Střetnutí u Zborova 2. července 1917 nebylo jen důležitým vojenským vítězstvím čs. jednotek, ale znamenalo i velkou podporu na politickém kolbišti. Od Zborova vedla cesta až ke vzniku samostatného československého státu.

K historicky nejvýznamnějšímu bojovému nasazení Čs. střelecké brigády se začalo schylovat v souvislosti s přípravami ruské armády na tzv. Kerenského ofenzivu. Plánovala se zjara 1917. Její hlavní úder byl stanoven na směru Tarnopol‒Lvov. Provést jej měly divize jihozápadní fronty.

Na čele útoku měly z rozhodnutí ruského velení nastupovat výhradně nejspolehlivější úderné útvary, tvořené dobrovolníky. Mezi ně se z vlastní iniciativy přihlásila i Čs. střelecká brigáda.

Problémy ve výcviku a nedostatky v materiálním vybavení jednotky vedly k tomu, že byla koncem června 1917 zařazena do 49. sboru 11. armády, jenž se připravoval k útoku na méně významném směru.

Vojáci před bitvou

Čs. střelecká brigáda, zřízená 18. května 1916 v Ivani, se poprvé začala soustřeďovat jako celek. Její sílu reálně reprezentovalo sedm početně poddimenzovaných praporů pěchoty o celkovém stavu 3500 mužů.

Jednotka se před bojem potýkala s řadou problémů. Nedostávalo se jí těžkých kulometů a minometů. Lehké kulomety chyběly zcela.

Výstroj mužstva neodpovídala ročnímu období, brigádě scházelo organické dělostřelectvo. Ve svém úseku obdržela jako posilu pět baterií ruské 82. dělostřelecké brigády. Velitel Čs. brigády plk. V. P. Trojanov nikdy nevelel celé jednotce.

Ruští velitelé povětšinou selhali ještě před bojem, plán útoku museli tedy vypracovat čs. důstojníci z pozice velitelů rot, výjimečně praporů. Přesto zvládali úkoly, pro něž nebyli teoreticky předurčeni a připravováni. Četné slabiny vyrovnávala vysoká morálka, kázeň a dosavadní bojové zkušenosti čs. dobrovolníků.

Brigáda převzala svůj úsek v noci z 21. na 22. června 1917. Měřil 6,5 km a nacházel se jihozápadně od ukrajinské obce Zborov (severozápadně od Tarnopolu) mezi osadami Pohrebce na severu a Jozefowka na jihu.

Na straně nepřítele stála 37. pěší brigáda 19. pěší divize s 35. plzeňským a 75. jindřichohradeckým pěším plukem. Zasahoval sem i úsek 86. pěšího pluku 32. pěší divize. Obě divize náležely k 9. sboru 2. rakouské armády. Po přisunutí záloh šlo o celkem 5500 mužů.

V dělostřelectvu nepřítel převyšoval čs. stranu minimálně čtyřikrát. Část rakouských jednotek byla v daném úseku nasazena již téměř rok. Nepřítel měl k dispozici kvalitně vybudovanou obranu a útok očekával.

Bitva u Zborova, 2. července 1917

Úderu na nepřátelskou obranu předcházela dělostřelecká příprava, zahájená v 5.15 hod. Palebné zdroje protivníka ale příliš neohrozila.

Do přímého útoku nastoupila jako první úderná skupina I. praporu 1. čs. střeleckého pluku. Z výchozích postavení vyrazila několik minut po deváté hodině. V půl desáté se do útoku zapojil i 2. čs. střelecký pluk.

Československý úder byl veden s nevídanou dynamikou. Již v deset hodin padlo 1. rakouské obranné postavení, a to v celém útočném pásmu brigády. Krátce poté přestalo vzdorovat i 2. obranné postavení.

Výstava ke stému výročí Bitvy u Zborova

K výročí 100 let od Bitvy u Zborova připravili historici Vojenského historického ústavu Praha výstavu. Prohlédněte si panely výstavy nebo brožuru.

