Fašisté na Ukrajině. Mýty, legendy a pravda skrytá za symboly
Od začátku invaze ruských vojsk na Ukrajinu v únoru 2022 se pravidelně v českých i zahraničních médiích objevují polemiky a diskuze, nebo rovnou tvrdá nařčení, že Ukrajinu ovládají neonacistická hnutí, ukrajinská armáda je prý plná nacistů a fašistů, zobrazení praporu nechvalně známého pluku AZOV je přirovnáváno k nacistické svastice a na sociálních sítích vycházejí tisíce článků a komentářů samozvaných historiků a expertů na problematiku Stepana Bandery.
Jak ale ve skutečnosti vnímají Ukrajinci své symboly, jak se vypořádávají se svou vlastní minulostí a co říkají historikové z Česka i Ukrajiny o Stepanu Banderovi, nebo o současné neonacistické scéně v Rusku a na Ukrajině?
Pro toho, kdo nikdy nebyl na Ukrajině, bude porozumění tamní symbolice o těžší. V Evropě bychom hledali marně jiný stát, který v civilním veřejném prostoru tak hojně používá státní znaky, symboly a vlajky.
V každém městě, v každé vesnici jsou modro žlutě nabarvené ploty, vstupní dveře do budov, dětská hřiště v cukrkandlových barvách, často ohraničená starými pneumatikami nabarvenými v stejných barvách bikolóry.
Lidé sami si stejně tak zdobí své domácnosti, takže nejde jen o státní nebo veřejné budovy, kde bychom čekali národní symboliku pravděpodobněji.
Když se na chvíli pozastavíme nad naším prostředím, musí nám přijít česká symbolika ve srovnání s tou ukrajinskou doslova chudá. Ano, máme vlajku, trikolóru, státní znak, o něco méně často se objevuje husitský kalich. Mimochodem, jeden z původních návrhů české státní vlajky byl s černým klínem namísto modrého a právě husitským kalichem.
U spousty symbolů došlo během času k vyprázdnění jejich původního obsahu a dnes se jim přisuzuje jiná interpretace, než měly v době svého vzniku. Jako příklad je známá starověká hinduistická svastika druhotně použitá nacistickou říší v Německu.
Hledat můžeme i jinde, například v literárním díle Dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška. Ve své době šlo jistě o znázornění politické satiry a poukázání na nefunkčnost systému, absurditu a omezenost maloměšťáctví, zatímco dnes se za symbolem „švejkovství“ skrývá laciný humor čtvrté cenové kategorie, navíc smíšený s hrdostí na svou vychytralost, z kterého se ironií osudu stala naopak gloriola maloměšťáctví.
Nebo třeba deformace husitského odkazu. Jan Žižka vytvořil nejnebezpečnější armádu Evropy své doby, ale v realitě nebyl mnoho vzdálen od náboženských fanatiků dnešního islámského světa.
Svou vlastní linii interpretace husitství měl samozřejmě komunistický režim. Zkuste ale zmínit, že husité byli křesťansko-nacionalistická teroristická skupina a hrdým vlastencům (těm, kteří pravděpodobně neznají ani lehce zapamatovatelné datum smrti Jana Husa) doslova šlápnete na kuří oko.
Pochopení toho, jak symbol vzniká a co se pod ním skrývá, vyžaduje elementární inteligenci a někdy čas přemýšlet – kriticky i sebekriticky. Nepochopení, dezinterpretace je dílem rychlého úsudku, přejímáním neověřených faktů či sdílením vlastních názorů a nálad, které jsou dnes ve společnosti čím dál populárnější. Mít nějaký vlastní názor je často na úkor sebekritického hledání pravdy.
Vskutku nemnoho to má společného s husovským mentálním cvičením v duchu „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti…“
Fenomén Bandera
Pravděpodobně nejkritičtější místo moderní Ukrajiny a největší hromosvod ruské propagandy se týká Stepana Bandery. Nadávky Ukrajincům do banderovců velmi zintenzivněly již koncem roku 2021 a velmi účinně je začali přejímat i zahraniční podporovatelé Ruska a dezinformační weby.
