StarHunter / Česká editoriální fotografie / Profimedia, zdroj

Aleš Rozehnal: Státní pohřby právo neřeší, nejde ale zdaleka jen o Karla Gotta

Napsal/a Aleš Rozehnal 8. října 2019

Idea státního pohřbu Karla Gotta získala své nadšené příznivce i zavilé odpůrce. Kupříkladu bývalý hradní protokolář Jindřich Forejt je názoru, že by Gott neměl mít státní pohřeb, protože ten je vyhrazen jen pro prezidenty. Názor na státní pohřeb nakonec rychle změnil i Andrej Babiš a výsledkem má být pohřeb se státními poctami. Při pohledu do zahraničí je zjevné, že státní pohřby představitelů populární kultury ve světě vzbuzují mnohem méně emocí než u nás.

Bez ohledu na konkrétní osobu, pro mnoho lidí, včetně již zmíněného Jindřicha Forejta, je nesmyslné, aby byl vybaven státní pohřeb pro člověka, jenž nebyl představitelem státu. Mimo jiné proto, že ve státním pohřbu hraje významnou roli armáda, kdy tělo zesnulého by mělo být neseno za účasti vojáků a následně převezeno na vojenské lafetě.

Také rozloučení u rakve s tělem při státním pohřbu probíhá ve Vladislavském sále, který je ale spjatý s nejvyšším představitelem státu.

Právo však tuto otázku neřeší a není možné spolehnout se ani na tradici. Není proto od věci podívat se, jak k obdobným otázkám přistupují jiné státy.

Jako Napoleon Bonaparte

V loňském roce se Francouzi rozloučili se šansoniérem Charlesem Aznavourem státním pohřbem, na kterém přednesl oslavnou řeč prezident Emmanuel Macron.

Ceremoniál probíhal v Invalidovně, což je komplex budov a památníků nerozlučně spjatý s francouzskou vojenskou historií, a je v něm pohřben například císař Napoleon Bonaparte.

I další státy uctívají památku zpěváků populární hudby státními pohřby. Například Jamajka uspořádala v roce 1981 státní pohřeb legendárního reggae zpěváka Boba Marleyho, který měl i prvky obřadu etiopské ortodoxní církve a rastafariánské tradice.


Líbí se vám naše texty? Dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa 2019 – klikněte na obrázek níže.

Děkujeme za podporu. Redakce HlídacíPes.org

Křišťálová Lupa 2019


Státní pohřeb měl na Jamajce v roce 2010 i jeho pokračovatel a tvůrce stylu dancehall reggae Gregory Isaacs.

Státní pohřeb vystrojilo v roce 2011 i Haiti, a to svému zpěvákovi a bubeníkovi Lénordovi Fortuné, známému jako Azor, který vystupoval se skupinou Racine Mapou de Azor.

Pohřeb se konal v Port-au-Prince před Muzeem národního pantheonu a na Champ de Mars, kam jeho tělo přivezl kočár tažený koňmi. Členové jeho skupiny byly vyznavači vúdú a Lénord Fortuné byl oceněn zejména za příspěvek uznání vúdú jako integrální části haitské kultury a přijetí africké a zemědělské podstaty haitské identity.

Součást funerální procedury

Severní Makedonie vzdala v roce 2007 čest prostřednictvím státního pohřbu svému slavnému zpěvákovi Toše Proeskimu, který zahynul při autohavárii v Chorvatsku ve svých 26 letech. Severomakedonská vláda po jeho smrti vyhlásila den státního smutku a vlajky v celé zemi byly staženy na půl žerdi.

Indická zpěvačka klasických písní Kishori Amonkar byla v roce 2017 rovněž uctěna státním pohřbem. V letošním roce se Indie rozloučila při státním pohřbu i se skladatelem a dirigentem Mohammedem Zahir Hashmim, známým jako Khayyam, který byl uznávaným tvůrcem hudby pro bollywoodské klasické filmy, jako je Kabhie Kabhie, Trojzubec Šivy, Sultán Razia, Noorie nebo Umrao Jaan.

Australská vláda nabídla možnost uspořádání státního pohřbu i autorovi dokumentárních filmů o přírodě Steve Irwinovi, který se proslavil zejména seriálem Lovec krokodýlů a tím, že dráždil tlamy krokodýlů a hladil jedovaté hady. Jeho rodina však nabízenou poctu odmítla. Stejně tak odmítla nabídku státního pohřbu i rodina slavného jihoafrického hráče rugby Chestera Williamse.

Jak je z výše uvedeného vidět, státní pohřby představitelů populární kultury (přičemž v tomto textu neřešíme historicko-politický kontext kariéry Karla Gotta) ve světě vzbuzují očividně mnohem méně emocí než u nás a spojení těchto osob se státními poctami se bere jako integrální součástí funerální procedury.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

Reklama

4 komentáře

  1. petrph napsal:

    Tohle už je spíše morbidní téma, které se u nás dokonce už podařilo i medálně zpolitizovat ve sporu Zeman v předseda Ústavního soudu .Jenže resumé je nikde jinde.
    Ono je to – i v uvedených případech v zahrraničí podloženo vzájemným vztahem a úctou vlády, opozice, kulturní i akademické fronty i občanů a ten zájem je společný.
    Jenomže, u nás je to jinak, u nás jde přece opozice a kulturní i akademická fronta vládě (i prezidentovi) po krku a společnost je dost hluboko ideologicky rozdělena. Pak je to zbytečné gesto, a bylo by si lepší kdyby si ten slavnostní pohřeb zorganizovali příznivci sami (stejně jako si před nedavnem dokazali zorganizovat mohutné protesty proti vládním činitelům) a nenutili do toho nenáviděnou vládu…

  2. St. Janda napsal:

    Nejsem žádný velký fanda šoubyznysu a přesto si myslím, že K.Gott byl tak výrazná osobnost, že si nějaký mimořádný pohřeb zaslouží. Připadají mi hodně trapné výčitky, že zpíval za totality. To by se snad měli snad všichni umělci, sportovci apod plazit kanály, aby byli tzv. demokraté spokojeni ? To nejlepší na roce 1991 bylo, že se Havel dohodl s tehdejší vládou na pokojném předání moci za to, že nebude nikdo stihán. Kéž by to dokázali Američané v Afganistánu s Talibanem , Kurdové s Asadem atd. Zcela jistě by to přineslo alespoň zmírnění migrace.

  3. ČERT napsal:

    Jenom když tedy, že Aznavour byl vloni pohřben v areálu pařížské Invalidovny, podobně jako Napoléon Bonaparte… Dodal bych, že Napoleon I. samozřejmě v roce 1821 zemřel ve vyhnanství na ostrově Svaté Heleny a do Francie byly jeho ostatky převezeny až v roce 1840, tedy za vlády „občanského krále“ Ludvíka Filipa Orléanského, a v době, kdy (ještě před nástupem Napoleonova synovce, posléze Napoleona III., k moci ve Francii) byla ta jeho památka ve Francii, přes důsledky definitivní válečné porážky v roce 1815, tak nějak „oprašována“ či pozitivněji hodnocena.
    Jinak, když už je tady připomenut Napoléon Bonaparte, tak s ním může být do jisté míry srovnatelný (jistě daleko lépe než s Charlesem Aznavourem nebo Karlem Gottem) takový generál Francisco Franco – a člověk se může, možná, i podivovat nad tím, jak najednou Španělé blbnou s tím, že chtějí jeho ostatky odstranit z toho Valle de los Caídos, ne až tak daleko od Madridu, které sám nechal zbudovat…
    Inu, tenhle „druhý život“ různých osobností může být někdy velice zajímavý i po jejich smrti (tak viz třeba i Stalin), někdy i velmi dlouho po jejich smrti. A samozřejmě, taky ani, ale ani zdaleka nejde jen o otázku fyzických ostatků, ale celkově nějaké glorifikace, obecného hodnocení, samozřejmě i pomníků a soch… Tak taky stačí, jak se tady teď, v souvislosti s úmrtím Karla Gotta, začali někteří, podle mě úplně zbytečně, navážet do Václava Havla kolem toho letiště apod.

  4. Dušan napsal:

    Zemřel člověk a supi se slétávají. Zde se politici předvedli v plné nahotě. Nutí to k zamyšlení.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama