V těchto dnech se píše historie. Je tedy velmi obtížné, ne-li nemožné předpovědět, co se stane zítra a pozítří, tím spíše za třicet let. Historické zkušenosti a paralely se využít nedají: kvůli dopadům technologií, kvůli globalizaci nebo kvůli emocím lidí, z nichž se třeba někteří aktuálně rozhodli v důsledku pandemie covidu-19 část svých osobních svobod vyměnit za zdraví společnosti.

“Cokoli řekneme o budoucnosti, je třeba zasadit do kontextu metodologie. Je to jako když řídíte: sledujete, co se děje před vámi a zároveň kontrolujete zpětné zrcátko. Jenže tento postup má v době významných změn své limity,” říká Marian Salzmannová, jedna z nejznámějších trendspotterů, tedy těch, kdo jsou schopni vidět nastupující trendy dřív, než se stanou mainstreamem. Aktuálně působí jako viceprezidentka pro globální komunikaci v tabákové společnosti Philip Morris International. Pro knihu Orwell na steroidech, Průvodce chaosem 21. století se jí ptal investor a stratég investiční společnosti Save & Capital Štěpán Uherík.

Ukázku publikujeme se souhlasem vydavatelství 65. pole a editora knihy Romana Chlupatého. Debaty organizovala poradenská společnost Alter Eko. Editační úprava, krácení, titulek a mezititulky jsou redakční.
Tématu „Kapitalismus (p)o covidu” se bude podrobně věnovat ekonomické fórum Kostelec. Na této adrese je možné se na fórum registrovat, najdete zde i průběžně doplňované informace. Jedním z mediálních partnerů i HlídacíPes.org. 

Nepochybně je obtížné predikovat, co přijde. Jak vám se daří předpovídat, co a kdy nás potká?

V hlavních trendech na rok 2020 jsem uvedla, že se chaos stane novým normálem. O hrozbě pandemií jsem psala nějakých patnáct let a už dlouho připomínám nebezpečí spojená s nerovností a systémovým rasismem. Nečekala jsem ale, že všechny tyto faktory začnou působit ve stejnou chvíli, a navíc paralelně se změnou klimatu a to onen chaos způsobí. Neříkám přitom ani, že by zmíněné „chaos je normálem“ mělo být připsáno mně, protože zažíváme velmi specifický druh chaosu s epicentrem jak na pomyslném spodku společnosti, tak na jejím vrcholu.

Bude zanedlouho svět, jak ho známe, jen vzpomínkou? Nejen v kontextu covidu-19 se spekuluje o tom, že se zásadně změní.

Nemyslím si, že se svět vrátí do původních kolejí. Lidé v zemích, kde dochází k určitému uvolňování restrikcí, se sice dnes snaží vrátit k původnímu životu, původním zvykům, ale ty přizpůsobují zkušenosti, kterou si prošli. To hlavní nás teprve čeká. Třeba realitní byznys jako takový bude v mnoha ohledech vyřízený. Kanceláře se do značné míry stanou věcí minulosti. Lidé zásadně změní způsob práce a obecněji pandemie ovlivní v podstatě každý aspekt našeho profesionálního života.

Čekám i to, že z našich životů vymizí jasně ohraničená doba práce a odpočinku. Naše životy v mnohém připomínaly životy farmářů před staletími: do práce jsme vstávali, když slunce vycházelo, a chodili z práce spát, když zapadalo. Naše děti byly mezitím ve škole. To se změní. Pomalu se blížíme do bodu, kdy bude třeba být čtyřiadvacet hodin ve střehu a prodávat to nejlepší, co jsme schopni nabídnout, sedm až deset hodin denně. O to větší poptávka bude po možnosti vypnout a vypadnout, což ale není slučitelné s tradiční letní dovolenkovou sezonou.

Hlavně vychovat odolné děti

Mnozí experti s poukazem na pandemii covidu-19 a obecněji narůstající tlak vyplývající z chaosu dnešního světa mluví o tom, že péče o zdraví, fyzické i duševní, bude jedním z nejvýznamnějších trendů zítřka. Vidíte to podobně?

Můj pohled je trochu jiný. Ještě poměrně nedávno jste jako rodič toužil po tom vychovat chytré děti; přál jste si děti s vysokým intelektuálním a emočním kvocientem. Dnes je podle mě nejvýznamnějším posláním rodičů a pedagogů naučit děti odolnosti. Měli by jim vysvětlit, že by ani během příští hodiny neměli čekat očekávatelné. To vyžaduje velmi odolný charakter, který podle mě bude napříště rozhodovat o úspěšnosti, nikoli zmíněné IQ a EQ. A to samozřejmě znamená zásadní zlom.

O mentálním zdraví se dnes mluví čím dál tím hlasitěji, což je bezpochyby dobře. To, co to vlastně znamená a o čem v tomto kontextu uvažovat, se nicméně podle mě zásadně změní. Ještě předtím, než začnete trpět nějakou mentální poruchou nebo budete mít nějaké skutečné problémy, bude vaši odolnost zásadně testovat neustálá změna. I proto, že žijeme ve světě, kde je neskutečné množství zlosti a vzteku. Bude tak čím dál tím důležitější si definovat, co řešit budeme a co necháme být.

V důsledku zmíněné zlosti a vzteku dochází k polarizaci. Schopnost racionální diskuze i nad zásadními otázkami se vytrácí, což jen prohlubuje společenské příkopy. Musíme se připravit na to, že půjde o součást nového (ab)normálu, který zformuje svět v dalších letech?

Na něco podobného se připravit musíme. Populisté se k moci dostávají na vlně popularity, kterou následně využijí ke kontrole lidí. Další charakteristikou je chatrnější intelektuální základ toho, co a jak před veřejností komunikují. Využívají většinou jazyk masových médií a popkultury. Přemýšlivost, která by měla být standardní součástí arzenálu každého lídra, jim naopak až příliš často chybí. Pro úplnost – za přemýšlivost považuji schopnost hlubšího pochopení extrémně komplexních věcí, ale také empatii, kterou mají některé ženy ve vedoucích pozicích, kupříkladu novozélandská ministerská předsedkyně Jacinda Ardern, špičkové severské političky a německá kancléřka Angela Merkelová. Podle mě některé situace zvládají mnohem lépe, protože využívají jak mozek, tak i srdce tam, kde populisté sahají po megafonu.

Populisté se k moci dostávají proto, že říkají to, co lidé chtějí slyšet a jsou v tom opravdu dobří. Pokud nicméně nezvládnou řešit některé problémy, které bezesporu existují, budou společnosti v důsledku jejich vládnutí opět o něco zranitelnější.

V kontextu populismu a relativního slábnutí Spojených států (a obecněji Západu) se často připomíná pád starověkého Říma. Mluví se o tom, že demokracie je v ohrožení. Které trendy související s touto hrozbou radíte sledovat?

Pro mě je to posilování role takzvaného kapitalismu se svědomím. V jeho důsledku budou lidé mnohem více předvídaví a empatičtí při tvorbě a distribuci bohatství. Byla by ale chyba měnit věci příliš rychle. Současná situace je extrémně volatilní, a to kvůli americko-čínskému soupeření. Pokud jde o Spojené státy, ty sílily od roku 1945 zhruba do konce milénia. Před jeho příchodem se začalo mluvit o tom, že Y2K – kolaps počítačů kvůli neschopnosti poprat se s dvojkou na začátku letopočtu – způsobí sociální kolaps. Nakonec se temné proroctví naplňuje postupně, a nikoli kvůli tomu, že selhaly technologie, ale proto, že selhávají mnohé lidské systémy. Jednou z hlavních příčin je obrovské bohatství, které během posledních let naakumovala velmi malá skupina lidí. Onu až nechutnou nerovnost ve společnosti můžeme prostřednictvím tisícovek kanálů a milionů webových stránek sledovat všichni a v přímém přenosu. Když jste nevěděl, co nemáte, neměl jste tolik důvodů být naštvaný. Dnes je velmi, velmi jednoduché najít si skupinu, která vidí svět podobně a násobí vaši frustraci.

Nejsem si jistá, zda to znamená konec USA, jak je známe. Ale jsem si naprosto jistá tím, že naše demokracie projde významným testem. A vlastně už testována je. Nástup Baracka Obamy v roce 2008 znamenal jistou naději. Zároveň také šlo o začátek konce určitého způsobu života, který nebyl ve všech ohledech úplně dobrý. V tomto kontextu například naprosto chápu hnutí Black Lives Matter a obecněji chápu a podporuji požadavky na skutečnou inkluzi a diverzitu, kterou dnes prostě nemáme. Zaznělo tu mnoho slibů. A nesplněné sliby jsou z pohledu harmonie ve společnosti to nejhorší.

Kdo budou vítězové zítřka?

Roste role technologických firem, v souvislosti s takzvanou chytrou karanténou i sledování občanů prostřednictvím mobilních telefonů. Logicky to otvírá obavy z takzvaného Velkého bratr. Jak relevantní tyto obavy podle vás jsou?

Pro mě to zdaleka není nic nového. Před tím, že – metaforicky řečeno – spíme nejen s naším partnerem, ale také s Billem Gatesem, jsem varovala už v roce 1995, kdy se pokusil Windows 95 doplnit o vlastní prohlížeč. Většina lidí přitom nedokázala dovodit, co pro ně podobné kroky znamenají. V roce 2020 bych už nicméně čekala, že lidé budou chápat, že Facebook, Twitter a další je připravují o jejich soukromí. A ono to tak není.

Začnou si to lidé uvědomovat a patřičně se chovat?

Mít obavu z takových věcí je luxus, který si mohou dovolit jen vyšší vrstvy, bohužel. Hlavní a často jedinou motivací podstatné části lidí žijících na tomto světě je zajistit jídlo na den, nebo pomoci bližním, kteří trpí nějakou nemocí. Domnívám se nicméně, že se problémy některých postupně stanou problémy všech. Lidé, kteří měli možnost využít dostupných ekonomických zdrojů a získali solidní vzdělání, budou uvrženi do všeobecného chaosu a budou sami muset řešit poměrně zásadní otázky. A ty se budou bezesporu týkat třeba i spotřeby. Možná se napříště soustředí na nezbytnosti a základní či přirozené potřeby, jako je vybavení domácnosti.

Klíčová tak napříště bude pro každého z nás odolnost a nezávislost?

Neřekla bych ani nezávislost, ale záchrana sebe sama. Co se pak nezávislosti, respektive závislosti týká, klíčová v tomto smyslu bude vzájemná závislost a spolupráce; uvědomění si, že svých cílů dosáhnete jen kooperací s ostatními, třeba jen tím, že s nimi nasdílíte svůj pohled na věc, respektive že se pokusíte je o něm přesvědčit. Vítězové zítřka tak budou odolní (aby zvládli, co přichází), agilní (aby se dokázali přizpůsobit), natolik nezávislí, aby zvládali myslet sami za sebe, a společně s tím natolik sociálně chytří, aby si vybrali ty správné skupiny, s nimiž se spojí.

My našim klientům, ale i v rámci diskuzí se studenty připomínáme také finanční nezávislost jako jeden z pilířů připravenosti na nejisté zítřky. Jak to vidíte vy?

Vše je podmíněno tím, zda věříte penězům. Já jsem dost stará – a strávila jsem dost času v Latinské Americe –, abych si pamatovala situace, kdy se jednoho dne probudíte a v důsledku devalvace mají peníze na vašem účtu podstatně menší hodnotu, než když jste šli spát. Zaměřila bych se na to, co dnes měny vlastně (de)stabilizuje. Nemáme zlatý standard, mnohé centrální banky ordinují negativní úroky a tak dále. Ten, kdo uvažuje o finanční nezávislosti, by tak měl brát v potaz i stabilitu pomyslného podloží, na němž jejich finanční rezervy stojí. Proto také výrazně roste poptávka po bezpečném bydlení, po tom mít střechu nad hlavou, po možnosti uchovávat potraviny na delší čas a po hygienickém způsobu, jak se zbavit odpadků.

Jaké makrotrendy tedy v kontextu dalšího vývoje aktiv všeho druhu, respektive vývoje ekonomiky v příštích pěti deseti letech doporučujete sledovat?

Objeví se úplně nový seznam blue chip společností. Nerada podobné predikce dělám, ale vám řeknu, že podle mě na něm bude Microsoft, Apple, Amazon a další firmy, jejichž produkty a služby odpovídají potřebám světa, jak ho popisuji. Pokud jde o často diskutovaný Facebook nebo Twitter, nevím. Mnozí jsme určitě do těchto brandů ve velkém investovali, nikoli peníze, ale naše emoce a život. A pokud by mi někdo řekl, že zítra Facebook zmizí, protože je pro společnost prostě špatný, nevím, zda bych s tím na lidské úrovni měla problém. Vracím se tím svým způsobem do roku 1993, kdy jsem napsala (a sklidila kvůli tomu spoustu kritiky), že během dekády o prezidentovi USA rozhodne informační superdálnice, tedy internet. Nakonec to trvalo necelé dvě desítky let, ale v roce 2008 Barack Obama skutečně zvítězil díky tomu, že využil potenciál sociálních sítí. Minulé volby pak ukázaly tento potenciál v trochu jiném světle. Nebudu vynášet soudy, zda vítězství Donalda Trumpa bylo fér, nebo ne, to mi nepřísluší. Ale míra, jaké jsme tehdy byli vystaveni fake news, chatbotům a různým trollům, kteří se nás snažili o něčem přesvědčit, byla bezprecedentní, to je bez diskuze.

I kvůli tomuto novému normálu na internetu budeme muset naše děti naučit emoční odolnosti; socializovat se a spolupracovat jinak, než jsme to dělali my. Mediální gramotnost bude také hodně poptávána. Přesto se obávám, že co je pravda, co se zakládá na solidních důkazech a co ne, to do společenské smlouvy zítřka ukotvit nezvládneme.

Pokud bude zítřek ve znamení chaosu, jak by se na to měl člověk připravit?

Kdysi platilo: připrav se – zamiř – pal! Dnes jsme společností, která nejdřív pálí a pak se to snaží obhájit. V tomto smyslu bychom měli zařadit zpátečku. Jinými slovy, v důsledku internetu a mobilních technologií jsme se stali uspěchanou společností. Lidé, kteří se dobře chtějí připravit na zítřek, by se proto měli učit umění naslouchat a následně propojit na pohled nesourodé myšlenky. Něco podobného totiž zapomínáme. Ten, kdo toho bude schopen, bude mít bezpochyby náskok.