Stepanu Banderovi je za vinu kladena kolaborace s nacistickým Německem, vyvraždění polského obyvatelstva v takzvané Volyňské řeži a toto stigma se nese s celým národem dodnes. Avšak reálné historické spojení Bandery s nacismem odmítají jak oslovení historici, tak i ukrajinská veřejnost. „Bandera nacista nebyl, byl radikální nacionalista a posléze symbol odporu,“ odpovídá na základní otázku vojenský historik Tomáš Řepa z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Stejně tak jasně se vyjadřuje i ukrajinský historik Andriy Grechylo, expert na vexologii (význam symbolů a vlajek) lvovské pobočky Ústavu ukrajinské archeologie a pramenných studií na Národní akademie věd Ukrajiny: „Ne, Bandera nacista nebyl. Byl to nacionalista, který si dal za cíl obnovit ukrajinský stát. Proto se proměnil v symbol, démonizovaný dříve sovětskou a nyní ruskou propagandou, která se ho snažila prezentovat jako nacistu či fašistu. Myslím, že by Češi měli takovéto manipulace s národními hrdiny pochopit. Jak otec národa František Palacký, tak první prezident Československé republiky Tomáš Masaryk byli Rakušany, Němci a Maďary považováni za nepřátele, protože vznik Československa byl v rozporu s jejich zájmy.“
Bandera však nepochybně je kontroverzní osoba a nelze mu nepřisuzovat vinu na zločinech, jichž se skutečně dopustil, jako je atentát na polského ministra vnitra v roce 1934, za nějž byl zprvu odsouzen k trestu smrti, který byl posléze zmírněn na doživotí.
V tento moment se pravděpodobně rodí „mýtus Bandera“. V tomto období vstupuje do povědomí mladých radikálů, i když je prozatím spjatý pouze s Lvovskou oblastí a západní Ukrajinou. Banderův život nebyl černobílý a na jeho obhajobu, že ve skutečnosti nekolaboroval s nacistickým Německem, lze uvést fakt, že jeho rodina byla středem násilných perzekucí prováděných právě Němci za druhé světové války.
Selektivní pohled na historii
V červnu 1941, po osvobození Lvova bez kontaktu s německým velením, vyhlašuje Bandera nezávislou Ukrajinu, Hitler na tuto skutečnost reaguje velmi agresivně, velká část ukrajinských nacionalistů je zatčena a uvržena do koncentračních táborů.
To nemine ani Stepana Banderu, v roce 1942 je zatčen a poslán do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Ve stejném roce byli v Osvětimi zabiti jeho bratři Oleksandr a Vasyl a na podzim roku 1944 byl NKVD popraven Banderův otec.
Jak upozorňuje historik Tomáš Řepa, Bandera neměl ani přímý vliv na známou Volyňskou řež, tedy etnické čistky probíhající v letech 1943-44 páchané v oblasti historické Volyně, jež jsou dodnes bolestným prvkem polsko-ukrajinských vztahů. Bandera byl v tuto dobu totiž uvězněn v koncentračním táboře.
Za hlavního iniciátora vyhlazení Poláků je historiky shodně označován Dmytro Kljačkivskyj alias Klym Savur, okresní velitel UPA-sever, který v období března až května 1943 vydal individuální rozhodnutí o zahájení vražd v celé Volyni.
V červnu 1943 vydal tajnou směrnici UPA ve Volyni pro průběh likvidace velkého množství mužské populace polské národnosti ve věku od 16 do 60 let. Spoluviníky tohoto masakru jsou dále Ivan Lytvynčuk, nazývaný Dubowyj – UPA velitel první skupiny a vojenského okruhu Zahrawa, který byl organizátorem a iniciátorem akcí vůči polskému obyvatelstvu a Vasil Ivachiv, nazývaný Soma – vojenský referent OUN-B, jenž přijal rozhodnutí s Kljačkivským a Lytvynčukem o zahájení protipolských akcí. Bandera v tomto soupisu chybí.
Bandera byl celý svůj život vymezen proti Varšavě, proti Berlínu, a nakonec i proti Moskvě. I proto jej následné sovětské vzdělávání v učebních osnovách až do rozpadu Sovětského svazu neuvádí vůbec a když ano, tak pouze negativně. „Z pohledu Poláků jej lze označit za válečného zločince, ale v dobovém historickém kontextu Bandera není nacista,“ říká historik Řepa (věnuje se především soudobým dějinám, problematice střetů banderovců s československými bezpečnostními jednotkami a armádou, zneužitím tohoto tématu komunistickou propagandou, ve vztahu k současnému dění i hybridním konfliktům na Ukrajině).
Banderův odkaz však žije nadále svým vlastním životem a zvlášť nyní po zahájení celoplošné invaze ruských vojsk na Ukrajinu se stává novým symbolem. Zkratkou dochází k jeho adoraci jako symbolu odporu a boje za svobodu. Na přímou otázku Ukrajincům, kým pro ně Bandera je, tak velmi často uslyšíte odpověď, že jde o národního hrdinu, který bojoval celý život za nezávislou a svobodnou Ukrajinu.
