Eduard Marek v březnu oslavil 102 let. Patří mezi nejstarší a nejrespektovanější pamětníky skautského hnutí. Věznili ho nacisté i komunisté. Za odboj si odseděl sedm let. Je nositelem mnoha medailí a ocenění.

Jednoho podzimního dne roku 1969 nasedli sedmatřicetiletý František Kolečkář, jeho žena a tři děti do wartburgu a odjeli do emigrace: nejdřív do Rakouska a potom do USA. František pracoval jako nástrojař v továrně Let Kunovice a po sovětské okupaci usoudil, že má poslední možnost zařídit sobě i své rodině svobodný život.

Začínal rok 1973. Politická vězenkyně Anna Koutná seděla tehdy v kriminále v Opavě, doma měla dvě dcery a muže, odsouzeného ve stejném vykonstruovaném procesu ke kratšímu trestu. Nejdřív se Anna dozvěděla, že manžel zmizel – a krátce poté, že za nejasných okolností zemřel. Jako absolvent kurzu na Sibiři byl „nositelem vojenského i státního tajemství“, a mohl proto …

Tábor ve Svatobořicích u Kyjova měl dlouhou historii. Od roku 1914 jím postupně prošli uprchlíci z Haliče, prvorepublikoví četníci, uprchlíci před nacismem a po okupaci Československa i Židé či rodiny odbojářů. Příběhy 20. století přibližují osudy dvou dívek, které lágrem prošly v dětském věku. Jedna proto, že rodiče byli čeští vlastenci, druhá kvůli tomu, že rodiče byli Němci.

Dvacetiletý Miroslav Hampl v roce 1952 pronesl na důl civilní šaty, převlečenému politickému vězni předal vypůjčenou legitimaci zaměstnance a provedl ho přes bránu. Za pár týdnů chtěl útěk zopakovat a na Západ uprchnout sám. Už se mu to ale nepovedlo, udal ho kamarád a putoval na tři roky do lágru Ležnice. Jeho vzpomínky patří do Příběhů …

Moji rodiče i bratr už leží na hřbitově v Přibyslavi. Jsem poslední, a i proto má snad smysl, abych něco vyprávěl. Kdo jiný by mohl? říká výtvarník Miroslav Koval v Příbězích 20. století. Historie jeho rodiny patří k těm, které ukazují československá 50. léta v pravém světle – jako velmi kruté období, v němž komunistický aparát likvidoval a rozkládal celé rodiny „třídních …

Měl jsem dva světy, vzpomíná v Příbězích 20. století na dětství v Sudetech Walter Sitte, rodák z německé protifašistické rodiny. Doma nacisty pohrdali, ve škole ale musel zpívat jejich hymnu. Rodina po válce neodešla do Německa a zažila šikanu od nových přistěhovalců v pohraničí. Když pak Sitteho rodiče odejít chtěli, komunisté už je nepustili. Jeho matka se proto ze zoufalství …

Petr Weber vyrůstal nedaleko Plzně, vystudoval v Praze a poté v Moskvě jadernou fyziku. Přišel na svět pravděpodobně 1. března 1942 v ghettu v polském městečku Bochnia, ležícím nedaleko Krakova. Tehdy se jmenoval Jehuda Leib Preiss, jeho rodiče byli polští Židé: matka Lola (rozená Königsbergová), otec Aaron Preiss, povoláním úředníci. Vzpomínkám Petra Webera se věnují Příběhy 20. století.

Alois Dubec, voják protektorátního, tzv. vládního vojska, v roce 1944 dezertoval v italských horách k partyzánům. Zúčastnil se s nimi i masakru německých důstojníků u vesnice Borno u Milána. Zastal se dvou zajatců, které partyzáni chtěli popravit, a přes hory s nimi došel až do uprchlického tábora ve Švýcarsku. Jeho vzpomínky patří do Příběhů 20. století.

V roce 1942 pracoval třiadvacetiletý Jiří Richter u sedláka nedaleko Rakovníka a současně byl členem odbojové skupiny. Byl Žid, ale nenosil hvězdu, s pomocí falešných dokladů se dokázal vyhýbat perzekuci. Když zjistil, že jeho rodiče musí odejít do transportu do ghetta Terezín, vrátil se domů do Prahy a nastoupil s nimi do vlaku, protože je nechtěl nechat …