Mluvčí maďarské vlády pro zahraničí Zoltán Kovács
SZILARD KOSZTICSAK / EPA / Profimedia,

I Orbán má svého Ovčáčka. Udržuje pocit války a tweetuje v kadenci samopalu

Zoltána Kovácse zahraniční novináři dobře znají. Je to on, kdo je v politické mašinerii maďarského premiéra hlavní spojkou se světem. Tomu odpovídá i jeho – z českého pohledu nezvyklá – funkce: mluvčí vlády pro mezinárodní komunikaci. Nasazení i rétorika, již Kovács proti kritikům Maďarska používá, v lecčems připomínají českého mluvčího Hradu.

Zoltán Kovács i Jiří Ovčáček mají jako svou hlavní komunikační platformu Twitter. Jejich „palebná“ síla je nicméně výrazně odlišná – Ovčáček má na Twitteru 54 tisíc sledujících, Kovács jen něco přes deset tisíc. To mu však nebrání v tom, aby byl svého druhu globální celebritou.

Výrazný rozdíl je totiž v publiku, na které oba mluvčí své vzkazy míří. Zatímco Zemanův Ovčáček tweetuje téměř výhradně česky, jeho statusy následně kolují zejména po českých sociálních sítích a webech, a čas od času zarezonují i v ruských médiích, Orbánův Kovács se obrací zejména na Západ.

Má to svou logiku. Kritiky má Maďarsko hlavně v zahraničí. Domácí opozici, jak politickou, tak mediální, už totiž Orbán za posledních deset let zdecimoval. Podrobněji jsme situaci maďarských médií popsali ZDE.

Angličtina od Sorose

Orbánův mluvčí pro zahraničí si perfektní angličtinou vyřizuje účty s hlavními světovými médii – tu s Guardianem, jindy s New York Times nebo se CNN. Příležitostně jim poskytne i rozhovor.

Mluví uhlazeně, ale nekompromisně. Maďarsko je v jeho interpretaci nepochopená země, nový pohraniční plot proti migrantům je „zárukou svobody získané před 30 lety“ a Orbánova vláda se rozhodně „nechystá opustit cestu demokracie“. Podobně jako Jiří Ovčáček se vůči západním médiím vymezuje s argumentem, že jsou „levicová“.

Kovács má doktorát z historie a podobně jako Orbán vděčí za své vzdělání i plynnou angličtinu také miliardáři a filantropovi Georgi Sorosovi, který financoval i jeho stipendium na Oxfordské univerzitě.

Právě ze Sorose přitom maďarská vláda udělala v posledních letech v rámci své propagandy úhlavního nepřítele státu. Dokonce podle Orbánovy strany Fidesz existuje i „Sorosův plán“, podle kterého mají Evropu zaplavit statisíce až miliony migrantů.

Hlavně udržet bitvu

U Jiřího Ovčáčka občas není jasné, zda své emotivní statusy či výroky píše a pronáší za sebe, či za prezidenta, Kovács je naopak jasným loajálním tlumočníkem vzkazů samotného Orbána.

Na rozdíl od Ovčáčka, který je alespoň formálně jen obyčejným státním úředníkem, má Kovács blíž k aktivní politice – zastává post státního sekretáře pro mezinárodní komunikaci a je členem Orbánovy strany Fidesz.

„Může to vypadat, že má určitou volnost, ale ve skutečnosti je opravdu pod kontrolou. Vláda má striktní komunikační politiku s přesnými frázemi a termíny, které používá. Kontroluje to jak úřad premiéra, tak provládní média, která mají používat specifické obraty prověřené předtím vládou,“ komentuje Kovácsova veřejná vystoupení Pál Dániel Rényi, reportér jednoho z posledních větších nezávislých zpravodajských portálů v Maďarsku 444.hu.

Kovácsova vyjádření jsou podle Rényiho dobře připravená: „Kovács zdaleka nemá vliv na to, jak vláda rozhoduje. Ani náhodou,“ říká novinář.

Komunikační strategie maďarského kabinetu je podle něj efektivní. „Vytváří atmosféru neustálé bitvy. Mezi médii, politickými stranami, ideologiemi a podobně. Pomáhá to Fideszu mobilizovat voliče i aktivisty. Součástí té agendy je i odpovídat mezinárodním kritikům,“ dodává Rényi.

Tweetovat jako samopal

Přesně to Kovács dělá všemi dostupnými způsoby – občas i za hranou diplomatických a jiných pravidel. Před dvěma týdny sklidil kritiku za to, že tweetoval z uzavřeného jednání v Bruselu, kde unijní ministři probírali téma porušování právního státu v Maďarsku.

Novináři spočítali, že za dvě a půl hodiny Kovács poslal 74 tweetů včetně fotek. Některé věnoval i české eurokomisařce Věře Jourové, která podle něj patří do „Sorosova orchestru“.

Pak musel Kovács místnost opustit kvůli porušení unijních pravidel o diskrétnosti takových jednání. Finské předsednictví EU vyzvalo maďarskou vládu, aby se za chování svého mluvčího omluvila.

Zatímco se zahraničními novináři se Zoltán Kovács dokáže dohadovat zdánlivě donekonečna, nezávislá maďarská média mají k informacím z vlády v Budapešti jen minimální přístup.

