Vnitrostátní uprchlíci v Etiopii. Kvůli konfliktu muselo opustit domov na milion lidí
Profimedia.cz,

Co kvůli Covidu nebylo vidět: Válka v Etiopii, Trumpův úspěch na Blízkém východě a nesmrtelná levice

I když to tak na první pohled nevypadá, svět se kvůli koronaviru nezastavil. Kvůli pandemii nemoci Covid-19 však zůstala stranou zájmu veřejnosti i médií řada událostí, které by si pozornost rozhodně zasloužily. Mezi nimi je například historické sbližování Izraele s jeho arabskými sousedy nebo zuřící válka v Etiopii.

Koronavirová pandemie a volby amerického prezidenta byly mediálně nejpokrývanější světové události roku 2020. V jejich světle ale, snad s výjimkou válečného konfliktu v Náhorním Karabachu a několik měsíců trvajících protestů proti režimu Alexandera Lukašenka v Bělorusku, zapadly další důležité události. HlídacíPes.org některé nejzásadnější vybral v následujícím přehledu.

Abrahámovy dohody

Jméno amerického prezidenta Donalda Trumpa média skloňovala především v souvislosti s prezidentskými volbami v USA a Trumpovým popíráním jejich výsledků. Poněkud nespravedlivě tak zapadl jeden z jeho významných počinů v zahraniční politice: zprostředkování diplomatických vztahů mezi Izraelem a čtyřmi arabskými zeměmi.

V rámci vztahů na Blízkém východě jde o obrovský posun vpřed. Existenci Izraele uznávaly z Ligy Arabských států doposud pouze Egypt a Jordánsko. Po 15. září 2020 se k nim na základě tzv. Abrahámových deklarací připojily také Spojené arabské emiráty a Bahrajn. V návaznosti na ně pak diplomatické vztahy s Izraelem navázaly ještě v říjnu Súdán a v prosinci Maroko. Omán po porážce Trumpa ve volbách své plánované připojení zrušil.

Zářijovému podpisu deklarace, jež nese jméno společného židovského i muslimského proroka, předcházela intenzivní a utajená vyjednávání amerických diplomatů napříč arabským světem. Spojené arabské emiráty nakonec uznaly Izrael za slib, že židovský stát neanektuje, alespoň prozatím, okupovaná palestinská území na Západním břehu. To byl plán, který nově zvolená izraelská vláda v čele s premiérem Netanjahuem představila letos v létě.

Hrozilo, že anexe by mohla způsobit další vlnu násilí na Blízkém východě. Trumpovi a jeho administrativě, která s židovským státem udržovala výborné diplomatické vztahy, se místo toho podařilo vyjednat počínající, jakkoliv zatím opatrnou, spolupráci mezi Izraelem a jeho dosavadními arabskými nepřáteli.

 

 

Deklaraci podepsaly na Arabském poloostrově sice zatím jen Spojené arabské emiráty a Bahrajn, podle kusých informací, které unikly do médií, probíhají ale také zákulisní vyjednávání se Saúdskou Arábií. Deklaraci nicméně odmítli Palestinci. Neřeší totiž podle nich klíčovou otázku mírového soužití na Blízkém východě, tedy právě jejich vztah s Izraelem.

Za „politickou výkladní skříní“ Abrahámových dohod se skrývají další, které už ale mají primárně obchodní charakter. Právě byznys sehrál v úspěšném podpisu deklarací velkou roli. Spojené státy prodaly do Spojených arabských emirátů velké množství zbraní, začalo fungovat letecké spojení mezi Tel Avivem a Dubají. Emiráty plánují v Izraeli nakupovat technologické a fintechové společnosti. Izrael přes Dubaj získá přístup do dalších muslimských zemí, kam zatím jeho firmy nemohly.

Kromě normalizace vztahů mezi Židy a Araby a vzájemných ekonomických výhod mají Abrahámovy dohody ještě bezpečnostní aspekt – větší tlak na jejich společného nepřítele, kterým je šíitský Írán.

Zhoršení vztahů s Íránem

V rámci americko-íránských a izraelsko-íránských vztahů přinesl rok 2020 naopak zásadní zhoršení. Hned 3. ledna zabil americký dron v Iráku vůdce speciálních jednotek Quds íránských revolučních gard a druhého nejvlivnějšího muže v zemi, generálmajora Kásima Sulejmáního. Írán na to reagoval vybombardováním americké základny v Iráku, kde se zranily desítky amerických vojáků. Napětí se vrátilo v dubnu, kdy několik íránských rychlých člunů obtěžovalo americké válečné lodě v Perském zálivu. Vůdci obou zemí si vyměnili výhružné vzkazy přes sociální sítě, načež Írán vypustil do vesmíru svůj první vojenský satelit. To znepokojilo Spojené státy kvůli zlepšení schopnosti Íránu cílit rakety dlouhého doletu.

Washington uvalil na Írán nové sankce v rámci proklamované kampaně „maximálního tlaku“. S končícím volebním obdobím Donalda Trumpa se chytil příležitosti také Izrael a na konci listopadu nechal zavraždit prominentního íránského fyzika Mohsena Fachrízádeha. Ten měl být klíčovou osobou ve vývoji íránské atomové zbraně. Íránský prezident slíbil, že jeho smrt pomstí a jeho země se ještě více odklonila od podmínek jaderné dohody domluvené v roce 2015 prezidentem Obamou. Zlepšení vztahů s Íránem je tak jedním z plánů nově zvoleného amerického prezidenta Joe Bidena pro příští rok.

Propad cen ropy

S Blízkým východem souvisí ještě jedna mediálně opomíjená událost – zásadní pokles cen ropy. Vypuknutí pandemie Covidu-19 zasáhlo ekonomiky států po celém světě, což se odrazilo ve snížení poptávky po ropě.

Saudská Arábie navrhla na březnovém zasedání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), aby členské státy a přidružené země v rámci OPEC+ snížily společnou těžbu ropy o 1,5 milionu barelů denně, a pomohly tak stabilizovat klesající ceny. Rusko, které je členem OPEC+ a třetím největším producentem ropy na světě, ale tento plán odmítlo. Výsledkem byl konec šestileté rusko-saúdskoarabské politické spolupráce.

Rijád pak snížil vývozní ceny ropy a zvýšil produkci, což přivodilo pokles cen ropy. Americký ropný trh pak v dubnu zažil jeden z nejhorších dnů ve své historii. Státy OPEC a OPEC+ se nakonec dohodly na snížení globální produkce ropy o 9,7 milionu barelů, což ceny ropy pomohlo mírně zvýšit, přesto zůstávají na konci roku 2020 o 30% nižší než na jeho začátku.

Válka v Etiopii

Česká média podrobně informovala o válečném konfliktu v Náhorním Karabachu, zcela stranou zájmu ale zůstává jiný ozbrojený konflikt, který může mít dopad na stabilitu celého Afrického rohu. Začátkem listopadu vyslal etiopský premiér Abiy Ahmed jednotky federální armády do severní etiopské provincie Tigraj, která odmítá uznat legitimitu jeho vlády.

Ahmed – držitel loňské Nobelovy ceny míru, kterou získal za rozsáhlé politické reformy – totiž kvůli koronavirové pandemii posunul lokální volby, s čímž nesouhlasila Tigrajská lidově osvobozenecká fronta (TPLF). Její členové se dříve výrazně podíleli na vedení země. Právě Ahmedovy politické reformy ale TPLF donutily odejít z vládní koalice.

Tigrajci si stěžovali na politické čistky. Vláda tvrdí, že šlo o nutná protikorupční opatření, která mají jednu z nejlidnatějších zemí Afriky vyvést ze situace, kdy ji ovládala jedna národnostní menšina. Tigrajci tvoří zhruba 6% etiopské populace, zatímco Amharové a Oromové, ke kterým patří i současný premiér, přes polovinu.

Tigrajci se rozhodli na protest proti federální vládě uspořádat v září vlastní volby. Premiér reagoval vysláním armády. Za několik týdnů padlo v krvavých bojích na obou stranách několik set vojáků, ale i civilistů. Poslední zpráva OSN zmiňuje masové porušování lidských práv. Z oblasti už uprchlo přes 95 000 lidí a pozorovatelé se obávají rozšíření konfliktu i do jiných částí země, protože větší autonomii požadují i některé další regiony.

Jihoamerická levice nekončí

Mediálně opomíjený zůstává také vývoj v jihoamerických zemích. Tam se stále daří levici, kterou v říjnu posílil nově zvolený prezident Bolívie Luis Arce. Ekonom, který dvanáct let působil jako ministr hospodářství v socialistické vládě uprchlého exprezidenta Eva Morálese, dal po svém zvolení najevo, že chce pomoct levicovým lídrům v regionu a posílit vztahy s Kubou a Venezuelou.

Ta se stále zmítá v chaotickém „prezidentském dvojvládí“, kde bojují o moc prezident Nicolás Maduro a lídr opozice Juan Guaidó. Ten sice nemá žádnou faktickou moc, ale je podporován Spojenými státy a po loňských volbách, které označil za zmanipulované, se v lednu 2019 prohlásil za „úřadujícícho“ prezidenta.

