Komunista Jiří Dolejš: Veřejné hlásání nenávisti by mělo zůstat trestné

Napsal/a Jiří Dolejš 10. září 2015
FacebookTwitterPocketE-mail

Podmínka pro Michala Kesudise, který na facebooku schvaloval atentát na české vojáky. Vyloučení Daniela Kalendy ze strany lidové za to, že mrtvé uprchlíky nazval lůzou. Nebo snaha odsoudit poslankyni Semelovou za její výroky o Miladě Horákové aspoň k omluvě, když to nejde v trestním řízení. Tři aktuální příklady, které otevírají otázku mezí svobody slova. „Vyhrožovat šibenicí lidem jiného názoru, vzkazovat lidem v nouzi, ať chcípnou, pošklebovat se nad zavražděnými a oběťmi bezpráví může mít i návodné rysy,“ píše pro HlídacíPes.org poslanec Jiří Dolejš (KSČM).

Žijeme v době, kdy opět narůstá riziko extrémistických projevů, a to znamená i vzestup pozornosti k nastavení pravidel, kterými regulujeme společensky nebezpečné chování, včetně pomlouvačné a nenávistné rétoriky (různé difamace a tzv. hate speeches).

Pokud jde pouze o nevkusné plky některých jednotlivců, tak ty společnost sama vytěsní na okraj (ostrakizuje je). Jde o to, abychom od nevkusu nepřešli k šíření se extrémních hodnotových postojů mířících zcela prakticky proti lidské důstojnosti.


Svoboda slova aneb Stíhat, či nestíhat?

Redakce HlídacíPes.org oslovila několik osobností s žádostí o komentář, zda by měli být stíháni lidé za výše zmíněné kontroverzní výroky. A pokud ano, podle jakých kritérií.

Ve středu jsme publikovali text advokáta Tomáše Sokola.

Dnes nabízíme pohled poslance Jiřího Dolejše (KSČM).

Následovat budou Jana Černochová (ODS), zástupce ombudsmana Stanislav Křeček a advokát Aleš Rozehnal.


 

I ve velmi svobodných společnostech s rozvinutým právním státem proto existují taková pravidla, jejichž vymáhání není nějaká znevolňující hyperkorektnost, ale věc respektu k demokraticky uzavřené společenské smlouvě.

Jde samozřejmě o pravidla historicky konkrétní, jejich stanovení i výklad se vyvíjejí podle podmínek. Nejsou absolutní a věčná, ale měla by odpovídat civilizačnímu vývoji, ovšem nejlépe bez regresu dosažených svobod. Nechat si vnutit nějaká mimořádná omezení dosaženého stupně ochrany lidských práv by bylo velmi nebezpečné.

Je čas dekriminalizovat verbální zločiny?

V podobných chvílích, jako je dnešní, se vedou diskuse o míře takové regulace společnosti, dokonce zaznívají hlasy, zda by mohly už být tzv. zločiny z nenávisti a různé verbální trestní činy dekriminalizovány. Nejde jen o kodifikaci takových pravidel, ale i o výkladovou praxi při posuzování konkrétní společenské nebezpečnosti příslušných kauz.

Záleží to především na hodnocení schopnosti společnosti zvládat tyto excesy svými samoregulačními schopnostmi, bez mocenského zásahu státu. A samozřejmě jde i o kvalitu fungování státní moci, v jak spravedlivých podmínkách probíhá takové řízení. Pravidla spravedlivého procesu včetně postavení obviněného před soudem a přezkumem rozhodnutí by měla být samozřejmostí. Zkušenost může být přitom s různými skutkovými podstatami v různých zemích specifická.

V Evropě je pod sankcí trestního kodexu např. propagování fašismu či popírání holocaustu. V Rusku nedávno zavedli trestnost falešného výkladu Velké vlastenecké války, ve Francii je postižitelné propagování arménského genocidia, v USA zase propagování symbolů Ku-klux-klanu. K specifikům dnešní doby patří, že verbální trestné činy se dají páchat i na sociálních sítích, čím že může zvýšit jejich dosah.

S hloupostmi bojujme diskusí

Jasně nastavená ingerence státní moci u takových skutkových podstat, jako je podněcování nenávisti, schvalování trestného činu, propagování potlačování lidských práv a hanobení lidí jiné víry, rasy atp. je podle mne stále potřebná. Schvalování atentátu, oslava nelidského zacházení s menšinami či s cizinci by neměly být jen předmětem morálního odsudku, ale i zájmu státních orgánů.

Vždy ale jde o praktické důsledky – nemělo by jít o omezování svobody slova říkat sporné věci, dokonce ani hlouposti. S takovými věcmi je třeba umět se běžně popasovat v kritické diskusi.

Nejsem specialista na tyto věci ani právník, ale nemyslím, že je čas na to zcela vypustit trestnost veřejného hlásání nenávisti. Vyhrožovat šibenicí lidem jiného názoru, vzkazovat lidem v nouzi, ať chcípnou, pošklebovat se nad zavražděnými a oběťmi bezpráví může mít i návodné rysy, inspirovat k protispolečenskému chování ostatní, a podle toho pak musí vypadat hodnocení společenské nebezpečnosti.

Tímto praktickým pohledem je třeba i poměřovat debaty o minulosti, tj. jak reagovat na případy typu tzv. osvětimské lži.

Politici mají vyšší odpovědnost

Mezi verbálními trestnými činy figuruje i pomluva a snižování lidské důstojnosti mezi občany. Tady je samozřejmě vedle trestněprávního řízení možná i civilněprávní ochrana. Osobně jsem za liberálnější přístup, zejména pokud jde o osoby veřejně činné. Nechceme se určitě vracet do časů trestů za urážku majestátu. Politik musí snést určitou kritiku – jako „opinion maker“ současně má vyšší odpovědnosti za svá veřejná prohlášení.

Jiný případ ochrany osobnosti je otázka odpovědnosti bulvárních médii. Různé urážky na cti jsou ale poněkud jiná kvalita než extrémismus.

Nová kniha HlídacíPes.org

Publikace vyjde v omezeném nákladu. Pořízením publikace podpoříte projekt HlídacíPes.org.

Kniha nebude ve volné distribuci. Lze ji získat pouze jako poděkování za dar v minimální výši 599 Kč.

Knihu začneme distribuovat krátce před 17. listopadem 2024.

Více o knizePořídit knihu
QR kód
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)