„Můžem si bejt jistý, je to zlý.“ Když chtěli autoři filmového Pupenda hudebně ilustrovat atmosféru znormalizovaného Československa v 80. letech, sáhli i po písni Hudby Praha Je to zlý. O závanu normalizace mluví v souvislosti s děním kolem prezidenta Miloše Zemana i její autor, kytarista a zpěvák Michal Ambrož. „Žijeme v trochu jiný době, ale jako spirála se vrací nejrůznější připomínky. Teď jsou to větry z Ruska a z Číny. Ale je to samozřejmě závan normalizace, o nic jinýho nejde,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

• V debatě kolem vyjádření Davida Kollera a Lenky Dusilové na adresu Miloše Zemana zaznívaly odkazy na rok 1983, na článek „Nová vlna se starým obsahem“ a na tažení proti českému bigbítu. Vidíte v tehdejší a dnešní atmosféře paralelu?

Parafrázoval bych to tak, že tu teď máme novou společnost se starým obsahem. Žijeme v trochu jiný době, ale jako spirála se vrací nejrůznější připomínky. Teď jsou to větry z Ruska a z Číny. Ale je to samozřejmě závan normalizace, o nic jinýho nejde. A bohužel se ukazuje, že většině národa se to líbí, je v tom spokojená, a dokonce naopak: chtěla by to všechno zpátky. Pro mě jsou to poměry naprosto šílený.

• Když si vzpomenete na rok 1983, kdy jste ze svého pohledu zjistili, že máte problém?

My jsme měli problém s Jasnou pákou už o rok dřív, kdy jsme takzvaně udělali průser v Horní Bříze. Pozvali nás tam svazáci z místního podniku, což nebylo nic tak neobvyklého, protože svaz mládeže býval tehdy normálním pořadatelem. Ovšem po příjezdu na místo jsme zjistili, že jde o výroční svazáckou schůzi, která končila příjezdem okresního bolševického tajemníka. A ten nás zastih v nejlepším. Dáda Albrecht do půl těla lítal po pódiu namalovanej, navíc jsme měli s sebou zvukaře Láďu Čepeláka, který se teda taky svlíknul, a místo aby byl u pultu, lítal po sále. No a chlap se hrozně nasral, že mu tady tohle hrát teda nebude, a vzal to po stranický linii.

Nová vlna se starým obsahem aneb útok na bigbít

„Primitivní texty spojené s primitivní hudbou, odporné šaty, provokující chování, oplzlá gesta, odmítání všeho normálního, barvení vlasů na zeleno, na modro, na růžovo, tetování hákových křížů, malování barevných pásů na obličej apod., to byl výsledek, který tato vlna přinesla.“

Citace z článku, který v březnu 1983 vyšel ve 12. čísle časopisu Tribuna. Podepsán byl smyšleným jménem Jan Krýzl a odstartoval období persekuce české alternativní rockové scény. Rockové muzikanty označil za nástroj ideologické diverze a vyzval kulturní pracovníky, aby těmto skupinám nepořádali koncerty a neudělovali jim tzv. přehrávky, nutné k povolení veřejného vystupování. „Hudba se mění, ale životní filosofie, kterou »nová« vlna rocku propaguje, zůstává stejná. V novém hávu je mládeži předkládán starý obsah,“ psala Tribuna.

• Jak to dopadlo?

My jsme byli čistí amatéři a hráli jsme v rámci tzv. zájmový umělecký činnosti. Museli jsme to vysvětlovat na tehdejším Národním výboru Hlavního města Prahy (nebo jak se to tehdy jmenovalo) s ředitelkou kulturního domu, kde jsem pracoval a který byl naším zřizovatelem. Paní ředitelka komouška nám docela fandila, držela nad námi ruku, řídila se takovým tím heslem Ať se mládí vydovádí. No, ji to nakonec taky pěkně semlelo. Skončilo to tak, že jsem na tom městským výboru musel vyplnit dotazník, že nejsme punková kapela. Tenkrát zrovna měli bolševici hroznej strach z punku, tak jsem musel přísahat, že nejsme pankáči. Což jsem s klidným svědomím udělal. Nicméně pro nás z té seance vzniknul zákaz hraní mimo Prahu a my jsme vlastně celý druhý rok existence hráli jenom v Praze, protože jsme nikde jinde hrát nemohli. Tady je potřeba říct, že fízlové, kteří ten článek v Tribuně připravovali, to pořádně zmotali. Naházeli vedle sebe kapely, který neměly nic společnýho, protože chtěli „udělat akci“.

• Těch akcí kolem prezidenta Zemana poslední dobou taky nějak přibývá.

Mě zaujal článek Alexandra Mitrofanova (odkaz zde), kde říká, že prezident je disident. A protože on pochází z Ruska, tak v tom svým článku cituje z ruskýho tisku, kde Zemana fakt Rusáci takhle nazývají. Takhle ho vnímají: jako disidenta vůči Evropský unii a NATO. To není z Mitrofanovovy hlavy, to je z ruský hlavy!

• Kde jsme to podělali? V 90. letech, kdy jsme si užívali euforii z toho, že se všechno smí a nic se nám nemůže stát? Do určité míry byla v tomhle 90. léta zvrácená…

Dělali jsme si večírky a mezitím nám to tady rozkradli, to jo. Ale já nemám pocit, že bychom něco podělali. Spíš tady byl takovej pocit, jak jsme měli Václava Havla, že jsme lepší, než jsme ve skutečnosti byli. On nám dával nimbus výjimečnosti, celý svět ho miloval a my jsme si mysleli, že jsme tak trochu jako on. Jenže jsme najednou zjistili, že jsme pěkný šmejdi. A navíc spousta šmejdů vylezla až teď, když tu V. H. není.

• Antikomunismus je v Česku skoro sprosté slovo, jako by nebylo legitimní stát proti něčemu, co zde bylo dokonce zákonem označeno za protiprávní. Vždycky, když jste se postavili do čela iniciativ, jako byla třeba S komunisty se nemluví, okamžitě bylo kontrováno výroky o primitivním antikomunismu a podobně. Štve vás to?

To zavedl Václav, ten druhý. Falešný, opravdu falešný antikomunismus, jo jo. Ale zase se odkopali, komouši. Ten jejich předseda Filip, chlap, co lže jak když tiskne, jak se holedbal, že s kapelou kdysi hrávali i Jasnou páku. Chechtali jsme se tomu s Davidem Kollerem, jak tenhle estébák hrál Jasnou páku a všechny u toho rovnou udával. Ale když tady teď byl ten Číňan, tak zase soudruh Filip vylez a začal vykládat, jak to soudruh Si myslí. Slyšel jsem s ním rozhovor na Radiožurnálu, kde vysvětloval, jak je to v Číně dobrý, jak soudruh Si podporuje rozvoj a tak dále. Mají to v sobě, zase nám budou vysvětlovat, jak to máme vidět.

• Za posledních pár měsíců se zdá, že takové to ukrajování svobod bere docela švunk. Může tady dojít k něčemu, co známe třeba z roku 1948?

Pořád máme svoji historii, víme, jak to v roce 48 probíhalo – a je třeba se z toho poučit. Netvrdím, že se to nemůže stát znovu. V osmačtyřicátým bylo vlastně skoro všechno, když pomineme třeba vyzbrojení Lidových milic, legální. Ale byli dobře připravení. Ten puč samotný, který se odehrál ve vládě, vlastně ani žádným pučem nebyl – a něco podobného se klidně může odehrát znovu.

Přímá volba? Drahý průzkum veřejnýho mínění

• Máme prezidenta zvoleného v přímé volbě, hodně jsme si od toho po poslední příšerné parlamentní volbě Václava Klause slibovali. Co tomu říkáte s odstupem?

Nepovažoval bych to za chybu. Spíš je to poměrně dost drahej průzkum veřejnýho mínění, kterej bohužel dopadá tak, že většina zúčastněných jsou volové. Zeman dělá permanentní volební kampaň, vším, co dělá, co říká, všude, kam vyjede. Je rád, že se o něm mluví, a to nejhorší, co by ho mohlo postihnout, je, že by se o něm nemluvilo.

• Co bigbít? Loni jste se rozešli s Hudbou Praha, měl jste zdravotní problémy. Co dál?

Vydávám sólovou desku, jako producent ji se mnou udělal David Koller. Odevzdali jsme ji, je ve výrobě, pod názvem Srdeční příběh by měla vyjít koncem května.

• Co od toho můžeme čekat?

©

Pracovně tomu říkáme B-strany singlů, je tam třeba Je to zlý. Braný je to ale trochu jiným pohledem. David pozval tři kapely, každá udělala tři, čtyři písničky. Je to vlastně první deska, na který vůbec nehraju na kytaru, jen zpívám.

• Všechno odehráli mladí…

No oni to možná už ani moc mladí nejsou. Jsou to dvě slovenský kapely, jedna, co doprovází Richarda Müllera, druhá hraje s Vlastou Redlem. A třetí kapela jsou kluci kolem Davida Kollera.

Michal Ambrož (*1954) – rockový kytarista a zpěvák, frontman kapel Jasná páka, Hudba Praha a Divoký srdce. Na pražské Státní konzervatoři vystudoval u prof. Jiřího Jirmala klasickou kytaru. Po loňském rozpadu Hudby Praha se věnuje Jasné páce a nově svému sólovému projektu. „Bylo to čím dál víc o revivalu,“ říká k rozpadu Hudby Praha i směřování bývalých kolegů. Je občansky aktivní, stál například za výzvou S komunisty se nemluví. Rodák z Okrouhlice u Havlíčkova Brodu se na Vysočinu vrátil – v současnosti se stará o rodinnou vodní elektrárnu na řece Sázavě.