Pixabay.com,

Do Česka jsme utíkali za svobodným životem i prací, shodují se turečtí profesoři z Olomouce

Napsal/a Tomáš Pika 9. května 2018

Turečtí profesoři Gokhan Bacik a Yasir Yilmaz utekli z Turecka krátce poté, co začaly čistky a zatýkání po nevydařeném pokusu o puč proti prezidentu Erdoganovi v roce 2016. Oba našli útočiště v České republice. Ačkoliv se jejich příběhy liší, v jednom se shodují: útěk z Turecka byl podle nich jedinou možností, jak svobodně žít a pokračovat ve vědecké práci.

S Gokhanem Bacikem HlídacíPes.org pořídil rozhovor již krátce po začátku jeho působení na Univerzitě Palackého v Olomouci. Autoritářské tendence v turecké společnosti prý pozoroval již od roku 2009:

„Každé ráno se probudíte a zjistíte, že se situace zase o něco zhoršila. Může se to týkat problematiky Kurdů, může to být problematika demokracie, může to být o svobodě slova, o turecké zahraniční politice, o Sýrii,“ uvedl s tím, že dění v Turecku několikrát předčilo jeho představu, že už nemůže být hůř.

Emigroval nakonec ve chvíli, kdy se dozvěděl, že byl jako děkan zařazený do skupiny, která měla projít první čistkou. Z Turecka odletěl doslova posledním možným letadlem.

„Všechno jsme nachystali během dvou hodin, koupili jsme letenky, zařídili všechno nutné. V takových situacích za sebou necháváte úplně všechno. Nachystali jsme si jen malá zavazadla. Snažili jsme se působit jako turisté, kdyby se nás náhodou ptali, kam letíme, protože letištní personál na to už tehdy byl docela citlivý. Nastoupili jsme a dvacet minut za námi se letiště uzavřelo,“ uvedl profesor.

Politolog Gokhan Bacik ©HlídacíPes.org/Tomáš Pika

Do Česka se dostal díky nabídce české vlády a vedení Univerzity Palackého, která o profesora projevila zájem.

Dnes je zde již déle než rok a jak říká, na život v Česku si již téměř zvykl. Našel si zde přátele, učí se česky – byť přiznává, že je to velmi těžké – a připravuje novou knihu, která se bude týkat toho, jak teologie ovlivňuje lokální politiku.

Erdogan? Nejde mu vše podle plánu

Situaci v Turecku sleduje Bacik i nadále, nejčastěji skrze komunikaci se svou rodinou. Ta je v Turecku perzekuována. Jeho otec je v současné době ve vězení. Stejně tak jeho někdejší tajemník z univerzity, který byl odsouzen na šest let.

„V Turecku už vlastně nefunguje právní stát. Pokud představujete problém, nebo pokud jen nejste na jejich straně, jste v koncích. Proto moje rodina nemůže na návštěvy nebo opustit zemi. Už to budou dva roky, co jsem naposledy viděl svou matku a otce. Alespoň že máme internet. S otcem jsem si, než ho zavřeli, psal téměř denně. Alespoň to,“ říká profesor.

I přesto Bacik vidí pro svou rodnou zemi naději. Vysvětluje, že ačkoliv Erdogan má papírově v zemi takřka veškerou moc, nedaří se mu držet situaci v Turecku zcela pod kontrolou.

„Například i přes všechna opatření selhávají jeho snahy o islamizaci Turecka. Městská střední třída to prostě nepřijímá. Politicky se Turecko rozkládá, ale společensky zatím odolává. Bude to dlouhý a bolestivý proces, ale v širším horizontu věřím, že společnost zvítězí. V tom jsem optimistický,“ tvrdí.

Nemám práci, psali to v novinách

Druhý z profesorů, 35letý historik Yiasir Yilmaz, naopak vysvětluje svou situaci před emigrací méně dobrodružně. Dokonce říká, že krátce po převratu žádný významný tlak vůči sobě nepociťoval. I přesto mluví zpětně o štěstí, že se mu podařilo zemi včas opustit.

„Když jsem odjížděl, celé zemi vládla atmosféra strachu, hlavně kvůli tomu, jak vláda pokus o převrat prezentovala. Jako bývalí zaměstnanci univerzity, kterou vláda zavřela, jsme se stali podezřelými i pro obyčejné lidi na ulici,“ říká Yilmaz.

