ANALÝZA. Ministryně kultury jako moderátorka konspiračního YouTube kanálu, nositel české Krameriovy ceny jako šéf volebního výboru, bojkot seriózních novinářů nebo exkluzivní vládní informace poskytované alternativním pseudowebům. Slovenská povolební realita v oblasti médií překonává i tak dost barvitá očekávání. A to se Robert Fico a jeho věrní zatím teprve rozhlížejí.

Žádný příčetný, byť i jen občasný pozorovatel slovenské politiky nemohl pochybovat o tom, že pokud zářijové parlamentní volby vyhraje Robert Fico, bude to znamenat návrat k válce vlády s novináři.

Fico vyhrál a „válka“ (vzhledem ke skutečným horkým světovým konfliktům si toto slovo vypůjčíme v textu naposledy) skutečně přišla. Je ale přece jiná, než jakou Fico předváděl směrem k médiím dřív. Klíčovou roli v ní totiž mají hrát takzvaná alternativní média – ve vládních službách.

„Půjdeme po hlavě a po krku“

Zatímco ze svých předchozích kabinetů si dnes už čtyřnásobný slovenský premiér nese výroky typu „špinavé protislovenské prostitutky“ na adresu novinářů, dnes se on i další politici jeho strany Smer nebo koaliční Slovenské národní strany ve vyjádřeních krotí. Zatím. Je ale krátce po volbách a historicky konfliktní vztah Fico – média teprve znovu pomalu nabírá na obrátkách.

Nový šéf mediálního výboru slovenského parlamentu a někdejší komentátor Sputniku nebo konspiračního plátku Zem a Vek má doma čerstvě udělenou českou Krameriovu cenu

Stačí si vzpomenout na období několika měsíců před volbami, kdy místopředseda Smeru Ľuboš Blaha voliče na mítinku ujišťoval, že když se Smer dostane k moci, „udělá pořádek“ s neziskovkami a právě i s médii.

Nebo na mnohem konkrétnější výhrůžku samotného Roberta Fica, že „půjdou po hlavě a po krku“ šéfovi veřejnoprávního telerozhlasu RTVS.

To se dá udělat jednoduše a kulantně. Tím, že se RTVS znovu po třinácti letech rozdělí na rozhlas a televizi, dvě firmy, každá s jiným ředitelem.

A je tu navíc ještě jedna páka, kterou mají Fico a spol. k dispozici – financování veřejnoprávních médií. Po letošním zrušení koncesionářských poplatků zajišťuje rozpočet RTVS pevně dané procento HDP. To však určuje zákon, běžný, nikoli ústavní. A zákony, jak známo, vláda i s prostou parlamentní většinou může snadno změnit.

Média dostala v nové vládě na starost Slovenská národní strana, která se nápadem na rozdělení RTVS na dvě části nijak netají.

Protežování nebo diskriminace?

U nominantů Slovenské národní strany, která je ve Ficově vládě nejmenším koaličním partnerem, se na chvíli zastavme. Právě oni totiž budou zřejmě určovat dikci mediální agendy a možná i nových mediálních zákonů, které bude Ficova vláda řešit.

Za zmínku nepochybně stojí Roman Michelko, nový šéf mediálního výboru slovenského parlamentu. Tento někdejší komentátor Sputniku nebo konspiračního plátku Zem a Vek má doma čerstvě udělenou českou Krameriovu cenu „za nezávislou žurnalistiku“ a s médii na Slovensku má velké plány:

Exkluzivní informace ministerstev teď bude vláda dávat alternativním médiím: „Aby jednou Markíza citovala Infovojnu nebo Slobodný vysielač,“ řekl v jednom z rozhovorů Blaha.

„Okamžitě zastavím současný stav v rozhlase a televizi,“ tvrdil ještě v kampani před volbami s tím, že RTVS některé politické strany údajně diskriminuje a jiné preferuje. Když byla přitom SNS ve vládě naposledy, dostávali nadproporční prostor ve vysílání právě její politici, jak před časem ukázala analýza Transparency International.

Ředitelem RTVS byl tehdy Jaroslav Rezník, kterému se dlouhodobě (i v jeho předchozím působení v agentuře TASR) přisuzují nadstandardní vztahy právě se Slovenskou národní stranou. Za zmínku stojí i to, že od loňska do letošního roku působil Rezník v Českém rozhlase několik měsíců jako odborný pracovník šéfa ČRo Reného Zavorala.

Na tyto vazby dnes již SNS ve veřejnoprávních médiích s jejich současným managementem přímo navazovat nemůže, mohla by ale vyměnit jejich vedení zmíněným rozdělením na televizi a rozhlas – což také poslanec Michelko prosazuje: „Nově vzniknuté řídící orgány musí být zastoupené tak, aby reflektovaly všechny relevantní názorové proudy ve společnosti,“ tvrdil ve svém vlastním politickém programu před volbami.