Kdysi jedna z nejbohatších jihoamerických zemí se dlouhodobě potýká s nefunkční ekonomikou, nedostatkem potravin, léků i vody a masivními výpadky elektrického proudu. Neutěšený ekonomický stav země i potírání lidských práv a politické opozice vedou k masivní emigraci Venezuelanů do zahraničí. V posledních několika letech opustilo Venezuelu více než pět miliónů obyvatel.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

8 komentářů

  1. josef napsal:

    Jen k těm „dohodám“ Izraele a „další arabské státy“, bych zmínil nedávno vyřčenou odpověď znalce tohoto „cípu světa“ Břetislava Turečka, který k tomu řekl, že (parafráze) „to se to schvaluje, když žádné z těchto zemí nezabral Izrael území, resp.když žádnému z jejich obyvatelů nezabral Izrael pozemky (pro své budoucí osadníky)…“.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Přesně tak.

    • Pavel napsal:

      Ten „znalec“ a ve skutečnosti hysterický levičák fanaticky nenávidějící Izrael, tureček, zapomněl dodat, že se „to schvaluje“ protože žádná z těchto zemí s Izraelem nevyvolala válečný konflikt ani nepáchala teroristické útoky proti izraelským civilistům a neodmítla mírovou dohodu za vrácení území, které Izrael získal během obrany před arabskou agresí.

      • josef napsal:

        Tak v hodnocení Břetislava Turečka se zásadně mýlíte – on do levičáka má rozhodně daleko . A když byl stálým redaktorem ČRo na Blízkém východě s domovským sídlem v Izraeli, tak pokud by měl v té době protiizraelské názory, tak by ho Izrael vyhodil – to se ale vůbec nestalo.že ? Nyní mj. asi tak 1 měsíčně je hostem v pořadu Zity Senkové „Jak to vidí …“ na ČRo 2 od 8,3O h. – a vždy to rozhodně stojí za poslech (asi vždy tak cca 25 minut). Jeho hodnocení celého problému „Blízký východ“ je vždy vyvážené a vůbec ne jednostranné, že by se takový Petříček mohl od něho učit (pokud by to Petříček chtěl…) Názorně třeba v hodnocení “ okupace“Krymu Ruskem “ a „okupace palestinských území“ Izraelem…., ale on to třeba nemá jako primární problém, že by to pokaždé zmiňoval…

        • Pavel napsal:

          „daleko“ … ovšem z druhé strany. Tureček se do leva dostal tak daleko, že je levější než všichni ostatní.
          To je argument jak noha. Izrael je na rozdíl od teroristických palestinců demokratický a pluralitní režim, který kvůli názorům nevyhazuje. Vyhazovu nebo spíše podřezaného krku se kvůli názoru dočkáte pouze od arabů. Ano, „Jak to vidí“ tureček jsme nedávno mohli slyšet třeba v rozhovoru ke konfliktu v Náhorním Karabachu. Jediné na co tureček u tohoto tématu nezapomněl, je nakydat špínu na Izrael. Že zbraně Azerbajdžánu dodávalo i ČR a arménský spojenec rusko, na to zapomněl čistě pro jistotu. Tomu se říká „vyváženost“ jako Brno.

          • josef napsal:

            …tak ano. Izrael je demokratický stát, který okupuje území určené pro stát Palestina, povoluje osidlovat toto území svými občany a palestinské civilisty segreguje do (skoro) bantustanů jako kdysi apartheid v Jižní Africe. Když na tomto území spáchá trestný čin „Žid“, je souzen izraelským civilním soudem, když spáchá trestný čin tam žijicí Palestinec, tak je souzen izraelským vojenským soudem s daleko delší trestní sazbou. Bombarduje vedlejší státy Libanon a Syrii beztrestně … A pokud Vy posuzujete zprávy od B.Turečka jako „špína“ na Izrael, tak jste zoufale vedle. Ženevské konvence (o vedení války a chování „okupantů na okupovaném území) vymezují určité povinnosti vůči civilnímu obyvatelstvu a to Izrael takřka od r.1948 nedodržuje, resp. pokud někdy ano, tak velmi v malé míře… A o těch zbraních pro Azerbajdžán rozhodně nemluvil jednostranně (protože ten si je mohl zaplatit skoro ze všech států, které se nabízely), navíc on tehdy tuto otázku sám nevznesl, ale pouze odpovídal…

  2. Oskar (hanák z Hané) napsal:

    Dík za článek bez obvyklé propagandy typu – za vším je Rusko, nebo Čína. Je to velmi milý vánoční dárek.

Přidávání komentářů není povoleno