facebookový profil Milion chvilek pro demokracii,

Boj o nezávislou justici: Soudnictví chybí obranný mechanismus proti zásahům zvenčí

Napsal/a Robert Malecký 16. května 2019

Tři moci ve státě – zákonodárná, výkonná a soudní. Zná to každý, kdo si prošel maturitní otázky z občanské nauky nebo letmo nakoukl do Ústavy. V současném Česku je v tom ale háček. Zatímco první dvě jmenované mají svou vrcholnou reprezentaci, třetí se musí spoléhat jen na neformální uskupení. A to je samozřejmě málo.

Politikům, v jejichž moci je Nejvyšší radu soudnictví ustavit, současný stav vyhovuje. A proto se na něm nejspíš jen tak nic nezmění.

Když chce moc výkonná nebo zákonodárná vyjednávat s justicí podstatné věci, ví, koho vyslat. Má prezidenta, s justicí přirozeně jedná ministr spravedlnosti, ve sněmovně i v senátu fungují ústavně-právní výbory.

Kdo mluví s politiky?

Justice samozřejmě může využít přirozenou autoritu předsedů nejvyšších a ústavního soudu. Stalo se to třeba v roce 2015, kdy Josef Baxa a Pavel Rychetský vyjednali s prezidentem odchod Ivy Brožové z čela Nejvyššího soudu a prosadili do funkce Pavla Šámala na úkor Romana Fialy. Už spolu se Šámalem pak předsedové nejvyšších soudů vyjednali odblokování krize kvůli doplatkům platů soudců a státních zástupců. Politici tehdy ocenili, že mají s kým jednat. A že garance ze strany předsedů soudů platí.

Pak je tu kolegium předsedů krajských soudů. Neformální, leč mocný orgán, se kterým se rozumnější ministři spravedlnosti chodili radit.

A jistě: Soudcovská unie. Její význam je veliký třeba v mechanismu výběru soudních funkcionářů, ale pořád jde o spolek, který reprezentuje jen část justice. Tedy jen té zhruba poloviny soudců, kteří jsou jejími členy.

„Je to vlastně východisko z nouze. Tak, jak je justice uspořádána, v tom trojdělení moci, když třeba vláda chce mluvit s justicí nebo kdyby prezident chtěl mluvit s justicí, parlament chtěl mluvit s justicí, tak nemají s kým,“ říká Josef Baxa.

Připomíná, že za justici nemůže mluvit ministr spravedlnosti, ani prezident republiky, přestože třeba ten jmenuje všechny soudce a řadu vysokých soudních funkcionářů. „Ale ani předsedové nejvyšších soudů, protože my nemáme kompetence do celé justice, to vůbec ne. My se máme starat o své soudy, trochu možná něco směrem dál, ale to je nevýznamné a ukázalo se to v minulosti v řadě situací,“ říká Baxa.

Pelikánovo NE

V posledních letech to vypadalo, že se věci pohnou a česká justice se konečně dočká své reprezentace. Konkrétně mělo Nejvyšší radu soudnictví ve svém programu hnutí ANO, a když jeho reprezentantka Helena Válková nastoupila v roce 2014 na ministerstvo spravedlnosti, chtěla ho uvést do praxe.

Sepsáním návrhu reformy byl pověřen právě Josef Baxa. Plán měl řadu zastánců, podpořil ho prezident Miloš Zeman, předseda Senátu Milan Štěch, podporovala ho Soudcovská unie, přesto z něj nakonec nebylo nic.

Proti byl totiž Robert Pelikán, který mezitím Helenu Válkovou vystřídal v křesle ministra spravedlnosti. „V mezidobí došlo na ministerském orloji opět k posunu, do okénka se dostal zase jiný apoštol a příslušní zaměstnanci ministerstva, kteří mají na starosti rámování obrazů v galerii v přízemí ministerstva, zase dostali novou zakázku. Od doby, kdy toto nastalo, nestalo se ohledně Nejvyšší rady soudnictví nic a situace by se dokonce dala charakterizovat tak, že nám na druhé straně stolu chybí partner,“ komentoval situaci v roce 2015 Baxa.

Za zmínku stojí i způsob, jakým Pelikán soudce odmítl. Baxa mu poslal podrobný dopis, v němž vylíčil stav příprav. Ministr dlouho mlčel. Když po čase odpověděl, byla odpověď zamítavá.

Pozor na klientelismus

Proč je reprezentace pro justici důležitá? A jak by vlastně podle posledních představ měla vypadat?

Zatím poslední návrh představila Soudcovská unie v polovině roku 2017. Instituce by měla být složená jak ze soudců, tak zástupců dalších právních profesí i teoretiků. Voleni by měli být na devět let, třetina by po určité době rotovala. Pravomoci: hodnotit soudce, vytvořit jednotný kariérní řád a také podávání kárných návrhů.


OBCHODNÍCI SE STRACHEM

Nová publikace HlídacíPes.org mapující český i evropský POPULISMUS.

Více informací ZDE.


Jistě, jsou tu „odstrašující“ příklady. Hlavně na Slovensku, rada tam má 18 členů, devět z nich nemusí být soudci, podmínkou však je právnické vzdělání a odborná praxe. Jednu polovinu členů volí sami soudci, druhou vláda. Na Slovensku byl do roku 2014 předsedou rady kontroverzní Štefan Harabin, který zároveň stál v čele Nejvyššího soudu.

Před uzavíráním justice a vnitřním klientelismem, což byl stručně řečeno slovenský problém, nedávno varoval vedoucí Ústavu pro otázky soudnictví Právnické fakulty Masarykovy univerzity David Kosař. Tvrdí, že pokud jsou do postkomunistické justice příliš brzy zavedeny výrazné prvky soudcovské samosprávy, může to vést k „válce“ mezi soudcovskými frakcemi o ovládnutí systému. Vítěz pak „bere vše“, řekl Kosař v projevu na akademickém svátku Dies academicus v Brně.

Polské varování

Pak je zde druhý pohled na věc. Třeba předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský varuje před nástupem populistických a extrémistických prvků, který postihuje celou euroatlantickou civilizaci. A nezávislou soudní moc považuje za jednu z mála institucionálních pojistek.

„Jsou země, kde dokonce tyto tendence ne vítězí, ale už zvítězily. Je to Maďarsko, je to Polsko. Zdá se, že to poškození postihuje celý náš evropský prostor. A i americký, jak ukázaly poslední prezidentské volby,“ říká Pavel Rychetský.

Právě situace v Polsku, kde se exekutiva s legislativou loni pokusila zasáhnout zvenčí do justice, byla momentem, kdy předsedové tří českých nejvyšších soudů spolu s nejvyšším státním zástupcem veřejně vystoupili. Je ovšem třeba říct, že Polsko má oproti Česku systémově daleko ukotvenější soudcovskou samosprávu. I tak se zásahu polská justice bránila jen obtížně.

Pokud by se podobné trendy přelily do Česka, což je velice reálné, byl by to samozřejmě argument pro posílení soudcovské nezávislosti.

„Zatím to není tak konkrétní, není to tak blízko, ale tím nechci říkat, že je to tak vzdálené a že je to vlastně nereálné. Víte, tak jak sledujeme vývoj v Evropě, a dokonce i mimo Evropu, vidíme, že ten dosavadní koncept, o kterém jsem hovořil, prochází jakousi krizí a že přicházejí ke slovu různí autoritáři, kteří mají úplně jinou představu o dělbě moci a brzdách a protiváhách,“ říká Josef Baxa s tím, že podobná uskupení „chtějí všechno“. „Chtějí nastolit vládu jedné většiny a nějaké instituce nebo kontrolní mechanismy, pojistky, protiváhy, se jim do toho konceptu vůbec nehodí,“ říká bývalý předseda Nejvyššího správního soudu.

Mezi takové pojistky patří vedle veřejnoprávních médií, horní komory parlamentu, neziskových organizací a občanské společnosti podle Baxy i nezávislá soudní moc.

Dokázala by se případným atakům ve stávající podobě ubránit? Dlouholetý šéf Soudcovské unie a její nynější čestný prezident Libor Vávra o tom má pochybnosti.

„My jsme si paradoxně od roku 1990 nevybudovali skoro žádné obranné mechanismy. Samozřejmě, že kdyby zase měla přijít totalita, tak ani ty formální záruky dlouho nevydrží. To jsme koneckonců viděli po roce 1948. Nicméně, to, že my jsme nadále zůstali v tom rakouském modelu justice z 19. století, který je vždycky uváděn jako příklad velmi efektivní a rychlé a relativně levné justice, ale který se velmi lehce dá politicky obsadit, tak buď je to úmysl politiků, že skutečně jste v tom zůstávali, nebo jenom nedbalost,“ říká Libor Vávra.

Co nás podle něho dělí od možnosti justici „nepřátelsky“ ovládnout? „V podstatě kromě nějakých zvyklostí a jisté míry zdrženlivosti, případně ústavního soudu a jeho rozhodnutí, žádné jiné záruky nemáme,“ říká.


Článek je jedním z textů publikace Mapa české justice, kterou HlídacíPes.org vydal loni v létě.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

3 komentáře

  1. Jan František napsal:

    Když měla v Polsku justici pod palcem Platforma Obywatelska, tak bylo vše v pořádku, protože je to ta správná prounijní liberální strana, že? Podobně u nás, ale šílenosti pana Němce a krytí jiných tady nikdo nevzpomene…

    • Oskar (hanák z hané) napsal:

      Stručně – soudům nechybí skoro nic, ale soudcům ledacos, třeba spravedlnost v rozhodování. Ovšem na jejich omluvu je třeba říct, že v tom kvaltu schvalování nových zákonů se schválilo mnoho zákonů, které nespravedlnostem nahrávají a několik zákonů, které si komunistická totalita netroufala ani navrhnout; natolik ty zákony přímo k totalitnímu souzení vybízí.

  2. petrph napsal:

    Prokristapána, jenom to ne.. Jak vidno,, ani dnešní elity (ani novináři) nechápou a nechtějí chápat podstatu toho ústavního principu „..tři moci ve státě – zákonodárná, výkonná a soudní.“ Protože i z tohoto článku vyplývá, že se snad domnívájí, že jde o tutéž moc, ve které by si měly tyto tři složky konkurovat, nebo domlouvat. Ale tak to sakra vůbec není – jedná se o tři zcela rozdílné pravomoci. A ona ochrana demokracie (ony pojistky) je právě v tom, že každá z těchto složek si drží svou vlastní moc – za tu si zodpovídá a pouze tou smí zasahovat v demokratickém systému.
    A v tom případě už je nepravda (slabé slovo) to co je napsáno v titulku „Soudnictví chybí obranný mechanismus proti zásahům zvenčí“.. Soudnictví má přece tu naprosto absolutní moc danou Ústavou. Jakýkoliv zákon může zrušit (pokud rozhodne že je protiústavní), může zrušit rozhodnutí jakékoliv státní instituce, rozhoduje všechny soudně – právní spory. Může dát dokonce kohokoliv z nás zavřít do vyšetřovací vazby na poměrně dlouhou dobu – na stačí udání na policii a požadavek prokurátura, eh.. sorry státního zástupce, které každý soudcee vůči vzpurnému občanovi podepíše. ,Může naopak rozhodovat o tom, že zločince propustí na svobodu,.. může dokonce soudit a odvolat i prezidenta republiky (o dalších politicích nemluvě). Proboha, to snad nikomu nedochází, že takovou prakticky absolutní moc u nás nemá nikdo – a že si tedy soudnictví nemůže přivlastňovat další, ani nějakou formou „dojednávání s politiky“ ???
    Jistě dalo by se pokračovat dál, třeba v té otázce navrhované „..Nejvyšší rady soudnictví“, v otázce pravomoci: “ hodnotit soudce, vytvořit jednotný kariérní řád a také podávání kárných návrhů“..
    Asi by se dalo dohledat (a byl by na to samostatný článek) , jak se tyto činnosti v soudním systému řeší dnes. A ptát se jak by se změnilo (k lepšímu, horšímu), kdyby o tom měla rozhodovat jakási nově zřízená rada složená z koho, s pravomocí lobby jednající s politiky..
    Btw věc k úvaze , zda by sami soudci ÚS, až by takový zákon legislativně vznikl, s touto změnou – a tím omezením své vlastní ústavní nezávislosti vůbec souhlasili – a hned zákon o této Radě nad Soudci nezrušili :))))))

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Reklama