Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Foto: Pixabay, se souhlasem autora (Pixabay License)
Pixabay, zdroj

Čím víc křičím, tím více jsem slyšet. Algoritmy podrývají tradiční média i svobodný svět

Algoritmy vládnou dnešní společnosti a v budoucnu budou kralovat ještě intenzivněji. Využívají umělou inteligenci a data, rozhodují za nás, co chceme vidět a co vidět nechceme, a společnost štěpí. Důsledkem toho je i kritika tradičních médií, růst nedůvěry v ně i v zavedené demokratické instituce.

Algoritmy velkých technologických společností ovládají naši společnost daleko více, než si připouštíme, a budou to v budoucnu dělat ještě intenzivněji. Proto je nezbytné, abychom se byli schopni bránit. Princip fungování sociálních sítí totiž v jistém smyslu odporuje principům fungování (post)moderní společnosti založené na svobodném rozhodování, jak se vyvinula v posledních stoletích.

Otázkou zůstává, jakým způsobem zároveň zachovat svobodu projevu a svobodný přístup k informacím v digitálním světě.

Zůstaň s námi déle

Žádná regulace by jistě nemohla sloužit společenskému prospěchu, pokud by tato základní práva byla porušena. Zakazování či blokování mediálních obsahů nemůže dlouhodobě čelit fenoménu dezinformací či propagandy. Ať už bychom mluvili o cenzuře v případě vlády, nebo o moderaci či o mazání příspěvků na sítích přímo provozovatelem.

Vzorem rozhodně nejsou nedemokratické režimy, které si mazání konkrétního druhu obsahu z ideologických důvodů objednávají, což je na rozdíl od mazání neetického obsahu skutečným problémem.

Neobejdeme se ale bez toho, aby vlády boj proti dezinformacím nezapracovaly do svých národních bezpečnostních plánů. To pomůže nejen dezinformačním útokům předcházet, ale ve výsledku bude mít i zásadní roli v obhajobě demokracie. Zásadní je také objektivita zpravodajství, nezávislost médií a relevantní informace dostupné pro co největší počet občanů.

 

 

Algoritmy sociálních sítí to s námi zdánlivě myslí dobře: šíří pouze obsah, který sami vytváříme, a chovají se vlastně velice racionálně. Každý algoritmus se snaží doručit takový obsah, aby uživatel na síti zůstal co nejdéle a tento čas firma zpeněžila prodejem reklamy. Kromě toho to má ale i řadu zhoubných vedlejších efektů.

Tak třeba Twitter využívá principu „čím víc křičím, tím více jsem slyšet“, který je snadno manipulovatelný tzv. boty (roboty, které za svého majitele automatizovaně například lajkují či sdílejí obsah) ovládanými dezinformátory – dochází tím k efektu automatického zesílení obsahu, který je tak téměř všudypřítomný, vypadá opravdu masově a je tak logicky hodně slyšet.

YouTube provází zase jiný nešvar: skrze funkci automatického přehrávání dalšího videa servíruje uživateli čím dál extrémnější obsah, aby udržel jeho pozornost. Podobně také Facebook svoje uživatele zapouzdřuje v obsahových bublinách, ve kterých je ujišťuje přesně o tom, co chtějí vědět, a zásobuje je obsahem, který chtějí vidět; tady vzniká efekt radikalizace a atomizace.

Tenhle článek napsal robot

Algoritmy sociálních sítí dnes řídí distribuci obsahu, který ale zatím stále vytvářejí lidé. Vývojem technologií a umělé inteligence se ale blížíme do doby, ve které bude strojově generovaný i obsah – videa, obrázky, ale i texty – těžko odlišitelný od lidských výtvorů. To zcela změní způsob vnímání vytvářeného obsahu, který bude plně automatizovaný a personalizovaný pro každého jednoho z nás.

Právě tehdy se fake news stanou fundamentální hrozbou, budou totiž založeny na algoritmech, které se budou samy zlepšovat a tím se budou čím dál více podobat důvěryhodnému obsahu vytvořenému námi, lidmi.

Lidé zavalení zprávami o fake news často podléhají představě, že dezinformacemi jsou prostě zprávy, se kterými nesouhlasí. My všichni se také často domníváme, že jen ti druzí jsou oklamaní falešnými zprávami, věří dezinformacím, jen my v informacích dovedeme rozlišovat a víme, co je pravda. Ve skutečnosti jsme ale zranitelní všichni.

Řada dobrých příkladů z Česka i zahraničí ukazuje, že čelit dezinformacím lze, i když to je nepochybně pořádné sousto. Řešením nesmí být nejen nahodilé kroky, ale systém opatření či přístupů, které se týkají mediálních domů, jednotlivých novinářů, ale také vlád a veřejného i soukromého sektoru.

Média by se například neměla bát pokrývat i potenciálně konfliktní témata, aby nenechávala prostor pouze nedůvěryhodným médiím. Měla by také zobrazovat a zvýrazňovat své zdroje a zvyšovat standardy žurnalistiky a tím i důvěru v média. Svůj obsah by měla šířit na různých platformách, hledat nové technologie pro fact-checking, jako je například ověřování informací v reálném čase v televizních pořadech či on-line, a zároveň vysvětlovat, co to ověřování informací vlastně je. Důležité je také rozšiřovat svoje služby do míst a k lidem bez přístupu k objektivním informacím. Právě tam je totiž volné pole pro dezinformace.