Rozporuplnost vnímání některé historické osobnosti není zcela neobvyklá, i když pro příměr do našeho českého prostředí bychom museli hlouběji do historie. Hlavní postavou našich dějin by tak byl již v úvodu zmiňovaný Jan Žižka. Muž, jenž v jednom svém životním období je lapka a zločinec pronásledovaný královskou mocí, následně jde o zapáleného stoupence husitského hnutí a geniálního vojevůdce.
Čím je však historie vzdálenější, tím selektivnější vnímání a hodnocení dané osoby máme. Dnes již s úžasem a úctou k stavitelskému umu obdivujeme v Římě starověké stavby a ani zdaleka si nevybavíme krutou nadvládu jednoho či druhého římského diktátora, kdy monumentální díla byla často vykoupena krví válečných tažení či dokonce krví vlastního lidu.
Stepan Bandera je ještě stále součástí živé historie, stejně tak jako pro nás třeba odsun sudetských Němců po druhé světové válce. S přibývajícím časem se paměť otupí a zůstanou pouze symboly, mýty a legendy.
Starosti pluku Azov
Velmi kontroverzní ukrajinská jednotka Azov je často označovaná za neonacistické vojenské uskupení. Její začátky se datují do 5. května 2014, kdy na základě povolení tehdejšího ministra vnitra mohly začít vznikat dobrovolné polovojenské jednotky – v reakci na první ruskou okupaci Krymu.
Od 12. listopadu téhož roku jsou všichni členové oficiálně vojáky sloužící v Národní gardě Ukrajiny. Původně šlo o rekruty z řad policejního pluku ministerstva vnitra a významnou roli sehrál tento pluk při znovudobytí Mariupolu v roce 2015.
Jimi používaná symbolika je takzvané černé slunce a vertikálně otočený vlčí hák. Oba velmi podobné symboly používalo i nacistické Německo. Vlčí hák byl symbolem německých záškodníků zvaných Werwolf a používala jej i 2. tanková divize SS.
V případě černého slunce jde o starý okultistický symbol, který si též přivlastnili nacisté ve snaze navázat na smyšlený árijský a norský historický odkaz. Podle ukrajinské interpretace jde však o podobnost náhodnou a ani jeden ze symbolů nemá navazovat či podporovat nacistické myšlenky.
„Znak na vlajce pluku Azov je monogram dvou písmen I a H (v latince I a N) a znamená motto: ‚myšlenka národa‘ z latinského ‚Idea naci‘. Byl vytvořen na počátku 90. let pro mládežnickou organizaci, která se stavěla jako nacionalistická. Poté, co jsem sbíral informace o symbolech různých nových politických sil, jsem se seznámil s autorem tohoto nápisu a zeptal se na obsah. Autor loga, mladý kluk, o ‚Wolfsangel‘ nikdy neslyšel a více se soustředil na grafický efekt,“ tvrdí historik Grechylo, který je sám spoluautorem malého státního znaku Ukrajiny.
Na to reaguje svými slovy i český historik Řepa: „Současný znak Vlčího háku vypadá opravdu jinak, než ten původní a svým monogramem má znázorňovat onu ‚myšlenku národa‘, ovšem otázka je, nakolik jde opravdu o nový symbol, nebo účelovou argumentaci.“
Historik Grechylo se však proti tomuto názoru vymezuje ostře: „Vámi uváděné černé slunce a monogram podobný Vlčímu háku na Ukrajině nemají nic společného s nacismem ani s Němci. Němečtí nacisté a italští fašisté používali k propagaci svých myšlenek mnoho různých symbolů. Pokud by měly být všude zakázány podobné symboly, které se však netýkají těchto ideologií, pak bude zřejmě muset Francie změnit státní znak, na kterém je vyobrazen svazek prutů a sekera, používaný i italskými fašisty.“
Na začátku vzniku pluku Azov však dle tvrzení výzkumníka na extremismus Alexandera Ritzmanna bylo v roce 2015 v jednotce 10 až 20 procent krajně pravicových extremistů. Nicméně, zkalí jedna pětina jednotky mínění o celém pluku, jenž dnes čítá na 900 členů?
Z pluku Azov se zrodil téměř mýtus, živený právě ruskou propagandou, která se velmi ochotně chytla používané symboliky a na ní demonstrovala nebezpečnost svého nepřítele, kterou z jedné jednotky rozšířila na celý národ.
Pluk Azov zároveň od doby svého vzniku prošel velkým vývojem, včetně personálního, kdy se i díky této nařízené reorganizaci účinně očistil od radikálních stoupenců. Dnešní pluk Azov již zkrátka dávno není tentýž jako v roce 2014/15 a jeho zašlá pověst pravicových ultras a „nácků“ je dávno pryč.
Zůstává pouze mýtus, jenž nevědomky jako tichou poštu přejímají i zahraniční kanály. Pro samotné Ukrajince je vlajka Azovu zosobněním hrdinů, kteří statečně bojují za svou vlast již od prvních počátků války na Ukrajině v roce 2014. Navíc, dobrá polovina z nich ani symbol černého slunce a vlčího háku nezná, nebo pro ně žádný význam nemá, natož aby si jej dala do souvislosti z dřívějším nacistickým Německem.
Krev na černozemi
Na rozdíl od předešlých symbolů je „krev na černozemi“ (dvoubarevná vlajka, červený pruh nahoře, černý dole) rozšířena daleko více a zná ji v podstatě každý Ukrajinec. Též se velmi často spojuje s použitím v neonacistické sféře. Její původ je však naprosto odlišný.
Jde o symbol na Ukrajině používaný již po první světové válce; používán byl povstaleckou armádou, která bojovala i proti nacistům za druhé světové války. Dnes tento prapor vlaje téměř v každém městě a vesnici na východě Ukrajiny, zvlášť v těch, které jsou pod současnou palbou vojsk Ruské federace, nebo těch osvobozených loňským postupem ukrajinské armády na Charkov. Jakákoliv argumentace spojování této symboliky s nacistickou vyvrací existence ukrajinsko-židovských jednotek existujících již od „Majdanu“ v roce 2015.
Kdybychom přesto spojili politická pravicová uskupení na Ukrajině, která jsou více či méně dávána do souvislosti s pravicovým radikalismem (Hnutí Svoboda, Pravý sektor), po součtu všech hlasů ve volbách 2014 nezískaly tyto subjekty víc než 6 % hlasů.
V mimořádných volbách po rozpuštění parlamentu nově zvoleným prezidentem Volodymyrem Zelenskym v roce 2019, kdy kandidovala tato hnutí již jen pod jednou společnou hlavičkou celoukrajinského sdružení „Svoboda“, dostala tato strana pouhých 2,15 % hlasů.
Pro představu, to je čtyřikrát méně, než získala strana SPD Tomia Okamury (9,56 %) v posledních parlamentních volbách v České republice v roce 2021.
Ukrajinizace Ukrajiny
Ukrajina si prošla složitým historickým vývojem od východoslovanské kolébky Kyjevské Rusi po součást sovětského impéria. Nyní poslední rok svádí opět historický boj o svou existenci, při kterém se zároveň tvoří nová národní identita a svým způsobem probíhá národní obrození.
Stejně jako kdysi v našem českém (českoněmeckém) prostředí je i zde vidět a slyšet změna v používání řeči. Zatímco v předválečných letech určoval národnost pas té či oné země, dnes je to zejména používaný jazyk.
Každá země a národ se dopouští v této fázi určité eufemizace svých vlastních dějin. Vzpomeňme na naše proslulé rukopisy Královédvorský a Zelenohorský. V této obrodě, kterou Ukrajina nyní prochází, bude navýsost důležité, k jakým svým historickým odkazům se přihlásí a jaký směr do budoucna si zvolí.
Navíc válka neprobíhá jen na území Ukrajiny. Rusko neustále provádí informační a psychologické operace, vytváří propagandistické dezinformační zpravodajství, které bohužel aktivně konzumuje i západní svět.
Neustálé informační útoky byly vedeny nejen proti Ukrajině, ale viděli jsme to i ve vztahu ke Gruzii nebo pobaltským republikám. A zrovna Rusko, které nejhlasitěji obviňuje Ukrajinu z fašismu a nacismu, má v současnosti největší neonacistickou komunitu na světě.
Na Ukrajině zemřelo za posledních sto let během hladomoru a druhé světové války na dvanáct milionů lidí, což je víc než současný počet obyvatel České republiky. Tento stát bojuje o svou existenci od rozpadu carského Ruska v roce 1917 a stále si ji ještě všemi těžkými zkouškami bohužel nezasloužil ani ve 21. století.
Ne všechny revoluce probíhají sametově, a ne každé dělení státních území se obejde bez výstřelů, jako rozdělení Československa v roce 1992. Tuto pohodlnou historii moderních dějin našeho státu jsme si nijak krvavě nevybojovali a víceméně nám spadla do klína „z vyšší moci“.
Jak uvádí historik Grechylo: „Západní občan už asi nezná cenu svobody, není připraven ji zaplatit životem, jako to dělali ve 20. století. Nejsem si jistý, zda by v zemích západní Evropy dnešní občané tak masově povstali na obranu svých zemí, měst, domovů, rodin a své svobody.“
Deformace symbolů, používání starých a dodávání jim nového obsahu je naprosto běžným koloritem při rané identifikaci se sebou samým v dospívání člověka i státu.
Kolik lidí ve svém mládí hrdě nosilo tričko s Che Guevarou, ať již jako demonstraci své nezávislosti, nebo jen z pouhé vizuální zajímavosti rudé barvy s černou siluetou kubánského revolucionáře, jenž má přitom na svědomí stovky, možná tisíce mrtvých; a přesto je v pop kultuře dnešních symbolů glorifikován.
Vyprázdněnost symbolů z jejich původního obsahu nahrazuje akcent touhy po svobodě a nezávislosti a vzniká mýtus, legenda, ikona, ke které vzhlíží zástupy, ať již jde o husitský kalich, vlajku pluku Azov, nebo strýčka Sama.
Mysleme na to, než příště půjdeme strhávat ukrajinské vlajky z Národního muzea, nebo veřejně peskovat hlouček ukrajinských mladíků s prapory pluku Azov za údajnou podporu neonacismu.
Autor se věnuje převážně dokumentární a reportážní fotografii. Jeho fotografie z masakru v Buči zvítězila v letošní Czech Press Photo.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
23 komentářů
Zlehčování banderovské a nacionalistické genocidy za 2. světové války , její zamlčování není dobré. Pohádkové zamlouvání typu: „Bandera nacista nebyl, byl radikální nacionalista a posléze symbol odporu,“ odpovídá na základní otázku vojenský historik Tomáš Řepa z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, je pouze zamlčováním toho, že radikální nacionalismus na Ukrajině vyhlazoval Židy, Poláky, Rusy a nepohodlné Ukrajince. Vajdův film to uměleckou formou dokládá víc než výmluvně. A dnešní nacionalistický teror a násilná asimilace těch, kdo nejsou nacionalisty a nemluví ukrajinsky, je tou největší překážkou pro sjednocení občanů Ukrajiny.
Máš tam chybu. Správně je to takto: Zlehčování rusácké nacionalistické genocidy a její zamlčování není dobré. Pohádkové zamlouvání typu: stalin nebyl hitlerův spojenec, je pouze zamlčováním toho, že rusáci nejen na Ukrajině vyhlazoval Židy, Poláky, Ukrajince a nepohodlné Rusy. A dnešní rusácký teror a násilná asimilace těch, kdo nejsou rusáky a nemluví ukrajinsky, je tou největší překážkou pro to aby se z rusácka stala normální země a nikoli žumpa, jakou je dnes.
„Bílá nadřazenost a neonacismus jsou nepřijatelné a nemají v našem světě místo. A jsem velmi rád, že přijatý návrh zákona neumožňuje Spojeným státům poskytovat zbraně a pomoc při výcviku neonacistického praporu Azov bojujícího na Ukrajině“
– řekl americký kongresman Ro Khanna.
To úplně stačí, aby si člověk sám udělal úsudek a nacistech na Ukrajině.
Uvádíte vyjádření toho kongresmana z roku 2018 a máte nepřesný překlad. V té době kdy se i v amerických médiích objevovaly prvky ruských narativů. Najděte si nějaké tweety Ro Khanny o podpoře Ukrajiny ze současnosti, např. 14.3.2022 “ We must support the Ukrainian people in their struggle for freedom & human rights from an invading army that is committing war crimes & crimes against humanity“
Milý pane Máco,
podstatný a ten základní problém Ukrajiny je šílený ukrajinský nacionalismus a snaha mít etnicky čistou Ukrajinu bez národnostních menšin. Což vyvolává samozřejmě i konflikty se sousedními státy. A tahle snaha mít Ukrajinu bez národnostních mešin, to je příčinou té neskutečné brutality ukrajinských nacionalistů v době II světové války. A to, že v době řádění UPA a vyvraždování Poláků, Rusů, Židů i Čechů na Ukrajině bandity z UPA seděl Bandera zrovna v koncentračním táboře je v tomto ohledu nepodstatné. On byl tím ideologem ukrajinského nacionalismu. Hitler či Alfréd Rosenberg nebo Himmler také za II světové války nikoho osobně nezabili. Ale byli symboly a ideology nacismu. Bandera nikdy slůvkem neodsoudil vraždění jehož se UPA dopouštěla. Ani slůvkem neodsoudil spolupráci na vyvražďování Rusů, Židů, Poláků a sovětských válečných zajatců nacisty za aktivní účasti ukrajinských nacionalistů. Ani slůvkem neodsoudil to, že se tolik Ukrajinců stalo kupříkladu dozorci v koncentrácích a velmi aktivně pomáhalo náckům ve vraždění.Po skončení války banderovci vraždili při útěku na západ v Polsku jako utržení ze řetězu a jejich oběti tam se počítají na tisíce. Dnes je na Ukrajině zakázáno pod hrozbou trestního stíhání kritizovat jak UPA tak Banderu. Nedokážu si zatím představit, že by v Německu takto zakázali kritizovat Hitlera či SS. A co se týče symbolů používaných ukrajinskými nacionalisty či tajnou službou a armádou. Pokud vidím na fotkách z britského tisku vyfocených na Ukrajině příslušníky státní tajné policie SBU v uniformě ,,vyzdobené“ nášivkou 14 SS divize Galizien, tak pak mám věřit tomu, že nemají tihle lidé nic společného s nacismem? U nás před časem vyhodii dva armádní blbečky z armády za to, že nosili na přilbách symboly divizí SS. A bylo to označeno logicky za něco nepřijatelného. A Ukrajincům to tolerujeme, protože zabíjejí Rusy? Mimochodem jeden můj příbuzný se narodil za I republiky na Podkarpatské Rusi. Jeho otec tam sloužil jako příslušník Finanční stráže a SOS a žil tam s rodinou. V březnu 1939 tak zažili na vlastní kůži co je to ukrajinský nacionalismus, když tam proti československé vládě povstali ukrajinští nacionalisté z Karpatské Síče – síčovci a chtěli naše vojáky, státní úředníky i třeba příslušníky finanční stráže odzbrojovat, zajímat a popravovat i s celými rodinami. V bojích, palbou ze zálohy či umučeni a popraveni v zajetí byly zabity desítky čs vojáků. I kolegové otce mého strejdy z Finanční stráže. Síčovci se chovali úplně stejně jako henleinovští ordneři v září 1938. A i k těmto síčovským hajzlům se dnes hlásí současná Ukrajina jako k bojovníkům za svobodu a. je trestné je kritizovat. Takže tuhle Ukrajinu opravdu nebudu podporovat a ať ji vezme třeba čert. Tahle Ukrajina je pokud se hlásí k druhoválečnému ukrajinskému nacionalismu, pro mě zločinecký stát.
Vaše přirovnání Bandery s Hitlerem nebo Himmlerem není správné. Máte pravdu, že Bandera to strašné řádění jednotek UPA neodsoudil, ale na druhou stranu ho ale nenařídil (protože byl zavřený v Německu) na rozdíl od Hitlera a Himmlera, kteří byli přímo odpovědni za zločiny v 2. světové válce.
Máte nějaký zdroj k vaší informaci, že se na Ukrajině nesmí kritizovat Bandera a UPA pod hrozbou trestního stíhání? Pokud vím tak u nás i na „západě“ byly snahy o vyzdvihování Bandery na Ukrajině podrobeny tvrdé kritice.
Popište prosím jaké to zabíjení Rusů ze strany Ukrajinců se toleruje a kým ? To spíš dlouhodobě tvrdí Rusko, ale dosud k tomu nebyly předloženy mezinárodním organizacím žádné důkazy.
Myslím, že pár pitomců, kteří nosí nášivky SS a malé skupiny lidí (ve vztahu k celkovému počtu obyvatel), kteří v minulosti oslavovali např. založení té divize SS nebo dělalo pochody neznamená, že je to možné vztáhnout na celou Ukrajinu. Letos jsem zaznamenal, že v Itálii proběhl pochod fašistů, bylo jich tam okolo tisíce a hodně z nich hajlovalo. Na základě toho taky nelze říct, že je Itálie zločinecko fašistický stát.
Jsou všechny vaše informace tak hodnověrné jako ta o březnu 1939 na Podkarpatské Rusi?
V boji se sičovci bylo skutečně několik čs. vojáků zabito, ale nešlo rozhodně o desítky, ty ztratila naše armáda v bojích s postupující armádou maďarskou.
