Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Boris Johnson. Foto: Profimedia
,

Chaotický Johnson zatím popíral politickou gravitaci. Teď se ukážou jeho skutečné schopnosti

Boris Johnson je politický úkaz. Dělá trapné chyby, čiší z něj neuspořádanost a obecně se svým premiérským obdobím potácí. Jakkoli se ale zdá, že je Johnson odolný proti brexitu i covidu, možná mu brzy dojde štěstí. Proč? Kvůli „špíně“, tedy aférám konzervativních poslanců.

„Špína“ (sleaz) je ve slovníku novodobé britské politiky důležité slovo. Znamená korupci a skandál a obvykle se týká konzervativců, kteří jsou bráni za privilegované, bohaté a používající nečestné nebo neetické prostředky k tomu, aby navýšili svá bankovní konta a dopřáli si požitky. „Špína“ byla jedním z faktorů, které v polovině 90. let položily vládu Johna Majora. Nyní podrývá důvěru v tu Johnsonovu.

Krize vypukla na začátku listopadu, kdy vyšlo najevo, že konzervativní poslanec Owen Paterson porušuje parlamentní pravidla, jelikož souběžně s výkonem poslaneckého mandátu pobírá plat u dvou soukromých společností. Premiér se ho zastal: konzervativní poslanci dostali pokyn hlasovat pro návrh, který by zrušil stávající systém parlamentních norem a zvrátil požadavek, aby byl Paterson zbaven poslanecké funkce.

Ano! Tedy vlastně Ne…

Tato arogantně-agresivní reakce byla krokem vedle. Drobnohled médií se zintenzivnil a hněv veřejnosti a kritika ze strany opozice zesílily. A ačkoliv vláda své hlasování vyhrála, velmi rychle oznámila obrat o 180 stupňů: zrušila svůj záměr zreformovat systém. Paterson byl nucen na svůj post rezignovat.

Patersonova aféra má dva hlavní problémy. Za prvé je součástí rostoucího trendu, kdy Downing Street požaduje po řadových konzervativních poslancích, aby podpořili politické programy, které jsou v zemi očividně nepopulární, načež si to vláda rozmyslí a tím poslance před voliči poníží a zdiskredituje.


Text Geralda Powera vyšel původně na serveru Euractiv, s nímž HlídacíPes.org spolupracuje.


Dřívější příklad téhož se týkal školních obědů zdarma pro znevýhodněné děti. V této otázce se velmi veřejně angažoval fotbalista Manchesteru United Marcus Rashford, jehož intervence donutila Borise Johnsona ke slibu, že vláda poskytne obědy o prázdninách. Pokud takových případů bude přibývat, hrozí, že podryjí důvěru řadových poslanců ve vládu. To vládu oslabí a bude méně schopná prosadit své legislativní cíle. Pokud takových případů bude přibývat, mohou se z obvykle loajálních poslanců stát rebelové.

Další zásadní otázka je historická, čímž se dostáváme zpátky ke „špíně“. Skandály (jak finančního, tak morálního charakteru), ve kterých byli namočeni konzervativní poslanci, pomohly položit vládu Johna Majora v polovině 90. let. Obecné mínění bylo tehdy takové, že Majorův režim prostě selhává – nedisciplinovaný, bez směru a bez morální legitimity. Poslanci se chovali, jako by se na ně běžné normy nevztahovaly. Oni a jejich strana byli potrestáni za to, že usnuli na vavřínech, a následovala éra Tonyho Blaira.

Brexit, benzín, blamáž…

Mohla by se historie opakovat? Snad ne; Boris Johnson není John Major. Johnson popírá politickou gravitaci. A je pravda, že až dosud pro něj „špína“ nebyla velkým problémem. To by se ale mohlo změnit. Na povrch nyní vyplouvají nová pochybení konzervativců podobná tomu Patersonovu.

Ukázalo se například, že poslanec Sir Geoffrey Cox shrábl víc než milion liber ročně za právnickou činnost, při níž zastupoval korporátní zájmy. Chyběl na hlasování ve sněmovně, zatímco se věnoval své další práci na Britských panenských ostrovech. Coxovi voliči v relativně chudém regionu Devon jsou pochopitelně naštvaní.

Když se přidá skandál k řadě naléhavých problémů, jako jsou inflace, nedostatek paliva a akutní nedostatek klíčových pracovníků v dopravě a potravinářské výrobě, šance, že Johnson ztratí důvěru země a řadových konzervativních poslanců, se zvyšuje.

Dokonce i samotnou Margaret Thatcherovou na konci jejího premiérského období opustili její řadoví poslanci, protože už nevěřili, že Downing Street hájí jejich zájmy. Johnson možná vstupuje do klíčové fáze svého mimořádného premiérství, která otestuje jeho značné politické dovednosti – stejně jako jeho značné štěstí.


Autor je historik a odborník na Británii z Anglo-American University v Praze.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře

6 komentářů

  1. lwo napsal:

    Kdo je Gerald Power a nechtěl by se podívat na aktivity (a charakter) Andreje „My Češi“ Babiše? 🙁

    • Vladimír Komárek napsal:

      Podívat se na Babiše (ekonomického imigranta z Blavy) ?
      To je v Česku patrně nemožné…jsme většinově mravně zdegenerovaný národ…opakovaně od nás emigrovaly elity…a ti slušní co zbyli, mají malou sílu a to zejména díky tomu, že u komunistů byl pomalu někdo z každé rodiny, takže ne, není to možné…a naopak, ještě ho volící lůza vynese na Zlohrad, aby nemusel na Mírov.

  2. petrph napsal:

    Mimochodem, pokud se pokusíme provést srovnání s námi, ta otázka možná zní jinak. Totiž, nakolik jsou právě ti poslanci soběstační vůči rozhodování a vlivu vedení strany, potažmo svého premiéra.
    Pokud dojdeme ke zjištění že (jako u nás) velmi málo, a že jsou existenčně závislí na tom zda je to vedení bude i v budoucnu dávat na své kandidátky, pak se větší odpor proti němu čekat nedá.
    Pak tedy záleží skutečně jen na tom úzkém vedení strany, se rozhodne provést vlastní palácovou revoluci a vyměnit (v očekávání průšvihu ve volbách) provést pokud možno rychle, výměnu svého lídra.

  3. Tomáš napsal:

    Jedno se B, Johnsonovi musí přiznat, zvládl Brexit. Další pokračování je již složité a je to tapani v mlze. EU má k VB lepší karty. Geopoliticky to je již pro EU horší, namazany chléb padá zpravidla na namazanou stranu. Kteremu guvernerovi bude nějaký First ministr hlásit zločin vzpoury. Je jedna prognóza, že Anglie se připojí k USA. Co tomu předcházet je neznáme.

  4. Pavel Poucha napsal:

    Kdo je vlastně autorem toho článku?

    • Tomáš napsal:

      Tady se musím připojit. Psisko podporují, nicméně podepisování článků autory uvádím v diskuzích jako jeden z prvků zvyšování důvěryhodnosti webu:-)

Přidávání komentářů není povoleno