Profimedia,

Evropa hledá balanc směrem k Číně. Jak nepřijít o miliardový obchod a přitom neohýbat páteř

Miliarda eur denně podle Evropské unie proteče obchodní výměnou mezi EU a Čínou. Unie je tak v současnosti nejvýznamnějším obchodním partnerem Číny, zejména poté, co ochladly obchodní i politické vztahy Pekingu s USA, Austrálií a Japonskem. Pro Evropany je to nejen motivace udržet vzájemné vztahy na rovnocenné úrovni, ale i způsob, jak tlačit na Čínu třeba v otázce lidských práv.

Dlouho plánovaný summit mezi lídry EU a Čínou se měl původně konat za účasti nejvyšších představitelů Číny i jednotlivých evropských států v německém Lipsku. Po červnovém summitu EU-Čína měla historická událost během německého předsednictví EU korunovat snahy Unie o průlom ve vztazích s Čínou. Ty ovšem v posledních měsících výrazně ochladly, takže chvílemi nebylo jasné, zda k summitu vůbec dojde – a to nejen kvůli koronaviru.

Vrcholné setkání se nakonec 14. září odehrálo skromněji, ve formě videokonference mezi Si Ťin-pchingem a třemi evropskými lídry – kancléřkou Angelou Merkelovou, předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a předsedou Evropské Rady Charlesem Michelem.

Jedním z hlavních bodů jednání měly být podmínky bilaterální investiční dohody (EU-China Comprehensive Investment Agreement, CAI), dokumentu připravovaného již od roku 2014. Ten by měl z pohledu EU především usnadnit přístup evropským investorům na čínský trh, respektive zaručit jim stejně férové a transparentní podmínky, jakým se těší čínské firmy v Evropě.

Jednání se však v tomto ohledu během summitu nijak výrazně neposunula. Do vzájemných vztahů citelně zasáhla probíhající pandemie Covid-19 a nesoulad v otázkách lidských práv a ochrany životního prostředí. Předseda evropské rady Charles Michel na závěr prohlásil, že EU je odhodlána v jednání s Čínou „dál propagovat naše hodnoty a bránit naše zájmy“ a že chce „vyrovnaný vztah založený na respektování oboustranných zájmů“.

EU míní, Čína mění

Již po červnovém 22. evropsko-čínském summitu, na němž se virtuálně sešly špičky EU s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Kche-čchiangem, Charles Michel konstatoval, že spolupráce s Čínou je nutnost:

„Zároveň je však třeba mít neustále na paměti, že nesdílíme stejné hodnoty, politický systém, či pojetí multilateralismu. Budeme (k Číně) přistupovat s otevřenýma očima a sebevědomě, abychom pevně hájili zájmy EU a aby zůstaly zachovány naše hodnoty,“ dodal.

Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové je Čína „systémový rival, ekonomický konkurent a partner k jednání“. Partnerství s Čínou je podle ní klíčové například v oblasti obchodu, klimatu, technologií či bezpečnosti.

Při červnovém summitu padly i závažné výtky vůči čínskému porušování lidských práv, především menšin jako jsou Ujguři či Tibeťané. Lídři EU vyjádřili také obavy ohledně snahy Pekingu prosadit zákon o státní bezpečnosti ve zvláštní administrativní oblasti Hongkongu.

Tento zákon jednoznačně považují za krok v rozporu s hongkongským Základním zákonem a závazky, které při předání Hongkongu Čína poskytla mezinárodní komunitě. Krátce na to však pekingská vláda hongkongský zákon schválila a jeho dopady se brzy projevily v podobě sílících restrikcí a zatýkání.

Další posun ve vzájemných vztazích před zářijovým summitem předznamenala cesta čínského ministra zahraničí Wang Iho po několika největších evropských zemích. Přišla právě v době, kdy předseda českého Senátu Miloš Vystrčil absolvoval Čínou ostře kritizovanou cestu na Tchaj-wan. Po výhružkách, které Wang I českému politikovi adresoval, se německý ministr zahraničních věcí Heiko Maas i další evropští politici proti jednání čínské strany jednoznačně ohradili.

