Dříve pletky s StB Zemanovi při jmenování profesorů nevadily. Až teď

Prezident Miloš Zeman jmenoval v uplynulých letech minimálně dva profesory, kteří před rokem 1989 podepsali spolupráci s tehdejší tajnou komunistickou policií.

Letos Zeman odmítl jmenovat tři nové profesory, přičemž u jednoho z nich – fyzika Ivana Ošťádala  – měla být podle Hradu důvodem skutečnost, že je veden v oficiální databázi Ústavu pro studium totalitních režimů jako agent. Prezident v této souvislosti uvedl, že s StB spolupracovala i Ošťádalova manželka.

Agent a ideový spolupracovník profesory

HlídacíPes.org porovnal jména desítek profesorů, kteří byli jmenováni od roku 2013, kdy Zeman usedl do prezidentského křesla, a v Archivu bezpečnostních nalezl další dvě, u nichž souhlasí i data a místo narození.

Jednoho databáze registruje jako agenta, tedy tajného spolupracovníka StB, který „plní úkoly při vyhledávání, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení zabránění této trestné činnosti.“

Další se Státní bezpečnosti zavázal jako ideový spolupracovník. Do této kategorie se dostali zpravidla lidé, kteří mohli v době komunistické totality jezdit do zahraničí, kde je tajná policie různě využívala, například pro získávání informací o emigrantech.

Zeman již dříve odmítl profesorem jmenovat Martina C. Putnu kvůli tomu, že se údajně nechová jako akademický hodnostář. Nakonec profesuru podepsal, ale dekret Putnovi odevzdal tehdejší ministr školství.

Letos Zeman vedle Ošťádala nepodepsal jmenovací dekret Janu Eichlerovi z Ústavu mezinárodních vztahů (údajně proto, že před rokem 1989 působil v propagandistických útvarech československé armády) a řediteli Národní Galerie, kunsthistorikovi Jiřímu Fajtovi.

V jeho případě Zeman vycházel ze článku, který otiskla MfD. Vadilo mu prý, že Národní galerie chtěla od Komerční banky, aby část sponzorského daru sloužila jako příspěvek k Fajtovu ředitelskému platu.

Fajt: Eichler a Ošťádal se „svezli“ se mnou

Fajt minulý týden Lidovým novinám řekl, že podle jeho informací prezident dva profesorské dekrety původně podepsal, pak je ale stornoval. „Bylo mi řečeno, že pan prezident dva dekrety podepsal, a když se listiny vrátily na ministerstvo školství, byl z toho poplach, že pouze mé jmenování nebude podepsané, a vše se vrátilo na Hrad, kde se předchozí listiny stornovaly,“ citovaly LN Fajta. Eichler a Ošťádal tak posloužili jako „kouřová clona“, aby šéf Národní galerie nebyl jediný.

„Je to smyšlené a prezident nemá žádné relevantní důvody, aby takto jednal. Podle mého soudu má věc tři roviny. Tou první je osobní animozita pana Milana Knížáka, který přes Václava Klause tlačí na Hrad. Nevylučuji, že pan prezident má i své osobní důvody, protože jsem v prezidentské kampani veřejně podporoval jeho protikandidáta,“ uvedl Fajt.

Minulost profesorů není kritériem

Na akademiky pamatuje i lustrační zákon. Vztahuje se ale jen na volené akademické funkce a ty, které schvaluje akademický senát. Jde tedy například o rektory a děkany vysokých škol. Profesor je vědecká a pedagogická hodnost, pro niž není lustrační osvědčení třeba.

V řízení ke jmenování profesorem se prokazuje pedagogická, vědecká nebo umělecká kvalifikace uchazeče, který je význačnou a uznávanou vědeckou nebo uměleckou osobností ve svém oboru, stojí na webu ministerstva školství.

O tom, že by součástí řízení mělo být i posouzení minulosti profesorského kandidáta, tam nic nestojí. I proto se jména dvou profesorů, kteří se zapletli s komunistickou tajnou službou, redakce HlídacíPes.org rozhodla nezveřejnit.

Na přípravě textu spolupracovaly Barbora Smudková a Barbora Maxová