1. čs. střelecký pluk následně z vlastní iniciativy napadl i 3. postavení, i když svůj útočný úkol již splnil.

Totéž učinily i části 1. a 3. čs. střeleckého pluku. Sousední ruské jednotky nedokázaly držet krok s rychle se rozvíjejícím útokem Čs. brigády. Kolem 15. hodiny se čs. útočné sledy zkonsolidovaly a navázaly vzájemná spojení.

Čs. střelecká brigáda zdaleka překonala plán útoku. Postoupila do hloubky přesahující čtyři kilometry. V boji zajala 4000 nepřátelských důstojníků a vojáků. Množství zajatců nakonec převyšovalo její vlastní početní stav. Ukořistila dvacet děl a značné množství pušek, kulometů a dalšího vojenského materiálu.

V boji padlo 167 mužů včetně pěti velitelů rot. Dalších 17 zemřelo na následky zranění v následujících dnech. Nezvěstných zůstalo 11. Množství raněných se odhadovalo v rozmezí od necelých devíti set po více než tisíc.

Přes třicet padlo v bojích, v nichž Čs. brigáda odrážela protiútoky nepřátelských vojsk za tzv. tarnopolského ústupu. Během těchto červencových bojů si zachovala bojeschopnost jako jedna z mála jednotek ruské armády, na níž rozkladně působila bolševická agitace.

Čs. bojovníci uplatnili za útoku u Zborova metody boje, jež se projevily v podmínkách východní fronty jako novátorské.

Šlo zejména o vynikající souhru menších úderných skupin (6‒12 mužů), které postupovaly s maximálním využitím terénu. Prudká rychlost jejich pohybu na bojišti paralyzovala nepřítele a zaskočila současně i velení na ruské straně.

Čs. brigáda nastoupila do boje bez jakéhokoliv výcviku v zákopovém boji. Její bojovníky charakterizoval výjimečný bojový elán a vysoký smysl pro efektivní improvizaci v boji.

Význam pro čs. odboj v Rusku

Zaslouženě proslulý bojový úspěch Čs. střelecké brigády z 2. července 1917 znamenal nesmírný politický kapitál.

Představitelé Čs. národní rady jej využívali při složitých, náročných a zdlouhavých jednáních s představiteli dohodových mocností jako doklad válečné aktivity Čechoslováků. Odtud plynul Masarykův stěžejní argument, že Zborovem jsme se stali národem bojujícím.

Ohlas vítězné bitvy a úspěšného nasazení brigády za tarnopolského ústupu vedl ve specifických ruských poměrech k zásadní změně postoje prozatímní vlády vůči zájmům čs. odbojového hnutí.

Dřívější váhavý přístup vystřídala jednoznačná podpora. Ruská exekutiva povolila neomezený nábor dobrovolníků, což byl rozhodující předpoklad pro další rozvoj čs. vojska.

Početní stav sboru činil na konci roku 1917 již 38 500 čs. dobrovolníků, přičemž se předpokládal další nárůst.

Další přítomnost Čs. sboru na východní frontě ztratila smysl po brestlitevském míru (uzavřen 3. března 1918) mezi sovětskou vládou a centrálními mocnostmi.

Čs. útvary v nové organizaci sboru zasáhly poprvé do boje nedlouho poté ve dnech 8.–13. března 1918 u Bachmače. Houževnatou obranou proti německým vojskům zabránily hrozícímu obklíčení a současně umožnily odjezd všem čs. vlakovým transportům z Ukrajiny na východ.

V prosinci 1918 Čs. sbor čítal již 61 000 příslušníků, 4100 čs. dobrovolníků v Rusku padlo. Při reorganizaci Čs. sboru na počátku února 1919 vznikla ještě 3. čs. střelecká divize. V letech 1919–1920 bylo z Ruska do ČSR evakuováno ve 40 lodních transportech 67 730 osob: 56 459 vojáků a 11 271 civilistů.

Autoři jsou historikové Vojenského historického ústavu Praha