Být hráčem, ne hřištěm

Video-summitu EU-Čína se 14. září kromě Michela a von der Leyenové účastnila, díky německému předsednictví Rady EU, také německá kancléřka Merkelová. Michel ve svých závěrečných poznámkách prohlásil, že EU ve vztahu s Čína musí „být hráčem, nikoli hřištěm“. Připustil, že na některých oblastech je ještě třeba zapracovat, nicméně EU jako celek podle něj dala Číně jasný signál, „kde stojí.“

Jednání měla čtyři body: změny klimatu, ekonomické a obchodní záležitosti, mezinárodní záležitosti a lidská práva, Covid-19 a obnova ekonomiky. Důležitým tématem prolínajícím se více body bylo nastavení spolupráce v oblasti vědy, techniky a digitálních technologií.

Za určitý úspěch summitu lze považovat pokračující jednání týkající se investiční dohody. Řešila se například regulace chování státních podniků, transfer technologií a transparentnost při udělování dotací, i dlouho očekávaný podpis dohody o vzájemné ochraně produktů se zeměpisným označením. Ta by měla usnadnit přístup na čínský trh pro kvalitní evropské zemědělské produkty.

V ostatních oblastech však k významným posunům nedošlo. Zásadní neshody se opět projevily v oblasti ochrany životního prostředí a v otázce lidských práv. EU Čínu vyzvala k odpovědnějšímu plnění mezinárodně nastavených pravidel.

Hlavně sebevědomě

Ve společném tiskovém prohlášení k video-summitu pak Michel, von der Leyenová a Merkelová zdůraznili, že k dosažení vzájemné dohody chybí i „výraznější politická odezva v rámci čínského systému.“

Zatímco evropská média zpravidla výsledek summitu shrnují v duchu, že je ještě na čem pracovat, čínská státní média spíše kladou důraz na přínosy jednání. Zmiňují navázání dialogu v oblasti ochrany životního prostředí a digitálních technologií, což interpretují jako přínos ke vzájemné spolupráci v těchto oblastech. Objevují se také zmínky o čínském návrhu globální iniciativy ohledně datové bezpečnosti, který při svém evropské turné představil ministr zahraničí Wang I.

Peking také podle čínského prezidenta Si Ťin-pchinga bedlivě sleduje debaty, které se v Evropě vedou ohledně 5G sítí a systému prověřování zahraničních investic či státních zakázek.

Doufá také, že EU ponechá svůj trh otevřený čínskému obchodu a investicím a „bude dále upevňovat otevřené, rovné, spravedlivé a nediskriminující obchodní prostředí, které zaručí čínským firmám ochranu jejich zájmů a práv.“ Čínské vedení tak rétoricky obrací výhrady a obvinění, která vůči němu vznáší svět, jako by se netýkala Číny, ale naopak Evropy.

Podobným způsobem se Peking vyrovnává i s kritikou v oblasti lidských práv. Si Ťin-pching při video-summitu označil Hongkong a Sin-ťiang za vnitřní záležitosti Číny a odmítl jakékoliv „cizí vměšování“, které by bylo „narušováním čínské suverenity, bezpečnosti a jednoty“.

EU by si podle něj měla v první řadě vyřešit vlastní problémy, předtím, než bude poučovat Čínu. Tato poměrně silná slova svědčí o rostoucím čínském sebevědomí na mezinárodním poli.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

2 komentáře

  1. Admirál napsal:

    Evropa hledá balanc. Hmm. V tom jí zelený úúděl pomáhej.

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Čína, jak je vidět si většinu záležitostí, kde EU a EK teprve hledá balanc, už dávno uvnitř svého státu vyřešila a potřebuje EU méně, než potřebuje ta EU Čínu. Čína má třikrát víc obyvatel, tedy i zákazníků než EU a migranti z Afriky a případně z Asie ten poměr jen tak brzy nezmění. Nebo ano?

Přidávání komentářů není povoleno