Printscreen RTVS,

Babišovo vydavatelství si na Slovensku stěžuje na veřejnoprávní televizi. Kvůli českým volbám

Napsal/a Vojtěch Berger 23. listopadu 2017

Mediální skupina Mafra si na Slovensku stěžuje na údajně neobjektivní zpravodajství veřejnoprávní RTVS během říjnových parlamentních voleb v Česku. Čtete správně. Novináři v sousední zemi prý informovali nevyváženě o té naší. Andrej Babiš v obou státech rozsáhle podniká a vlastní tam i média, a tak se ho obsah vysílání podle všeho dotkl. Nabízí to zajímavý pohled do „mentálního Česko-Slovenska“ šéfa hnutí ANO.

Slovenská veřejnoprávní televize v říjnu nemohla v Praze chybět. O volbách v Česku se psalo i jinde ve světě, a tak i reportéři RTVS přinášeli přímo z místa reportáže a živé vstupy.

Podobně jako většina zahraničních médií, i slovenští novináři si za ústřední téma volebního zpravodajství vybrali Andreje Babiše, rozebírali jeho kauzy (dluhopisy, údajná spolupráce s StB, Čapí hnízdo – ve slovenské verzi Bocianie hniezdo) a věnovali se jeho možnému střetu zájmů – coby politika a zároveň vlastníka médií. Na tom by nebylo nic divného, Babiš je koneckonců slovenský rodák a i na Slovensku má řadu podnikatelských zájmů.

Patří mezi ně i média. Dceřiná společnost české Mafry, Mafra Slovakia, vlastní na Slovensku Hospodářské noviny a řadu menších titulů, v Česku například server Mediahub.

Právě slovenské „Babišovo“ vydavatelství podalo stížnost na veřejnoprávní televizi k tamní Radě pro rozhlasové a televizní vysílání (na Slovensku Rada pre vysielanie a retransmisiu).

O kom točí, toho osloví

Vadí mu reportáž, ve které RTVS zpochybňuje objektivitu Babišem vlastněných médií v Česku (na začátku roku „zaparkoval“ Babiš své podnikatelské aktivity ve svěřenských fondech), tedy především deníků MF Dnes a Lidové noviny.

Prostor v reportáži dostali mimo jiné šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery, komentátor Seznam Zprávy Jindřich Šídlo a šéf kampaně ODS Adam Znášik.

Jejich vyjádření dohromady zpochybnila objektivitu obou deníků. V reportáži padla zmínka o schůzkách Babiše s bývalým redaktorem MF Dnes Markem Přibilem i to, že o některých kauzách spojených s Babišem „jeho“ deníky informovaly méně než jiná média.

V reportáži ovšem dostal prostor i Andrej Babiš, který logicky všechnu kritiku na adresu svých médií odmítl. Slovenské vydavatelství Mafra přesto tvrdí, že autorka reportáže „porušila základní novinářské pravidlo, že o kom točí, toho osloví. Nechala hodnotit práci deníků, ale ony prostor k vyjádření nedostaly“, citoval ředitele Mafra Slovakia Vladimíra Mužíka portál Omediach.com.

Pomiňme, že prostor k vyjádření dostal jejich (de facto) vlastník Andrej Babiš. Důležitější je, že úplně stejně se chovala většina zahraničních médií, která o českých volbách informovala. Hlavní příběhová linka bylo vítězství „českého Trumpa“, případně „českého Berlusconiho“, jak řada anglosaských novinářů Babiše titulovala.

Všechny vás zažaluju

Podle stejné logiky by skupina Mafra musela podávat stížnosti na kontrolní mediální orgány v USA proti CNN, v Německu proti Der Spiegelu a dalším médiím, v Rakousku proti veřejnoprávnímu telerozhlasu ORF, ve Švýcarsku proti veřejnoprávnímu SRF nebo proti BBC v Británii. Ti všichni informovali o Babišovi velmi podobně jako slovenská televize.

Málokdo si přitom dal tu práci a oslovil pro jednu krátkou reportáž celkem pět respondentů jako RTVS. V tomhle byla práce slovenské veřejnoprávní televize vlastně vysoce nadprůměrná. Přesto její výstup Babišovu vydavatelství vadí. Proč?

Babiš se rád chlubí tím, že je po letech jediným českým politikem, kterého si zahraniční média zvou jako hosta (viz jeho rozhovor pro CNN u slavné Christiane Amanpourové).

To mu dodává mezinárodní legitimitu a obraz politika, který má dveře otevřené (viz jeho předvolební výroky o tom, že dobře zná příštího pravděpodobného rakouského kancléře Kurze, německého ministra financí Schäubleho a další významné politiky).

Jenže CNN s největší pravděpodobností nebude šťourat do Babišových kauz, jako to dělají právě média na Slovensku.

Dárek, co se neutajil

Stačí připomenout kauzu rekordní daňové úlevy pro Babišovu chemičku Duslo Šaľa ve výši zhruba 60 milionů eur z roku 2014.

Vláda Roberta Fica nejdřív daňové prázdniny pro Babiše chtěla schválit v tichosti. Měl to být oboustranně výhodný obchod. Fico se pochlubí udržením pracovních míst a Babiš zase získá dobré podmínky pro byznys.

Novináři na to ale přišli (jako první právě RTVS). A taky na to, že státním tajemníkem v době schvalování daňové úlevy a následně i ministrem hospodářství byl jistý Pavol Pavlis, který dříve s Babišem podnikal.

Babiš sice v minulosti ukázal, že se kvůli nepohodlným článkům nebojí vyhrožovat žalobou ani směrem na západ. Kvůli článku o tom, jak Babišův Agrofert údajně ovlivňoval pravidla pro rozdělování unijních dotací, chtěl žalovat německý týdeník Der Spiegel, a kvůli přezdívce „Babisconi“ zas hrozil soudem prestižnímu americkému magazínu Foreign Policy.

Slovenskou televizi ale může „srovnat do latě“ mnohem snáz. Nepotřebuje k tomu ani soud, stačí stížnost na mediální radu podaná slovenskou Mafrou.

Nejde přitom jen o stížnost samotnou, ale o celkový kontext. Slovenská televize je pod tlakem stejně jako ta česká. Má přitom mnohem slabší celospolečenskou pozici.

Televize pod palbou

Po pěti letech posilování značky RTVS, zvyšování úrovně zpravodajství a dohánění letité ztráty z dob mečiarismu, kdy byla veřejnoprávní televize pasovaná do role hlásné trouby politiků, má teď RTVS nového ředitele a politici na Slovensku cítí šanci dát „telerozhlasu“ zase jednou ochutnat svoji moc.

Andrej Babiš je sice český politik, ale se slovenskými kořeny, objemným byznysem na Slovensku, a spoustou vazeb a vlivů v téhle malé zemi, kde každý zná každého, a kde ještě víc než v Česku záleží na kamarádech z mládí, nesplacených starých dluzích, službách a protislužbách.

A když uvážíme, jak napjaté vztahy má Babiš s investigativci z ČT, ti slovenští pro něj můžou být ještě snadnější terč.

Ostřelovat je ale oklikou přes reportáže pořízené v Česku, to je novinka. Ukazuje to, že Andrej Babiš vnímá Česko i Slovensko pořád jako jeden rajón, ve kterém se společně počítají úspěchy a potírají kritici. Jedno kde, jedno jak. Hlavně, že je o jednoho míň.

 

 

1 komentář

  1. petrph napsal:

    Jestli bych si dovolil malou úvahu o právu v demokratickém státu. Veskrze vůbec nejde o to, že takovou stížnost Babiš /resp. jeho Mafra/ podá. Protože tenhle způsob podávání stížností je zcela běžný a nárok na ně má každý. Nejen u nás, ale všude v demokracii (naopak, kdo takové stížnosti odmítá (nebo za ně i trestá), jsou totalitní režimy.
    Tady jde ale splnění dalších podmínek
    a) Zda příslušný /právní či státní subjekt/ který tu stížnost řeší, je schopen takovou stížnost nestranně prozkoumat a zcela objektivně a transparentně rozhodnout. S tím že pokud je neoprávněná, tak jí co nejrychleji a zcela rezolutně zamítnout.
    za b) A to je asi důležitější, zda další další právní subjekty které by toto rozhodnutí měly přezkoumávat (soudy, odvolací soudy, odvolací soudy odvolacích soudů, Ústavní soudy stížnosti na úrovni ministra, nebo cokoliv), toto objektivní a transparentně podložené rozhodnutí nižší instance přijmou za své a potvrdí – čili zase pokud je stížnost neoprávněná, tak jí okamžitě a střelhbitě (i bez projednávání), rovněž zamítnou.
    Ale pokud je snad právní stát v takovém stavu, že veškeré právní (a hlavně soudní) subjekty rozhodují až tak nezávisle a subjektivně, že při posuzování téže věci docházejí ke zcela rozdílným právním závěrům , (o době rozhodování ani nemluvě), potom jsou takové stížnosti zcela legitimním (byť třeba amorálním) způsobem konkurenčního boje ať v byznyse, politice, či i jen občanských vztazích. Co neuzná jeden soud, uzná třeba druhý, třetí, když stížnost nepříjme jeden ministr, přijme druhý,….

Přidávání komentářů není povoleno
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies