Tato stránka používá cookies ke sbírání statistik o návštěvnosti. Více informací

Bankovní startupy si z trhu ukousnou až 500 miliard dolarů. A ty někde budou chybět

 -   - 

2. DÍL BANKOVNÍ SÉRIE. Kvůli takzvanému FinTechu, neboli technologickým společnostem expandujícím na teritorium dlouho vyhrazené bankám a finančním institucím, přijde o místo až třetina bankovních úředníků. Vyplývá to z čerstvé analýzy Citibank, která je zatím posledním střípkem mozaiky vykreslující probíhající změny v konzervativním – a dlouho zakonzervovaném – světě financí. Podrobnosti této revoluce probírali hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka a Marek Palatinus, programátor a legenda bitcoinové komunity. Nabízíme jejich základní teze a expertní debatu.

Teze 1:

  • Pokud se na klasický finanční systém, bankovnictví, díváte z odstupu, vidíte, že se vše stále plácá v jednom zatuchlém rybníčku. I když k jistým změnám dnes nepochybně dochází. Banky se totiž snaží z onoho rybníčku dostat, ale nevědí, jak na to. Jejich problémem je přeregulovanost finančního sektoru a jeho propojenost se státem. Z tohoto kolotoče banky, i kdyby chtěly, nemohou utéct. Dnes tak sledujeme vlnu startupů, které se snaží sektor zlidštit, zpřístupnit, ale která k revoluci nepovede. Stripe, Square a další startupy totiž v konečném důsledku užívají onen přeregulovaný finanční system podobně jako zmíněné banky, které nevědí, jak z něj ven. To nicméně neznamená, že nemají budoucnost. Například podle Goldman Sachs by z ročního zisku etablovaných poskytovatelů finančních služeb měly ukousnout až 500 miliard dolarů.

Komentáře

  1. Miroslav Novák, AKCENTA CZ - 16.4.2016

    Nové lajnování hřiště. Banky postupně přicházejí o svůj tradiční zdroj příjmů, ať již se jedná o poskytování úvěrů, platební styk nebo konverzi měn. To se samozřejmě odráží na jejich tržbách, ziskovosti a výsledně i snižování zaměstnaneckých stavů. Řešením však není kdo z koho, nýbrž kdo kde a jak. Současný vývoj ve finančním sektoru vnímám více jako lajnování hřiště, než jako boj mezi starým světem velkých bank a novým světem nebankovních institucí a startupů všeho druhu. Finanční systém potřebuje obojí. Jak velké banky pro velké investice, tak malé dynamické firmy pro zákazníka 21. století.

  2. Jan Jedlička, Česká spořitelna - 18.4.2016

    I do bankovnictví dorazí digitální revoluce. Dnešní aktuální problémy s klesající ziskovostí bankovních domů a zvyšujícími se nároky regulátorů jsou mírným vánkem proti uragánu, který do deseti let provětrá sektor a přinese dosud nepředstavitelné změny. Uragán ponese jméno digitální revoluce a bude mít dopad na všechny aspekty společnosti. Role zprostředkovatelů, kam patří i banky, se bude v jejich dosavadní podobě snižovat. Trend je jasný ve zprostředkování ubytování (AirBnB), cestování (booking), taxislužbě (Uber) a projeví se i v bankovnictví. Zda role hlavního zprostředkovatele finančních služeb uhájí transformované banky nebo se ho naplno chopí dosud spíše nesmělé fintechové start-upy se teprve uvidí. Nicméně každé prozíravé bance bych doporučoval najmout nekomfortní vizionáře s minimálními zkušenostmi z bankovnictví a s pozitivním vztahem k novým bláznivým nápadů, kterým dosud zkušenější kolegové nestihli vysvětlit, že “to nejde” či “to není tak jednoduché”.

 Teze 2:

  • Ve finančním sektoru je velký prostor inovovat, což je dáno přeregulovaností, kvůli které se bankovní sektor od 80 let v podstatě nezměnil. Je tak přirozené, že se dinosauři jako Goldman Sachs snaží skupovat fintechové startupy. Problém je v tom, že podobné molochy mají velmi neflexibilní řízení, zatímco malé, dynamické startupy takto svázány nejsou. Na druhou stranu je fakt, že fintechové startupy často potřebují banky, jejich velikost, expertízu a kapitál. Proto nelze očekávat revoluci, pokud tedy nedojde ke skutečně fundamentální změně, ke snížení bariér a překážek pro vstup a fungování v sektoru. Za stávajících podmínek vše skončí remízou – velké banky se trochu zmodernizují a úspěšné startupy budou buď skoupeny nebo se stanou velkými společnostmi, získají bankovní licenci, a tím si vlastně pod sebou podřežou větev.

 

Komentáře

 Teze 3:

  • Problém je v tom, že regulace vychází z historických potřeb, kdy neexistovaly technologie a technické principy, na kterých by systém mohl fungovat. Klíčová tak byla důvěra v instituci. Těch bylo více – šlo například o různé banky – a stávalo se, že některé z nich nehospodařily úplně dobře. Bylo tak logické a správné nad nimi či sektorem jako takovým zavést kontrolu. Od té doby jsme se nicméně technologicky posunuli, aniž by to možná na první pohled bylo vidět, dnes máme technologie, které nabízejí alternativu, respektive náhradu. Je tak možné provozovat bankovní instituci nebo aplikaci, která nevyžaduje důvěru lidí v danou společnost. Na těchto principech funguje bitcoin, všechny kryptoměny, v tom je tato technologie revoluční. V praxi to pak znamená, že zatímco v minulosti bylo regulace potřeba, dnes tomu tak už není.

Komentáře

  1. Mikuláš Splítek, Erste Asset Management - 15.4.2016

    Regulace je výrazem společenské smlouvy k zajištění spravedlnosti. Avšak technologie nemá pro spravedlnost cit. Nebo byste nechali počítač rozhodnout soudní při? Technologie důvěru nezavádí, pouze usnadňuje komunikaci – zlepšuje transparentnost. Bitcoin není měnou, systémovým článkem v pravém smyslu (státní rozpočet, mezinárodní obchod, atd.), ale spíše zbytnou komoditou. Je převratný ve způsobu ověřování transakcí (transparentnost), ale nemění způsob, jakým lidé chápou peníze. Ten už je naopak po staletí neměnný. A proto je bankovnictví jedním z principiálně nejjednodušších oborů. Dokonce Adam Smith si povšiml, že „mýta, obranu a banky může řídit i tak špatný hospodář jako stát“. Peníze se totiž – promiňte, kacířská myšlenka – řídit nedají. A to zůstane stejné s technologií, i bez ní. Peníze jsou neutrální přenosník, jako třeba vzduch. Není potřeba jej usměrňovat a přendavat, když zapomenete, že je, najednou je ho dost pro všechny.

Předchozí díl Bankovní série:

Lesk a bída finančních dinosaurů aneb Hledá se banka budoucnosti

Diskuze očima Martina Kupky

Když po diskusi s Markem Palatinem procházím shrnující redakční teze a komentáře k nim, pozoruji, jak relativně úzce pojaté téma FinTechů extenduje ve dvou rovinách, kterým se během rozhovoru zjevně nedostalo zaslouženého prostoru. Náš pohled na věc byl převážně „organizačně-technický“. Pro sebe jsem si z diskuse odnesl přesvědčení, že spíše než nelítostnou bitvu mezi FinTechy v roli biblického Davida a finančními „dinosaury“ v úloze Goliáše můžeme v budoucnu očekávat symbiotický vývoj hnaný vpřed motorem konkurence, vývoj charakteristický vzájemným ovlivňováním a opouštěním slepých cest, z něhož budou ve finále profitovat všichni zúčastnění: inovátoři, etablované instituce, ale především my: klienti/spotřebitelé.

K zamyšlení mě přiměla představa objevující se v (nejen) některých navazujících textech, podle níž vysoká aktivita FinTechů v posledních letech nebude mít evoluční, nýbrž revoluční charakter. Díky tomu, že dokáže klientovi poskytnout větší spotřebitelský zážitek za menší peníze, rozdrtí David Goliáše na kaši a zaujme jeho místo. Zdrojem této představy je, domnívám se, víra v sílu nových technologií, které mohou během relativně krátké doby proměnit (nejen finanční) svět k nepoznání a k lepšímu.

Za sebe bych rád podotkl, že nejsem přesvědčen o touze průměrného člověka po proměně světa k nepoznání, ani o tom, že tím, co světu nejvíce brání v zdokonalení, jsou zastaralé technologie. Pokud nám setrvačnost pokroku hluboké technologické změny i tak naservíruje – což je velmi pravděpodobné – nebude to zadarmo. Cenou za usnadnění života v jedné oblasti nejspíš bude jeho ztížení ve směru jiném.

Tím se trochu oklikou dostávám ke své druhé velké pochybnosti, týkající se naděje FinTechových fanoušků na vymanění se ze státního dozoru a regulačního sevření. Asi žádného člověka nepotěší, když jej státní instituce bezdůvodně sledují a následně s jejich záznamy třeba i nešetrně nakládají. Na druhé straně, vyjmutí finančních transakcí z dosahu jakékoliv instituce, která by dokázala na jedné straně efektivně garantovat vynutitelnost dodržování dohodnutých pravidel a na straně druhé uchránit finanční infrastrukturu před zneužitím organizovaným zločinem, by se v posledku nemuselo ukázat jako prozíravý tah…


Celý rozhovor hlavního ekonoma ČSOB Martina Kupky s programátorem Markem Palatinusem si můžete poslechnout zde.


O autorovi

Autorem článku je -pes-

Komentáře

Komentářů (5)
  1. petrph napsal - dne 14.4.2016

    Dovolil bych si antitezí. Vůbec není pravda že “Je tak možné provozovat bankovní instituci nebo aplikaci, která nevyžaduje důvěru lidí v danou společnost. Na těchto principech funguje bitcoin, všechny kryptoměny, v tom je tato technologie revoluční.”
    Je to totiž naopak,právě tyto kryptoměny dnes bojují o onu důvěru lidí, jinak nemohou expandovat a fungují jen v rámci své úzké komuny. Proč?Inu protože skrze standardní bankovní systém lze přeposlat a taky zaplatit komukoliv a on tu platbu přijme.Doslova je mu jedno ze které banky mu ty peníze někdo pošle a do které kde si založí účet(tu důvěru mu zajištuje pojištění vkladů). Ovšem- ta důvěra je v něčem jiném, totiž že těmito přijatými prostředky lze ihned zaplatit někomu dalšímu v širokém kruhu ekonomiky. Přijmout peníze od odběratelů, zaplatit dodavatelům. Přijmout výplatu, zaplatit a koupit si z kteréhokoliv obchodu co chce.
    A jak v případě kryptoměny? Špatné, velmi špatné,lze jí zaplatit pouze v okruhu té relativně malé důvěřující komuny. Ten počet ještě nižší, řada držitelů v ní má prostředky jako investici, spekulaci a své běžné pohledávky a výdaje v ní nevypořádává.Ve skutečnosti asi prakticky nikdo nepoužívá kryptoměnu pro vypořádání všech svých finančních vztahů, tím by se naopak velmi omezil kdyby měl využívat pouze ty subjekty které tu konkrétní kryptoměnu přijímají.

  2. český maloměšťák napsal - dne 14.4.2016

    O ” přeregulovanosti” se psalo a mluvilo v předvečer krize 2008 a násl. – a tak se odregulovalo, následkem tohoto se málem rozpadla západní civilizace (nebýt státních, regulativních zásahů ad hoc, včetně znárodnění bank či pojišťoven).

    Za jedinou ” přeregulovanost” významnějšího druhu považuji monopol centrální banky vydávat a spravovat měnu.

    P.S. Problémem je to, že v bankách sedí lidi, kteří nemají šajnu o realné ekonomice. Takže laici, mnohdy v podstatě fušeři – rozhodují o tom, který účastník trhu realných , fyzických statků dostane finanční prostředky a který ne. Absurdní pak je i to, že monopoly a oligopoly dostávají finanční zdroje za zlomky úvěrové zátěže malých firem, které prý jsou hnací silou ekonomiky (povídali že mu hráli). Ale to jde přes celé spektrum trhu s penězi – viz např. lichvářské sazby pro ty, které tyto sazby mnohdy trvale vyřadí někam na okraj společnosti, přičemž krátkodobá půjčka za úroky, na které běžně dosáhnou megakolosy …by je zachránila, de facto před totálním zničením.