod zmiňovanou stranu Svobodných, která má k identitářům blízko.
V Německu podporu identitářům i jejich klíčové figuře Martinu Sellnerovi opakovaně vyjádřil i poslanec Bundestagu za AfD s českými kořeny Petr Bystroň, mimochodem rovněž Klausův obdivovatel, stejně jako celá AfD, která před časem zvala Klause jako zvláštního hosta na své předvolební akce.
Bystroň v uplynulých třech letech mimo jiné řekl, že „AfD musí být ochranným štítem pro lidi, kteří se angažují u identitářů či u Pegidy (protiislámské hnutí, pozn. red.)“ a že „identitáři jsou dnes pro AfD tím, čím kdysi byli Greenpeace pro stranu Zelených“.
Jak blízko by se přitom měla strana samotná k identitářům přiblížit, aby to jí samotné nepřineslo problémy, vyjádřil slovy: „pochodovat zvlášť, udeřit společně.“
Kvůli těmto vyjádřením Bystroně také několik měsíců během roku 2017 sledovala bavorská kontrarozvědka.
Kdo si hraje s ohněm
Šéf celoněmecké kontrarozvědky Thomas Haldenwang v červenci zařazení identitářů mezi extremistická hnutí zdůvodnil takto:
„V rámci systému včasného varování nesmíme naši pozornost směřovat jen k násilnickým extremistům, ale i k těm, kdo si hrají s ohněm verbálně.“ Dodal, že se to týká všech, kdo zpochybňují rovnost lidí a povyšují vlastní identitu, zatímco ponižují jiné a záměrně šíří nenávist.
Haldenwangova slova reflektují dlouhodobou kritiku vůči identitářům – za skrytý rasismus, maskovaný pojmy jako identita či kultura.
Základním poselstvím Identitárního hnutí je teorie, že běloši čelí riziku „výměny obyvatelstva“ a míchání ras řízenému elitami, čemuž je podle identitářů třeba zabránit.
Podobné zprávy namířené zejména proti muslimům či migrantům obecně identitáři svými online kanály masově šíří, a ovlivňují tak podobně smýšlející sympatizanty po celém světě. Novozélandská policie proto například v červnu vyšetřovala výhrůžky smrtí tamnímu vicepremiérovi Winstonu Petersovi kvůli tomu, že Nový Zéland podepsal Globální pakt OSN o migraci.
Sám Peters viděl za hrozbami novozélandské krajní pravice inspiraci právě rétorikou evropských identitářů a konkrétně jejich lídra Martina Sellnera.
Ten kromě zmiňovaných kontaktů se současnou krajní pravicí už před lety například vylepoval plakáty se svastikou na synagogu nedaleko Vídně.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)
14 komentářů
Klást rovnítko mezi politickou pravici a nacionální socialismus, eventuálně rasismus je obyčejná lež.
politická pravice není totéž co extrémní pravice (podle vašeho názoru levice), ale to už jsme tu probírali mockrát…
Jak přesně definujete extrémní pravici a jak extrémní levici ? Já tvrdím, že extrémní důraz na individuální svobodu, odpovědnost a minimální úlohu státu nemůže nikdy vést ke komunismu, fašismu, nacismu, maoismu ani ekologismu. To by bylo stejné jako tvrdit, že zapalováním dalších svíček vznikne tma. Celý ten nesmysl má na svědomí Stalin a socialistická internacionála, která potřebovala zakrýt svou ideovou shodu a vojensko-ekonomickou spolupráci s Hitlerem, ze kterého se náhle v noci z 21. na 22. června 1941 stal nepřítel.
A ještě si dovolím otázku: Četl jste manifest Generation Identity ? Našel jste tam nějaké prvky proti demokracii, právnímu státu nebo rovnosti lidí před zákonem ? Našel jste tam cokoliv, co by odůvodňovalo jejich zařazení mezi nebezpečné extrémisty ?