Kdo potlačovat na Slovensku povstání? Byli to jednotky SS Galicien tvořené hlavně Ukrajinci. Ti vypálili Černý Balog a vyvraždili místní obyvatele. Kdo střílel židy v Babím Jaru? Kdo zabíjel čechoslováky ještě 3 roky po válce? Kdo hlídal vězně v koncentracích v Polsku? Ukrajinci!!!! A je jedno jak si říkali. Banderovci nebo SS Galicien. Prostě je to jedna pasáž a nechci aby oni bojovali za mou svobodu.
Kolaboranti byli ve všech zemích, většina z nich měla i vojenské jednotky bojující na straně Reichu. Ukrainci nebyli žádnou výjimkou, jak by se vám očividně líbilo tvrdit a přehánět jako například o koncentrácích nebo masakru v Babím Jaru. Stačilo napsat, že teď fandíte Rusku a bylo by to stejné.
Například my jsme žádné takové jednotky neměli. Ani oficiální armádě údajného protektorátu se Němci neodvážili dát do rukou nabitou zbraň.
A jsme také jeden z mála národů okupované Evropy, který neměl vlastní jednotku SS (zájemci o členství v SS u nás se museli „dát k Němcům“ a narukovat jako místní Němci).
Ukrajina byla jednoznačně v těžší pozici než český stát. Proto se musí uchylovat i ke kontraverznějším postavám ze svých dějin, jako je třeba ten Bandera.
Žižka patrně lupičem jako takovým nebyl, podle některých historiků byl do té bandy nastrčen jako královský služebník, aby ji směřoval proti Rožmberkům, s nimiž byl král ve válce. Jakmile se král s Rožmberky smířil, byla banda zlikvidována, ale Žižka se stal vysokým královským dvořanem (a snad jsou pravdivé i legendy, podle nichž chodil s královnou jako její bodygard).
A s tím fanatismem je to tak, že na tom v době začátku husitských válek obě strany konfliktu byly asi stejně.
Až cca o generaci později, na základě únavy z náboženských válek, vznikly pokusy o tolerantní soužití různých křesťanských proudů, které zlikvidovali Habsburkové v žoldu Římskokatolické církve.
Naprostou většinu záznamů o husitských ukrutnostech máme z církevních katolických zdrojů, což opravdu, ale opravdu nejsou nezaujaté zdroje, ale pohled na události z jednoho úhlu pohledu.
Žižka byl pravděpodobně zcela legálním opovědníkem Rožmberků, vedoucí soukromou válku proti rodu, který mu zničil rodové sídlo. Proto také nebyl popraven, jako jeho komplici, ale stal se jedním z velitelů královské posádky. Je docela dobře možné, že s Rožmberky válčil s královým vědomím a možná i souhlasem.
To by měli číst některým(mnohým) lidem před spaním.Díky
Autor se snaží. Netvrídím, že znám Ukrajinu celou, ale Záporoží ano. Autor se nezmiňuje o velmi podstatné věci, že zejména na východě Ukrajiny (a v Záporoží též) je těžké poznat kdo je Rus a kdo Ukrajinec. Jazykový zákon byl nesporně rozbuškou, o něm se autor snad také nezmínil. A nezmínil se o snad nejpodstatnější věci, která tkví ve vyjádření papeže – že válka na Ukrajině je válkou velmocí. A o tom, že na Ukrajině je lithium – a nejen – v zajímavém množství se autor nezmiňuje též. Ostatně málo chybělo a prodával jsem rakouským železárnám železnou rudu z Krivoj Rogu. První vlak byl naložen, ale dělníci, jimž vedení dolů dlužilo tři měsíce mzdy jej zadrželi, mysleli si, že tak přijdou ke svým platům. Prý nepřišli, vlak neodjel.
Zkrátka věci jsou složitější, než je vidí jen fotografické oči.
Rusácká podrtažka se také snaží. Proč by se mělo „poznávat“ kdo je Ukrajinec a kdo rus? Že by si to jednotlivci nedokázali rozhodnout sami za sebe a podle toho se zařídit, on jim to někdo musí určovat? Žádná „jazyková“ rozbuška nebyla. Jediné k čemu na Ukrajině postupně docházelo bylo zrovnoprávnění Ukrajinštiny s ruštinou na ukrajinském území. Jediné koho to zajímalo byl covidový strašpytel puťka a jeho místní podržtašky. Žádná válka velmocí se nekoná. Rusácko není velmoc. Je to zkrachovalý totalitní cirkus.
„Ne, Bandera nacista nebyl. Byl to nacionalista, který si dal za cíl obnovit ukrajinský stát. Tvl a jakej je rozdíl mezvpojer a nacionalistou. Ty nejsi Řepa ale řepan který nezná názvosloví.
Rozdíl je to velký i když ta slova znějí dost podobně 😉 Tak se doučte to názvosloví, než někoho začnete poučovat, ať nejste za moulu 😂
Byl Bandera za etnicky čistou Ukrajinu? Existuje nějaký jeho dokument, který by odsuzoval etnické čistky Poláků, Čechů a Židů od UPA?
Rukopisy nejsou žádná falza. Sám Balbín (a že to byl člověk neobyčejně talentovaný), ve slabé chvilce prohlásil, že něco takového by prostě nesvedl. Největší argument pro jejich nepravost spočívá v evidentně pozdější opravě iniciály berlínskou modří.
Rukopisy samozřejmě nejsou ani z desátého, ani jedenáctého století, jak o tom někteří blouznili, ale je to úžasné dílo z období renezance.
Jediní fašisté na Ukrajině jsou ti, kteří tam přitáhli z Ruska a neplatí jenom to, že jsou hrozbou pro všechny své sousedy, ale ruští fašisté a nacisté jsou hrozbou pro celou Evropu. Jinak když píšete o Ukrajině před 2. světovou válku, tak to samé platí daleko ve větší míře o dnešním Putinovu Rusku.
Alexandr Solženicyn, Souostroví Gulag, vydal Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství a vydavatelství Brno r. 2021, strana 835
Proč nás tak dráždí ukrajinský nacionalismus, přání našich bratrů mluvit a vychovávat děti a psát vývěsky v mateřštině? Dokonce i Michail Bulgakov (v Bílé gardě) podlehl falešnému citu. Když už jsme nesplynuli beze zbytku, když už se v něčem lišíme, (stačí, že to tak cítí oni, menší), je to veliká škoda! Ale když už tomu tak je? Když už jsme ztratili čas – a nejvíc jsme ho ztratili ve 30. a 40. letech, situace se vyhrotila nejvíc po carovi a ne za cara – proč nás tak dráždí jejich touha oddělit se? Je nám líto oděských pláží? Čerkaského ovoce? Těžko se mi o tom píše: ukrajinské a ruské mi splývá v krvi, v srdci i v myšlení. Ale dlouhé zkušenosti přátelských styků s Ukrajinci v táborech mi ukázaly, jak je to pro ně bolavé. Naše generace se nevyhne nutnosti zaplatit za chyby starších.
Bohužel, všechno je to právně naprosto špatně pojaté.
Jakékoliv trestní jednání, dokonce i organizované , je společensky nebezpečné svými skutky a nikoliv, v žádném případě svými symboly. Tudíž – pokud se banderovci za války dopouštěli masových zločinů, tak za toto pak byli odsouzeni (a pokud nebyli dopadeni tak alespoň morálně). Asi nemá cenu stíhat dnešní omladinu za to že nosí podobné symboly. Pokud to snad dneska policie a prokuratura dělá, zesměšňuje sama sebe.
Jasně, pokud by se ti mladíci dopouštěli vedle toho ještě dalších přestupků (neřkuli další trestné činnosti), tak ať je při tom policie zadrž´í a za to jsou patřičně potrestáni. Což je – ale to policajti dobře vědí, je i jen úředně mnohem složitější, a navíc obvykle s dost hubeným výsledkem, pokud si vezmou advokáta.
Jestli je z toho poučení demokracie v právním státu je velice složitý a pomalu působící systém – jenomže musí tato rizika přijmout, a nemůže, nemůže jít zkratkou totalitních systémů aby své politické nepřátele zavírala jak se jí zachce, jen aby s nim neměla „potíže“..
Že nutno připomenout, když Chamberlain v roce 1938 podepsal s Německem Mnichovskou dohodu, vrátil se do Anglie s krásnou symboliku „přivezl jsem vám mír“.
Trvalo to ještě skoro dva roky. a to už Hitler okupoval velkou část Evropy, než ho nahradil Churchill, a až ten dostal mimořádné pravomoci, aby s tím sakra fašismem něco udělal… I toto je prosím ukázka, jak ta západní demokracie má vlastně fungovat a pro všechny…
Mnichov byl v říjnu 1938, Polsko bylo přepadeno 1. září 1939.
Chamberlein prohlásil, že „přinesl mít pro celou jednu generaci“. Ani jepic ne. Když se započítá život její larvy (cca 2 roky).