V roce 2008 jsme s kameramanem vylezli na věž kostela sv. Jiří v Horním Slavkově. Byl z ní dobrý výhled na zpola zasněženou krajinu a na hřbitov, kde leží těla pěti zastřelených politických vězňů, kteří v neděli 15. října 1951 uprchli ze slavkovské šachty číslo 14. Připomíná je malá pamětní deska, na níž lze číst jména: Jan Trn, Jan Úlehla,

Za pár dní uplyne 40 let od tragické smrti studenta brněnské architektury Pavla Švandy. Jeho tělo bylo nalezeno 10. října 1981 na dně propasti Macocha, zemřel asi o týden dřív. Policie brzy uzavřela vyšetřování, s tím, že 22letý mladík spáchal sebevraždu. Švandovi nejbližší tomuto vysvětlení neuvěřili – a stejně jako mnozí lidé z protikomunistické opozice byli, nebo dodnes

V polovině 50. let se v Leopoldově na jedné cele potkali dva devatenáctiletí nedovzdělaní chlapci, Miroslav Froyda a Jozef Babiak, odsouzení za pokus o ilegální přechod hranic. Po více než deseti letech kriminálu vyšli s vědomostmi vysokoškoláků a s několika důkladně propočítanými vynálezy. Například chtěli zkonstruovat plovoucí motor pro vodní lyžaře. Vynálezy se jim na svobodě zrealizovat nepodařilo, nenašli příležitost,

Před osmdesáti lety vstoupilo v protektorátu Čechy a Morava v platnost následující policejní nařízení: „Židům, kteří dovršili šestý rok života, je zakázáno ukazovati se na veřejnosti bez židovské hvězdy,“ která „pozůstává ze šesticípé hvězdy velikosti dlaně, černě vytažené, ze žluté látky s černým nápisem Jude. Budiž nošena viditelně pevně přišita na levé náprsní straně části oděvu.“

Devatenáctiletý Miroslav Froyda v roce 1953 utekl na Západ během svazácké brigády v JZD při žních u Vranova nad Dyjí. Tři týdny se na tuto chvíli připravoval. V přesnou chvíli střídání pohraničníků na věži s kamarádem vystartovali přes pole na hranici. Pomocí dřevěného žebříku od posedu zdolali ostnaté dráty s vysokým elektrickým napětím a šťastně se dostali do Rakouska. Když

Když byl Zdeněk Klíma kluk, bylo mu divné, že u nich v bytě nejsou skoro žádné věci, které by připomínaly rodinnou minulost. V domácnostech u kamarádů to bylo jiné, našly se tam staré časopisy, knihovny, porcelán, památky na prarodiče. „Ptal jsem se maminky – a řekla, že její rodina o všechno přišla… Později jsem už věděl, že

Vesnice Ledochovka ležela na Volyni, v ostrožském okrese. Jméno dostala podle šlechtického rodu Ledóchowských, před válkou v ní žilo 51 českých rodin, 15 polských, čtyři ukrajinské a jedna židovská. Oblast tehdy patřila Polsku. Hlavou jediné židovské rodiny byl Ajzyk Rivec. Když pracoval u hraběte Augusta Ledóchowského jako šafář, vzal si za ženu osmnáctiletou Soňu Chyšovou. Hrabě mu

Jednoho srpnového dne roku 1965 se na vlnách Jaderského moře houpal nafukovací člun a v něm pět lidí: pětašedesátiletá Marie Fischlová, její dcera Helena Kosková s manželem Ivem a jejich čtyřletá holčička Eva. Všichni přicestovali z Československa do tehdejší Jugoslávie a pokoušeli se o útěk do Itálie.

Na kraji Boskovic stojí domek, bývalá hájovna. Žije v něm jednadevadesátiletá Marie Henzlová, rozená Švecová, která se za 2. světové války zachovala neobyčejně statečně. Gestapo se jí pomstilo. Zavraždilo takřka celou její početnou rodinu. Marii bylo tenkrát čtrnáct let.

Před třiceti lety, v neděli 30. června 1991, se po celém Československu rozezněly sirény a zvony: oslavoval se konec sovětské okupace. Životní zlom to byl i pro Alexeje Ženatého (tehdy Kuzevanova). Ten o několik měsíců dřív dezertoval ze sovětské posádky a po dramatickém ukrývání v Československu získal politický azyl.