Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Británie volí odchod z Evropské unie. Český “Pan Evropa” v pěti bodech shrnuje, co bude následovat

 -   - 

14726463974_71d78c16db_z Autor: dddoc1965 via Foter.com / CC BY-SA

Více než 16,4 milionu voličů podpořilo ve čtvrtečním referendu odchod Británie z Evropské unie. Tábor brexitu tak podle dřívějších prohlášení expertů dosáhl takového počtu hlasů, který zajišťuje celkové vítězství. Výsledek je nadále průběžný, ale zastánci odluky s Bruselem získávají další podporu. Co teď bude následovat? Odpovědi nabízí státní tajemník pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR Tomáš Prouza.

1. Vystoupení z EU a Lisabonská smlouva

Do přijetí Lisabonské smlouvy chyběl v primárním právu EU konkrétní postup pro vystoupení členského státu z Evropské unie. V teoreticko-právní rovině však existovala možnost vystoupení vždy, a to na základě vypovězení smlouvy členským státem.

Lisabonská smlouva v tomto směru do primárního práva, konkrétně Smlouvy o Evropské unii, zakotvila článek 50. Ten stanovuje pravidla procesu, který umožňuje členskému státu iniciovat kroky směřující k ukončení členství tohoto státu v Evropské unii novým, řádným způsobem.

Proces stanovený tímto článkem umožňuje jakémukoliv členskému státu jednostranně rozhodnout o svém vystoupení z EU. Samotné rozhodnutí o vystoupení není jakkoliv podmíněno souhlasem jiných členských států či institucí EU. Jedná se o zcela suverénní rozhodnutí, kterému další členské státy či instituce nemohou zabránit.

2. Průběh vystoupení

Proces vystoupení členského státu je zahájen okamžikem, kdy stát oznámí Evropské radě svůj záměr vystoupit. Od té chvíle začne plynout dvouletá lhůta určená pro nalezení dohody o vypořádání vzájemných vztahů.

Evropská rada následně rozhodne o zásadách vyjednávání mezi EU a vystupujícím členským státem. I když článek 50 Smlouvy o EU neuvádí konkrétní instituci, která povede vyjednávání jménem Evropské unie, lze očekávat, že tato role připadne Evropské komisi.

Je to totiž právě Komise, která je odpovědná za vyjednávání mezinárodních dohod. S vystupujícím státem tak nebude jednat zbylých 27 zemí, ale Evropská komise na základě detailně definovaného mandátu. Výsledný návrh dohody o vypořádání vztahů nakonec schválí Rada kvalifikovanou většinou po obdržení souhlasu Evropského parlamentu.

Během celého tohoto procesu se vystupující stát, potažmo jeho představitelé, neúčastní jednání ani rozhodnutí v této věci v Evropské radě a Radě. Článek 50 však nijak v tomto směru neomezuje europoslance daného státu.

Omezení pro představitele státu v Evropské radě a Radě se rovněž vztahují pouze na otázku vyjednávání podmínek vystoupení. Ve všech ostatních otázkách tak vystupující stát zůstává až do svého vystoupení právoplatným členem EU.

Vystupující stát tak i nadále disponuje všemi ostatními právy a musí plnit veškeré povinnosti vyplývající z členství, včetně plateb do rozpočtu. Otázkou však je, jak aktivně by odcházející stát svá práva využíval.

3. Vystoupení není to samé jako nové nastavení vztahů

O negativním výsledku referenda se většinou mluví v souvislosti s nutností nového nastavení vztahů mezi Velkou Británií a EU. Je však nutné upozornit, že článek 50 hovoří o dohodě o podmínkách vystoupení s přihlédnutím k rámci budoucích vztahů.

Dohoda o vystoupení tedy nutně není a zřejmě ani nebude to samé, jako dohoda o novém nastavení vztahů mezi EU a vystupujícím členským státem. Nicméně z povahy věci vyplývá, že alespoň v obecné rovině bude vyjednávání o vystoupení s jednáním o novém nastavení vztahů úzce provázané.

4. Dva roky na vyjednávání

K vystoupení státu z Evropské unie dojde okamžikem dosažení dohody, nejpozději však dva roky od oznámení záměru vystoupit. Nedojde-li tedy k uzavření dohody, dojde k vystoupení i za takového „nulového“ stavu.

Je ale pravděpodobné, že ani jedna ze stran vyjednávání nebude mít zájem na takovém stavu právní nejistoty. Lhůtu je možné prodloužit, avšak pouze na základě jednomyslného souhlasu Evropské rady, tedy všech zbývajících členských států, po dohodě s vystupujícím státem.

Členské státy se tak dostávají do pozice, kdy mohou klást podmínky pro prodloužení tohoto vyjednávacího období. I zde je proto důležité potenciální rozlišení smlouvy o vystoupení a smlouvy o novém nastavení vztahů. Lhůta se vztahuje jen na první zmíněnou.

Obsah a rozsah smlouvy o vystoupení není předem stanovený, ale bude vycházet se vzájemné dohody. Určitě v ní ale najdeme postup vyvázání vystupujícího státu z politik EU, na kterých se podílí, a nebude chybět ani část k postavení jejích občanů pobývajících v EU a občanů EU pobývajících na území vystupujícího státu.

Velmi pravděpodobně se smlouva bude zmiňovat i o osudu právních předpisů EU, podle kterých se dnes občané členských států, včetně Britů, řídí. V případě vystoupení totiž bude nutné řešit, jakým způsobem na tyto předpisy navázat na národní úrovni, kde dnes některé oblasti upravuje právě jen evropské právo.

5. Kroky Velké Británie

Dost bylo ale teorie. Co lze však očekávat od Velké Británie? Výsledek referenda sám o sobě není nutně závazný, byť si lze jen stěží představit, že by se David Cameron odhodlal ignorovat natolik medializovanou vůli občanů.

Strategickou otázkou nicméně zůstává načasování oznámení záměru vystoupit z EU. Nedojde-li k formálnímu oznámení, nezačne běžet již zmíněná dvouletá lhůta. Lze předpokládat, že Velká Británie bude chtít mít alespoň hrubou představu o tom, co je a není možné vyjednat před tím, než formálně odstartuje koloběh vyjednávání.

Možné také je, že britská vláda bude chtít pro vyjednávání získat oficiální mandát svého parlamentu, což by zřejmě také zabralo poměrně dlouhý čas. Zároveň však bude v zájmu všech zúčastněných co možná nejdříve vydat alespoň základní memorandum o budoucím směřování ve snaze vyhnout se největším ekonomickým otřesům.

O autorovi

Autorem článku je Tomáš Prouza

Komentáře

Komentářů (16)
  1. petrph napsal - dne 21.6.2016

    Se obávám, že existuje jednodušší řešení. Právě že vzhledem k tomu že výsledek referenda není nutně závazný, se může Cameron vyhnout zodpovědnosti tím že podá demisi. Co bude pak?

  2. felix.julec napsal - dne 21.6.2016

    Klídek.Žádné vystoupení se nebude konat.Kdyby se však neočekávaně něco zvrtlo,EU už má svoji mast na tyto eventuality.S úspěchem bylo vyzkoušeno při volbě prezidenta v Rakousku.

    • felix.julec napsal - dne 24.6.2016

      Jak vidět,střelil jsem kozla.Zřejmě korespondenční volba neprobéhla.

      • namhal napsal - dne 27.6.2016

        Cenzurovaný pes je spokojen. Vrátila se doba jako v roce 1938 Evropě vládne Německo se slabou Francií.

        • Petys napsal - dne 29.6.2016

          Bohužel nemáte pravdu. Ale i kdyby, vrátila by se tím doba kdy české země patřily po celá staletí k nejvyspělejší části světa. S ohledem na nás samostatný vývoj převážně směr východní Evropa to tehdy vůbec nebylo špatné.

        • Bobby napsal - dne 29.6.2016

          Vy jste asi z jine doby,ci planety

  3. Taoiseach napsal - dne 21.6.2016

    Podle mého by bylo velmi užitečné přidat bod 6 – co bude dělat zbytek EU. Předpokládám, že – asi ještě před volbami ve Francii a v Německu – začne vyjednávání o těsnější spolupráci zbytku Unie – resp. “tvrdého jádra”. To je pro nás mnohem důležitější než to, co bude dělat UK.

    • petrph napsal - dne 21.6.2016

      To by bylo to nejjednodušší “..vyjednávat o těsnější spolupráci “tvrdého jádra”. Jenomže pokud západní státy to “tvrdší jádro” vytvoří, anulují tak vývoj EU za posledních 20-30 let. Protože ono dnes formulované “tvrdé jádro EU” existovalo už v 80.letech minulého století – beze zbytku EU.
      S tím, že se dá předpokládat, že na víc se asi nedohodnou, právě že žádný z těchto silných a velkých států se nevzdá žádné své další pravomoci vůči Bruselu, o nějaké společné federaci s centrální vládou ani nemluvě

      • Taoiseach napsal - dne 21.6.2016

        Víte, někdy před těmi 25 lety vyvstala otázka, zda má být napřed prohlubování integrace, nebo její rozšiřování. Tehdejší odpověď byla, že půjde oboje paralelně. Dneska je tu ta otázka zpátky, ale odpověď už bude jiná. Musí být.

        Ano, tvrdé jádro budou určitě tvořit původní signatáři Římských smluv (státy Beneluxu přitom nejsou nijak velké). Ale už jistě ne UK nebo Dánsko, které přistoupily v první vlně. Podle mého budou chtít prohloubit integraci, protože se dá předpokládat, že to tak bude fungovat líp. Přiberou všechny, kdo budou chtít (Rakousko, Slovinsko, doufám ČR, možná Slovensko, možná další země Eurozóny).

        Ale v každém případě je třeba se zbavit těch, kdo všechno blokují.

        • Petys napsal - dne 29.6.2016

          Domnívám se, že ono jádro EU by bylo nuceno vytvořit nějaké své “Euro” a pak by výhrady Dánska mohly zmizet a mohlo by se zařadit do tohoto tvrdého jádra. České země by do něj patřily naprosto přirozeně – historicky jsme tisíc let drželi krok s německy mluvícím prostorem. Je otázka, zda by jsme to zvládli dnes, já věřím že budeme-li v jádru, dotáhneme je opět. Druhá možnost je jen poloruská gubernie.

  4. Němec napsal - dne 22.6.2016

    Nechápu, jak v takové zemi jako je Velká Británie mohli uspořádat takovou blbost jako je referendum o vystoupení VB z EU. Není možné aby političtí analfabeti a jiní blbínci rozhodovali o tak důležité věci. Ale naprosto chápu, kdyby Velká Británie nechtěla být v jednom spolku s Českou republikou, kde prezident neustále uráží své občany a policie nedodržuje zákony.

    • icu napsal - dne 24.6.2016

      Osobně vnímám referendum o vystoupení z EU úplně stejně, jako referendum o vstupu do EU. Možná Britové udělali chybu, možná ne – netroufám si odhadovat, to budou vědět za pár desítek let a bude to jen jejich rozhodnutí, za které si ponesou odpovědnost.

      Jisté ale je, že (jak píšete) ti “političtí analfabeti a jiní blbínci rozhodovali” celou tu srandu platí ze svých daní. A kupodivu – nechat dlouhodobě rozhodovat své občany v referendech vede k velmi efektivní správě věcí veřejných (viz goo.gl/TLu8ro). Že se takové mantinely evropským politikům vesměs nelíbí, je zcela pochopitelné. Pokud ale chce EU přežít, má nejvyšší čas se změnit. A linkovaný dokument ukazuje podle mého názoru staletí ověřenou cestu.

    • namhal napsal - dne 27.6.2016

      Neurážejí někteří občané hlavně prodejní novináři a placení provokatéři prezidenta? Píší že je prezident alkoholik budiž ale že byl Havel také alkoholik to nenapíší. Navíc zeman uspěl v přímé volbě za to alkoholika Havla zvolil parlament 30. prosince 1989 kde měla většinu KSČ.

  5. Němec napsal - dne 24.6.2016

    Normálně se jen výjimečně vracím k článkům, které píši. Jak ohromná hloupost bylo vypsání referenda mimo jiné dokládá, že referendu bylo provedeno v nejmíň vhodnou dobu a dokonce záviselo i na POČASI.
    Výrazem politický analfabet nechci nikoho urážet. I já jsem v některých věcech analfabet. Ale referendum s těsnou většinou je cesta do politického pekla a první krok k rozpadu VB. Britové už dnes vědí, že udělali chybu.

  6. Petys napsal - dne 24.6.2016

    Paradoxní na tom referendu je dost věcí:
    – Mladí Angličané volili zůstat v EU s vysokou převahou 70% ku 30%. Dokonce až do 50 let věku byli lidé stále ještě převážně pro EU.
    O budoucnosti Anglie a mladých lidí rozhodli tedy proti jejich vůli staří lidé, kteří se navíc té své zvolené budoucnosti budou účastnit nejkratší dobu.
    – EU je stále nejsilnější ekonomické uskupení světa, ale v žádné z 27 zbylých zemí se nemluví anglicky. Nevím, zda si EU zachová jako jednací řeč angličtinu, bylo by to absurdní, ale je to možné. Angličtina však tím bohužel do značné míry oslabila svou pozici jako světové řeči.
    – Když Británie před 43 lety vstupovala do Evropského společenství, říkalo se jí “sick man of Europe” – nemocný muž Evropy. Propadala se ekonomicky, dnes je naopak ve velmi dobrém ekonomickém stavu a kuriózně jí to povzbudilo k sebevědomému odchodu.

    • bětka.báthory napsal - dne 29.6.2016

      Omyl, mladí zůstali z valné většiny sedět doma a přenechali starším rozhodování o své budoucnosti. Obviňovat mohou jen vlastní lenost a tupost, kdyby jich hlasovalo 70 % jako penzistů, mohli si to zařídit podle svého…