Zkrotit trolly i algoritmy

Vlády a politici by se zase neměli zaměřovat na přílišnou restrikci v regulování informací, o což se někdy v boji s dezinformacemi marně snaží, ale měli by primárně střežit svobodu slova. Naopak by měli projevit větší aktivitu při regulaci algoritmů sociálních sítí, aby byly transparentnější a nepodporovaly dezinformace.

Lze také označovat důvěryhodná média a odlišit je tak od šiřitelů dezinformací. Stát by také měl zvyšovat mediální gramotnost všech skupin obyvatel a podporovat rozvoj fact-checking technologií. Do boje s dezinformacemi by se měl také zapojit vládní tým kybernetické bezpečnosti, ale i technologické společnosti a vědci.

Jaký konkrétní dopad mají falešné zprávy v místních komunitách, by zase mohli zjišťovat zastupitelé obcí či měst, aby bylo možné zaměřit se na to, jak vlastně komunikovat s cílovými konzumenty dezinformací.

Dezinformace v digitálním světě narušují kořeny demokracie více než kdykoli předtím, a proto je stále důležitější pochopit roli a všechny aspekty digitálních technologií. Tak, abychom mohli bránit principy demokracie. Abychom mohli zkrotit trolly i algoritmy.


Autor působil v Aspen Institute, nyní pracuje jako nezávislý konzultant v oblasti strategické komunikace, médií a PR

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

6 komentářů

  1. petrph napsal:

    Sice se to tak zdá, leč když se nad tím zamyslíme, tak celá ta koncepce selže už na první otázce, kdo že je to ten stát, který by všechno toto měl řídit a garantovat. A když si uvědomíme – jak je uvedeno v závěru článku že “ že to jsou především „vlády a politici“, tak dle aktuální situace vidíme, že to tak fungovat nemůže . Ale ani potom, co pan Babiš odejde, a nastoupí opoziční strany, tak se nedá očekávat ideální stav – i jeho nástupci budou mít své separátní zájmy, které se budou snažit i mediálně protlačovat. Btw, a jestli se o dva odstavce níže píše „.. zastupitelé obcí či měst by mohli“, tak se smiřme s tím, že ani tam
    nesedí sami čestní a upřímní politici..:))

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Sedí tam, jako všude, téměř výhradně (výjimky v tomto případě snad ani nepotvrzují pravidlo), jenom nečestní, neupřimní politici, sledující jen své zájmy a potřeby.

  2. Pavel napsal:

    Autorův dojem, že by algoritmy to s námi měli dobře myslet je uvalená. Co je špatného na tom, že postupují „racionálně“. Už to, že každý z těch algoritmů je jiný, je zárukou širokého spektra dostupných informací. Lidé podléhali fake news i v 19. století a tehdejší noviny nebyly zárukou nějaké informační vyváženosti – většina novin byla politicky orientovaná a v tomto smyslu i podávala informace, často velmi vyhraněně. Jinými slovy, současný stav není ideální ale to ani nejde a není to nic nového a k zhroucení civilizace to nevedlo.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Taková situace jakou Vy popisujete v 19. století tady byla po 2. světové válce v letech 1945 – 1948. Politcké strany měly své noviny a tak se vědělo, že Svobodné slovo je ústřední deník Československé strany socialistické, Lidová demokracie je deník Československé strany lidové, Právo lidu je deník ČSSD (tehdy Československá strana sociálně demokratická) a Rudé právo a Rovnost jsou deníky KSČ. Každý věděl, že v jednom deníku jedné strany jsou uveřejňovány texty proti ostatním stranám a tak si lidé vybírali podle svých preferencí a přesně věděli, co je informace všeobecně víceméně pravdivá, ta byla ve všech stranických denících zhruba stejná a co je třeba případně lživé napadání konkurenční strany a její ideologie. Prostě, byl v tom jistý řád, což dnes není a lid věděl „kdo komu fandí“. Pravda byly i noviny nezávislé, ale ty většinou byly také a to dost zřetelně, nakloněny té či oné ideologii.

    • petrph napsal:

      Víte máte v tom rozhodně pravdu, jenomže tehdy, v tom 19.století byl vliv médií mnohem menší než dnes a v 20,století. I třeba jen proto že většina lidí neuměla plynule ani číst. Takže si ty informace předávali spíše přímo, po hospodách, schůzích, intelektuálové po kavárnách, atd. Ale i tak to stačilo, neb už 19.století byl doslova revoluční věk…
      A v tom 20,století by se dal možná jako mezník zahájení vysílání rádia, čehož hned i ideologové využili pro masové šíření svých názorů..

  3. A. S. Pergill napsal:

    Je mi velice líto. S tímhle se asi budeme muset naučit žít. A mějme na paměti, jak ve Francii potírali „fake“, že má Mitterand rakovinu tak dlouho, až na ni zemřel. Nebo jak farmaceutickými firmami placení presstituti atakovali úředníky státních služeb, kteří v některých státech (nejvýznamnější z nich jsou asi USA) nepovolili pro nedostatečnou prozkoumanost vedlejších následků registraci Conterganu. Ty ostatní státy Contergan zakázaly až po narození spousty těžce postižených dětí.

    A, budu hodně ošklivý: Socialističtí politrukové popírali systematicky celá desetiletí pravdivost informací ze Svobodné Evropy. A když jednou Svobodná Evropa opravdu vypustila fake (o ubití studenta Martina Šmída na Národní), tak už jim nikdo nevěřil.

Přidávání komentářů není povoleno