Uživatel

Lubomír Vejražka

Lubomír Vejražka: Babišismus – zemanismus si rozvracet nedáme

Státem placený úředník, toho času mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček, si pravděpodobně pořídil křišťálovou kouli. Na svém Twitteru věští to, k čemu prý povedou akce Milionu chvilek (nenávisti, jak sám dodává): prý k pokusům o blokády vybraných ústavních institucí a vyvolání střetu s bezpečnostními složkami.

Babiš si plete pojmy. Politický proces není totéž, co proces s politikem

KOMENTÁŘ. Premiér Andrej Babiš na svou funkci nerezignuje, i kdyby byl v kauze Čapí hnízdo obžalován. V rozhovoru pro svou MF Dnes doslova řekl: „Nerezignoval bych, protože od začátku tvrdím, že je to politický proces. Kdybych nebyl v politice, tak nikdo o Čapím hnízdě neslyšel.“ Osvěžme tedy panu premiérovi paměť vysvětlením, co že je to ten politický proces,

Nahnat lidi na otrockou práci, mučit je, ničit rodiny? Toho by se přeci člověk nedopustil

KOMENTÁŘ. Brouzdám chtě nechtě po levicově orientovaných webech a zjišťuji, že se tam v posledních letech popírá, že šlo tehdy v roce 1948 o puč. Milada Horáková prý byla vlastizrádkyně, a oběť nikoli zvůle KSČ, ale studené války. Zároveň se nám zde podsouvá, že 50. léta nebyla nelidská; skoro se zdá, jako by se tehdy nic špatného nedělo, či

Proč pochybujeme o jasných záležitostech a kdo chce nechat spát komunistickou minulost

Poněkud banální moudrost „100x opakovaná lež se stává pravdou“ lze převést na myšlenku „100x do podvědomí podsouvané pochyby se v člověku mohou, aniž se dovtípí, natolik ujmout, až nakonec zapochybuje o něčem zcela jasném“, píše pro HlídacíPes.org Lubomír Vejražka, autor knihy Jizvy zůstávají o rodinách politických vězňů v éře komunismu.

Příště řekneš rukulíbám! Muklové po návratu domů doháněli ztracené roky ve výchově dětí

Političtí vězni za komunismu leckdy neviděli své potomky třeba i deset let. Mezitím z nich vyrostli mladíci, slečny. Jak s nimi po tak dlouhé době otec naváže vztah? Uspěje? Přinese domů jen to hezké? Uplatní právo vést je životem formou příkazů a zákazů, nebo jim dá pochopení? Budou potomci snášet tátovu autoritu? Byl to proces plný chyb

Návraty politických vězňů jako zatěžkávací zkouška pro rodiny: kdo se měl ty celé ty roky hůř?

„Vězeň se v nejednom případě dovtípil, že do zaběhlých podmínek tak trochu nepatří. Anebo dokonce překáží a soužití nefunguje. Připadal si cizorodý. Nikoli však svou vinou ani kvůli blízkým, nikdo nic takového neplánoval. Byl prostě deset let pryč.“ Jak se rodiny politických vězňů za komunismu vyrovnávaly s návratem otce domů, popisuje kniha Lubomíra Vejražky Jizvy zůstávají.

„Váš syn je nepřítel lidu. Táhněte pryč!“ Komunisté uštvali i staré rodiče politických vězňů

Za protirežimní odboj svých dětí musí zaplatit i jejich rodiče. Tak komunisté rozhodli. „Je ti, matko, osmdesát let? Nejsi odpovědná za syna? Ale kdež! Jsi! Stáří neomlouvá! Špatně jsi, matko, potomka vychovala.“ Mnoho z rodičů vězňů zažilo vystěhování, výpověď z práce, výslechy na StB, šikanu, omezení sociální a zdravotní péče.

Rozpadlé vztahy, nejistota, úzkost. I když se táta vrátil z vězení, komunisté zničili dětem celý život

KSČ likvidovala a věznila přímé odpůrce, preventivně i osoby, které pro ni byly potencionálně nebezpečné svými názory a pevností, také ty, kteří prostě měli smůlu. Ale i to bylo komunistům málo. Jejich msta meze neznala a KSČ semlela i ženy muklů i jejich děti, nevynechala ani rodiče a sourozence, bičem šlehla po snoubenkách uvězněných.