karlheinz klingbeil on Foter.com, zdroj

Boj o české korunovační klenoty v Rakousku. Pro Valentu je to jen reklama, myslí si historik

Napsal/a Vojtěch Berger 11. prosince 2018

ROZHOVOR. Češi mají dost sebevědomí na to, aby se jako národ obešli bez středověkých korunovačních klenotů z Rakouska, říká vídeňský historik a expert na dějiny Habsburků Karl Vocelka. Nápad českého senátora Iva Valenty, aby se žezlo, jablko a korunovační plášť vrátily do Prahy, hodnotí krajně skepticky. Stejně jako jeho šance na úspěch.

Karl Vocelka

„Vidím v tom jeho snahu se zviditelnit,“ říká Vocelka na adresu senátora Valenty v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Původní české gotické korunovační klenoty, které patří ke Svatováclavské koruně ve svatovítské katedrále, mohou návštěvníci běžně vidět v klenotnici ve vídeňském Hofburgu. Nyní je přechodně vystavuje nedaleké Umělecko-historické muzeum.

Česko má na svém území vedle známé Svatováclavské koruny jen novější jablko a žezlo z doby renesance. Senátor Ivo Valenta v polovině října oznámil, že se pokusí dostat původní součásti korunovačních klenotů do Česka. O pomoc požádal prezidenta Zemana i některá česká ministerstva.

Svou snahu nevzdává ani přes prvotní odmítnutí. Černínský palác Valentovi odepsal, že když se klenoty nevrátily „domů“ po vzniku Československa před 100 lety, dnes už to půjde jen stěží.

Stejně to vidí i historik Vocelka: „Otevírat tohle téma je poněkud svérázné,“ tvrdí.

Česko není Maďarsko

Když jste poprvé slyšel o iniciativě senátora Valenty, co vám blesklo hlavou?

Že by tyhle věci měly zůstat tam, kde jsou. Tedy vystavené, přístupné, a ne někde pod zámkem. Po roce 1918 tehdejší Československo požadovalo řadu předmětů a taky dostalo. Zrovna klenoty ale nebyly očividně průchodné téma. Takže by věci měly zůstat tak, jak jsou.

Souhlasíte s tím, co říká senátor Valenta, tedy že Česko jako nástupnická země Československa má nárok na vrácení klenotů na základě Saint-Germainské smlouvy?

To nevím, já jsem tu smlouvu nečetl se zřetelem právě na toto, ale ty klenoty každopádně tenkrát vráceny nebyly a myslím, že kdyby to někde ve smlouvě stálo, že by si to Československo prosadilo.

Senátor Valenta používá ještě další argument, a sice, že původní gotické korunovační klenoty, o kterých se bavíme, byly ke korunovaci českých králů použity častěji než ty pozdější renesanční. A proto prý nejstarší klenoty patří do Prahy, a ne do Vídně. Dává tohle smysl?

Ty původní insignie se používaly do 17. století v Čechách, ale i později v Rakousku. Překrývá se tak určení toho, ke kterému korunovačnímu modelu nebo způsobu využití patří. Když to řeknu triviálně: když dostanete nový nábytek, taky přestanete používat ten starý. Insignie každopádně nebyly nic tak svatého, aby se řeklo, že korunovace je možná jen s využitím těchto klenotů, i když samozřejmě svůj význam měly. Možná Svatováclavská koruna, stejně jako ta Svatoštěpánská v Maďarsku, ale ostatní české insignie nebyly tak klíčové. Žezlo vypadá jako žezlo a jablko jako jablko.

 

 

Inspirace Montezumou

Když už zmiňujete Maďarsko a jeho Svatoštěpánskou korunu – není tohle příklad, který ukazuje, že klenoty do původní země vrátit lze i po dlouhé době? Odvezla je přece po válce americká armáda a do Maďarska se vrátily až v 70. letech minulého století.

Maďarské klenoty byly v roce 1945 zakopány, po nálezu putovaly do Ameriky a pak teprve zpět do Maďarska. Ale v roce 1918 se kolem nich nic nedělo, uherská část monarchie měla korunu i další součásti klenotů, takže to byla úplně jiná situace. A navíc uherské klenoty se nikdy nepoužívaly v cizí zemi, respektive Habsburkové je nenechali vyrobit, tak jako to bylo v případě novějších, renesančních částí klenotů českých.

Rakousko vedlo v minulosti také spor s Mexikem o korunu z peří, která údajně patřila vládci Aztéků Montezumovi. Předmět je stále ve vídeňských uměleckých sbírkách. Je to dobré srovnání s aktuálním požadavkem na návrat klenotů do Česka?

Ano i ne. Podobnost je v tom, že jeden stát říká, že tohle je jeho kulturní dědictví, a chce to zpět. Ale v takovém případě by se muselo zjistit, jaké všechny předměty skončily všude možně po světě. A pro mě jako historika je hlavní otázka, jak je o ty předměty postaráno, jestli jsou v dobrých rukou a jestli jsou přístupné veřejnosti.

Máte pochybnosti o tom, že by o klenoty v Praze bylo dobře postaráno?

To určitě nemám, jen by nebyly přístupné veřejnosti. Myslím, že když už se tak silně zdůrazňuje jejich symbolický charakter coby národního dědictví, tak je Čechům i cizincům musíte také ukázat a ne aby byly zavřené v sejfu ve svatovítské katedrále.

Kam až zajít v restitucích?

Na druhou stranu Vídeň je světová metropole, která žije z minulosti monarchie dodnes, čerpá z ní i turisticky…

…a Praha snad ne?

Myslím to tak, že ve Vídni je obrovské množství památek a historických lákadel. České korunovační klenoty se v téhle konkurenci můžou přece jen trochu „ztrácet“, zatímco v Praze by vynikly, plnily úlohu národního dědictví, jak jste o tom mluvil.

Ale copak to renesanční klenoty teď nedělají? Mohlo by to vést k tomu, že by v Praze byly dvě „sady“ korunovačních klenotů. Dalo by se přistoupit třeba k výměně, starší klenoty za ty novější. Ale nevidím v tom pádné argumenty. Myslím, že nikdo nechce převážet věci, které už jsou na jednom místě tak dlouho.

Něco úplně jiného jsou samozřejmě třeba arizovaná umělecká díla ukradená za nacistů Židům a jejich restituce, podobně jako se částečně vracel majetek šlechtě v Česku po roce 1989. Ale jak daleko bychom s těmi restitucemi měli jít?

Před časem byla třeba ve Vídni výstava, kde bylo i mnoho obrazů řekněme z původně „česko-rakouského“ vlastnictví, které se dostaly do Švédska v roce 1648 po vyplenění Malé Strany a Hradčan a těsně před uzavřením Vestfálského míru. A tyhle obrazy bychom teoreticky taky mohli požadovat zpátky. Ale říkám si, co by to přineslo? Pak by přišel někdo jiný a řekl, že o dvě stě let dříve se ještě stalo něco dalšího a tak dál.

Proč tedy v roce 2018 podle vás český senátor zvedá tohle téma klenotů?

Jedna věc je hledání národní identity, druhá je otázka, jestli k tomu člověk potřebuje středověké korunovační klenoty. Ty předměty byly v Rakousku vždy veřejně vystaveny, takže když to téma teď někdo takhle vytahuje, vidím v tom spíš snahu se zviditelnit a udělat si reklamu. Myslím, že Česko při svém národním sebevědomí není na takové věci odkázané.

Otevírat tohle téma mi přijde poněkud svérázné. V historii Čechů a Rakušanů byla řada konfliktů, to ano, jako třeba události jako Bílá hora, protireformace, ale když se na ni dnes zeptáte lidí v Rakousku na ulici, tipuju, že z pěti lidí bude tak jeden vědět, o co šlo. Dnes je to jen téma pro fanoušky historie.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

9 komentářů

  1. Evropan napsal:

    Hledání vnitřních a vnějších nepřátel je stará metoda komunistů. Na čecháčky ovšem zabírá.

  2. Thrax napsal:

    Česko-Rakouské vztahy mají být spravovány naprosto delikátním způsobem ,navíc o těch věcech co tam mají jsem neslyšel a zatím mi nescházely,zkrátka my máme věci královské,oni císařské a ať to tak klidně zůstane.

  3. teufel3424 napsal:

    Senátor by se třeba mohl zasadit o to, aby naše klenoty byly setrvale vystavené, jako v Rakousku, a nemuseli jsme stát jednou za 20 let ponižující frontu, když je chceme vidět. To by byl počin.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Jo to by byl počin, ale zvedlo by mu to popularitu? Nebo by to jen rozpoutalo nekonečné debaty, třeba o tom, že české korunovační klenoty byly vždycky schované a ukazované jen při mimořádných příležitostech (na rozdílod nejen rakouských, ale i třeba anglických, nebo ríšských v Achen (Cáchy).

  4. ČERT napsal:

    Tak chápu, že ta otázka toho žezla, jablka a korunovačního pláště může být předmětem polemik, může se i nabízet předpoklad, jestli Karl Vocelka nehájí tedy zase příliš subjektivní stanovisko, když je sám Vídeňan, ale…
    Dovolil bych si ovšem upřesnit, jak to bylo s tou uherskou Svatoštěpánskou korunou v roce 1945… On ji totiž v roce 1945 z Maďarska s sebou odnesl vůdce fašistických Šípových křížů Ferenc Szálasi, poté, co Budapešť dobyla Rudá armáda, a on spolu s Němci ustupoval směrem na západ. A pokud se tedy nemýlím, někde v Bavorsku padl Szálasi i s tou korunou do rukou amerických vojáků, a zatímco Szálasiho vydali Američané novému maďarskému režimu (a v Maďarsku byl také odsouzen k smrti a popraven), tu korunu si odvezli do USA jako válečnou trofej. A jistě, až v roce 1978 ji USA vrátily Kádárově komunistické MLR. Jinak tedy, v případě Maďarska těsně po druhé světové válce to mohla být ztráta o to citelnější vzhledem k tomu, že to zůstávalo až do roku 1946, pravda, víceméně formální, monarchií…

  5. Jos napsal:

    Myslím, že ochotu Rakouska cokoliv vracet, vydávat nebo restituovat nejlépe demonstruje příběh Marie Altmannové a její boj o navrácení portrétu Adele Bloch-Bauerové (známý jako Dáma ve zlatém) od rakouského malíře Gustava Klimta, ukradeného nacisty její rodině. Po dlouhé řadě soudních tahanic s Rakouskou republikou dostala Marie Altmannová portrét, svůj nesporný majetek, zpět více než 60 let po skončení 2.světové války. To tak nějak není v souladu s některými tvrzeními pana historika Vocelky. Dokonce jeden z  argumentů Rakouska ve sporu bylo, že nacisté portrét tak krásně vystavili v rakouské národní galerii. Asi podobnost čistě náhodná. Pan Vocelka si podle mne cintá pentli.
    Což nic nemění na tom, že Valenta si prostě jen hraje. Na skutečné navrácení by potřeboval asi tak několik století.

    • Clovis Sangrail napsal:

      Tak to pardon. Nebyl to nesporný majetek oné dámy, která se nejprve soudila, jako by šlo o rodinnou čest, a pak obraz obratem prodala za astronomickou sumu (za což jí budou vděčná veškerá světová muzea, která musí se svými omezenými rozpočty na aukcích a na antikvárním trhu konkurovat oligarchům bez jakéhokoli omezení), a když byla dotázána, zda by obraz nechala viset ve Vídni, na místě, kde vznikl, jako to činí spousta restituentů, suše odvětila: Už tam visel dost dlouho… Nebyl to její nesporný majetek. Jádro sporu začalo hned po smrti Adele Bloch-Bauer. Ten obraz byl namalován pro ni (ostatně byla Klimtovi modelem), zaplacen jejím manželem, darován jí. Tento darovací akt byl později zpochybněn a na základě tohoto zpochybnění byl obraz vydán „dědičce“. Že si Adele Bloch-Bauer sama přála, aby obraz po její smrti patřil státu a zůstal ve Vídni, toto přání všichni „dědicové“ včetně dámy, jejíž „hrdinský boj“ byl dokonce zfilmován Hollywoodem, bohorovně oslyšeli. Přitom kdo měl větší morální právo o tom rozhodnout než sama portrétovaná, první majitelka obrazu?

      • Jos napsal:

        To snad není pravda. Vy se snažíte legalizovat nacistické loupeže. Rodině Bloch-Bauerů ukradli nacisté všechno, obrovský majetek, včetně Dámy ve zlatém přímo z majetku rodiny Totéž se stalo rodině M. Altmannové. A teroristické metody použité nacisty nelze popsat jinak než jako horor. To, že se část ukradeného majetku, včetně některých Klimtových obrazů octlo po válce v rukou Rakouska nezakládalo nic, protože u soudu se prokázalo,že k darování ve skutečnosti nedošlo. Ostatně po anšlusu v roce 1938 se není co divit. Rakušáci udělali velkou chybu, protože si mysleli,že s M. Altmannovou snadno zametou. Spletli se a o ty obrazy (tuším celkem asi 5) Rakousko přišlo. Kdyby zvolili jiný přístup, mohlo to dopadnout jinak.

      • Ondra napsal:

        Jistě. Rakousko a Rakušané byli první obětí nacismu, chránili židy, kde je mohli, kdyby nedošlo k Anschlussu zlých Němců, který si nikdo v Rakousku nepřál, tak by se tam židé měli jako v ráji, po antisemitismu ani památky… Kdo by měl mít větší morální právo získat arizovaný židovský majetek než Rakousko!?

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies