Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
aten via Foter.com / CC BY-NC-SA,

Islamoložka Zora Hesová: Muslimové a mýty o jejich integraci do evropské společnosti

V téměř rok trvajících debatách o islamistickém terorismu a kolem uprchlické krize zaznívá řada zjednodušení a fám, které už jen tím, že jsou donekonečna opakovány, získaly jakýsi punc věrohodnosti.

Neustále slyšíme, že muslimové se do Evropy neintegrují, rychle se množí, žijí odděleně v jakýchsi paralelních společnostech, zavádějí šaríu, prosazují tzv. no-go zóny, jejich třetí generace se radikalizuje, integrační modely selhávají.

Co je na tom pravdy a v čem tkví skutečné problémy? Vezměme si tvrzení jedno po druhém.


Text islamoložky Zory Hesové vychází ve dvou částech. První se věnuje demografii, integraci a vytváření „no-go“ zón ve městech.

Druhá tomu, zda v Evropě selhaly integrační modely. Publikována je ZDE.


V EU žije podle odhadů asi 20 miliónů muslimů. Přesné údaje neexistují, jelikož se etnické a náboženské statistiky s ohledem na republikánské a liberální principy nevedou.

Ve svých státech jsme občany a údaje, které státu o svém osobním přesvědčení, orientaci a etnicitě dáváme, jsou součástí soukromé sféry a navíc jsou často nejednoznačné. Existují tedy jen odhady, založené na statisticky podchytitelných faktorech.

O kterých muslimech mluvíme

Zaprvé nelze tvrdit, že se 20 miliónů lidí islámského vyznání neintegrovalo. Naprostá většina muslimů pracuje, posílá děti do školy a platí daně.

Podle OECD odhadů migranti hromadně přispívají do sociálních kas více, než z nich berou, a jsou přínosem pro hospodářství. Přicházejí s obecně vyšší porodností, protože mezi migranty jsou častěji lidé z nižších tříd či z tradičních společností.

V globálním průměru mají muslimové vyšší počet dětí, než například Evropa. Ale i v tomto globální měřítku porodnost muslimů po celém světě prudce padá a v tom dohání křesťany.

V Evropě padá porodnost migrantů ještě rychleji. Podle odhadů Pew Research Centra stoupne jejich podíl na obyvatelstvu celé Evropy, včetně Ruska, kde jich žije 10%, z dnešních 6% na 8% v roce 2030.

Problémy s integrací muslimů je těžké měřit. Muslimové patří do všech společenských skupin a nežijí jako vydělená, viditelná skupina, a ani se do žádných větších skupin neorganizují.

V evropských státech neexistuje žádná jednotná muslimská obec, ekvivalent našich církvím, natož celoevropská. Muslimové v Evropě hovoří různými jazyky, mají vazby na různé země a mezi sebou se nevnímají jako jednolitá obec.

Mnoho Arabů, Turků, Kurdů atd., jsou navíc nominální nebo-li kulturní muslimové, kteří sdílejí podobnou společnou kulturní referenci, jakou mezi sebou sdílejí i ateisté křesťanské kultury. Pouze část prožívá své náboženství aktivně nebo veřejně.

Z asi čtyř miliónů německých muslimů je jen asi 15 % členem nějaké náboženské obce, asi třetina chodí pravidelně do mešity a asi pětina dětí má hodiny náboženství ve škole.

I ti z konzervativnějších zemí z jihovýchodní Asie v Evropě nezřídka víru ztrácejí, nebo ji naopak pod tlakem společnosti jsou nuceni bránit. Ve Francii je podle výzkumů 75% muslimů věřících, ale jen 41% věří a praktikuje, zbytek (34%) věří, ale nepraktikuje, 25% je bez náboženství nebo pouze muslimského původu a pouze 25% v pátek chodí pravidelně do mešity.

V tomto ohledu jsou evropští muslimové v průměru více naklonění náboženství, než jejich nemuslimští spoluobčané, ale neplatní, že každý Arab, Turek a Kurd je praktikujícím muslimem.

Mýtus o no go zónách

Skutečností ovšem je, že Arabové ve Francii, Turci v Německu a lidé z jihovýchodní Asie v Británii mají vyšší, z pravidla dvojnásobnou míru nezaměstnanosti, než průměr, nižší vzdělání, vyšší výskyt přerušené školní docházky a omezenější sociální kapitál.

Jako problémové jsou potom velmi viditelné čtvrti s vyšší koncentrací jednoho etnika a podobné sociální situace – v Anglii jde o čtvrti v blízkosti středu měst jako je Leicesteru, Bradford, Birmingham nebo v Londýně (kde žije 40% britských muslimů, jež tvoří 12% Londýňanů).

Francie identifikovala asi 750 citlivých městských zón (ZUS) z celkového počtu asi 2500 sociálních sídlišť. V ZUS, které pravidla leží mimo městská centra, se soustředí lidé s nízkými nebo nestálými příjmy a jejich obyvatelstvo, odhadované asi na 4 miliony, má z více než 50% migrační původ.

Problémem těchto „ghett“ je tzv. sociální past: kolotoč nepříznivého sociálního původu, špatného školství, nezaměstnanosti, často posílené o „špatný“ etnický původ, která mezigeneračně sdílí z generace na generaci.

Je však velmi obtížné říct, jestli důvodem sociální vydělenosti je etnický původ, a tedy i hendikep migrační historie, nebo jestli je důvodem vyšší nezaměstnanosti migrantů právě koncentrace do míst s malou návazností na zbytek společnosti.

Ta s sebou nese horší školství, menší šance na pracovním trhu, sociální stigma, které se potom spojuje právě s tou kterou skupinou. Tento začarovaný kruh známe z Česka v našich vlastních romských „ghettech“.

Není ovšem pravda, že by se muslimové jakožto muslimové aktivně vydělovali. Ona zpráva o britských no-go zónách, tedy „muslimských oblastech“, kam se bojí vydat i policie, byla před několika lety rozšiřována americkými médii, ale mezitím byla odhalena jako mýtus.

Neokonzervativní intelektuál Daniel Pipes, který tento pojem proslavil, se ho sám zřekl – francouzská sídliště a britský Birmingham nejsou nijak podobné americkému Bronxu nebo Detroitu, ale klidná, až nudná místa.

Pravdou zůstává, že existují ulice, nebo čtvrtě, zejména v Británii, kde se koncentrují migranti podobného etnického pozadí a jazyka, že často nevolají policii, protože řeší své problémy mezi sebou, nebo že se ojediněle objeví agresivní jedinci.

Tribunál versus soud

Před dvěma lety byli zatčeni a posléze odsouzení tři samozvaní ochránci muslimské morálky ve východním Londýně pro obtěžování a napadání lidí ve jménu obrany šaríy. Incident byl natočen na video a vyvěšen na youtube. Podobné věci se ojediněle stávají, stejně jako rasistické útoky na muslimy, a policie je potírá.

Další mýtus o prosazování práva šaría se naopak opírá o reálný, ale zcela legální fenomén. V Británii existují tzv. Muslim Arbitration Tribunals, mimosoudní tribunály bez soudní pravomoci, ve kterých se s posvěcením státu a anglikánské církve řeší rodinné problémy podle islámského.

Podobný tribunál má i židovská obec. V praxi několik desítek tribunálů řeší většinou podněty žen na šaríatský rozvod, nejčastěji tam, kde nedošlo k civilnímu obřadu a kde certifikát umožní ženě odejít z manželství.

Zejména menší regionální tribunály jsou kontroverzní kvůli podezření na slabší ochranu práv žen, než jakou poskytuje civilní soud. Největším problémem je nedostatek systematického dohledu a britská vláda právě provádí v této záležitosti průzkum.

Líbil se vám tento text?

Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu

Moc děkujeme za podporu!

QR kód
Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Podpořte novináře