Das hat Professor Malý gemacht. Nejdřív kolaborant, potom několikanásobný vrah
Tento příběh připomíná černou noční můru. Skutečně se ale v poválečných Českých Budějovicích stal. Je důkazem krutostí, které Češi byli schopni páchat po válce na Němcích. Vypráví o člověku, který vždy „šel s dobou“. V tom nejhorším slova smyslu.
„Já jsem šel první, dveře byly normálně zavřené, když jsem je otevíral, šlo to poměrně těžce, neboť těsně za nimi, jak jsem potom zjistil, ležela jedna holčička, která nebyla ještě mrtvá a která se pravděpodobně zmítáním dostala až ke dveřím. Když jsem vešel, spatřil jsem, jak ostatní tři děti ležely hlavou dolů, v jedné řadě vedle sebe, a sice kolmo ke kamnům. Všechny byly střeleny do týla. Každé dítě mělo v týle jednu ránu. Holčička u dveří byla ještě živá, neustále plakala a zmítala se na zemi celá v krvi. Kam tato byla střelena, nevím, neboť na tu jsem nesahal, protože byla celá zalepena krví. Z kuchyně jsme vyšli zpět na chodbu a po dřevěných schodech do 3. poschodí, kde byly dva pokoje a koupelna. Nejprve jsme vešli do koupelny a z koupelny přímo do dětské ložnice. V tomto pokoji byla úplná tma, byla totiž stažena žaluzie, a když jsem rozsvítil, uviděli jsme v pravém rohu kolébku a v ní zastřelenou malou holčičku. Tato ležela na zádech a měla střelnou ránu v ústech. Z této dětské ložnice jsme prošli dveřmi do další místnosti – ložnice. V tomto pokoji byla opět úplná tma, neboť byly zase staženy žaluzie. Přecházel jsem pokojem k oknu, abych tyto vytáhl, a zavadil jsem o jednu ze zastřelených žen. Když jsem žaluzie vytáhl a otevřel hned okno, spatřili jsme u protější stěny ležeti proti sobě obě střelené ženy. Byla to Cunová a druhou ženu jsem neznal. Cunová během chvilky přišla k sobě, pravděpodobně následkem čerstvého vzduchu. Sedl jsem si k ní a ptal jsem se jí německy, kdo to udělal. Nato ona mně zcela zřetelně, což také slyšeli i přítomní příslušníci bezpečnostního sboru, odpověděla: ‚Das hat Professor Malý gemacht.‘“
„Schöne Karli Cuno“
Funkcionalistická budova městské spořitelny v rohu českobudějovického náměstí byla v roce 1942 zabavena okupačními úřady a upravena na byty pro německé úředníky a jejich rodiny.
Největší byt s terasou získal SS-Obersturmführer Karl Cuno. Rodák z Mnichova byl příslušníkem SS už od roku 1930 a v srpnu 1939 byl přidělen k budějovické služebně Sicherheitsdienstu (SD) jako zástupce velitele.
Vzhledem ke zpravodajské povaze SD se po válce nepodařilo proti Cunovi získat důkazy o konkrétních zločinech. Podle všeho si budoval vlastní síť konfidentů a získané poznatky o hospodářské situaci, náladách obyvatel i činnosti odboje sdílel s místním gestapem.
Na jaře 1942 byl zapojen do zákulisních machinací o ovládnutí pivovaru Budvar. Jeho tehdejší ředitel Ing. Miškovský byl zatčen na základě podvržených důkazů a Cuno byl 15. března 1942 – v den výročí vzniku protektorátu – jmenován komisařským správcem pivovaru s neomezenými pravomocemi.
Poválečný zatykač na Karla Cuna. Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, se souhlasem Paměť národa
Ve druhé polovině okupace byl „schöne Karli“ stále více frustrován tím, že nebyl jmenován velitelem služebny SD, a zůstal tak jen zástupcem. Množily se konflikty s nadřízenými, které vyústily v jeho odchod na frontu, kde na konci války upadl do amerického zajetí. V budějovickém bytě ale zůstala jeho manželka Paula (34 let) s dětmi Uthou (6 let), Hansem (5 let) a Karolou (15 měsíců).
Problémový pan profesor
Bývalá městská spořitelna – dějiště sedminásobné vraždy. Foto: se souhlasem Paměť národa
Sedminásobný vrah Vladimír Malý se narodil roku 1903 v Jičíně. Ve 20. letech získal doktorát z přírodních věd na Karlově univerzitě a nastoupil jako profesor přírodopisu a zeměpisu.
Gymnázia, kde působil, střídal téměř každý rok – Smíchov, Most, Náchod, Dejvice… Důvodem bylo jeho výbušné chování a také časté konflikty s kolegy a rodiči studentů, kterým vadily jeho „výchovné“ metody.
