Digitalizace Česka? Sedmatřicet státních strategií a skutek utek …
2 DÍL SÉRIE DIGI ČESKO. Česku chybí tah na digitální branku. Potvrzuje to průzkum Harvard Business Review, který ji řadí mezi stagnující a váhající země. V indexu digitalizace ekonomiky a společnosti DESI se pak řadíme k podprůměru a to zejména kvůli (ne)aktivitě státní správy, která je čtvrtá od evropského dna. Podrobnosti diskutovali analytik PPF banky Luboš Mokráš a členka představenstva Svazu průmyslu Milena Jabůrková. Nabízíme hlavní teze průběžně doplňované o expertní (o)hlasy.
Teze 1:
Žádná vize a přehršle strategií. V Česku – a to se týká školství, zdravotnictví, v podstatě téměř každého rezortu – chybí vize. Vláda nemá představu, kam by se v digitalizaci chtěla pohnout; neví, jako to ví například Estonsko, kde bychom měli napříště být. Naopak, když tato vláda vyhrála volby a vytvářela programové prohlášení, nebylo v ní o digitalizaci ani zmínka. Byl to Svaz průmyslu, sociální partneři a ICT unie kdo velmi naléhavě žádaly vládu, aby digitalizaci věnovala pozornost, což se nakonec stalo. Každé ministerstvo, rezort, instituce má nicméně svoji digitální strategii, která je rezortně i politicky nějakým způsobem roztříštěná. A tyto strategie se vlastně ani nemusí plnit, protože vždy, když se objeví někdo nový, udělá novou. Svazu průmyslu a dopravy tak napočítal, že strategií je zhruba sedmatřicet.
[alter-eko-discussion thesis=“1″]
Teze 2:
Když se chce, v Estonsku to jde. V Česku se máme tendenci srovnávat se staršími členskými státy. Přitom se můžeme inspirovat Estonskem, tedy příkladem digitálního tygra, který patří k takzvané mladé Evropě. Klíčové v tomto smyslu bylo, že si digitální agendu země vzala za své. Věděli, že tímto způsobem může malá země získat na významu, zvýšit svoji konkurenceschopnost, přitáhnout investice, stát se něčím výjimečná a zajímavá. Teď jsou také ve službách a oblastech jako je e-government, elektronické občanství, elektronické volby a podobně Estonci vzorem pro ostatní státy. Škoda, že se trochu nepoučíme. Případ Estonska je totiž inspirativní a šlo by v něm najít mnoho věcí, které by ani nebyl takový problém tu implementovat. Bohužel, chybí ochota, tah na bránu, chybí tu vůdčí osobnosti, které by se o to zasloužily.
[alter-eko-discussion thesis=“2″]
Teze 3:
Blýská na lepší časy (a nebo ne?). Ne, že by měla vláda nějakou vizi, ale pochopila, že je nutné se digitalizací vážně zabývat. Jmenovala poprvé digitálního koordinátora, což je státní tajemník Tomáš Prouza (digital native, člověk, který má technologie rád a rozumí jim) a po jeho nástupu jsou vidět některé posuny k lepšímu. Otázkou je, zda – navzdory těmto pozitivním signálům – bude vláda skutečně schopna naplno podchytit a využít potenciál technologií. V této souvislosti je možné připomenout novelu zákoníku práce, která jde do sněmovny. Podle ní by měli být zaměstnavatelé povinni platit zaměstnancům, kteří pracují z domova, náklady na připojení. To na pohled vypadá hezky, ale v Česku, kde zájemcům o práci z domova dnes vychází vstříc poměrně málo firem, to může rozšíření tohoto způsobu práce nadále zkomplikovat.
[alter-eko-discussion thesis=“3″]
Digitalizace očima Luboše Mokráše
Digitalizace státní správy může být aktuálně mimo centra zájmu politiků i občanů jak píše Filip Přibáň, protože „nepálí“ jako některé jiné ožehavější problémy, ale z hlediska naší budoucnosti je klíčová. Jde jak o efektivitu našeho fungování v soukromé i ekonomické sféře, tak o přitažlivost Česka pro zahraniční investory.
Politici si to víceméně uvědomují a občas na toto téma vysloví i správné názory. Ale s praktickou realizací jsou problémy, protože chybí skutečná hnací síla, která by překonala nemalé překážky stojící skutečné digitalizaci státní správy v cestě.
Skutečnou digitalizací pak myslím efektivní propojení a komunikační otevření systémů IT nejen uvnitř státní správy, ale i ve vztahu k jejím vnějším klientům (občanům i podnikům).
Rozhovor určitě není kritikou pro kritiku, pouze konstatováním doložitelných faktů – naše pozice v EU a důvody proč jsme na této pozici jsou celkem jasné.
Stačí srovnat nás a zmíněné Estonsko: V Estonsku je možné většinu úředních úkonů vyřídit prostřednictvím počítače z domova nebo podniku – co všechno je takto možné vyřídit u nás, jak obecně přístupné tyto možnosti jsou a jak dlouho bude trvat, než se k tomuto ideálu dostatečně přiblížíme?
Problémem také je nedostatečná informovanost – i o těch možnostech, které existují, jejich potenciální uživatelé často nevědí. A v neposlední řadě roztříštěnost – o tom nejlépe svědčí zmíněných 37 státních strategií…
Předchozí díl série Digi Česko:
Digitální koordinátor Prouza: Google se státem komunikuje dobře, Seznam s tím má problém
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 KčPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)
Čtěte též
Detektivové z digitální fronty: od počítače odhalují pohyby ruských jednotek i válečné zločiny
Alter Eko: Česko není kybernetický banánistán
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
9 komentářů
Digitalizace bohužel většinu populace příliš nezajímá, tudíž politiky také ne. To, že je třeba se v oblasti digitalizace posunout dopředu je zřejmé. Především v oblasti e-governmentu patříme mezi nejhorší v Evropě. Podle indexu DESI, který hodnotí digitální úroveň členských států EU patříme na 17. místo a navíc se prudce propadáme. Bohužel digitalizace ale není téma, které by zajímalo většinovou populaci tak jako např. sociální, či migrační politika. Navíc projekt, který by podpořil digitalizaci by znamenal velké a dlouhodobé úsilí mnoha politiků napříč rezorty. Pro většinu z nich je tak mnohem jednodušší a výhodnější se zabývat „atraktivnějšími“ tématy a dělat často jednoduchá rozhodnutí, která jim přinesou politické body ihned, a navíc u velkého množství voličů. Bohužel tedy představa, že naši politici budou věnovat tomuto tématu dostatečné úsilí, aby vytvořili jednotnou strategii, kterou pak budou respektovat a pokračovat v ní i jejich následovníci je tak v nedohlednu.
Aby to šlo, musí se chtít. A tady se nechce. Nebo ne všem. Vnitro místo hledání způsobů, jak zařídit, aby to šlo, buď věc odloží, nebo rovnou řekne, že to nejde, že je to pro stát moc velké riziko (el. identita vs. privani sfera). Pravnici nemaji zadani „vymyslete jak ano“, ale „posichrujte nam zadky“
Navic jsou chlapci z ministerstva trochu odtrzeni od reality a malokdy se s kymkoli bavi aby se do reality dostali. Proto si planuji, ze jim soukromopravni subjekty budou platit za sluzby, u kterych tyto subjeky ocekavaji, ze jim naopak stat umozni vydelat (banky vs. el. identita)
Není se čemu v ČR divit, když je možné, aby v české veřejnoprávní televizi pracoval titulkář(ka), který(á) umí česky tak dobře, že napíše : „POZŮSTATKY zesnulého prvního slovenského prezidenta budou vystaveny …“ To snad i absolvent „praktické“ školy ví, že těla zesnulých se označují jako OSTATKY!
Detailisto. Podobných a ještě mnohem horších chyb zaslechnete na CT spoustu. „Taky“ se stalo již standardem, časté použití ukazovacích zájmen, nesprávné použití trpného rodu, o englismech ani nemluvě. Ostuda. Kde jsou časy kultivovaných hlasatelek. Dnes je každý spíkr a musí zaujmout.
Tedy, chtěl bych se zeptat, zda tomu tak skutečně je, nebo se jen kritizuje vláda? Protože, ve skutečnosti už státní správa už digitalizovaná je, a v systému ruka-tužka už nepracují snad nikde. Všechny agendy mají v informačních systémech. Byly problémy s jejich propojováním * ale i to se postupně řeší, dneska by si všechny ty IT agendy přitahovat základní data státních registrů.
Právnické subjekty už to mají povinně – a fyzické osoby jako možnost, totiž založiz si datovou schránku – a potom už mohou se státní správou komunikovat elektronicky, asi podobně jako v tom Estonsku.
Jak to, že digitalisace se prosazuje a přesto úředníků neustále přibývá.Ti samozřejmě udělají vše proto, aby si udrželi svá -dobře placená a né příliš námahavá místa.I tam kde digitalizace dobře funguje vede se agenda jak přes počítač tak přes papíry.
Je třeba, tam kde to jde, zakázat papírové záznamy.
Víte – odpověd je snadná, neustále přibývá zákonů předpisů směrnic a státních evidenci, které musí ti úředníci zpracovávat. Jestli by to dělali ruka-tužka, nebo to dnes pořizují do počítačů, v tom už zase tak velký časový rozdíl není. Prostě pokud přibývá těch zákonů a změn v nich, potřebuje se na to čím dál tím víc úředníků. Takže jediná možnost, tak na deset let vyhlásit stop stav a zakázat veškeré nové zákony a změny v zákonech..A pokud možno zrušit ty stáré.
Mimochodem, možná bohužel, včetně té zmíněné digitalizace, protože na to se určitě přijmou další tisíce úředníků, kteří vydavat evidovat ty elektronické průkazy či co, kontrolovat, rozhodovat, rušit, přidělovat, atd..
Kdysi, je tomu snad 40 let, jsme se s kolegou v práci snažili přijít nato, jak je možné, že s využitím digitálních technologií (počítačů)v administrativě, ekonomickém a organizačním řízení podniků a organizací, pracovníci v administravě spíše přibývají, než naopak. Vycházeli jsme z informací v tehdy ČTK vydávaných „neupravených zpráv ze světového tisku“,kde jsme se dočetli, že dvě americké firmy, který měli každá 150 pracovníků v administrativě, potřebovaly po fúzi a zavedení počítačů po pouhém jednom roce 600 úředníků k hladkému chodu společné firmy s nezměněným objemem produkce. Došli jsme tehdy k závěru, že to čemu se tehdy říkalo zavedení počítačů a dnes digitalizace, vyžaduje více úředníků proto, že zpracovává postatně více dat než před digitalizací. Je ovšem na místě otázka, jsou-li ta data k něčemu a já tom pochybuji. Ale, je zřejmě v lidské přirozenosti, že když něco jde dělat, tak se to dělá, bez ohledu na smysl oné činnosti.
Oprava “ …, které měly …