Vítěz slovenských parlamentních voleb Igor Matovič
Michal Svítok / TASR / Profimedia,

Česká média tlačí Slovensko do každého obýváku. Někdy až přes míru

Napsal/a Vojtěch Berger 3. března 2020

KOMENTÁŘ. Zahraniční média si Slovenska zpravidla všímají jen ve chvíli, kdy se v zemi blíží volby, hejtmanem se stane fašista, či dojde k vraždě novináře. Stálé pozornosti se Slovensku dostává prakticky výhradně v médiích českých, která navíc při volbách zpravodajství vyženou do takových otáček, že zastíní i slovenské kolegy. Zpravodajský arzenál by ale stálo za to nasměrovat stejně intenzivně do jiných, důležitějších zemí.

V centru Bratislavy už si pomalu zvykají. Když přijdou volby, na náměstích a veřejných prostranstvích bude potřeba počítat s tím, že si kus prostoru „ukrojí“ Česká televize.

Bylo tomu tak už loni při prezidentských volbách, kdy ČT vysílala živě speciál z Hodžova náměstí před prezidentským palácem (o pět let dříve přinesla Česká televize ze stejného místa „jen“ živý vstup do Událostí). Letos vysílala ČT během parlamentních voleb několik hodin z improvizovaného studia před slovenským parlamentem.

Nic takového se v žádné jiné zemi nedá zopakovat, už kvůli logistice. Bratislava je blízko a mentálně je pro některé editory zpravodajství českých médií spíš nejvýchodnějším českým krajem „kousek za Brnem“ než metropolí cízího státu.

Navíc odpadá jinde běžná jazyková bariéra – jedině na Slovensku je možné pozvat do vysílání hosta „z voleje“, protože bude rozumět otázkám moderátora, a divákům nebude třeba jeho odpovědi překládat.

Prešov? Jako město v Česku

Například volby v Německu jsou pro českou politiku i ekonomiku mnohem důležitější než ty slovenské (Německo je náš hlavní obchodní partner), těžko si ale představit, že by ČT rozbila stan třeba před Braniborskou bránou či spolkovým sněmem v Berlíně a nalákala do speciálu relevantní německé respondenty pro několikahodinové vysílání.

Slovensko je v tomhle ohledu nesrovnatelně přístupnější, a řada českých médií proto k tamním volbám (i dalším událostem typu přírodních pohrom či výbuchu panelového domu v Prešově) přistupuje s logikou, jako by šlo o domácí zpravodajství.

Nejde jen o Českou televizi, i Český rozhlas vyčleňuje několik posledních let pro volební zpravodajství ze Slovenska kromě stálého zpravodaje i posilové reportéry, jiná média spouštějí k volbám online články ve formátu „minuta po minutě“.

Častým argumentem pro tak masivní mediální pokrytí je historická i kulturní blízkost Slovenska. Propastný rozdíl oproti tomu, jak podrobně česká média rozebírají volby v ostatních sousedních zemích, se tím ale dá vysvětlit jen zčásti.

Úplně přesné srovnání se celosvětově hledá těžko, podobnou podprahovou blízkost lze ale vypozorovat třeba mezi médii v Rakousku a Německu. Obě jazykově i historicky propojené země se mediálně navzájem pečlivě sledují. Dokonce tak, že kauza odhalená v jedné zemi může vyvolat pád vlády v té druhé.

„ČT ve službách opozice“

To se stalo loni, kdy novináři německého deníku Süddeutsche Zeitung a týdeníku Der Spiegel zveřejnili video, které spustilo takzvanou „Aféru Ibiza“. Tehdejší šéf rakouské strany Svobodných, která v tu dobu byla součástí vládní koalice, Heinz Christian-Strache, se na videu pořízeném na ostrově Ibiza domlouval s údajnou příbuznou ruského oligarchy. Za podporu Svobodných v předvolebním boji jí Strache sliboval státní zakázky po volbách.

Vláda záhy padla, do pár měsíců byly předčasné volby, Strache politicky de facto skončil a Svobodní zřejmě nadlouho také. Fanoušci strany i strana samotná, stejně jako její spojenci v zahraničí jako třeba Alternativa pro Německo, záhy celou aféru vykreslovali jako „vměšování německých médií do rakouských vnitřních záležitostí“.

Úplně stejný argument dnes používají někteří kritici českých médií, zejména těch veřejnoprávních, právě směrem k volbám na Slovensku. Například bývalý člen Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Štěpánek, který se momentálně hlásí k hnutí Trikolóra, na Facebooku napsal, že Česká televize je „ve službách slovenské opozice“.

Zdroj: Facebook Petr Štěpánek

Narážel na to, že ČT byla jedním z českých médií, která zveřejnila výsledky průzkumů stranických preferencí pořízených krátce před volbami, které se ale na Slovensku podle tamních platných zákonů a předvolebního moratoria zveřejňovat nesmí. Průzkum favorizoval dosavadní opoziční strany oproti vládním partajím.

Nerespektují jejich zákony a vměšují se a ovlivňují jejich politiku z Prahy. To je naprosto a zcela neomluvitelné!“ přidala se na svém facebookovém profilu místopředsedkyně Trikolóry Zuzana Majerová Zahradníková.

Zdroj: Facebook Zuzana Majerová Zahradníková

Občanská iniciativa 50dni.sk crowdfundingovou sbírkou vybrala peníze celkem na dva takové průzkumy. Ty se následně šířily mailem či po sociálních sítích s různým krytím, aby neporušily zákon – například mohly být maskovány jako popis fiktivního snu (Zdálo se mi, že na prvním místě ve volbách skončí… ) či jako recept na koláč (Jako první přidej 250 gramů „obyčejné“ mouky…) apod.

Kromě ČT ovšem výsledky průzkumů zveřejnil například i server iRozhlas, Novinky.cz nebo iDnes. Česká média tím jen využila nedokonalý slovenský zákon.

Je třeba říct, že když se k tomu přidá silná slovenská menšina žijící v Česku (loni asi 117 tisíc osob) a naopak velká skupina lidí, kteří sledují česká média na Slovensku, je zřejmé, že zpravodajství českých médií určitý vliv na výsledek voleb mít může. Těžko v tom ale hledat organizovanou, cílenou kampaň a vměšování, jak to naznačuje třeba právě hnutí Trikolóra.

Bratislavský hrad vs. Bundestag

Při pohledu na zahraniční konkurenci je každopádně zřejmé, že česká média si zpravodajskou povinnost při slovenských volbách splnila – jako už po několikáté – na tisíc procent a místy překonávala i média slovenská.

Průměrný západoevropský čtenář či divák se naopak ze „svých“ novin či televize dozvěděl jen zhruba to, že „Slováci chtějí změnu“, že „propadli fašisté“ a že „vyhrál protikorupční aktivista (Igor Matovič)“. To je ale pro pochopení drobné, nicméně složité země málo. Zprávy o Slovensku navíc na Západě rychle zmizely z předních pozic zpravodajských webů.

Česká veřejnost tak má díky tuzemským médiím nespornou výhodu, že toho o Slovensku ví víc. Zároveň by ale neškodilo, kdyby tytéž zpravodajské kapacity občas zamířily i na západ, do Německa či Británie, a častějšími reportážemi z místa uváděly na pravou míru zvěsti o Evropě rozpadající se pod náporem migrantů, o německém ekonomickém kolonialismu, o útocích noži na ulicích britských měst, rozpadu tradiční rodiny tváří v tvář LGBT lobby či o „diktátu Bruselu“.

Právě výrazné šíření nepřesností či přímo dezinformací na úkor seriózního obsahu pak totiž volby v Česku i na Slovensku ovlivňuje mnohem víc než to, jestli česká média zveřejní průzkum, který podle slovenských zákonů musí až do voleb zůstat tajný. I na kritice Západu s emocemi bez faktů koneckonců postavil svou kariéru třeba Tomio Okamura z SPD či slovenský extremista Marian Kotleba.

Jinými slovy, měli bychom si přiznat, že toho potřebujeme vědět více třeba právě o Německu, zato klidně trochu méně o Slovensku, protože náš život ovlivňuje západní soused mnohonásobně víc.

Zatím jsou ale záběry s Bratislavou v pozadí pro média až příliš lákavé, protože u publika fungují na první dobrou a každý si s nimi v podvědomí něco spojí. Ať už je to lyžování v Tatrách, vzpomínky na společný stát nebo dovolená u Seneckých jezer. Obrázek Bundestagu, ať bude sebehezčí, zkrátka takovou emoci nevyvolá.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

5 komentářů

  1. Weber napsal:

    No, jeví se mi , že autor článku V. Berger neměl dobrý den, neboť dle mého mínění již nadpis článku je divný, ne-li nesmyslný, obsah článku povětšinou je podobně úletový, přání autora, že média (ČT), potažmo nejen já bychom měli věnovat svou pozornost více Německu, V. Británii a pod., než Slovensku z hlediska významu je dle mého opravdovou perlou. Jako by autor měl povědomost o tom, koho občané sledují (mediálně) a pro lépe „namazaný krajíc“ si upravili mezinárodní hodnotový žebříček. Doufám, že nemyslel autor vážně, že snad některá média ovlivnily volby minulý týden na Slovensku, to by se dalo také aplikovat na občany, kteří mají se Slováky osobně dobré vztahy. Snad se někomu výsledky voleb na Slovensku nezamlouvají, ale co s tím? Obviňovat někoho z ovlivňování voleb je vážná věc, o tom by mohl prezident RF V. Putin vyprávět!

  2. ČERT napsal:

    Tak s tím Slovenskem a srovnáním Slovenska hlavně s Německem, tak jistě, že to můžeme převést i do kontextu otázky nějaké identity, když např. „Prešov jako město v Česku“… A to přesto, že třeba z velké části Čech je to do Německa (Saska, Bavorska) fyzicky, geograficky blíž než na Slovensko, a přesto, že se můžeme setkat i s názory, že Němci jsou Čechům čistě kulturně ještě bližší než Slováci (přičemž tedy, když vezmeme přinejmenším některé ty tzv. Hornoněmce, např. Bavory, a teď nemluvě už o spíše historické záležitosti českých Němců, a z naprosto nepřeberné řady aspektů vybereme třeba tradiční lidovou muziku nebo některé tradiční zvyky, tak to možná i opravdu takto říci lze)… Nicméně, přece jen lze říci, že s tím Slovenskem vytváříme takový širší (nebo užší) kulturní celek, že MOŽNÁ, ASI VĚTŠINOU, podobně jako se s Němci a dalšími Evropany můžeme vymezit třeba vůči Arabům, tak se zase se Slováky, už kvůli tomu blízkému jazyku, můžeme tak nějak vymezit třeba i vůči jazykově dost odlišným Němcům… Samozřejmě, k tomu ta nedávná historie jednoho československého státu (kdy se po roce 1918 prosazoval dokonce i koncept jednoho československého národa, přičemž samozřejmě vědomí nějaké česko-slovenské vzájemnosti nebo blízkosti tady bylo už velmi dávno před rokem 1918), to tady jistě hraje obrovskou roli…
    Tak koneckonců, i v článku se hovoří jako o víceméně analogickém případu Německa a Rakouska… Lze se také setkat se závěrem, že podle médií ve frankofonní, valonské části Belgie jako by to bylo blíž do Marseille než třeba do vlámské části Bruselu… A tohle tak nějak, víceméně může platit i napříč oceány… Velká Británie má nějak blíž k USA než jiné evropské státy, když ji od USA „dělí společný jazyk“, jak se už tradičněji říká (a k tomu ještě k jiným anglicky mluvícím zámořským zemím)… Španělsky mluvící země Latinské Ameriky jsou bezesporu Španělsku jaksi podprahově mnohem blíž než třeba nám nebo Německu… Podobně Portugalsko-Brazílie… A určitě by se dalo pokračovat. A také se to tak nějak odráží nebo může odrážet i v té mediální sféře, pokud jde o míru věnování pozornosti…

  3. Dušan napsal:

    Česká televize je jedna z mála v Českém mediálním mainstreamu, která jde proti proudu. Snaží se nalézat světlo v temnotě. A současná Slovenská politika, je takové světlo. Jasněji začíná svítit než současná Česká vládní politická temnota, která se toho světla bojí. Proto kromě jiných, jí chce anarchistická punková formace Trikolóry zhasnout. Jsem rád, že ČT24 nám maximálně ukázala světlo a dala plamínek naděje. A pokud to bude možné, tak i nadále ať nám svítí na cestu.

    • Admirál napsal:

      „Snaží se nalézat světlo v temnotě. Plamínek naděje.“

      Hmm. Dobré. Mám na to opačný názor. Za korunu drahý nástroj jednostranné propagandy.

      ČT a ČRO evidentně ovlivňovala volby na Slovensku.

  4. Pavel Liška napsal:

    Ten enormní zájem o dění na Slovensku bohužel poukazuje na to , proč se Slovensko od nás odtrhlo a proč chtělo vlastní stát.
    My se na Slovensko stále díváme jako na naši / dnes už bývalou / kolonii, nebo zemi, která k nám tak nějak patří …
    Chce se mi říct, že ani po zkušenosti z let 1990 – 1993 naše „elity“ nic nepochopily.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama