Alois Sedlář (6. ledna 1907 – 9. května 1987) byl řezník a hospodář z paseky neboli samoty, kde se říká Na Kuželku – je to ve Vlčkové, nedaleko Zlína. Žil tam s manželkou Karolínou a třemi dcerami: Bohumilou, Ladislavou a Ludmilou. Po německé okupaci se s pozoruhodnou samozřejmostí zapojil do odboje, příběh jeho rodiny patří do moravské partyzánské historie.

Bývalá komunistka Otta Bednářová v roce 1979 dostala tříletý trest za práci pro disent. Odseděla si sedmnáct měsíců a propustili ji s podlomeným zdravím. Známou se stala ještě během společenského tání v 60. letech jako reportérka kritického televizního pořadu Zvědavá kamera. Svůj život popsala pro projekt Příběhy našich sousedů.

O Vánocích roku 1953 se konal v Českých Budějovicích soud, před kterým se hájila boromejka Terezie Bílková, řeholním jménem Edigna. Komunistický soudce, známý vysokými tresty za „politické“ zločiny, se nad ní překvapivě slitoval. Vyzáblou dívku vážící 40 kilo, zmučenou tuberkulózou a devítiměsíční samotkou, poslal do ženské věznice v Pardubicích mezi vražedkyně, zlodějky a prostitutky „jen“ na tři

Když komunisté na počátku 50. let kolektivizovali český venkov, nechtěli se Bláhovi z jihočeské Smetanovy Lhoty vzdát svého dvanáctihektarového hospodářství a vstoupit do družstva. Statek patřil prarodičům Magdy Konvalinové, která tam dodnes žije. Místní komunisté na rodinu nevybíravě tlačili a Magdin otec František byl v roce 1953 poslán do vězení pro údajnou protistátní činnost.

Ve sklepě domu Jána a Evy Mozolákových ve vesnici Krajné na západním Slovensku byl v letech 1944-1945 sklepní úkryt. Za falešnou zdí, v prostoru jeden a půl krát pět metrů, přebývalo devět židovských uprchlíků včetně rodiny Steinerovy, další se ukryli opodál. Nynějšímu košickému rabínovi Jossimu Steinerovi (někdy bývá jeho jméno psáno Yossi) bylo tehdy devět let.

V roce 1982 židovský sedlák ze Šumavy František Schnurmacher natočil nahrávku, kde vypráví o osudech své rodiny za 2. světové války. On a jeho příbuzní skončili v koncentračních táborech Terezín, Osvětim a Schwarzheide. Téměř nikdo z nich nepřežil, na rozdíl od židovské dívky ze sousedství, se kterou se František chtěl oženit už před válkou, a kterou si nakonec

Když se studenti Fakulty architektury Vysokého učení technického (VUT) v Brně v listopadu 1989 dozvěděli, že komunistická policie brutálně zbila demonstranty na pražské Národní třídě, vzbouřili se a začali stávkovat. Pro trojici studentských vůdců to byl ale teprve začátek letitých soudních tahanic, které skončily až v roce 2014.

Jako student byl Ladislav Bém na koleji sousedem zastřeleného Jana Opletala, v pátém patře pražských Hlávkových kolejí měli pokoje vedle sebe. Za účast na Opletalově pohřbu během nacistické okupace se dostal až do koncentračního tábora. Po válce šéfoval v uranových dolech na Příbramsku a skutečnou tvář komunismu prý poznával teprve postupně.

V době pandemie používají politici, novináři a dokonce i zdravotníci poměrně často válečné výrazy: jsme teď „v boji s virem“, musíme se „proti nepříteli sjednotit“ a „vyhrát válku“; abychom znali situaci na bojišti, promlouvají k nám lékaři „z první linie“. S militantním slovníkem se však emoce nejen vyjadřují, ale také vyvolávají. A jakkoli je koronavirus vážná a v některých

Bernard Papánek bojoval za 2. světové války u Tobruku i Dunkerku a v šedesátých letech emigroval do Izraele. Jeho osud byl proto až donedávna téměř zapomenut. Letos v lednu oslavil sté narozeniny a patří k našim nejstarším žijícím veteránům. Jejich památku připomíná 11. listopadu Den válečných veteránů.