Uživatel

Post Bellum

Jsi zrádce socialismu, odsoudili ho svazáci. Do sametové revoluce zbývalo pár dnů

Dne 9. listopadu 1989 hlasovali studenti čtvrtého ročníku gymnázia v Táboře na pokyn ředitele školy a třídní učitelky pro okamžité vyloučení nepřítomného studenta Ondřeje Tichého ze všech studentských organizací SSM. Tichý se totiž údajně dopustil nanejvýš zavrženíhodného činu: zradil socialismus, emigroval do západního Německa. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.

Komunisté ho nespravedlivě věznili třináct let. Havlova amnestie přišla tři týdny před koncem trestu

Když se 17. listopadu 1989 začala hroutit v Československu komunistická vláda, byl Josef Römer ve vězení ve Valdicích. Dostal se tam, aniž by cokoli provedl, věznili ho téměř 13 let. Jeho případ patří k nejotřesnějším příkladům politické perzekuce v normalizačním Československu – je vysoce výmluvnou zprávou o povaze tehdejšího státního zřízení. Zachytily ho Příběhy 20. století.

Ženy ve válce: „Chtěla jsem umřít, tak jsem si lehla na sníh. Prý je to dobrá a lehká smrt.“

Něco přes tři tisíce žen vstoupilo v Sovětském svazu v letech 1943 – 1944 do československých jednotek. Podkarpatské Rusínky, volyňské Češky, dělnice z továren, vězeňkyně gulagů a další. V armádním sboru sloužily nejčastěji jako kuchařky, v prádelně, jako zdravotnice, spojařky. Právě jim se tentokrát věnují Příběhy 20. století.

„Zamknout v hlavě šuplíček s nápisem rodina.“ Jak přežívali političtí vězni brutalitu komunistů

Dietricha Kocha držela tajná policie dva roky ve tmě, László Regéczy-Nagy kličkoval před sovětskými tanky v Budapešti a Władysław Frasyniuk čelil v Polsku brutálnímu násilí i výhrůžkám. Před třiceti lety se komunismus v Evropě zhroutil. V Polsku, Maďarsku a východním Německu se předtím režimu stavěly na odpor tisíce lidí, kteří nasazovali své životy, trpěli ve vězeních. Osudy tří z nich …

„V Osvětimi nebyli ptáci ani stromy.“ Miloš Gut-Dobrý přežil ghetto i koncentrační tábor

Svou pozdější ženu poznal v terezínském ghettu. Společně prošli také koncentračním táborem v Osvětimi-Birkenau: „Hnali nás v pětistupech nocí a já si připadal jak v hororu. Všechno šlo strašně rychle,“ vzpomínal Gut, který si později německou variantu svého příjmení nechal změnit na českou. „Gut – to je německy a já měl Němců po krk,“ vysvětloval.

Vlakem přes železnou oponu. Útěk s make-upem a na cizí pas jako z dobrodružného filmu

V roce 1982 požádal uprchlík z Československa Jindřich Tomeš o politický azyl ve Francii. Byl signatářem Charty 77 a do „kapitalistického“ zahraničí se dostal tajně, s cizím francouzským pasem, poté, co uprchl od soudu a měsíce se skrýval. Zachránila ho Francouzka Carole Paris, která projevila odvahu a důmysl, hodné postav z románů Johna Le Carré.

Válku chtěl přežít v díře ve slovenských horách. Na poslední výpravě pro jídlo ho zatkli Vlasovci

Alexandru Gajdošovi šlo za 2. světové války nejméně třikrát bezprostředně o život. Zachránili ho přitom lidé, od kterých pomoc rozhodně čekat nemohl: nacistický velitel věznice ho za podivných okolností propustil. Podruhé ho důstojník wehrmachtu bránil před podřízenými, kteří ho chtěli popravit. Do třetice ho nacistický kolaborant varoval před nočním útokem na opilé partyzány.

Vzpoura v Treblince: zoufalý boj lidí zbavených téměř už všeho lidského

Před šestasedmdesáti lety, 2. srpna 1943, vypukla vzpoura ve vyhlazovacím táboře Treblinka ve východním Polsku. Patří k nejvýznamnějším činům protinacistického židovského odboje – a jedním z mála lidí, kteří se jí zúčastnili a přežili, byl československý občan Richard Glazar (1920-1997), pozdější autor dnes již slavné knihy Treblinka, slovo jak z dětské říkanky. Jeho vzpomínky přinesly Příběhy 20. století.

Reklama