Předpokládám, že se shodneme, že v Komunistickém manifestu taky nebyl KONKRÉTNÍ návod na všechna násilná zvěrstva, která pak komunisté páchali. To je první věc. Druhá, kdo personálně identitární hnutí „zásobuje“, řada bývalých neonacistů apod. pěkný den…
Konstatuji, že jste neodpověděl na otázku. Nejste snad schopen obhájit svůj názor pomocí věcných argumentů ? Jako novinář byste měl být schopen hledat a ověřovat fakta, ne jen opisovat cizí zprávy.
Máte pravdu, spoléhat se na cizí zprávy (několika) tajných služeb je zatracená ostuda. Vy sám určitě máte vlastní informace, které závěry BvT, BIS, BVT, SIS apod vyvracejí, jinými slovy NEŘADÍ identitáře do krajní pravice. Budeme moc rádi, když se o ně s námi podělíte, aby se to dozvědělo víc lidí
V Manifestu Generation Identity není žádný návod na nic proti ústavě, demokracii ani právnímu státu. Na rozdíl třeba od Lisabonské smlouvy, která je v přímém rozporu s ústavou ČR. Ale její autory kupodivu nikdo za nebezpečné extremisty nepovažuje.
Ti lidé chtějí aby jejich země, eventuálně kontinent zůstal zachován jeho původnímu obyvatelstvu. Aby jejich země, národ a kontinent neztratil svoji identitu, tzn., hodnoty na kterých vznikal a vyvíjel se . Cítí, že tento jejich cíl je v ohrožení. Proto vystupují na obranu tradičních hodnot a na obranu původních obyvatel.
Mnozí z nich přitom sklouznou k rasismu, xenofobii, nacionalismu . Cítí, že jim jejich zemi a svět ve kterém se narodili někdo bere a mění v něco, v čem žít nechtějí. Tlak na rozbití a likvidaci národních států a národů je velký.
S pravicí nic z toho výše uvedeného nemá nic společného. Snad jen ten konzervatismus. Ale ten může být stejně tak i levicový. Viz pan Foldyna ….
Už jsem to tu jednou psal. Přiřazení nálepky „pravicový“ nebo „ultrapravicový“ k nacionalismu , je největším úspěchem levice po druhé světové válce.
Souhlasím, podstata je v posledním odstavci o nálepkách. Zažíváme teror ctnosti (T.Sarazin), kdy o tom, co je ctnost či pravda, momentálně rozhoduje levice (liberální, socialistická, zelená apod).
Tento mainstream lehkomyslně nálepkuje všechny, kdo s ní nesouhlasí. Tedy zejména nás, kdo vyznáváme konzervativní tradice a přirozeně se stavíme negativně ke všemu, co zavání sociálním inženýrstvím, socialismem, Marxem, revolucemi, arabskými jary atd atd. Jsem běloch, šťastně ženatý muž a tedy bojovník ze přirozenou rodinu, věřící křesťan, který nestojí o import islámu, vyznávám nezbytnost poznání pravdivých dějin Evropy a okolí jako základního zdroje poznání souvislostí, vadí mi plánovitá destrukce rodiny, východní útok šířením paniky a nedůvěry s cílem rozvracení tradiční kultury a západní evropské civilisace…..a jsem na to dokonce patřičně pyšný. Jsem extrémista ?
To nálepkování jako „ultrapravice“ pro fašistická hnutí ze strany levice už tu bylo v době mezi světovými válkami. Tady lze nejspíš hledat kořeny třeba i v atmosféře útoků fašistických „černých košil“ na socialisty v Itálii, pouličních rvaček mezi nacisty a komunisty v době německé tzv. výmarské republiky, nakonec občanské války ve Španělsku let 1936-39, atd.
