Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Demonstrace odpůrců Miloše Zemana (Praha, 2019). Foto: Petr Horník / Právo / Profimedia
,

Fedor Gál: Jak to je s naší zaostalostí. Točíme se v kruhu, nebo po spirále vzhůru?

POLEMIKA. Ivan Gabal je můj letitý kamarád. Nedávno na HlídacíPes.org zveřejnil komentář, který – dle mého – odhaluje bídu ducha naší doby až na dřeň. Titulek zní: „Zaostalost v Čechách. Proč jsou zdegenerovaní politici i voliči“. Níže o tom, jak to vidím já.

Ivan Gabal v úvodu svůj rozklad sumarizuje: „Často a rádi se zaměstnáváme nesmysly; možná proto, abychom se nemuseli trápit vážnými věcmi. Ale opravdu nemáme v současnosti nic důležitějšího na práci, kromě válečné podpory Ukrajiny a Ukrajinců? Není právě válka důvodem abychom ‚máknuli‘ na těžkých agendách? Rozhodně ano.“ Následuje stručný přehled našich problémů v sociální oblasti, kultuře, zanedbanosti měst a veřejných prostor, technické zaostalosti, nevzdělanosti a nedůvěry v instituce, rozkladu rodin, korupci a podobně.

My, veřejní intelektuálové

Vedle mnoha přesných zásahů do podstaty současných problémů najdeme v textu také kuriozity, jako například: „Skoro polovina dětí se u nás rodí mimo manželství a podíl neúplných rodin s dětmi prudce roste, protože si ceníme kvalitní soužití a rozhádané netolerujeme.“ Trochu zjednodušené chápání složitého problému proměn rodin v moderní době.

Definičním znakem populismu je jeho antielitářství. Myslím, že populistům jejich práci docela a dlouhodobě usnadňujeme. My, veřejní intelektuálové.

Anebo: „Věřme, že ukrajinská vlna nás posune směrem k větší otevřenosti a schopnosti učit se soužití, a nejen vnucovat naše knedlo-zelo a oslovení vole každému, kdo se chce u nás usadit.“ To je jako konstatování na konto těm stovkám tisíců ukrajinských migrantů, kteří zde našli střechu nad hlavou a první pomoc? A to jak od institucí, tak od obyčejných lidí? Dokonce takovou, že i „tradiční“ populisté na chvíli zmlkli.

Na nápravu věcí veřejných autor například navrhuje: „Voliči se musí vrátit k podstatnému: k tlaku na politiku ve veřejném zájmu a zájmu státu, obecných poměrů, bezpečnosti a práva, nikoli v zájmu vlastním. Zdegenerovaná politika je obrazem zdegenerovaného voliče.“ Čili máme zdegenerované voliče, jejichž obrazem je zdegenerovaná politika.

A jak se asi ti degeneráti mají vrátit k tomu podstatnému, když jim intelektuální elity neadresně sypou na hlavy „kýbly hoven“?

Řeknu to za sebe: ten první kýbl by měl padnout na jejich hlavy. Cožpak to nejsou ony, kdo nepřesvědčil ve školách, na akademických pracovištích, v médiích… Definičním znakem populismu je jeho antielitářství. Myslím, že populistům jejich práci docela a dlouhodobě usnadňujeme. My, veřejní intelektuálové.

Světlo je třeba vidět

Nicméně, i já sám propadám trudnomyslnosti, když si vzpomenu na blbosti, které jsem v životě, privátním i veřejném, za ta léta napáchal. Naštěstí zítra svitne nový den a můžu se ponořit do „zázraku života“, který spočívá především v tom, abych „máknul“ na sobě a vztazích ve svém blízkém okolí.

Jsme svobodní aktéři žijící v podmínkách liberální demokracie. Nic nám nebrání ucházet se o pozice a role s odpovědností za druhé. Dokonce i v politice a ve veřejném životě.

Má víra obnáší také poznání, že jsem odpovědný také za utrpení jiných. Dnes třeba i Ukrajinců, protože je to také naše válka. A za své řeči, texty a skutky, protože, možná a nepatrně, artikulují i několik mých posluchačů a čtenářů.

Především nešiř, Fedore, negativní emoce, povídám si při tom a koukám, jak to někteří dělají, že šíří laskavost, soucit, ale i morální zakotvenost. Jsou jich spousty a většinou nejde o veřejně známé osobnosti. Většinou! Podle skutků poznáte je.

Svůj text jsem nazval „V kruhu, nebo po spirále vzhůru“. Podruhé odkazuji na svou víru: Po spirále vzhůru! Oporu nacházím v životních cyklech posledních tří generací. Kdo to nevidí, je slepý.

Jasně, žijeme v časech, kdy se opět láme duch doby. Díky listopadu 1989 ovšem už nejsme jenom pasivní oběti, ale aktéři. Svobodní aktéři žijící v podmínkách liberální demokracie. Nic nám nebrání ucházet se o pozice a role s odpovědností za druhé. Dokonce i v politice a ve veřejném životě.

Každý, jak umí, ví a chce. S rizikem, samozřejmě, že jsme jedno, druhé i třetí neodhadli správně. I tak to ovšem stojí za pokus, protože právě v hledání spočívá smysl života. Metafora o světle na konci tunelu nesedí, ono je vždy přítomné, stačí ho chtít vidět, a nacházet v sobě, pokud žijeme. Dá to ovšem někdy zabrat.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře