Uživatel

Post Bellum

Kvůli doktorátu jsem se musel naučit Internacionálu, vzpomíná jeden z posledních letců RAF

Tomáš Lom je jedním z posledních žijících československých letců, kteří za 2. světové války sloužili v britské RAF. Přežil požár letadla i výbuch bomby. Po návratu domů nakonec vstoupil do KSČ, v době, kdy řada jiných bývalých letců mířila naopak do vězení coby údajní západní špioni. Jeho vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

Sedláci protestovali proti komunistům, pak přišlo zatýkání a monstrproces. Dnes farmaří jejich děti

Koncem roku 1949 chodili okolo Dobrušky od statku ke statku kontroloři povinných odvodů a lidé se proti nim bouřili. Nakonec se před Okresním národním výborem ve městě sešlo asi 250 protestujících. Otec Václava Daška v následném procesu dostal dvacet let. Vzpomínky dětí sedláků, které po revoluci navázaly na starou rodinnou tradici, patří do Příběhů 20. století.

Jak StB „pečovala“ o zahraniční novináře. Vypuštěné pneumatiky, zastrašování i dotěrné pokojské

Americký novinář Jolyon Naegele, syn německého otce a anglické matky, před třiceti lety působil jako zpravodaj Hlasu Ameriky pro střední a východní Evropu. Jeho líčení pádu komunismu v Československu a v dalších zemích je pozoruhodné tím, že se v něm spojuje nadhled cizince ze svobodného západního světa a hluboká znalost místních poměrů. Patří do Příběhů 20. století.

Za vyprávění o SSSR dva roky v uranovém lágru. Válečné příběhy volyňských Čechů

Jaroslav Dlouhý a Josef Holec byli během 2. světové války donuceni narukovat do Rudé armády. Dlouhý se později účastnil bojů na Dukle: „Tam jsme bojovali po čtyřech, plazili jsme se do kopců,“ vzpomínal. Holec zase lidem po válce vyprávěl, co zažil na Ukrajině pod bolševickou správou – a dostal dva roky v uranovém lágru. Jejich vzpomínky jsou …

„Jak to přečetli na Hlasu Ameriky, tak mě sebrali,“ vzpomíná bývalý mluvčí Charty 77

Disident, evangelík Jan Kozlík se narodil v roce 1946 ve Mšeně u Mělníka. V únoru 1977 podepsal Chartu 77 a o pět let později se stal jedním z jejích mluvčích. „Vůbec největší strach jsem ale měl, když někdo v neobvyklou dobu zazvonil u dveří,“ popisuje Kozlík šikanu komunistické Státní bezpečnosti. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.

Jsi zrádce socialismu, odsoudili ho svazáci. Do sametové revoluce zbývalo pár dnů

Dne 9. listopadu 1989 hlasovali studenti čtvrtého ročníku gymnázia v Táboře na pokyn ředitele školy a třídní učitelky pro okamžité vyloučení nepřítomného studenta Ondřeje Tichého ze všech studentských organizací SSM. Tichý se totiž údajně dopustil nanejvýš zavrženíhodného činu: zradil socialismus, emigroval do západního Německa. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.

Komunisté ho nespravedlivě věznili třináct let. Havlova amnestie přišla tři týdny před koncem trestu

Když se 17. listopadu 1989 začala hroutit v Československu komunistická vláda, byl Josef Römer ve vězení ve Valdicích. Dostal se tam, aniž by cokoli provedl, věznili ho téměř 13 let. Jeho případ patří k nejotřesnějším příkladům politické perzekuce v normalizačním Československu – je vysoce výmluvnou zprávou o povaze tehdejšího státního zřízení. Zachytily ho Příběhy 20. století.

Ženy ve válce: „Chtěla jsem umřít, tak jsem si lehla na sníh. Prý je to dobrá a lehká smrt.“

Něco přes tři tisíce žen vstoupilo v Sovětském svazu v letech 1943 – 1944 do československých jednotek. Podkarpatské Rusínky, volyňské Češky, dělnice z továren, vězeňkyně gulagů a další. V armádním sboru sloužily nejčastěji jako kuchařky, v prádelně, jako zdravotnice, spojařky. Právě jim se tentokrát věnují Příběhy 20. století.

„Zamknout v hlavě šuplíček s nápisem rodina.“ Jak přežívali političtí vězni brutalitu komunistů

Dietricha Kocha držela tajná policie dva roky ve tmě, László Regéczy-Nagy kličkoval před sovětskými tanky v Budapešti a Władysław Frasyniuk čelil v Polsku brutálnímu násilí i výhrůžkám. Před třiceti lety se komunismus v Evropě zhroutil. V Polsku, Maďarsku a východním Německu se předtím režimu stavěly na odpor tisíce lidí, kteří nasazovali své životy, trpěli ve vězeních. Osudy tří z nich …

„V Osvětimi nebyli ptáci ani stromy.“ Miloš Gut-Dobrý přežil ghetto i koncentrační tábor

Svou pozdější ženu poznal v terezínském ghettu. Společně prošli také koncentračním táborem v Osvětimi-Birkenau: „Hnali nás v pětistupech nocí a já si připadal jak v hororu. Všechno šlo strašně rychle,“ vzpomínal Gut, který si později německou variantu svého příjmení nechal změnit na českou. „Gut – to je německy a já měl Němců po krk,“ vysvětloval.

Reklama