Že vláda nedůvěřuje občanům víme. Nově jsou v roli „sprostého podezřelého“ i soudci
KOMENTÁŘ. Vládou schválená novela zákona, která by měla zavést automatické a náhodné přidělování kauz soudcům, je dalším příspěvek do konstrukce státu, který funguje pouze na základě udržování všech ve strachu před represí, a to na základě čím dál tím větší moci vlády opřené o malou skupinu vyvolených z represivních složek.
Vláda schválila novelu zákona, která by měla zavést automatické a náhodné přidělování kauz soudcům. Tuto novelu vláda považuje za protikorupční opatření, které znemožní jakoukoliv manipulaci se soudními případy.
V současné době se totiž případy rozdělují podle rozvrhu práce vyhotovovaného vedením soudu. Kauzy tedy ani dnes nejsou rozdělovány svévolně a soudce si stejně tak žádnou kauzu nemůže vybrat sám.
Algoritmus, podle kterého jsou kauzy rozdělovány, tak tvoří vedení soudu s přihlédnutím k potřebám jednotlivých soudů.
Algoritmus, který má být zaveden, vyloučí lidský faktor a bude kauzy rozdělovat podle v něm obsaženého, pouze ministerstvu známého klíče.
Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o v podstatě technickou novelu, která je součástí elektronizace justice. Ve skutečnosti je tento návrh zejména důležitou zprávou.
Občan v roli sprostého podezřelého
Ta zpráva spočívá v tom, že vláda nedůvěřuje soudcům a justičnímu systému. Návrh novely vychází z přesvědčení, že všichni předsedové soudů jsou potenciální korupčníci, kterým je nutno jejich korupční potenciál snižovat všemocnými prostředky.
To, že vláda nedůvěřuje svým občanům, je dnes již notorietou. Občané musí prokazovat původ svého majetku, protože jsou to všichni potenciální zloději.
Musí kontrolně hlásit své příjmy a výdaje, protože jsou všichni potenciálními články karuselových daňových podvodů, a elektronicky evidovat tržby, protože jsou to všichni potenciální daňoví nepoctivci.
Je pravda, že současná vláda má se soudci občas svízel. Jednou po vládní straně chtějí, aby plnila smlouvy a splácela své dluhy. Jindy se zase musí místopředseda vlády omluvit za urážlivé a ničím nepodložené výroky na adresu hejtmana z koaliční strany.
A do třetice vší zlosti nedokáže justice zajistit uvěznění politického a podnikatelského oponenta zmíněného místopředsedy vlády.
Soudce v roli sprostého podezřelého
Vyjádření nedůvěry soudcům ze strany vlády je ale relativně nová věc. Nedůvěra spočívá v tom, že od druhých očekáváme, že jejich motivy, zájmy a chování jsou zločinné a škodlivé našim zájmům.
Nedůvěra není souladná s dobrou vírou v jednání druhých, provází jí skepse k ostatním, podezřívavost a stimuluje konflikty.
Nedůvěra může mít i pozitivní aspekty. Může se jednat o cenný mechanismus, který zabrání naivitě a slepotě k nedůvěryhodnosti některých osob.
Určitá míra nedůvěry je potřebná, aby bylo možno vymezit hranice chování jiných osob a jejich svobody, a zajistit funkční mezilidské vztahy.
Manipulace s přidělováním kauz jednotlivým soudcům se určitě v praxi vyskytla. Zcela jistě to však není masový jev. Proto se v tomto případě jedná o vyjádření nedůvěry k justici, které narušuje kohezi společnosti.
Takovou nedůvěru je možno označit jako disfunkční nedůvěru, která eskaluje konflikty a negativní emoce jako je strach, podezřívavost a zloba.
Vede k domnění, že hodnoty jednotlivých skupin občanů (v tomto případě členů vlády a justice) jsou nekompatibilní a že tyto skupiny mají i rozdílné cíle.
Vyvolení v represivních složkách
Vláda by měla předpokládat, resp. očekávat, že ostatní občané, tedy i soudci budou respektovat právo, a nevyjadřovat vůči nim obecnou nedůvěru.
Obecná presumpce, že lidé dodržují zákony, chrání občany před státem zneužívajícím své pravomoci na základě podezření, že mohl být spáchán zločin. Obecným zákonem takových norem jsou občanská práva a základní svobody.
Schválená novela je zásahem do konceptu občanské důvěry, je zásahem do důvěry vlády v soudy a zasívá do společnosti jed nedůvěry, podezíravosti a zášti.
Vláda víc než předsedům soudů důvěřuje jakémusi algoritmu.
Jedná se tak o další příspěvek do konstrukce státu, který funguje pouze na základě udržování všech ve strachu před represí, a to na základě čím dál tím větší moci vlády opřené o malou skupinu vyvolených z represivních složek.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
8 komentářů
Naprostý nesmysl. Do nebe volající rozsudky či osvobozující propuštění za soudcovu zapometlivost ukazuje na systematické propojení soudcovske mafie s podsvetim. Pokud někde má být dohled tak právě nad tímto. Že soudců se stala sekta nad bohy. Pouze voleni soudci jsou budoucnost. Tak jak to bylo dřív, jen nejváženejsi z obce může soudit spory a činy druhých.
Já bych to přvítal už pred lety, kdyby soudci byli přidělováni losem nebo kybernericky. Aspoň bychom měli větší jistotu práva a spravedlnosti, než když soudce se postará, aby dostal případ, kde právník protistrany je spolužák a kamarád soudce.
Ale to je sakra rozdíl mezi EET a tímto opatřením pro soudce.
Protožem shrňme si to -v rámci stát EET údaje o prodejích (tedy aktivitách obchodníků), eviduje (resp. mu je mají zasílat sami), přičemž potom bude tyto zaslané údaje analyzovat, a na podezřelé trasakce pak posílat přímé kontroly-a proti chybujícím subjektům zasahovat (ať formou pokuty, v horších případech ukončení činnosti, či v případě škody velkého rozsahu i trestat). Jistě – je legitimní obecný názor, že to už je za hranu toho co stát proti svým občanům může.
Jak je to v případě rozhoduje soudů? Nic nic nic. Stát neeviduje, nekontroluje, nestíhá. Případné změny v rozhodování soudců formou odvolání je řešen v rámci téhož soudního systému. Stát, vláda politici do toho vůbec nesmí zasahovat, naprostá nezávislost soudů je dána ústavou. Bylo by to v pořádku, pokud by ty soudy skutečně pak rozhodovali, kvalitně, spravedlivě „padni komu padni“, podle faktické viny. Ale to bohužel nefunguje, i soudci mají své (řekněme oligrachické) vazby a kontakty a mohou rozhodovat podle svých osobníh zájmů.
Takže skutečně,to naprosté minimum (sakra) které nyní stát požaduje aby případy byly přidělovány soudcům naprosto náhodně a nikoliv podle toho která ze stran má kterého „známého“ soudce..
Pořád se vracíme k tomu, že v článku avizovaná „presumpce neviny“ se týká (a má týkat) až trestného řízení proti někomu (kdy dotyčnému mlže stát udělit trest) – a nikoliv tedy obecně idelaistického předpokladu „že všichni jsou anděle a zástupci „pravdy a lásky“, tudíž není potřeba nikoho kontrolovat .Když tedy navíc v tomto případě jsou to soudci – tedy dokonce držitelé velice mocné státní moci nad majetky i svobodou občanů. Ti tu kontrolu potřebují jako první…
VÁŽENÍ,
VELMI MĚ POTĚŠIL ČLÁNEK PANA JUDr.ALEŠE ROZEHNALA. JSEM
PŘÍSEDÍCÍ U SOUDU,“ NOVÁČEK“.JE MI JASNÉ,ŽE BOJ O NÁZOR
ČI“PRAVDU“ BĚHÁ I UJÍŽDÍ VE VŠECH OBORECH LIDSKÉ ČINNOSTI.
TO JE JAKO HLEDAT SCHŮDNOU CESTIČKU VE STRÁNI A „PŘEŽÍT“.
JE K TOMU NUTNÁ STRATEGIE, OBJEKTIVITA, VCÍTĚNÍ SE DO
SITUACE PROTIPÓLU,ROZBOR OKOLNOSTÍ,STANOVENÍ PŘIBLIŽNÉHO
BODU DANÉ SITUACE, POČASÍ,LIDSKÉ ÚNAVY,VYSPĚLOSTI VNÍMÁNÍ
OKOLNOSTÍ ATP. JAKO BY SLEDOVÁNÍ VOZÍKU NA HORSKÉ DRÁZE.
ALE LIDSKÝM CHYBÁM SE NELZE VYHNOUT.AVŠAK STANOVENÁ
PRAVIDLA JSOU PROSTĚ NUTNÁ.ŽIVOT BEZ SYSTÉMU JE CHAOS.
Důvěřuj, ale prověřuj. Platilo to dříve a platí to i nyní.
Autor zapomíná, že mezi čtenáři jsou i pamětníci, kteří nezapomínají (kauza Železný, Dohnal, Kratochvíl, Katarský princ atd. atp.)
S opatřením vlády souhlasím. Rád bych se dočkal i volby soudců a „sheriffů“. Současný ministr spravedlnosti Pelikán budí důvěru, stejně jako NSZ Zeman nebo návladní Bradáčová a Ištván. Nebýt jich, měla by justiční mafie zelenou.
Vážený pane! Bohužel Vám nemohu Váš názor vyvrátit i m.j., pro nadstandartní vztah pana Rozehnala k Černé královně a její partě /policisté, soudci/. Viz. moje příspěvky. R.
Autor článku jakoby neprožil údobí od r.1989.Rozvolnění mravů bláhovým idealistou Havlem a velká privatizace bez právního rámce uvolnila nejnižší pudy mafiánsky a kapitalisticky zaměřených osob.Pochopily,že přišel jejich čas a nezaváhaly.To byl samozřejmě do společnosti úder ekonomický,ale málokdo si uvědomil,že jde především o úder morální.Trestně postižitelné motto socializmu „Kdo neokrádá stát,okrádá vlastní rodinu“,nahradilo motto našeho ranného kapitalizmu „Kraď beztrestně v nedostatcích zákonů teď,pak to bude asi obtížnější“.A to se zažralo do společnosti tak,že se toho nedokážeme zbavit.I pokusy o vydezinfikování společnosti od této nákazy se setkávají s odporem.Šlachta a spol.je určitě jedním pokusem,proto musí dostat přes ústu.A parlamentní komise tu „přes ústu“ potvrdí.Je to protiútok politickoekonomické mafie,že aby jim nik do karet nečuměl,natož aby z vyčumění vyvozoval důsledky a někoho z politickoekonomických bossů hnal k odpovědnosti.Kampak by se poděl sen bossů z r.1989?To nemohou připustit.Občané,těch parazitů je neskutečné množství.Jsou,přes politickou rozdílnost,organizováni.V médiích vytvářejí dojem politického boje a nesmiřitelné rozporuplnosti.Ale na dělbě výnosů z podivných funkcí se vždy dohodnou.To se pak vždy semknou v jednotný šik a lidu zakřiví očiska parlamentní komisí.Současná komise určitě záležitost uzavře tím,že se nepodařilo prokázat……
Co se týče parlamentní komise, opět se dá aplikovat přísloví, že ryba smrdí od hlavy. Blažek jako předseda je výsměch spravedlnosti ;-((