Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Tomáš Sokol: I blb má právo vyjadřovat myšlenky. A jak jinak než blbé

 -   - 

393165516_4335903ed9_zFRESPCH” Autor: Randy Son Of Robert / photo on flickr

Podmínka pro Michala Kesudise, který na facebooku schvaloval atentát na české vojáky. Vyloučení Daniela Kalendy ze strany lidové za to, že mrtvé uprchlíky nazval lůzou. Nebo snaha odsoudit poslankyni Semelovou za její výroky o Miladě Horákové aspoň k omluvě, když to nejde v trestním řízení. Tři aktuální příklady, které otevírají otázku mezí svobody slova. “Každého bych z čistě preventivních důvodů nechal hlásat jeho názory a jen bděl nad pravdivostí skutkových tvrzení,” píše pro HlídacíPes.org advokát Tomáš Sokol.

Pokud jde o svobodu slova, mám občas pocit, že do této země nebo právní kultury moc nepatřím. Snaze kultivovat společnost cenzurou veřejně publikovaných osobních názorů nerozumím. Ale musíme si ujasnit, o čem je řeč.


Svoboda slova aneb Stíhat, či nestíhat?

Redakce HlídacíPes.org oslovila několik osobností s žádostí o komentář, zda by měli být stíháni lidé za výše zmíněné kontroverzní výroky. A pokud ano, podle jakých kritérií.

Dnes publikujeme text advokáta Tomáše Sokola.

Následovat budou poslanci Jiří Dolejš (KSČM), Jana Černochová (ODS), zástupce ombudsmana Stanislav Křeček a advokát Aleš Rozehnal.


Co je skutek, a co hodnocení?

Civilní právo, zejména pro účely ochrany osobnosti, rozlišuje výroky skutkové a hodnotící. Podobně i právo trestní. S tím se ztotožňuji.

Skutkové výroky spočívají v tvrzení, že se něco stalo, někdo něco udělal. Tedy pokud o někom budu tvrdit, že včera vykradl banku, je to skutkové tvrzení. A musím je, dojde-li na lámání chleba, dokázat. Jinak jsem lhář a prohraji civilní spor. Případně mne odsoudí pro trestný čin pomluvy. Což je asi OK.

Není dost dobře možné nechat rozličné psychopaty, aby uráželi kdekoho tím, že o jeho skutcích budou lhát. Skutky jsou to, co nás navenek charakterizuje a representuje. To, podle čeho nás soudí naše okolí. Myslím samozřejmě komunitu, na jejímž mínění nám záleží.

Řeknu-li ale o komsi, že je hlupák, je to mé soukromé přesvědčení, na které mám právo stejně jako na to je vyjádřit nahlas. Netvrdím, že dotyčný něco udělal či neudělal, řekl nebo neřekl, nedomáhám se jeho veřejného odsudku, toliko se vůči němu vymezuji a dávám na vědomí pouze to, co si já o něm myslím.

Tady není co prokazovat, a jde-li o názor silně kritický, lze pouze žádat, aby byl měl nějaké opodstatnění, byť zajisté subjektivní co do své podstaty. Každý máme pro hlupáka či hlupství jiná kritéria. A každý si také může udělat svůj názor, je-li kdo hlupákem. Tedy zda se s takovým označením ztotožní.

Jak zajisté známo, člověk může být současně v něčích očích idiotem a v jiných geniem, aniž by se to nějak svářilo anebo aniž by mu to nějak mělo vadit. Maximálně bych měl být schopen, je-li mé hodnocení poněkud drsnější a bude-li to nutné, dostatečně doložit, kdeže jsem k němu přišel. Co mne tak pudí k expresivním výrazům. To aby bylo patrno , že mé výroky nežene jen touha napadat a urážet jiné. Že to není jen kapric, ale výsledek hodnocení informací, kterých se mi dostalo.

Fígl zvaný osvětimská lež

Uvedu příklady. Když zde napíšu, že Semelová je stará komunistická megera, která se intelektuálně pohybuje v pásmu debility, byť medicína tuto kategorii opustila, měl bych dodat, oč svůj vyhraněně kritický komentář opírám. V tomto případě to nečiní problém.

Dotyčná veřejně adoruje masové vrahy, jako jsou Stalin nebo Gottwald. A taky se pokouší, v rozporu se vším co bylo objektivně zjištěno tvrdit, že to s Horákovou byl férový proces, a ne obyčejná zabijačka pobolševicku. Osvětimská lež se tuším tomuhle fíglu říká.