Jinak, jak píšete o tom rozbití národů a národních států, tak kdyby jenom „svět, ve kterém se sami narodili…“ Já mám totiž pocit, že tady by někteří sluníčkáři (kteří to možná sami ani nevědí) by nejraději došli k takové restrukturalizaci některých zemí z nějakého etno-kulturního hlediska, jaká nemá obdoby minimálně více než tisíciletí, že má z tohoto hlediska dojít ke změně nejen „světa, ve kterém se sami narodili“, ale světa, ve kterém žily a samozřejmě nějak se vyvíjely dlouhé generace jejich předků. Něco jako když třeba už v raném novověku Evropané začali kolonizovat tu původní, tzv. indiánskou Ameriku, čímž se samozřejmě začal vytvářet ten její dnešní charakter… Ale jasně, vždyť taky píšete, „identitu, hodnoty, na kterých vznikal a vyvíjel se…“
V Německu prý po první světové válce bojovaly oddíly pozdějších nacionálně-socialistických SA v žoldu tamních sociálních demokratů proti komunistickým Spartakovcům :-). To, že se občas socialisti střílejí mezi sebou ještě neznamená, že jsou jedni z nich pravičáci.
Ano, to bylo v řadách tzv. freikorpsu (a ti sociální demokraté vládli tehdy v Německu už od pádu císaře Viléma II. v roce 1918). A zrovna tedy SA v čele s Ernstem Röhmem, to byli pak takoví revolucionáři, že je Hitler v roce 1934 nechal zlikvidovat, během té „noci dlouhých nožů“, mj. taky proto, aby si více naklonil konzervativnější kruhy, konkrétně tedy v armádě.
Jinak, já bych jako klidně souhlasil s tím, že tahle různá fašistická hnutí, a nacionální socialisté obzvlášť, byla druhem levice („zmrzačená odnož marxismu“, jak to vyjádřil britský historik P. Johnson). Jenže tady může jít taky třeba o to, že ty termíny „pravice versus levice“ se běžně aplikují už i na politickou scénu v 19.století, vlastně v době, kdy se teprve, zjednodušeně, přecházelo od feudalismu ke kapitalismu, a většinou tedy tak, že pravičáci byli takoví ti stoupenci starých pořádků, konzervativci, kdežto levičáci takoví ti progresivní liberálové a později samozřejmě i socialisté, anarchisté atd. A třeba pokud jde o nějakou úlohu státu, tak tu třeba už tehdy ti „zpátečničtí“ reakcionáři chtěli kolikrát daleko slabší (třeba ve prospěch zachování nějakých privilegií šlechty, kléru atd.) než ti „pokrokoví“ liberálové.
Třeba vztah ke katolické církvi – tak takoví ti progresivní liberálové, stejně jako socialisté bývali zpravidla silně antiklerikální, pak to nejbytostněji platilo i u komunistů, ale u těch fašistů to tak jednoznačné být nemuselo… Tak víme o tzv. klerofašismu, který vládl na Slovensku v době druhé světové války. Mussolini dokázal s papežem (Vatikánem) vyjít lépe než předchozí italské vlády od tzv. risorgimenta (italského sjednocení a záboru Říma v roce 1870), resp. aspoň se s ním dokázal domluvit na nějaké slušné koexistenci… A úplná klasika byla ta španělská občanská válka z let 1936-39, ve které se pod generálem Frankem sjednotili mj. falangisté (španělští fašisté) a ultrakonzervativní klerikálové proti bloku republikánských liberálů, socialistů, komunistů a anarchistů.
Ale stejně to pořád může být takové „zamotané“… Tak ono lze asi taky říct, že v tom 20.století, už po té první světové válce, se to politické spektrum změnilo natolik, že už se to může těžko srovnávat s tím, co bylo o pár desítek let dřív… A stejně asi tak lze říct, že dneska, v 21.století, žijeme zase už v jiné realitě, a zase se to může už těžko srovnávat s tím, co bylo před mnoha desetiletími (když se třeba také běžně můžeme setkat s tím, že najednou komunisté jsou konzervativci, a jistě, svojí logiku to taky má)…
Tito lidé mají buďto narušenou osobnost nebo selhala výchova a vzdělání.
Státy by měly myslet mnohem více na budoucnost a investovat do vzdělání, protože tak můžou nejefektivněji psát budovat pozitivní budoucnost.