„Odpovědi na otázky od ministerstev nebo politiků skoro nedostáváme. Jedinou nadějí je žádost podle infozákona, která se ale musí právně naprosto přesně zformulovat, jinak ji odmítnou. Je to tenký led a i když na žádost odpoví, trvá to někdy čtyři až šest týdnů,“ popisuje každodenní realitu ve své redakci Pál Dániel Rényi.

Vláda: Novináři jsou aktivisté

I český prezident Miloš Zeman a jeho mluvčí mají své favority mezi novináři. Ukazují to třeba exkluzivní rozhovory Zemana poskytované Parlamentním listům, Frekvenci 1 či TV Barrandov.

Zbytek českých médií dostává od Jiřího Ovčáčka místo odpovědí na dotazy často urážky (opakovaně například v komunikaci s novináři používá výraz „bolševický kádrovák“) nebo se musí spokojit s obligátním „bez komentáře“. I tak je to pořád lepší situace než v Maďarsku.

Maďarský premiér a okruh jeho spřízněných podnikatelů za posledních několik let až na pár výjimek naprosto ovládli maďarskou mediální scénu – veřejnoprávní i komerční.

Na maďarském venkově široké skupiny obyvatel nemají přístup ke kritickým informacím, vysílají tam jen provládní stanice a k dostání jsou výhradně provládní noviny.

Mašinerii vládní propagandy usnadňuje i loňské sloučení víc než čtyř stovek mediálních titulů do nové „nadace“ pod kontrolou vlády. Orbánův kabinet tak může svá sdělení efektivně posílat stovkami různých cest. Zbytek nezávislých médií drží vláda v šachu i ekonomicky – na lukrativní příjmy ze státní inzerce si sáhnou jen povolné redakce. Ty kritické dostanou málo, nebo nic.

Jak vidí novináře sám mluvčí Zoltán Kovács, naznačil nedávno v rozhovoru pro zástupce evropských novinářských organizací, které byly v Maďarsku na monitorovací misi ke svobodě médií:

„Mluvčí Kovács popřel problémy se svobodou a pluralismem médií. Konstatoval, že není úlohou médií kontrolovat vládní moc a popsal nezávislé novináře jako politické aktivisty.“

Signál i pro Česko

Podle novináře serveru 444.hu Daniela Rényiho přitom hlavním cílem vládního mluvčího a jeho twitterové smrště není ani tak vyhrát argumentační souboj s prestižními médii jako jsou Der Spiegel nebo Guardian, ale něco jiného.

„Od té doby, co vláda spustila agresivní protimigrační kampaň, chtějí tuhle agendu rozšířit do ciziny, hlavně do zemí V4 a na Balkán, tak aby vytvořili středoevropskou alianci proti Bruselu. Je to tedy hlavně signál o této alianci, a o tom, že ji Maďarsko vede,“ říká Rényi.

To, že je jedním z cílových států této kampaně i Česko, není těžké si domyslet. Maďarský premiér má v tuzemsku řadu prominentních fanoušků – český premiér Andrej Babiš se k obdivu k Orbánovi přihlásil už před lety a zmiňovaný mluvčí Jiří Ovčáček Orbána také opakovaně chválí na svém Twitteru.

Fotky z letošní květnové schůzky Zeman – Orbán v Budapešti tak Ovčáček například okomentoval slovy: setkání statečných státníků.


Text vznikl ve spolupráci s mediální platformou Visegrad Insight a jejím projektem #DemocraCE

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

4 komentáře

  1. IOrban má... napsal:

    Domnívám se, že V4 je v současné podobě dobrým protipólem EU po Brexitu.

    • Travis napsal:

      Hitler byl kdysi taky protipólem zlých západních mocností. Rétorika podobná, tentokráte nejsou cílem židé, ale migranti. Spoléhá se na základní pudy a nevědomost.

  2. Blabla napsal:

    Nejsledovanější maďarská televize je opoziční RTL vlastněná Němci. Denně vysílá vládní skandály ve zprávách. Nejčtenější týdeník je protivládní HVG. Nejčtenější zpravodajský web je protivládní Index. Už s těmi nebožáky na venkově, co se nedostanou k informacím, trapní.

  3. petrph napsal:

    Je to sice tvrdá kritika, jak se říkávalo už za soudruhů, leč jak se říká., „Cui bono?“, v čí prospěch to pan Kovács dělá. A pokud to dělá pro svůj stát, i proti názorům Brusele, tak to dělá z pohledu toho sakra dobře. Protože, a pořád si to musíme opakovat, EU není federace se skutečně společnou politickou zodpovědností centra za vše, leč pouze volnější unie velmi rozdílných statů, s navíc předělem starý západ nový východ, které si zatím za své věci – i chyby zodpovídají sami…Tedy včetně té, v závěru zmíněné imigrační politiky.. A jestli se snad cítí ty západní státy tak bohaté, aby na své území přijaly – odhadem desítky, milionů imigrantů – se statusem azylant (tedy nikoliv pracovní sílu), tak ty chudší ze střední Evropy naprosto oprávněně říkají, že na to nemají a proto to neudělají…A i proto si platí své tiskové mluvčí aby to říkali to médií pořád a nahlas, tím líp. I za tu cenu, že se ta předražená maškaráda v Bruseli rozpadne..Třeba se pak dohodne jiný a lepší způsob jakési unie…

Přidávání komentářů není povoleno