V roce 1931 se s manželkou přestěhoval do Českých Budějovic, kde až do okupace vystřídal většinu středních škol. Jeho zálibou byl tenis, ačkoliv jako pozdější „němcobijec“ měl podivuhodné přátele – například špeditéra Rudolfa Feruse (po válce bez soudu zastřelen), majitele smaltovny Hanse Westena (krajský vedoucí SdP, Sudetendeutsche Partei) nebo učitele tělocviku Karla Noska (pozdějšího příslušníka gestapa).
Začátek okupace zastihl Malého v Jindřichově Hradci, kde vstoupil do Českého svazu pro spolupráci s Němci. V roce 1940 byl přeložen do Frýdku-Místku, kde byl v říjnu 1941 zatčen gestapem v souvislosti s nálezem ilegálních tiskovin.
Po několikatýdenním věznění již nevyučoval, ale čerpal zdravotní dovolenou s plným platem. V roce 1943 nastoupil do továrny Jikov, po třech týdnech byl jmenován vedoucím montáže. V březnu 1944 přešel do laboratoří firmy Baťa, kde se zapojil do odboje. Od března 1945 pobýval v Českých Budějovicích.
České Budějovice 9. května 1945. V pozadí funkcionalistická budova městské spořitelny, kde o šest dní později dojde k sedminásobné vraždě. Zdroj: archiv autora, se souhlasem Paměť národa
Revoluční dny
Malý později tvrdil, že se na boj proti nacistům připravoval již od jara 1945 – opatřil si zbraň a kbelík barvy, kterou chtěl značit domy kolaborantů. „Jednat“ však skutečně začal až po příchodu Rudé armády 9. května. Se skupinkou pochybných osob prohledával německé byty a raboval pod záminkou hledání gestapáků.
Své „akce“ se pokusil legitimizovat nabídkou služeb bezpečnostnímu referátu RNV (Revoluční národní výbor), ale byl odmítnut. Až kontakt s nadporučíkem SNB Václavem Hrnečkem mu otevřel dveře… Dne 15. května 1945 vešel do bytu Karla Cuna, ve kterém byla jeho žena Paula s dětmi a také Anna Henschelová s dětmi Horstem (4 roky) a Franzinou (3 roky), která jako známá pobývala u Cunových.
Zavraždění Utha Cunová a Horst Henschl Zdroj: Archiv bezpečnostních složek, se souhlasem Paměť národa
Co se tehdy v bytě odehrálo? Víme to jen zprostředkovaně – nikdo krom Malého totiž návštěvu nepřežil. I když tehdejší násilnosti vůči Němcům nebyly výjimkou, vražda dvou žen a pěti dětí šokovala i tehdejší českou veřejnost. Policie čin řádně vyšetřila a znala i pachatele – ten však nebyl zatčen. Chránil ho totiž Hrneček, jedna z hlavních postav internačního tábora u Malše.
Plánek místa činu zhotovený den po vraždě. Zdroj: Státní oblastní archiv v Třeboni. Foto: se souhlasem Paměť národa
Léta mlčení
RNDr. Vladimír Malý po válce vstoupil do KSČ, spoluzakládal Svaz osvobozených politických vězňů, působil jako soudce z lidu u retribučních procesů a v roce 1945 odešel učit do Prahy. Konflikty s kolegy a žáky se opakovaly.
Původně tábor RAD (Reichsarbeitsdienst), po válce internační lágr pro Němce u řeky Malše, kde byli neomezenými pány Hrneček, Malý a další. Foto: se souhlasem Paměť národa
V roce 1951 jeho ochránce Hrneček uprchl do Západního Německa, kde ho poznali odsunutí Němci, a stal se jedním z mála Čechoslováků souzených za poválečné násilnosti. Krátce nato byl zatčen i Malý. Prokuratura měla zato, že v bytě Cuna hledal kartotéku konfidentů. Podle svědků taková kartotéka skutečně existovala, ale nikdy se nenašla.
Malý byl odsouzen k trestu smrti, po odvolání mu byl trest zmírněn na doživotí a amnestií následně na 20 let. Po 11 letech byl propuštěn a jako agent StB „Velký“ žil v Praze. Jeho svazek byl skartován po jeho smrti v roce 1984.
Autor Jan Ciglbauer ůsobí v projektu 
Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
České průšvihy 1945–1948
Publikaci, jež se věnuje období takzvané třetí republiky, můžete získat pouze jako odměnu za dar v minimální výši 699 korun na činnost redakce HlídacíPes.org.
Podpořte nezávislou žurnalistiku!
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Zlo po konci války. „Partyzáni poslední vteřiny“ kradli, vraždili a zametali stopy
Přišla na svůj první ples a uslyšela: Tahle Němka by tu neměla být
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
26 Comments
nejvetsi hajzlove vlezli ke komunistum a StBakum
Spíš si tyto zločinné organizace podobné pochybné týpky vybíraly. A pokud měli nějaké máslo na hlavě, tak ještě byli ti zverbovanci snadněji ovladatelní.
Nicméně tohle byl zločinec, námi vyšetřovaný a souzený. Němečtí zločinci, kteří páchali obdobné nebo ještě horší zločiny německým státem souzeni nebyli, protože ten stát v podstatě takovéto aktivity měl za vlastní. A i poválečné “demokratické” Německo si za těmito zločiny a jejich pachateli stálo. Viz známý osud lidických a dalších dětí odvlečených na poněmčení, u nichž udělalo Západní Německo vše, aby zůstaly nevypátrány. Což se, bohužel, v řadě případů i podařilo.
Máte pravdu. Navíc si všimněte, že “násilností se dopouštěli Češi”, ale miliony brutálně zničených lidských životů mají na svědomí “nacisté”, nikoliv Němci. Nemám nic proti tomu, když se odhalují zločiny spáchané na nevinných Němcích, ale už léta se mluví převážně jen o těchto případech a o mnohem početnějších hrůzných zločinech Němců se nemluví vůbec nebo až před půlnocí…
citát: “Němečtí zločinci, kteří páchali obdobné nebo ještě horší zločiny německým státem souzeni nebyli, protože ten stát v podstatě takovéto aktivity měl za vlastní. ”
Praxe soudů je taková,že odsuzují i stoleté za to,že v mládí seděli v kanceláři nějakého lágru.Takže r ealita je právě opačná než je ten citát.
Je to dobře ? Ne ,není to dobře ,protože nikoli nenávistí končí se nenávist.
Tyto lidi neodsoudil nacistický režim, ale až režim vzešlý z porážky Německa a jeho okupace.
Navíc naprostá většina válečných zločinců dožila v Německu, zejména západním, v pohodě, režim jim zajistil ochranu před lovci zločinců (kteří naopak byli pronásledováni mj. i policií západoněmeckého státu). A ti, kteří moc vyčnívali, byli vyexpedováni do zahraničí, zejména Jižní Ameriky, odkud se podařilo unést akorát Eichmanna, ostatní tam v pohodě dožili.
To, že Merkelová nechala teatrálně odsoudit pár naprostých nul na hranici zletilosti v době páchání “zločinu” tím, že byli režimem přiděleni jako pomocná administrativní síla do koncentráku (s nulovými pravomocemi a nulovým povědomím o činnosti této instituce jako celku), na věci absolutně nic nemění. Jen o to silněji řve skutečnost, že opravdoví vrazi s rukama od krve až po ramena dožili v pohodě, např. v péči západoněmeckou vládou podporované organizace Stille Hilfe.
Vaše ochota lhát jen abyste pošpinil národ německý a obhájil benešovsko-bolševický režim je až patologická.
Co konkrétního nepravdivého jsem uvedl, soudruhu Staline?
Soudruh Pergil zde nevynechá jediný článek, aby diskusi pod ním mohl zamořit svou prolhanou komunistickou propagandou. To, že někdo píše o poválečných zločinech Čechů, vůbec neznamená, že by omlouval předchozí zločiny Němců. Povraždění žen a dětí v jejich domově je odporným zločinem i v případě, že jejich otec byl esesák. A není pravda, že by v Německu nacistické zločiny nestíhali – sice ta denacifikace měla svoje peripetie, ale rozhodně dopadla lépe než u nás dekomunizace po 1989.
Denacifikace v Německu nedopadla o mnoho lépe než dekomunizace v Československu.
Povraždění žen a dětí jistě je odporný zločin, ale rozdíl je v tom, že v Československu, i poválečném, to zločin byl, zatímco v Německu to byla norma chování.
Ano pane Kroulíku, v tom, že soudruh Pergil zde nevynechá jediný článek, aby diskusi pod ním mohl zamořit svou prolhanou komunistickou propagandou, máte pravdu. Pouze bych chtěl upřesnit, že pod nickem A. S. Pergill nepracuje pouze jeden člověk, neboť ve stejném čase dokáže reagovat pod dvěma různými články současně. Musí být ti A. S. Pergillové minimálně dva, možná více. A co se dekomunizace u nás týče, tak ta bohužel neproběhla vůbec.
Skeptiku, zatím jsem nezjistil, že by se tu za mě někdo vydával. Některé diskusní příspěvky si připravuji v textovém editoru, který má víc možností než zdejší aplikace pro diskusi (a je to tudíž pohodlnější), a pak je opravdu mohu vložit do diskuse poměrně rychle po sobě.
Zatím jsem nezjistil A. S. Pergillové, že by se za vás musel někdo vydávat, když jste tým. Výmluvy nebo pohádky s textovým editorem si rovněž strčte za pokrývky hlavy, stejně jako Novobabylonskou říši.
To není výmluva, to prostě funguje. Jsem líný psát delší text v relativně primitivní aplikaci, když mám k dispozici docela kvalitní textová editor, na který jsem navíc zvyklý.
.
A něco si o té historii přečtěte. Zoufale vám chybí všeobecný rozhled.
A zajeďte si podívat se na monumentální Ištařinu bránu v jednom z muzeí v bývalém východním Berlíně. Ta byla právě součástí tehdy zcela nedobytného babylónského opevnění, leč vůdcové takto opevněného města sami zavinili, že Babylóňané ji otevřeli Peršanům a ještě zakryli příšery na jejích stěnách, aby se nevylekali a určitě do města vstoupili.
A. S. Pergillové, když jsem ukázal vaši výmluvu na textový editor svému synovi a vysvětlil jsem mu, k za jakým účelem jej údajně podle vašeho tvrzení používáte, začal se smát a kroutit hlavou. Nevím kdo z vašeho týmu tuto pitomost vymyslel a je mi to už jedno. Já počítačovým expertem nejsem, můj syn však ano. Tak že si své tvrzení o textovém editoru máte prý skutečně umístit za pokrývky vašich hlav, pokud tam ještě najdete místo. Vašimi hloupými odkazy na Novobabylonskou říši pouze naplňujete metody ruské propagandy podle druhého D Distort-překroucení a třetího D Distract-odvedení pozornosti od vás a vámi používaných metod. Tu knihu od Elliota Higginse si přečtěte. Je mnohem aktuálnější než Novobabylonská říše a nebudete kvůli ní muset jezdit do Berlína.
Pak je váš expertní syn pěkný trouba, je mi líto: Pokud si odpovědi (víc) přednapíšu v textovém editoru do nějakého souboru (dělám to hlavně tam, kde musím kvůli některým faktům pátrat na internetu), pak mi opravdu stačí přepínat mezi články a copy paste vkládat diskusní příspěvky. A jsem schopen vložit i víc během jedné minuty.
MMCH, redakční systémy zpravidla neumožňují vkládat diskusní příspěvky pod stejnou identitou z různých počítačů.
Nevím, který ruský hacker vám tuto výmluvu poradil A. S. Pergillové, ale mohu vás ujistit, že po těch všech lžích, kterých se mi během let sledování vašich příspěvků dostalo, budu určitě věřit svému synovi a ne vám. Nejsem počítačovým expertem, ale intuici mám ještě dobrou a lež poznat ještě dokážu.
Ano, to máte pravdu. Dnes by je mnozí oslavovali jako hrdiny…
Někteří si to členství v KSČ a důstojnickou hodnost v tajné bolševické službě, dokázali “odpracovat”. Lid je má rád dodnes.
Po revoluci skočili do ODS.
Tam skončili 2 (slovy dva), soudruhu. U socanů tvořili 50 % osazenstva.
Tak počítat fakt neumíte. Přidejte tři nuly a pořád to bude málo…
Havel, Pithart, Pavel, Rychetský, a mnoho jiných. Dnes se jim kdekdo klaní a stavějí jim lavičky.
čučkař, bureš, konečníková jsi chtěl říct, soudruhu. O tom, že se jim klaníš není pochyb.
Byli a jsou lidé, kteří si důvod k týrání a zabíjení slabých vždy najdou.
Autoři uvádějí nepřesné názvy. Nejednalo se o vraždění v Městské spořitelně, který bývala v Krajinské ulici, ale o Záložnu českobudějovickou na náměstí, v níž byly za Protektorátu také byty.
https://encyklopedie.c-budejovice.cz/clanek/mestska-sporitelna
Antifašisté mají s fašismem společného víc než ti,kterým je to vuřt.Antifašisté by se měli považovat za osoby podjaté,inklinující ke mstě,zpravidla násilné.Kupodivu si cíle vybírají mezi těmi,kteří se narodili dávno po válce.Viděli jsme to před pár dny i zde,kdy autor jednoho článku hanobil jakousi skupinu používající Svatoplukovy pruty ve znaku coby skupinu fašistickou,že mu to cosi připomínalo . Z takto vágních důvodů se pak stává mnoho zla,neboť se proti tomu nelze bránit.