V kompletu je to mé hodnocení, jehož základ jsem vysvětlil. Pročež jde o legální realizaci mého práva na svobodu projevu. Podobně – když toho otrapu, co se radoval nahlas ze smrti našich vojáků, označím za zmindrákovaného zmetka, který na sebe nemůže upozornit jinak než tím, že něco rozbije nebo někoho urazí či raní, hovím tak svému právu říkat nahlas své hodnotící úsudky, jež vycházejí z informace o tom, že se tak vyjádřil, a dokonce za to dostal podmínku.

A do třetice: Když člověka, který troubí do světa, jak ho potěšilo, že se pár desítek nešťastníků udusilo v náklaďáku, označím za ožralého blba, též provozuji hodnotící tvrzení v situaci, kdy přiléhavějšími výrazy prostě nedisponuji. A dotyčný se ostatně doznal. Tedy jen k tomu ožralství, pokud vím. Ale i to stačí.

I blb má právo vyjadřovat své myšlenky

Víc bych od života nežádal. Pitomé výroky jsou prostě pitomé a samy o sobě nezajímavé. Jakýsi nádech přitažlivosti jim může dodat právě a jen pokus o jejich proskripci, přesněji proskripci jejich hlasatelů.

Najdu-li v Praze na chodníku psí exkrement, neseberu ho a nepoběžím na radnici, abych tam dokazoval špatnou práci městských metařů. Prostě ho obejdu. Tak proč tahat k soudu Semelovou? Navíc v situaci, kdy celkem snadno prokáže, že i blb má právo vyjadřovat své myšlenky, a jak jinak než blbé.

Pravda, trochu složitější je to s těmi, co své hrdinství provozují na mrtvých, případně ve vztahu k evidentním trestným činům. Takže dokážu pochopit, že ti mrtví vojáci měli příbuzné, kteří tyhle nestoudnosti špatně nesou. Příbuzné ostatně měla i paní Horáková a zřejmě i ti nešťastníci v tom chladírenském voze. A že podpora trestného činu může být i verbální.

Přesto si ale myslím, že silná svobodná společnost by měla být do té míry rezistentní, že ji výroky nějakých pomatenců neohrozí do té míry, aby k jejich umlčení musela nasadit soudní donucení. Prostě si lůza povídá s lůzou, na což by měla mít právo. Být lůzou je smutné, tak proč jejím příslušníkům brát právo nahlas komunikovat.

Když se situace obrátí…

Čímž se dostávám k základu problému. Jednou věcí je lůza jaksi přirozeně vzešlá z prostředí a zcela jinou věcí je nálepka „lůza“, přišitá někomu na mantl spolu se zákazem svobodně se vyjadřovat. To přeci už také známe a víme, jak snadno se lůza může stát tím, kdo bude jinému říkat, že je lůza, a brát mu á to konto jeho práva.

A jsme u svobody slova v jeho elementární podstatě. Svobodu, kterou buď má každý, anebo to není svoboda, ale jen privilegium vyvolených. Pročež bych každého z čistě preventivních důvodů nechal hlásat jeho názory a jen bděl nad pravdivostí skutkových tvrzení, jakož nad situacemi, kdy to už vypadá, že myšlenky se mění v činy.

Což u těch tří idiotů věru nehrozí.

O autorovi

Autorem článku je Tomáš Sokol

Advokát a partner Advokátní kanceláře Brož & Sokol & Novák. Počátkem 90. let ministr vnitra České republiky.

Komentáře

Komentářů (7)
  1. Taoiseach napsal - dne 9.9.2015

    Když Tomáš Sokol píše “bych každého … nechal hlásat jeho názory”, není jasné, koho myslí tím “já”. Předpokládám, že tím myslí státní moc, především soudní. V takovém případě se dá souhlasit.

    V tomto smyslu nebyl Daniel Kalenda nijak postižen – byl totiž jen vyhozen ze strany. V politické straně se DOBROVOLNĚ sdružují lidé, kteří sdílejí podobné NÁZORY na správu věcí veřejných. Pokud se s nimi někdo (byť v opilosti) názorově zásadně rozejde, je ten vyhazov zcela namístě a jeho právo vyjadřovat “myšlenky” nijak nekrátí.

  2. Petr Homoláč napsal - dne 9.9.2015

    Myslím, že podobný přístup je charakteristický pro anglicky mluvící země – Anglii, Ameriku a snad skandinávské státy. Ostatní kontinentální Evropa je na tom hůř – a my jsme část té připitomělé části Evropy, kde se zavírají i historici. Například zpochybňovat úřední či oficiální výklad holocaustu je tu velmi ošemetné až nepřípustné. Přestože evidentně tam mnoho věcí skřípe, tak se o nich nesmí svobodně diskutovat. U Německa a Rakouska snad pochopitelné, u Česka čirá blbost, ale jsme samozřejmě o něco východněji než Západní Evropa, mentálně jsme evidentně o hodně východněji.

    • Taoiseach napsal - dne 9.9.2015

      Ano, jsme Střední Evropa. Kafkova a Švejkova. Buďme na to hrdí. Jak by se asi v “anglicky mluvící” Anglii dívali na to, kdyby někdo popravdě řekl, jaké zločiny dělali britští nacisti celých tři sta let v Irsku? Díky, zlatá středoevropská skepse…

  3. Zdeněk Hromas napsal - dne 9.9.2015

    Souhlasím, nicméně jde, podle mého názoru o to, zdali souhlasí i většina občanské společnosti. Pokud ano, neměl bych strach z politických ani občanských důsledků, v případě jednotlivých excesů nebo exhibicionistickém popírání mnohdy nepsaných, prověřených a přijatých hodnot.
    Pokud si však kdokoliv, rétoricky schopný a přiměřeně postavený, na lidském neštěstí, začne stavět štěstí vlastní a potažmo i program, začíná většinou veliký problém s populismem, falešnými hodnotami a dokonce s účelovým lhaním, na což, bohužel, někteří lidé též rádi slyší. Tady nastává, podle mne ten moment, kdy by se měla „nestranně“ soudit hodnota svobody slova a jejich obsah jako takový. Je potom nepodstatné, zdali je autor hlupák nebo génius.

  4. J.Němec napsal - dne 9.9.2015

    Pan Sokol to napsal krásně, jak se dalo čekat. Já ale nejsem právník, jen obyčejný dělník a kdo mne uráží, toho na své náklady zmlátím. Ale jak mám zmlátit našeho prezidenta, který si z mé kůže jako člena ODS chtěl balit svou stranickou knížku. Tuto odpornost prohlásil a ještě za ni sklízel politické body. Také nedovedu posoudit, kdo je větší blb, zda ta komunistka nebo prezident Zeman, ale zachovali se stejně.

  5. Ladislav Novotný napsal - dne 9.9.2015

    Přesně, jasně a srozumitelně – alespoň pro mne. Výborná analýza!

  6. petrph napsal - dne 11.9.2015

    Já bych možná doplnil jednu podstatnou věc, aby si i “blbá média” uvědomila svojí zodpovědnost. Totiž když už tedy chceme trestat to že blb vyjadřuje osobně své myšlenky, tak to v naší společnosti nemá žádný význam. Nikdo (kromě novinářů) nechodí po všech akcích všech politických stran, vystoupeních politiků, ani nevysedává celý den jako návštěva v parlamentu, ani ani ani. Tudíž o tom že dotyčný blb osobně vyjádřil svou myšlenku se nedozví nikdo kromě pár desítek lidí kolem něj. Dokonce tedy i když svou myšlenku umístí na internet, tak těch informačních zdrojů jsou miliardy (počítaje samostatné web strány, osobní na facebooku, atd..),i tam si to přečte bez dalšího upozornění, možná pár stovek lidí, obvykle jeho příznivců. Tudíž ten jediný kdo tu “blbou ” informaci skutečně a masově rozšíří, jsou média, která ohromnými titulky napíší “paní Semelová řekla že ..” nebo že “pan Zeman řekl že ..”.Bez jejich medializace by se o tom skutečně nikdo nedozvěděl, tudíž i společenská nebezpečnost jeho činu by byla nulová.
    Já tedy chápu že mediátoři (už nikoliv novináři) začnou řvát, to ne, my přece máme svobodu tisku, my můžeme otisknout cokoliv,my to musíme sdělovat velkými titulky čtenářům, aby si to o každý přečetl a ten názor se dpzvěděl…????
    A co takhle přijmout opačné právní stanovisko? Když nějaký blbec pronese blbou myšlenku, tak ten kdo tu myšlenku masově medializuje – i v informačním smyslu “on řekl že ..”, nese stejnou vinu?