Brutální zásah v roce 1969: „Půl roku jsem chodil na psychiatrii,“ vzpomíná zbitý Vladimír Špidla
Demonstracemi v srpnu 1969 při prvním výročí sovětské okupace (konaly se několik dní v Praze, v Brně, v Liberci a v mnoha dalších městech) definitivně skončily naděje na uvolnění poměrů spjaté s Pražským jarem. Na mnoho let to také byly poslední velké protesty československé veřejnosti. Mezi zatčenými a brutálně zbitými byl i tehdejší student a pozdější český premiér Vladimír Špidla. Jeho vzpomínky jsou součástí Příběhů 20. století.
Vláda proti desetitisícům demonstrantů nasadila armádu, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a členy Lidových milicí. Došlo k ostré střelbě, výsledkem zásahu byly stovky zraněných, desítky postřelených a pět zastřelených (další dva lidé zemřeli). Stovky zatčených lidí mučili příslušníci SNB způsobem, srovnatelným s praktikami Lukašenkovy policie v současném Bělorusku.
Budoucímu předsedovi české sociální demokracie a české vlády (posléze rovněž eurokomisaři) Vladimíru Špidlovi bylo v devětašedesátém roce 18 let. Zúčastnil se demonstrace v Praze, na Václavském náměstí a na Náměstí Republiky, 20. srpna 1969.
Připravit obušky a na ně!
„Byla tam docela tvrdá řež. Začal policejní útok, který demonstranti odrazili. Byl jsem mezi nimi, tedy v davu, ne že bych sám někoho odrážel. Prostě ti policisté utekli, a pak vyjely tanky a začalo se střílet. Nevím, jestli to byly slepé nebo ostré náboje, to jsem nepoznal. Lidé začali prchat – a já mám dnes v hlavě takový filmový záběr: byl večer, podařilo se mi uhnout někde u ministerstva průmyslu, a část toho davu nahnaly tanky na Štefánikův most a pak do tunelu, který svítil,“ vzpomíná Špidla v rozhovoru pro Paměť národa.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
Nebyly to však ruské, ale československé tanky: „Pamatuju si, jak vždycky vyjely transportéry a zazněly pokyny: Pořádková četo, sesednout! Obušky připravit! A na ně! Jenže tu pořádkovou četu dav zahnal, protože na ni házel kamení a další věci. Byly tam také Lidové milice, a to bylo právě docela drsné, protože ti milicionáři zřejmě nebyli vycvičení, takže se báli a byli velice brutální,“ popisuje Špidla s tím, že když se však dav na milicionáře vrhl, ti většinou rychle utekli.
„A pak tam byla armáda, vojenský kordon, a v tomto případě se ten dav nedokázal rozhodnout k boji, protože to prostě byli vojáci, takoví kluci, a každému přišlo divné, že by na ně měl třeba hodit kámen. Takže se chvilku stálo, nic se nedělo, a pak se ozvaly tankové motory, jeden nebo dva tanky vyjely a někdo střílel,“ dodává Vladimír Špidla, kterému se ten den povedlo dostat domů.
Studente, dostudoval jsi…
Druhý den ráno se vydal na Václavské náměstí: „Tam jsem šel s cílem koupit si desku Bee Gees, kterou jsem měl objednanou. A když jsem šel po Václavském náměstí, sebrala mě policejní hlídka, odvedla mě do Krakovské ulice, kde byli ještě i další lidé. A můžu říct, že mě asi tak dvě, dvě a půl hodiny opravdu mučili. Ne nějaký třetí stupeň, ale spočívalo to třeba v tom, že jsem se musel posadit a nějaký mladý hošík mi říkal: ‚Ach, já už mám tak umlácenou ruku…‘ A buch! – dal mi pěstí do obličeje. Já jsem udělal kotrmelec, oni na mě řvali, že se musím zase posadit, zase jsem musel dát takhle ruce, zase do mě bouchli.“
„K tomu vedli takový řeči jako: ‚Studente, dostudoval jsi‘ a podobně. Takže to bylo drsný. Probíhal jsem uličkou, pak mě mlátili obuškama, takže krev stříkala opravdu až do stropu, bylo to drsný. Trvalo to – řekl jsem dvě hodiny, možná to byla jen hodina, to člověk nepozná. A stále po mně chtěli, abych řekl, kdo byl na těch demonstracích. A to tedy musím říct, že ke svému štěstí jsem to neřekl.“
„Jinak mě dodělali tak, že pak už jsem ležel na zemi a tekly mi slzy, snažil jsem se utéct, ale oni mě vždycky skopli. Ale nakonec jsem žádný jméno neřekl, a tím pádem, když jsem se po roce z toho dostal – protože jsem trpěl posttraumatickým šokem, tak jsem neměl žádný výčitky svědomí. Jiná věc je, že oni to jen tak zkoušeli, kdyby to ze mě opravdu chtěli vyrazit, tak Bůh ví, co by bylo.“
„Byl to hnusný rok“
Podle Vladimíra Špidly byla brutální policejní akce naplánovaná pro zastrašení: „Je to otázka, ale stála by za bádání. Kdyby mě sebrali o den dřív, tak bylo jasné, že jsem demonstroval. Ale já myslím, že ty demonstrace byly tehdy tak silné a pro ně tak nebezpečné, že se rozhodli, že udělají velkou razii s velkým násilím, aby ukázali sílu. Nevím, je to můj zážitek a moje hypotéza.“
„Důležité je, že v cele, která za běžných okolností slouží pro dva tři lidi, nás bylo řekněme pět nebo osm, zkrátka větší množství, každý vyvaleně koukal, a že je to zlé, jsem pochopil okamžitě. Nějaký člověk se zeptal, jestli si může zakouřit. Oni mu řekl: Jasně, můžeš. A jak si tu cigaretu zapálil, tak mu natáhli takovou ránu do obličeje, že se svalil. Pak to bylo tak, že otevřeli celu a řekli ´Špidla!´, tak jsem vylezl a vedli mě po schodech. Na každém druhém schodu stál policajt, šel jsem klasickou ´uličkou´, zase mě tloukli,“ popisuje brutalitu SNB Špidla.
„Potom jsem se ocitnul v nějaké výslechové místnosti, a tam mě zase propleskli a ostříhali mě dohola, měl jsem tenkrát dlouhé vlasy. Seděl jsem na křesle, mlátili mě, a násilí vyvrcholilo tím, že jsem musel dát prsty na zem, oni mi na ně stoupali botama a točili se. To už jsem lezl a brečel, nakonec mě dodělali tak, že jsem nereagoval. A oni říkali: Hele ho, studenta, ono mu to nevadí. Devětašedesátý byl hnusný a stálo mě to kus života, asi půl roku jsem docházel na psychiatrii a zdolával jsem posttraumatický šok. Ale existenciální zážitek, kdy vám spadne svět, to byl už rok 1968.“
V Praze byli během protestů zabiti tři lidé: Bohumil Siřínek, František Kohout a Vladimír Kruba. Za drastický zásah nebyl tehdy nikdo potrestán, trest dostali naopak mnozí ze zatčených demonstrantů (či lidí, kteří se k demonstracím jen připletli): podle tzv. pendrekového zákona, který 22. srpna 1969 přijalo Federální shromáždění a podepsaly jej vedle prezidenta Ludvíka Svobody i někdejší hvězdy reformně-komunistické politiky, například tehdejší předseda vlády Oldřich Černík a předseda parlamentu Alexander Dubček.
Autor textu Adam Drda působí v projektu Paměť národa – jedinečné rozsáhlé sbírce vzpomínek pamětníků, kterou řadu let buduje nezisková organizace Post Bellum se svými partnery – Českým rozhlasem, Českou televizí a Ústavem pro studium totalitních režimů. Ve sbírce je shromážděno víc než pět tisíc výpovědí. Z Paměti národa vznikají každý týden rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století. Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, které nemusejí vždy zcela odpovídat skutečnému průběhu historických událostí.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Vašku, nepodepisuj to, radil Havlovi. František Lízna šel za vším vytrvale
Básníci ve vězení, básně mizely z čítanek. „Museli jsme číst Wolkera a Neumanna…“
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
18 komentářů
to by me zajimalo, co spidla rika na to, ze „jeho“ CSSD vladne spolu s komunistama, kteri sovetskou okupaci a naslednou normalizaci obhajuji …
Nevím, co na to pan Špidla říká, nikdy jsem jeho výpověď na toto téma neslyšel, ale pokud bych mohl tipovat, tak si myslím, že se mu to nelíbí asi stejně, jako se to nelíbí zhruba čtyřiceti procentům členů ČSSD.
1) Zajimalo by, co by se tehdy delo, kdyby ty protesty neustaly. 2) Podobnost s dnesnim denim v Belorusku „ciste nahodna“.
K bodu 2) : není to stejná situace. V Československu tehdy tu změnu řídili ti co vládli a bylo proti tomu zakročeno zvenčí. V Bělorusku tu změnu rozhodně neřídí ten co vládne. Spíše se nabízí podobnost s rokem 89.
Oni si byli jisti, že pokud by protesty nezkončily, příjeli by rusáci a zmasakrovali by co by jim přišlo pod ruku. Myslím, že by potom nebylo jen pár mrtvých, že bychom dopadli jako v Maďarsku.
K tomu jen dvě poznámky :
1) Účinek toho posttraumatického šoku byl na Špidlovi patrný ještě v době jeho premiérování a z části i za jeho účinkování v EK jako komisaře (mnoho toho řekl, ale nic hmatatelného po jeho účinkování na těch postech nezbylo).
2) Mnozí z násnemohli být jako studenti zbiti v Praze, na Václavském náměstí a na Náměstí Republiky, 20. srpna 1969. Nemohli proto, že je soudruzistudovat vůbec nepustili a mnozí pracovali, tak jako já, od patnácti let u pásu v n.p. Baťa, od 1.1.1949 n.p. Svit a povinně se museli „sžívat s dělnickou třídou“. To pana Špidlu evidentně nepotkalo.
To pana Špidlu skutečně nepotkalo a potkat evidentně nemohlo. V roce 1949 nebyl pan Špidla ještě vůbec na světě. Kdybyste se vy Oskare (hanáku z Hané) narodil o dva roky později, nepotkalo by vás to také.
Naprostá pravda,..ten rok 1969 byl skutečně, i díky tomu hnusný rok..A to teprve začínaly prověrky a normalizace.
Nerad k tomu dodávám, i tohle je ten důvod, proč dnes i někteří historici píší, že lidé byli „potom“, v 70-80.letech spokojeni s režimem – oni zkrátka museli být, a radovat se z toho mála a těch maličkostí co jim zbylo a co jim nechal (jak to tenkrát zpíval Ringo Čech „dám si párek, já tlačenku, my jsme mladí a je nám hej“)
Ta naděje na svobodu, zkrátka tenkrát zhasla na dalších 20 let. Nothng for heroes..
Kde ten Špidla vlastně byl , 21. srpna 1969 po Praze žádné tanky nejezdily , jen obrněné transportéry !
Obávám se že tam ty tanky byly (pan Špidla hovořil o 20. srpnu 1969), jak si lze ověřit třeba z fotografie zde, doplněné dobovým komentářem.
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/demonstrace-21-srpen-1969-vaclavske-namesti-vyroci-okupace_1908210850_jgr
Nicméně, je nutné brát v úvahu to co je napsáno v závěru článku ohledně projektu Příběhy 20. století. „… Jde o subjektivní vzpomínky pamětníků, atd“ – ovšem i v opačném gaardu. To že se něco dělo, nemusí znamenat, že u toho všeho ten dotyčný pamětník osobně byl a všechno sám viděl. Klidně o tom mohl později něco přečíst …
Ten tank má na sobě bílé pruhy , to měli tanky VS v roce 68 , v roce 69 VS proti demonstrantům zasahovala policie , LM , čsl. armáda !
KFC podívejte se na fotky (i barevné) na tanky 21.8.1968 v Praze. Jsou na NETU.
To určitě pán Špidla né že bych se mu vysmíval já též nosím brýle ale zajisté né tak silné toho 21srpna tanky nejezdili byli to transportéry až po to chci říct že tam neby nebo špatně viděl
Z vás, některých, je mi špatně! Že vám ten Špidla tak strašně vadí …. exkomunista a estébák ve Strakově akademii vám nevadí?
Vadí také.
Spíš Drda zdramatizoval Špidlovy nesouvislé vzpomínky a sny.
..to dělá poměrně často, že chce upoutat, třeba každou neděli po osmé večer na čro plus.
Ano, celá léta normalizace byla hnusná doba. Co se týče výslechů, mohu jen potvrdit, že to bylo velké trauma i bez bití. Mnohdy stačilo, když jste zjistili během výslechu, že vám odposlouchávají naprosto běžně telefon (stačilo sebemenší podezření) a začali s šikanou, zastrašováním, vydíráním, aby člověka přinutili k svědecké výpovědi, klidně i vylhané. Bylo to obrovské psychické vypětí argumentovat právem a zákony, které postihují křivou výpověď, a trvat si na svém, že se nepodepíši pod lež. I takový zážitek přivodí vyslýchanému šok a trauma. Celé období normalizace
byli i takové praktiky běžné. Zde nejde o srovnávání hrůzných zážitků, ale důrazné připomenutí nezbytnosti hájit svobodu a demokracii. Nesmíme připustit, aby zde byl opět režim, který dá represivním složkám takovou nekontrolovatelnou moc.