Historik Yasir Yilmaz ©HlídacíPes.org/Tomáš Pika

Důvodem uzavření jeho univerzity se podle Yilmaze stalo obvinění z napojení na náboženské hnutí tureckého duchovního žijícího v americké Pensylvánii Fethullaha Gülena, které se podle Ankary mělo podílet na převratu.

„My akademici jsme nepřímo podezřelí, protože naše škola je nějak spojená Gülenem, ať už přes sponzory, zakladatele, donátory… Týden po převratu vláda zavřela 16 univerzit a druhý den ráno jsem se z médií dozvěděl, že jsem ztratil práci a bylo jasné, že v Turecku žádnou práci nenajdu,“ vysvětluje Yilmaz.

Do Česka díky Sputniku

Ačkoliv Yilmaz uvádí nemožnost pracovat jako hlavní důvod emigrace, přiznává, že o ní uvažoval již před převratem. „Chtěl jsem mít klid, chtěl jsem se soustředit na svoji rodinu a výzkum. V Turecku je tohle velmi těžké, musíte neustále bojovat, pořád překonávat překážky, vůbec nejde o zdravé prostředí,“ vysvětluje.

Když opouštěl Turecko, měl čtyřletou dceru. Jeho žena však byla v té době těhotná a v Olomouci porodila před rokem syna. „Dalo by se říct, že je to Olomoučák,“ komentuje to Yilmaz se smíchem.

K Univerzitě Palackého se dostal úplnou náhodou. Jediné, co z Olomouce znal, byla prý fotbalová Sigma, která v sezóně 1992/93 porazila v evropské lize UEFA Fenerbahce Istanbul 7:1, což je prý druhá nejhorší prohra v historii klubu.

„Zajímal jsem se o Českou republiku, Rakousko a Maďarsko, ale nenašel jsem žádné místo, o které bych se mohl ucházet. Dostal jsem se nakonec ke článku na ruské stránce Sputnik News, kde rektor Karlovy univerzity Tomáš Zima deklaroval pomoc tureckým kolegům,“ vzpomíná, jak ho právě článek na prokremelském webu přiměl napsat emaily rovnou na tři české univerzity – Palackého, Karlovy a Masarykovy.

„Do Olomouce jsem psal rovnou Jaroslavu Millerovi, protože on sám je historik. Týden nato byla v mé doručené poště smlouva. Bylo to velmi rychlé a bezproblémové,“ líčí, jak se dostal do Česka.

„Vykašlat se na minulost“

Teď učí na katedře historie předmět „Moderní Střední východ“. Studentům v něm říká třeba i to, že současná socio-politická situace v komplikovaném regionu má svůj původ v Napoleonově invazi do Egypta na konci 18. století.

„Od té doby lidé, kteří žijí v této části světa, zažili jen neustálý konflikt, invaze, konkurenci, zahraniční intervence a konstantní zápas o moc, který neumožňoval jakoukoliv stabilitu,“ líčí Yilmaz s tím, že právě nevyrovnání se s historií zavdává podle něj příčinu k dalším konfliktům.

„Neschopnost vykašlat se na minulost a podívat se do budoucnosti, to je problém Středního východu. Musíme zapomenout na historii, podívat se do budoucnosti a začít budovat nový svět v racionálním prostředí,“ konstatuje Yilmaz.

11 komentářů

  1. Petr Kaminsky napsal:

    Doufam, ze se Turecko NIKDY nestane clenem EU.

  2. jan rich napsal:

    Promovaní inženýři,sinus,cosinus,deskriptiva….Páni vzdělanci,udělali jste dost nebo alespoň něco pro to,aby se Turecko vrátilo do uskutečňovaných snů Ataturka?Spíše jste vzali nohy na ramena a hledali pohodu jinde.Kdyby totéž udělali naši předci v průběhu mnoha minulých století,byly bychom ve vaší pozici.Ale oni na rozdíl od vás a vašich předků byly stateční a za cenu spousty životů dovedli Česko do příjemné podoby země,kde stojí za to žít.Z toho pro mne plyne,že jste země zbabělců.Zradili jste cestu naznačenou Ataturkem a dovolili islámským nacionalistům zmocnit se moci.Přitom Ataturk Turecko na západní demokracii a svobodu navedl.Jen smrt mu nedovolila přerod Turecka dokončit.Nechtějte,abychom z vás dělali imigrantské hrdiny.

    • Pavel napsal:

      Áááno, a čeští, nebo spíše českoslovenští, vzdělanci vůbec neutíkali poté, co si Československo nastolilo totalitní režim, který trestal za myšlenkové zločiny. A vůbec nenajdete v USA, Kanadě, Austrálii, ale i v západní Evropě tyto emigranty, nebo spíše jejich potomky. A vůbec tahle situace není až děsivě podobná, včetně obvinění z puče (ehm, trockisti), zavíraní letišť a perzekuce rodin ve vlasti.

      PS: Měl jsem přednášku u prof. Yasira Yilmaze na obléhání Vídně. Skvělá přednáška zachycující obě strany a příčiny tažení.

      • jan rich napsal:

        Áááno,proto považuji uprchnuvší československé vzdělance za zbabělce,ne za hrdiny.Hrdinové zůstali doma a tady bojovali.Proto se ohrazuji,abyste obě skupiny zásluhově spojoval.Jinak se vypouští texty a mluvená slova z tepla obýváku a jinak z kobky žaláře.Buďte soudný.

        • Pavel napsal:

          Tak v tom případě se asi neshodneme. Za mě je lepší živý zbabělec, než mrtvý hrdina. Nebo v tomhle případě svobodný zbabělec, než hrdina v base, odkud se už moc bojovat ani psát nedá. A ne, tím se nesnažím zlehčovat osudy těch, kteří v těch basách fakt skončili. To co se s nimi dělo bylo svinstvo nejvyššího kalibru. A ano, za sebe můžu říct, že bych nejspíše utekl, být ve stejné situaci.

          • Fiz napsal:

            Nechci nijak rýpat, ale to, že někdo uteče problém nevyřeší. A sklánění hlavy už tuplem ne. Chápu, že nechat se zabít nemá smysl, ale utíkat a nesnažit se bojovat je horší ne? Pokud všichni sklopí uši, tak vyhraje největší svině.
            Jinak pro nové názory a tváře jsem, zvlášť když mohou pomoci rozšířit naši mysl.
            Mimo to, pro mě jsou hrdinové ti, které neznám, kteří bojovali a umírali proto, abychom mohli žít v tomto typu státního zřízení.

  3. ČERT napsal:

    Cituji: „Studentům v něm říká třeba i to, že současná socio-politická situace v komplikovaném regionu má svůj původ v Napoleonově invazi do Egypta na konci 18.století.“
    Tak já chápu, že ti muslimové mohou mít vůči Západu jistou animozitu, a nemusíme vůbec ani zdaleka chodit daleko do minulosti (stačí připomenout Irák v roce 2003, třeba i Libyi v roce 2011, apod.).
    Tak budiž, ta slova prof. Yilmaze určité opodstatnění mají… Může to být zhruba podobné, jako kdybychom řekli, že některé dosud nedávné problémy v prostoru rozpadající se Jugoslávie (Bosna a Hercegovina, Kosovo) mají svůj původ v expanzi osmanských Turků na Balkáně na konci 14. a v 15.století (a která, na rozdíl od konkrétně uvedené francouzské invaze v Egyptě, ani zdaleka nezůstala pouhou historickou epizodou)…

  4. ČERT napsal:

    Jenom, že jsem nad tím přemýšlel… Když ti dva profesoři tedy odešli z Turecka do ČR také kvůli tomu, aby mohli „pokračovat ve vědecké práci“… Tak „vědecká práce“, pod tím si lze z takového širšího pohledu představit cokoliv (kolikrát lze říci, že nějaké určité prvky „vědecké práce“ mohou obsahovat i různé komentáře tady na diskusích)… Jenže taková vědecká práce, tak jak si ji asi ideálně představujeme (a k tomu i aspoň relativně dobře placená), to může být přece problém i v ČR… Možná ani nepřeháním, když řeknu, že pokud není člověk protekční spratek, tak nemá šanci se k takové ideální vědecké práci dostat. Tedy na rozdíl od Turecka, v ČR bych do toho (SNAD, DOUFÁM) netahal politiku, i když nějaké náznaky toho se údajně měly objevit i tady… Ale tak asi je jasné, o čem mluvím- normální protekce, osobní sympatie, možná až taková nepsaná privilegovanost, to tady může hrát roli…
    Tak možná by to také chtělo zkusit někde v zahraničí… Nešlo by to, pro změnu, za určitých podmínek třeba právě v tom Turecku… (???) Jen taková úvaha…

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies