České školství má zlepšit spolupráce s Čínou. Zatím potají
Školství je v Číně v poslední době podobně jako média předmětem důrazné ideologické kampaně. Česko-čínská spolupráce v téhle oblasti přitom zůstává zahalená mlčením českých úřadů. Ukázala to i nedávná konference o vzdělávací politice v Srbsku. Jak tedy vypadá čínské školství, s kterým by se to české mělo „harmonizovat“?
Od nástupu prezidenta Si Ťin-pchinga prochází školský systém v Číně řadou změn. Úřady v posledních několika letech důsledně bojují proti „západním vlivům“ ve školství. Stranické orgány posílají do vysokých škol disciplinární komise, které zkoumají ideologické úchylky mezi učiteli i studenty. Středoevropské země přesto chtějí s Čínou prohloubit spolupráci.
Související články
České školství chrlí poslušné roboty. Co s tím?
Právě tenhle cíl má i konference Dialog mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy o vzdělávací politice. Její pátý ročník hostila nedávno univerzita v Novém Sadu v Srbsku. Pořadatelem je Iniciativa 16 plus 1, kam patří i Česko. Stručnou reportáž přinesla zpravodajská agentura Nová Čína přinesla 21. srpna na svém anglickém webu.
Vyhnat ze školy „západní vlivy“
Úvodní slovo si vzal náměstek čínského ministra školství a ředitel Státní pracovní skupiny pro jazyk Tu Čan-jüan. Řekl, že Čína a 16 středo- a východoevropských zemí by měly harmonizovat vzdělávací politiky a strategie, vzájemně využívat výhody svých vzdělávacích systémů, a tak hledat nové způsoby spolupráce.
Dále by měly zvýšit podíl ve výměnách a rozrůznit kooperační kanály. Čína prý formulovala vzdělávací akční plán pro společně budování Iniciativy Pás a stezka, který může být návodem k zesílení vzdělávací spolupráce a společné činnosti zúčastněných zemí.
Související články
„Dvojí vedení“: Peking se hlásí o globální vůdcovství a Česko sedí na dvou židlích
To všechno poslouchali zástupci vzdělávacích institucí a ministerstev školství ze států 16+1. Jména a funkce českých delegátů nejsou známa. Jak se stalo u podobných akcí v poslední době zvykem, české úřady o nich neposkytují žádné informace. O jejich průběhu se tak můžeme dočíst pouze z čínského, a v tomto případě částečně též ze srbského tisku.
Ve stejnou dobu se na stejném místě konalo čtvrté setkání Konsorcia institucí vysokého školství z Číny a zemi střední a východní Evropy.
Podle informace na webu novosadské univerzity se tohoto setkání účastnili rektoři univerzit zemí iniciativy 16 plus 1. Univerzita v Novém Sadu byla nově rovněž zvolena jako sídlo Konsorcia.
Čína, náš vzor
Změny v čínském školství přitom sklízí ostrou zahraniční kritiku. Časopis Foreign Policy charakterizoval současnou kampaň jako “největší úder proti akademickým svobodám od dob Kulturní revoluce”.
Atmosféru dokládají nejnovější zprávy, že online články propagující socialistické hodnoty budou v některých akademických institucích platit za stejně hodnotné jako články vědecké – ať už budou mít podobu eseje, animace nebo videa. Studenti za ně mohou sklízet zápočty jako za školní práce.
Ve střední a východní Evropě ale sklízí Čína pochvaly. Konference v Novém Sadu se zučastnila i srbská premiérka Ana Brnabićová, která dle Nové Číny ocenila vývoj Číny za poslední dobu ve všech směrech.
Srbský ministr školství, vědy a technologického rozvoje Mladen Šarčević uvedl, že působivý vývoj ČLR je patrný kam oko pohlédne. Země střední a východní Evropy by podle něj měly uznat dlouhodobý trend a podniknout kroky k založení spolupráce.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Na Číně jsme si vypěstovali závislost. Sami ani pořádně nevíme, jak velkou
Strach z „očipování lidstva“ vystřídaly obavy z čínského vlivu
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
10 komentářů
Tak konečně víme, odkud vítr fouká. Povinná školka, alias ideologické působení na nejmladší. Nepovolovat žádné liberální soukromé školy. Všechny děti nahnat do zglajchšaltovaných státních ústavů. Oni ti socialisti ví, kde se mají učit, jak zakroutit liberálům krkem.
Kéž by to bylo tak jednoduché. Ale ono už se bohužel ani dnes nedá rozeznat v západní civilizaci – co je liberální a co zglajchšaltované, jak píšete. V rámci direktiv, protlačovaných aktivisty do politiky i do škol, ptám se – je třeba teorie genderu, multikulturní teorie, vnucování výuky náboženství, pozitivní rasismus, ekoteorie a můžu pokračovat dál – pokud je škole to nakázané vyučovat – liberální a co zglajchšaltované? Ale socialostické to rozhodně není :))))
Problém na vašem příspěvku je, že nedává absolutně žádný smysl. Prosím mohl by jste mi vysvětlit co znamenají pojmy: teorie genderu, pozitivní rasismus, ekoteorie.
Stejně tak si nejsem jist co přesně máte za problém s výukou o ostatních kulturách. A popravdě jsem poněkud zhrozen, že je někde vynucována výuka náboženství. Na druhou stranu to určitě není proti zákonu. Spíše naopak. Podle školského zákona se ve veřejných školách vyučuje náboženství, pokud se k němu přihlásí alespoň 7 dětí.
nostolime opet diktaturu proletariatu… 40 let jedne strany a vlady udela hodne paseky, no budme pozitivni a verme, ze rozum zvitezi….
Tedy, nechtěl bych nikoho kritizovat, ale když čtu větu „.. články propagující socialistické hodnoty budou v některých akademických institucích platit za stejně hodnotné jako články vědecké .. A kousek nad tím pak „..největší úder proti akademickým svobodám „..
Tak si ale musíme taky popravdě říct, i ve srovnání se Západem o jaké (jiné) vědecké články by mělo jít. Že by někdo chtěl srovnávat socialistické studie s vědeckými články třeba z jaderné fyziky,organické chemie nebo aplikované matematiky? To asi těžko :))))
Ale když si uvědomíme, že jde nejspíše o společenské vědy, a podíváme se které teorie nyní nejen plodí ale i tvrdě protlačuje západní akademický svět, asi pochopíme mnohé. Multikulturismus, pozitivní rasismus ,gender, globální oteplování, teorie sociálních států, atd.. Až třeba k finálnímu „student neumí umět nic – stačí když k tomu dokáže planě diskutovat“. :))) Čili, pokud jsou (a ony jsou) o těchto tématech produkovány a přijímány „vědecké“ články na Západě, potom by se od nich zase nově zaváděný směr v Číně nelišil. Jistě, témata budou jiná, ale výsledek stejný…řádně ideologicky zpracovaný absolvent, který neumí prakticky nic, existenčně zcela závislý na svém státu, schopen pouze po patřičném buntování jít někam vykřikovat ideologická hesla…
Přesně tohle srovnání mě také napadlo. Ale snad… Alespoň předpokládám, že obecně prostor pro nějakou diskusi je na Západě větší než v Číně. Ty společenské vědy…? K nim lze asi připočítat, např., i historii (nakonec, vždyť všechno dění okolo společnosti je vlastně tak nějak předurčeno stát se historií,
s tím, jak čas běží)… A příklad – třeba když někdo bude, s prominutím, kvákat nesmysly (anebo nějaké účelové polopravdy) založené na nějakých těch zmíněných trendech, a někdo jej jaksi se skutečně vědeckým nadhledem opraví, myslím si, že blbce ze sebe udělá spíš ten, kdo ty nesmysly (účelové polopravdy) hlásá. A není to nic o „akademických svobodách“. Zdůrazňuji, alespoň předpokládám…
Já se obávám že právě v té otázce „zda je prostor pro nějakou diskusi na Západě větší než v Číně“ je skryto vysvětlení. Primární odpověď jistě zní „samozřejmě že je větší“.. Jenže když se podíváme hlouběji, uvidíme rozdíl.
V Číně je to vláda, která témata diskuze určuje nebo omezuje. Na Západě si elity, akademické okruhy i aktivistické skupiny samotné vybírají témata společenských diskuzí, v tom jim stát nesmí bŕanit. Potud je to v pořadku. A dál si je protlačují jako společensky povinná a státem realizovaná. (viz výše) Což už může být problém, protože ta témata mohou být finančně (i jinak zdrojově) náročná. A ve společenských vědách neexistuje důkaz pravdy, tam funguje konsenzus – což bohužel znamená že se dá spousta mediálně ukřičet-
Tudíž, závěr je, že sice Západ má demokracii a svobodu názoru. Ale bohužel díky směrování vědecké diskuze na povolená praktická témata ho může Čína rychle ekonomicky, vědecky, technologicky a zejména vojensky předstihnout…
Tak, že všeobecně, celospolečensky je prostor pro diskusi na Západě větší než v Číně, ano, to je jasné… Pokusil bych se ale jen vysvětlit důvod, proč jsem tedy přece jen naznačil či připustil nějakou jistou pochybnost. Hlavní je ten,
musím se přiznat, že vůbec nevím, co se dnes smí a co ne publikovat v Číně. Jak se např. dnes smí v Číně pohlížet na vlastní moderní dějiny, na Mao Ce-tunga atd.? Co je dovoleno psát, veřejně říkat, a co už ne? A teď ani nemusím mít na mysli oficiální linii, předloženou stranou a vládou, ani běžná čínská média, ale právě hlavně tu akademickou, vědeckou sféru (nějaké drobné rozdíly by tam eventuálně možná být mohly).
A zase, na druhou stranu, když se tu a tam objevují různé informace ze Západu (míněno USA a západní část Evropy)… Že je např. někdo nejen diskreditován, ale i postihován za nějaký výrok, třeba prakticky nesmyslná obviňování z rasismu a já nevím čeho… ??? Vždyť i u nás byl před lety (ale už dlouho po listopadu 1989) souzen nakladatel za to, že vydal Hitlerův Mein Kampf (o kterém si myslím, že je to, jako zdroj poznání či pochopení, dobrý historický pramen).
Ale jistě, souhlasím s Vámi. Nakonec, vždyť už dnes Čína (a nikoliv Rusko nebo někdo jiný) je často označována jako hlavní velmoc, konkurující USA.
Ještě bych možná dodal, když píšete, že „ve společenských vědách neexistuje důkaz pravdy, tam funguje konsenzus“, a že „se dá spousta mediálně ukřičet“… Jestli by tedy často nemělo jít víc o věc polemiky než konsenzu, který přece může být mylný, respektive např. kladoucí důraz na relativně marginální jevy na úkor daleko podstatnějších atd…. (?) Pravda ale, není mi úplně jasné, co vše zahrnout pod ten pojem „společenské vědy“.
Samozřejmě, také by to tak mělo být. Jde totiž o to podstatné, co říkali už antičtí filozofové. Že totiž polemika by neměla být planá, kde si pouze účastníci navzájem kritizují a popírají své názory. Ale měla by být konstruktivní – kde si i ty své chyby od oponentů přiznávají – a společně tu vytvářenou teorii čistí a doplňují než se dostane do stavu že je přijatelná (bez dalších námitek) pro všechny zúčastněné, proto konsenzus. Ale to už je spíše vědecký idealismus (podobně jako je idealismem čistá demokracie).
Mnohem střízlivější je případ, kdy někdo vymyslí nějakou společenskou teorii, pro tu získá pár příznivců, a tu pak chrání zuby nehty před oponenty… A oponenti o ní píší kritické čllánky, což jí ale nijak nemění.. Publish or die, to platí už dávno
Co lze zahrnout pod pojmem „společenské vědy by bylo poměrně jednoduché, kdyby – kdyby zrovna české elity (neznámo proč) neoddělily od společenských věd vědy humanitní (v závorce duchovní). (Jak jsem se právě teď poučil), čím v tom udělaly dokonalý čurbes. Ale mrkněte se na Wiki na obě hesla a je tam seznam těch věd. V zásadě – pro společenskou vědu platí, že neexistuje exaktní důkaz správnosti, který by šel objektivně ověřit. Na rozdíl od věd přírodních kde je ten exaktní důkaz nutností – autor publikuje svůj objev v plné šíři a každý (vědec) to po něm může zkontrolovat. Což ve společenských už tak úplně a vždycky nejde…