Národ je nevědomý

Mnohem větší pozornost momentálně poutá další tvář Slovenské národní strany, nová ministryně kultury Martina Šimkovičová. Bývalá televizní moderátorka spolu s dalším nově zvoleným poslancem SNS Petrem Kotlárem provozuje několik let youtubový kanál TV Slovan.

V něm dostávali prostor hosté především z národoveckého spektra slovenské politiky, krajní pravice (Kotlebovci či hnutí Republika), ale třeba i zástupci slovenského prokremelského motorkářského klubu Brat za brata.

Mezi tématy rozhovorů či osobních názorů obou moderátorů se často objevoval odpor proti covidovým opatřením, proti očkování, i kritika mainstreamových médií.

„Národ je nevědomý a musí problematiku POCHOPIT!!! To je třeba řešit RTVSkou a ‚povinným‘ odvysíláním informací v prime time v komerčních médiích místo jednoho reklamního času. Prostě povinnost. Stát si musí umět vymoct na věci veřejné prostor v médiích. Ale tohle se dá i zneužít. Naštěstí máme silnou ‚alternativní‘ scénu,“ poodhalil své chápání médií v jedné z předvolebních anket Kotlár.

Ten se také netajil tím, že si v politice chce posvítit na kořeny chemtrails, což je konspirační teorie, podle níž světové elity ovládají lidstvo pomocí chemikálií rozpouštěných do vzduchu.

Právě na takzvanou alternativní scénu chce nová slovenská vláda očividně spoléhat. Zmiňovaný místopředseda Smeru Ľuboš Blaha opakovaně mluvil o tom, že exkluzivní informace ministerstev teď bude vláda dávat alternativním médiím: „Aby jednou Markíza citovala Infovojnu nebo Slobodný vysielač,“ řekl v jednom z rozhovorů Blaha.

Příliš blízko Rusku

Další místopředseda Smeru Erik Kaliňák zase jako šéf Ficových poradců chce premiérovi navrhnout, aby přestal brát na své zahraniční cesty některá „takzvaně seriózní“ mainstreamová média.

Do popředí zájmu vládních politiků (a třeba i na sedačky vládních letadel) by se tak mohli dostat zástupci webů například typu Hlavné správy. Tento dezinformační web nedávno prohrál soud o zápis v seznamu Konšpirátori.sk (na něm je mimochodem i zmíněná TV Slovan nové ministryně kultury Šimkovičové).

Kompletní sázka na alternativní média, včetně těch očividně proruských, je nepochybně posun i vůči předcházejícím Ficovým vládám a jeho soubojům s novináři.

Na seznam se web dostal nejen kvůli šíření proruské propagandy (konkrétní případy zde), ale také kvůli nerespektování základních pravidel žurnalistické práce jako jsou například opravy prokázaných chyb v textech na webu, prostor pro všechny osoby dotčené v článcích, nesměšování zpravodajství s komentáři, transparentní údaje o redakci a podobně.

Web Hlavné správy se navíc v minulosti dostal i do podezření z přímé spolupráce s Ruskem. V roce 2018 vyšlo najevo, že pro web pod pseudonymem píše Rus, který tehdy spolupracoval s kremelskou mediální agenturou Rossija Segodnja.

Loni se pak jeden z přispěvatelů webu objevil na videu, kde ho zaměstnanec ruské ambasády za peníze verbuje do ruské rozvědky GRU.

Mimochodem, před šesti lety dal Hlavným správám rozhovor i tehdejší český prezident Miloš Zeman. Mezi pozorovateli mediální scény z toho bylo docela haló, protože už tehdy nebylo o charakteru zmíněného webu pochyb.

Zeman také, podobně jako to teď avizuje slovenská vláda, bral na své zahraniční cesty čím dál více hlavně spřízněné novináře – zejména Radima Panenku z Parlamentních listů a Luboše Procházku z Frekvence 1. Ačkoli se ani v jednom případě nedalo mluvit o kritickém zpravodajství, stále to zdaleka nebyl level Hlavné správy.

Raptor TV dovnitř, ostatní ven

K podobným médiím chce přitom teď nová slovenská vláda směřovat informační toky, včetně exkluzivních informací. Naznačila to i nedávná tisková konference Slovenské národní strany, kam vrátný nepustil novináře Denníku N, deníku SME a portálu Aktuality.sk, zatímco dovnitř směli například přispěvatelé různých youtubových portálů či internetových televizí jako je česká Raptor TV.

Kompletní sázka na alternativní média, včetně těch očividně proruských, je nepochybně posun i vůči předcházejícím Ficovým vládám a jeho soubojům s novináři.

Realita nakonec bude zřejmě přece jen méně vyhrocená, dá se čekat, že vláda nebude zcela bojkotovat bulvární média nebo některé komerční televize, které vůči ní nebudou tak kritické jako investigativní a zpravodajské redakce.

I tak ale Slovensko vstupuje do zcela nové politicko-mediální reality, která bude (po divokých Mečiarových 90. letech, Ficových útocích na média a naposledy dokonce vraždě novináře Kuciaka) zase jednou testovat, kolik toho tamní svobodná žurnalistika ještě vydrží.